38941–39000 z 157586 Autoři
Vladimír Šimáček (1)
Narozen 9.6.1891 v Praze, zemřel 22.3.1953 tamtéž. Herec, režisér, dramatik, beletrista, překladatel divadelních her.
Více od autora
Vladimír Šefl (2)
Narozen 2.2.1924 v Pardubicích, zemřel 13.9.1988 v Praze. PhDr., muzikolog, publikace z oboru.
Více od autora
Vladimír Šavel (3)
Narozen 8.11.1949 v Ervěnicích. Výtvarný pedagog, malíř-dekoratér, grafik, exlibris.
Více od autora
Vladimír Šatava (1)
Vladimír Šatava český profesor chemie, který na katedře silikátů Vysoké školy chemicko-technologické v Praze vychoval několik generací českých silikátníků. Narodil se jako prvorozený syn čs. legionáře Václava Šatavy , rodáka z Vevčic na Znojemsku a Marie Králové , dcery tesaře, který pomáhal stavět výstaviště pro Jubilejní výstavu 1891 a bydlel v blízkosti Císařského mlýna v Bubenči. V souvislosti s narozením dalšího syna Václava se rodina odstěhovala nejprve do blízkosti nádraží Praha-Dejvice a poté na Hanspaulku, kde Vladimír dokončil obecnou školu a odkud dojížděl na Malou Stranu do osmileté reálky. Reálku ukončil maturitou v roce 1940, kdy už bydlel s rodiči do Bubenči v Bendlově ulici. Za normálních okolností by se přihlásil na vysokou školu, ale všechny české vysoké školy byly z rozhodnutí německých okupantů od listopadu 1939 uzavřeny. Nastoupil tedy jako volontér v papírně situované v Císařském mlýně a vlastněné českým Němcem Kubelkou. V roce 1941 byl Vladimír přijat do dvouletého odpoledního „abiturientského kurzu“ při chemické průmyslovce v Betlémské ulici, který v roce 1943 úspěšně dokončil. Při studiu se spřátelil se svým spolužákem Jiřím Bártou , který bydlel v Dejvicích , a po ukončení kurzu si spolu s ním našel místo v Ústavu biochemie , který sídlil v budově Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství v Dejvicích čp. 1905. Tam se až do konce války zabýval polarografií, procesy oxidace a redukce kyseliny askorbové a organickými syntézami. V roce 1944 se Vladimír ve Vysokém nad Jizerou, kam si zajel zalyžovat, seznámil se svou bu...
Více od autora
Vladimír Sakař (2)
Narozen 7.6.1930 v Praze, zemřel 27.10.2004 v Praze, PhDr., CSc., archeolog, církevní historik, muzejní a laický církevní pracovník, člen vedení Klubu Za starou Prahu , vedoucí Literárně-historického odboru při pražské diecézní radě Církve československé husitské , redaktor církevního periodika Český zápas; specializoval se na výzkum římských importů do příhraničních oblastí římské říše a na dějiny české reformace.
Více od autora
Vladimír Ruml (3)
Narozen 20.5.1923 v Lysé n. Labem, zemřel 1993 v Praze. PhDr., DrSc., filosof, marxistický teoretik, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Pukl (2)
Narozen 2.3.1896 v Dobromělicích u Kojetína, zemřel 24.5.1970 v Olomouci. Malíř, profesor Akademie výtvarných umění, příručka pro výtvarníky, vzpomínky na Itálii.
Více od autora
Vladimír Ptáček (2)
Vysokoškolský pedagog , Masarykova univerzita, Ústav experimentální biologie, oddělení fyziologie živočichů a imunologie
Více od autora
Vladimír Přívratský (1)
Narozen 2. 9. 1949 ve Vysokém Mýtě. Biolog, antropolog, autor překladu z ruštiny.
Více od autora
Vladimír Pokorný (3)
Narozen 25. 5. 1938. Ing., CSc., encyklopedista, sběratel, editor přírodovědných atlasů a Zahradnického slovníku naučného.
Více od autora
Vladimír Podborský (2)
Narozen 10. 9. 1932 v Malhostovicích u Tišnova, zemřel 19. 9. 2022 v Brně. Archeolog, vysokoškolský pedagog, profesor prehistorické archeologie, vedl první evropský systematický výzkum neolitické monumentální architektury – těšetického rondelu.
Více od autora
Vladimír Písařík (3)
Vladimír Pisárik byl slovenský fotbalista, útočník. V československé lize hrál za Dynamo Žilina, Slovan Bratislava a TŽ Třinec. Nastoupil v 69 ligových utkáních a dal 14 gólů. Z ligového Třince odešel do Tatranu Liptovský Mikuláš.
Více od autora
Vladimír Panoš (3)
Vladimír Panoš byl český speleolog, vysokoškolský učitel, válečný letec RAF. doc. RNDr. Vladimír Panoš, CSc. Narození 2. července 1922 Strážske Úmrtí 7. ledna 2002 Olomouc Národnost Češi Povolání pedagog Ocenění Cena města Olomouce Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. Za II. světové války byl navigátorem u bombardovací perutě RAF. Během bojů utrpěl vážné zranění. Po válce se věnoval geografii a zejména speleologii, v níž se stal světově uznávanou kapacitou. V letech 1956 až 1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. V letech 1968 až 1974 působil na Katedře fyzické geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Poté se vrátil do Brna na univerzitu, kde se v roce 1975 habilitoval. Je autorem a spoluautorem na 300 studií a pojednání. Jeho poslední velká práce věnovaná celoživotnímu výzkumu vyšla na Slovensku s názvem Karsologická a speleologická terminologie – výkladový slovník. Byl také spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví. V roce 1965 stál u zrodu Mezinárodní speleologické unie při UNESCO, jejíž byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 viceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se vývojem krasových oblastí jednak teoreticky, jednak i prováděl i praktický výzkum. Jím vedená skupina objevila systém Jeskyní Míru v Javoříčských jeskyních. V období 1964–1965 a 1979–1980 se zabýval výzkumem krasu na Kubě.
Více od autora
Vladimír Pácl (2)
Narozen 11. 2. 1924 vČeské Třebové, zemřel 31. 12. 2004. Funkcionář ČSTV, běžec na lyžích a orientální běžec, práce z oboru.
Více od autora
Vladimir Osipovič Bogomolov (3)
Vladimir Osipovič Bogomolov, rusky: Владимир Осипович Богомолов, vlastním příjmením Bojtinskij , které používal o roku 1948 a poté do roku 1953 Bogomolec bol ruský spisovateľ, píšuci najmä vojnovú literatúru. Známa je najmä jeho kniha V auguste roku 1944 - vynikajúcim a autentickým spôsobom vyrozprávaný príbeh pátracej skupiny armádnej kontrarozviedky Červenej armády v zázemí frontu na pomedzí Bieloruska a Poľska počas veľkej letnej ofenzívy Červenej armády v lete 1944. Pravdepodobne inšpirované skutočnými udalosťami . Autor patril ku generácii sovietskych spisovateľov, ktorí sa priamo zúčastnili vojny a ich diela začali vychádzať najmä po XX. zjazde KSSZ - v období tzv. odmäku. Vojnu videli realisticky, neprikrášlene, odmietali obvyklú sovietsku glorifikáciu, pátos.
Více od autora
Vladimír Novák (3)
Práce z oboru elektrotechniky, nelineárních obvodů, číslicových měřících přístrojů a elektroniky.
Více od autora
Vladimir Mironovič Ponizovskij (2)
Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.
Více od autora
Vladimír Melichar (3)
Narozen 1974. Mgr., botanik, environmentální expert, specializuje na horská rašeliniště, ekologii obnovy, ochranářské koncepce a biomonitoring.
Více od autora
Vladimír Loyda (3)
Narozen 1.12.1928 v Brandýse nad Labem, zemřel 12.10.2004. Středoškolský profesor, publicista a odborný pracovník.
Více od autora
Vladimir Levstik (2)
Vladimir Levstik , rozený Ciril Levstik, byl slovinský spisovatel, básník a překladatel především z ruštiny. Narodil se ve Šmihelu nad Mozirjem. Otec Michael byl učitel. Měl dva mladší sourozence. Jeho křestní jméno bylo Ciril, jméno Vladimir začal používat až v roce 1904. V roce 1887 byl jeho otec přemístěn do obce Št. Andraž nad Polzelo, kde Levstik strávil své dětství a chodil na základní školu. V letech 1896–1899 navštěvoval gymnázium v Celji, v letech 1899–1901 v Mariboru a v letech 1901–1903 v Lublani. Roku 1903 zanechal studia, podle některých zdrojů kvůli chudobě, podle jiných kvůli sporům s otcem. Byl to druhý Slovinec , který se živil jako spisovatel, básník a překladatel z povolání. V letech 1906 a 1907 žil v Paříži, kde se seznámil s literárními směry a proudy. Kvůli své účasti v nacionalistickém hnutí byl během 1. sv. války zavřen v internačním táboře v Mittergrabernu. Zavřen byl až do roku 1917. Po propuštění se nesměl vrátit do Lublaně, proto žil v Praze, kde také vzniklo jeho dílo Zápisky Tiny Gramontové. Potom se přestěhoval ke své sestře Věře, která pracovala jako učitelka na základní škole v Št. Juriju pod Taborom v Savinjské dolině . U ní zůstal do dubna 1918, překládal Dostojevského a psal své nejlepší dílo "Gadje gnezdo". Po návratu do Lublaně onemocněl a léčil se v Kranji. Od roku 1932 žil v Paříži. Své poslední léta strávil v Celji, blízko svého rodného kraje. Roku 1957 tam i zemřel. Básně začal psát už na základní škole. Roku 1903 vyšla jeho první báseň v Ljubljanskem zvonu. Respektovaným básníkem byl hlavně v letech 1906-1910. Spolupracoval především s novinami Ljubljanski zvon, Slovan, Slovenka a Naš list. Jeho prvním básnickým tématem byla jeho vlast a národní motivy. V romanci Kralj Matjaž se objevují motivy svobody a bojácnosti. V jeho poezii můžeme nalézt neustálé hledání smyslu života, zoufalství, a zklamání nad sebou samým i celým světem....
Více od autora
Vladimír Lemberk (3)
Byl trempem, vodákem, horolezcem, amatérským i profesionálním přírodovědcem, poutníkem po horách a liduprázdných končinách Evropy, Asie a Afriky. V posledních letech se opakovaně vydává do tropů Indonésie- uchvátila ho její pestrá a marnotratně bohatá příroda i nebývalá směsice lidských typů. Nemá rád povrchní, rychlé a v konečném důsledku křečovité poznávání cizích krajů, lidí a přírody. Vždy raději volí pomalost, opakování a důkladnost. Proto se na cesty vydává nejraději jen v malé skupince přátel, svobodně a bez předchozího zajištění. Jen tudy, podle něho vede cesta k pravdivému a intenzivně prožitému poznání. Pracuje jako zoolog a vedoucí přírodovědného oddělení Východočeského muzea v Pardubicích. Procestoval na padesát především afrických a asijských zemí, kde se věnoval zejména studiu divokých zvířat a přírodních národů. Publikuje reportáže ze zahraničních cest i odborné články z tuzemska v tisku i na svých internetových stránkách.
Více od autora
Vladimír Kyzlink (3)
Autor, brněnský rodák a moravský patriot byl zakladatel moderního konzervárenství u nás. Byl profesorem VŠCHT kde založil katedru konzervárenské technologie. Specializoval se zejména na otázky konzervace rostlinných produktů, především ovoce a zeleniny, problematiku konzervace potravin živočišného původu . Dožil se vysokého věku a byl odborně aktivní až do své smrti.
Více od autora
Vladimír Krejčí (3)
Narozen 11.7.1905 v Kunštátu. Ing., profesor elektrotechniky, publikace z oboru.
Více od autora
Vladimír Kratochvíl (4)
Prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc. absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze. Působil jako vedoucí katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, jako asistent soudce Ústavního soudu i asistent soudce Nejvyššího soudu.
Více od autora
Vladimír Král (2)
Narozen 26. 12. 1949 v Praze, zemřel v dubnu 2019. Prof. RNDr., DSc., medicinální chemik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Vladimír Kováč (2)
Slovenský zoolog, ichtyolog a profesor ekologie. Specializace na ontogenezi, evoluci a moderní trendy v ekologii.
Více od autora
Vladimír Koubenec (1)
Narozen 1951. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. Autor textů, knihy bajek a románu.
Více od autora
Vladimír Košelev (1)
Narozen 17.5.1899, zemřel 12.8.1991. Ing., výzkumný pracovník v oboru materiálového výzkumu a metalografii, práce z oboru a o chemickém složení slitin.
Více od autora
Vladimír Kohout (2)
Narozen 11.4.1938.RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog na elektrotechnické fakultě ČVUT, katedře matematiky, práce z matematiky a fyziky, též autor práce o diferenciální geometrii.
Více od autora
Vladimír Kočí (2)
Narozen 1972 v Praze. Ing. ,Ph.D., vysokoškolský pedagog, chemický technolog. Práce z oboru chemie ochrany prostředí.
Více od autora
Vladimír Kočandrle (4)
Vladimír Kočandrle byl český kardiovaskulární a transplantační chirurg, ředitel pražského Institutu klinické a experimentální medicíny . Byl ustanoven vedoucím týmu, který v Československu i v celém východním bloku v roce 1984 provedl úspěšnou transplantaci srdce. Vladimír Kočandrle vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Absolvoval roční stáž v USA. V IKEM začal pracovat v 60. letech, v roce 1966 se podílel na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Jako ředitel vedl IKEM po sedm let od roku 1983. Organizačně zajišťoval první úspěšnou transplantaci srdce nejen v Československu, ale i v tehdejším východním bloku, kterou v roce 1984 provedl tým kardiochirurga profesora Pavla Firta. Technik Josef Divina, kterému bylo 44 let, při ní získal srdce o devět let mladšího muže, se kterým žil dalších 13 let. Od roku 1962 byl Kočandrle členem KSČ, od roku 1986 kandidátem ÚV KSČ. V roce 1990 byl z IKEM bez zdůvodnění odvolán. V letech 1991 až 1993 pak pracoval ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center ve Washingtonu, kde zavedl program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. Jeho manželkou byla česká basketbalistka Zdeňka Kočandrlová. Jeho syn Vladimír je hudebník, skladatel, producent a hudební podnikatel.
Více od autora
Vladimír Knichal (2)
Středoškolské vzdělání ukončil maturitou roku 1925 na České státní reálce v Moravské Ostravě, kde studoval od roku 1918. V letech 1926-30 byl posluchačem Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, kde se věnoval studiu matematiky a fyziky. Posléze však zájem o matematiku převládl. V době vysokoškolských studií na něj měli největší vliv profesor K. Petr a V. Jarník. Svou vědeckou dráhu zahájil na Karlově univerzitě, kde pracoval v letech 1929-39 jako asistent . V roce 1930 získal aprobaci pro vyučování matematice a fyzice na středních školách a byl ustanoven řádným asistentem Matematického ústavu Karlovy univerzity. Rok poté byl promován doktorem přírodních věd. V roce 1936 svou práci na rok přerušil a odjel na rok na studijní stáž do Varšavy, kde pracoval v semináři kombinatorické topologie profesora K. Borsuka. Po návratu z ciziny se v roce 1937 habilitoval. Během války působil jako středoškolský profesor postupně na reálce v Praze-Holešovicích, na reálném gymnáziu v Praze-Michli a na vyšší průmyslové škole v Praze-Smíchově. Po válce mu byla k 1. červnu 1945 udělena placená dovolená a začal pracovat jako asistent na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V témže roce byl na podzim pověřen konáním přednášek na Přírodovědecké fakultě v Brně. V roce 1946 byl v Brně se zpětnou platností k 1. říjnu 1945 jmenován mimořádným profesorem. V té době současně přednášel na pedagogické fakultě brněnské univerzity, Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a na Fakultě inženýrského stavitelství Českého učení technického v Praze. V roce 1950 se stal Vladimír Knichal vedoucím oddělení technické matematiky v Ústředním matematickém ústavu a v roce 1954 vystřídal E. Čecha v ředitelském křesle Matematického ústavu ČSAV, který vznikl z Ústředního matematického ústavu a jako ocenění jeho práce byl jmenován doktorem fyzikálně matematických věd. Pracoval v oblasti teorie čísel a teorie reálných funkcí. V čele Matematického ústavu stál a...
Více od autora