Všichni Autoři a témata

Christoph von Schmid (5)

Německý spisovatel.

Christoph Schönborn (4)

Christoph kardinál Schönborn OP je rakouský katolický duchovní, dominikánský mnich a teolog, 16. arcibiskup vídeňský . Christoph Schönborn se narodil na zámku Skalka jako druhý syn hraběte Huga Damiana von Schönborn a baronesy Eleonory Ottilie Hildy Marie, rozené von Doblhoff. Měl dva bratry a jednu sestru. V září 1945 byla rodina v rámci odsunu Němců vysídlena z Československa a posléze žila převážně v Rakousku. V roce 1958 se jeho rodiče rozvedli. Christoph po maturitě vstoupil do dominikánského řádu a studoval teologii, filosofii a psychologii v Bornheimu, ve Vídni a v Paříži. 27. prosince 1970 jej kardinál König vysvětil na kněze. Získal licenciát posvátné teologie a po dalších studiích teologie v Řezně dokončil doktorát posvátné teologie v Paříži. Od roku 1975 byl profesorem na Universität Freiburg ve Švýcarsku, nejprve učil katolickou dogmatiku a později ještě teologii východních církví. Biskupské svěcení přijal v září 1991, kdy byl jmenován pomocným biskupem vídeňské arcidiecéze. V roce 1998 byl jmenován kardinálem a krátce poté i zvolen předsedou Rakouské biskupské konference. Jeho biskupské heslo zní Vos autem dixi amicos . V roce 2005 byl novináři často uváděn mezi kardinály majícími šanci na zvolení papežem . Je přímým potomkem české kněžny sv. Ludmily.

Christoph Lees (3)

Christoph Lees je profesorem porodnictví na katedře metabolismu, zažívání a porodnictví lékařské fakulty Imperial College v Londýně a externím profesorem na katedře vývoje a regenerace KU Leuven v Belgii. Působí v oblasti fetální medicícny v nemocnici v Chelsea a na dalších místech.

Christoffer Carlsson (3)

Christoffer Carlsson se narodil v roce 1986 ve švédském Halmstadu. Od roku 2005 žije ve Stockholmu, kde složil doktorát z kriminologie a vyučuje na Stockholmské univerzitě. Jeho debut Případ Vincent Franke vyšel v roce 2010. Tento „román noir“ se v tisku dočkal vynikajícího hodnocení a překladu do několika jazyků. Neméně úspěšný byl i jeho druhý román Den enögda kaninen . Svým třetím románem Den osynlige mannen från Salem získal autor nominaci v ceně „Nejlepší švédský krimiromán roku 2013“.

Christine McGuire (1)

Americká právnička, stíhala Camerona Hookera za únos a další zločiny, autorka knihy podle skutečného soudního případu.

Christine M Bradler (2)

Christine Bengel (3)

Německá numeroložka a učitelka matematiky. Práce z oboru. Žije ve Švýcarsku. Vystudovala matematiku a psychologii.

Christina Courtenay (5)

Pseudonym britsko-švédské spisovatelky Pii Tapper Fenton, píše romantické příběhy a romány pro mládež.

Christie Ridgway (5)

Americká spisovatelka, milostné romány.

Christianna Brand (2)

Její pravé jméno je Mary Christianna Milne - Lewis. Britská spisovatelka Mary Christianna Milne – Lewis se narodila roku 1907 v Malajsii a vyrůstala v Indii. Po studiích v Anglii se věnovala řadě povolání – pracovala kupříkladu jako modelka, tanečnice, prodavačka a vychovatelka. První detektivní román Death in High Heals jí vyšel roku 1941. Po velkém úspěchu její prvotiny následoval ještě tucet dalších detektivek. Koncem 50. let 20. století Brand začala psát i příběhy v jiných žánrech, včetně knih pro děti. Používala také pseudonymy Mary Ann Ashe, Annabel Jones, Mary Roland, a China Thomson.

Christiane Weißenberger (4)

Německá specialistka v oblasti diety, výživy a diabetologie, spoluautorka kuchařky.

Christiane Wegner (2)

Německá umělecká kadeřnice, porotkyně odborných soutěží a autorka publikací z oboru.

Christiane Eda-Pierre (1)

Christiane Eda-Pierre byla významná francouzská operní sopranistka martinického původu, proslulá svou všestranností a šíří repertoáru. Narodila se 24. března 1932 ve Fort-de-France na Martiniku, poté se přestěhovala do Francie, kde studovala na pařížské konzervatoři. Eda-Pierre debutovala v roce 1958 v pařížské Opéra-Comique a rychle si získala uznání za své výkony v barokních i klasických operních rolích.

Christian Salvesen (2)

Narozen v r. 1951 v Celle. Novinář, hudební producent, spisovatel.

Christian Henri Godefroy (3)

Francouzský autor knih o zlepšování sebe sama a pozitivním myšlení.

Christian Clot (4)

Herec, kaskadér, cestovatel, autor knih a dokumentárních filmů z expedic. Zabývá se studiem lidské adaptability.

Christian Biet (3)

Francouzský profesor historie a divadelní estetiky. Autor životopisných a historických publikací.

Christel Buscher (3)

Autorka příručky zabývající se péčí o tělo, odívání.

Chris Shermon (4)

Německá autorka romantických příběhů.

Chris Peck (1)

Chris Pavone (3)

Chris Pavone se narodil v roce 1968 v USA. Vyrůstal v New Yorku, navštěvoval Midwood High School v Brooklynu a Cornell University. V průběhu dvou desetiletí pracoval ve dvou vydavatelstvích. Jedním z nich bylo Clarkson Potter, které se specializuje na kuchařky. V 90. letech napsal novelu Wine Log. Chris Pavone je manželem, otcem dvojčat - Sama a Alexe, a majitelem kokršpaněla. Celý svůj život pobýval především v New Yorku, kromě dob studia, kdy žil v Lucembursku. Tam také začal po kavárnách psát svoji debutující knihu The Expats.

Chris Mooney (3)

Narodil se v Lynn, vystudoval University of New Hampshire v Durhamu. Autor thrillerů s postavou bostonské policistky Darby McCormickové.

Chris McLaughlin (4)

Spisovatelka a redaktorka věnující se oblasti zdraví.

Chris Manby (3)

Britská spisovatelka.

Chrástecká Jana (5)

Chorale Populaire De Paris (1)

Choderlos de Laclos (1)

Pierre Ambroise Choderlos de Laclos , francouzský důstojník z povolání a plodný spisovatel různých žánrů a témat, proslulý především svým románem v dopisech Nebezpečné známosti . Pierre-Ambroise-François Choderlos de Laclos se narodil jako druhý syn do rodiny právníka a správního úředníka, povýšeného do šlechtického stavu až roku 1750; otec si přál, aby se věnoval vojenské dráze. Zvolil dělostřelectvo, přestože možnosti postupu měl omezené kvůli svému původu, technická povaha tohoto vojska však vyhovovala jeho matematickému nadání. V roce 1760 byl přijat do Královské dělostřelecké školy v La Fère. Roku 1761 byl povýšen na podporučíka, o rok později na poručíka druhé třídy. V touze po výbojích a slávě se dal přidělit ke koloniální brigádě, posádkou v La Rochelle. Pařížský mír však ukončil sedmiletou válku a mladý poručík musel krotit svoji ctižádost ve všednosti posádkového života u 7. dělostřeleckého pluku roku 1763 v Toul, kde se stal svobodným zednářem v lóži L'Union, a poté ve Štrasburku , Grenoblu a v Besançonu . Toho roku byl přijat do pařížské zednářské lóže Jindřicha IV. a stal se tam Ctihodným mistrem. O rok později pronesl ve Velkém Orientu Francie řeč, v níž navrhl přijímat i ženy. Roku 1771 byl po výsluze let povýšen na kapitána, a tím měl zůstat sedmnáct let, skoro až do revoluce. Tento chladný a logický dělostřelec jemných způsobů se mezi drsnými vojáky nudil. Aby se zaměstnal, studoval literaturu a začal psát. První veršovaná dílka otiskl v Almanachu múz. Inspirován románem Marie-Jeanne Riccoboniové , napsal komickou operu Ernestine, k níž složil hudbu rytíř de Saint-Georges. Dílo, provedené pouze 19. července 1777 před královnou Marií Antoinettou, zcela propadlo. Téhož roku byl pověřen založením nové dělostřelecké školy ve Valence, kam byl později přijat mj. mladý Napoléon Bonaparte. Po návratu do Besançonu násled...

Chloe Neill (5)

Americká spisovatelka.

Chloe Chastaine (3)

Chip Zdarsky (5)

Kanadský spisovatel, autor komiksů, novinář, ilustrátor, designér.

Chic Cicero (3)

Charles "Chic" Cicero - americký esoterista, okultista a kouzelník.

Chet Cunningham (3)

Americký spisovatel, autor westernů a dobrodružných románů, novinář.

Chauncey C Loomis (1)

Vyučoval třicet šest let angličtinu a americkou literaturu. Vzdělání získal na Akademii Phillipse Exetera na Princetonské univerzitě a na Kolumbijské univerzitě. V letech 1952-1954 sloužil v americké armádě a od roku 1955 do roku 1958 učil na Vermontské univerzitě. V letech 1967-1968 měl Smithsonianské postdoktorandské výzkumné stipendium a publikoval odborné články o Thackerayovi, Marku Twainovi, Stephenu Craneovi, Jamesi Joyceovi a o Arktidě, a také recenze a kritické eseje. K objevitelskému cestování se dostal přes fotografování, které bylo jeho koníčkem; byl členem tří výprav do peruánských And a pěti do Arktidy. Jeho film o odchytu divokého pižmoně východního na ostrově Nunivak v Beringově moři se stal součástí speciální celostátní televizní show Divoká řeka, divoká zvěř. Film, který natočil během své výpravy do Grónska, kam se vydal kvůli exhumaci polárního objevitele Charlese Francise Halla, byl použit v devadesátiminutovém dokumentárním dramatu Dva arktické příběhy, vytvořeném CBC a PBS a vycházejícím z knihy Tajuplné a tragické břehy.

Charvátová Barbora (5)

Charvátová (1)

Charmian Kittredge London (3)

Charlotte Jacobi (4)

Charlotte Greig (3)

Britská novinářka, editorka a autorka písňových textů. Též herečka a zpěvačka.

Charlotte Chandler (2)

renomovaná americká novinářka, je autorkou několika životopisů slavných herců a režisérů, mezi jinými Groucha Marxe, Federika Felliniho, Billyho Wildera, Alfreda Hitchcocka a Bete Davisové. Je členkou správní rady Filmové společnosti Lincolnova střediska. Chandlerová se aktivně zasazuje za konzervaci filmů. Žije v New Yorku.

Charlie Šrámek (2)

Charlie Jane Anders (4)

Charles W Sasser (2)

Veterán americké armády, novinář a fotograf, spisovatel na volné noze, autor dobrodružných a válečných románů.

Charles Nodier (4)

Charles Nodier, vlastním jménem Jean-Charles Emmanuel Nodier byl francouzský romantický prozaik, básník, kritik a knihovník, člen Francouzské akademie a nositel Řádu čestné legie. Vydal dvě sbírky básní, je autorem povídek a novel s tajuplnými náměty a významně se zapsal do bojů o romantismus. Narodil se jako nemanželský syn advokáta, později starosty Besançonu a soudce revolučního tribunálu. Byl zázračné dítě, ve dvanácti letech měl již projevy před jakobínským Spolkem přátel ústavy . Věnoval se přírodním vědám , dějinám literatury i lingvistickým teoriím. Roku 1802 složil básnický pamflet proti Napoleonovi, byl pronásledován a často musel měnit místa svého pobytu. Nějaký čas byl učitelem literatury, později tajemníkem bohatého Angličana. Později se ale stal Napoleonovým příznivcem. Roku 1812 byl jmenován císařským redaktorem a knihovníkem v Ilyrských provinciích, kde se inspiroval tradicemi a lidovou slovesností a v Lublani vedl francouzský deník Télégraphe officiel des Provinces Illyriennes. Roku 1813 se usadil v Paříži, v roce 1824 se stal knihovníkem Arsenalu , roku 1829 obdržel Řád čestné legie a roku 1833 byl zvolen do Francouzské akademie. Ve dvacátých letech se u něho scházela společnost romantických básníků . Je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Nodier významně přispěl k vytváření francouzského romantismu a jeho estetiky. Byl vychován osvícenskou filozofií, nesouhlasil s Chatebriandovou mystikou křesťanství a naopak zdůrazňoval úlohu svobody, imaginace a citu. Sám psal básně, romány, povídky a novely , odborná pojednání, eseje a úvahy, v nichž se zamýšlel nad úlohou snu a fantastična v životě lidí a v umění....

Charles Morgan (4)

Anglický spisovatel a divadelní kritik.

Charles Laurence (2)

Novinář. Jako syn významného britského diplomata strávil část dětství v zemích za železnou oponou, mimo jiné v Československu. Od osmi let se vzdělával na internátních školách . Jako zahraniční korespondent britského deníku The Daily Telegraph psal o válečných konfliktech na Falklandách, Blízkém východě či v Indii a Afghánistánu. Později působil jako šéf newyorské kanceláře The Daily Telegraph. Je autorem autobiografické knihy Jiří Mucha, společenský agent. V současné době je americkým občanem a dále píše pro britské noviny a časopisy. Žije ve Woodstocku ve státě New York a na karibském ostrově Salt Cay.

Charles L Grant (4)

Americký spisovatel a editor.

Charles Journet (4)

Charles kardinál Journet byl jedním z předních katolických teologů 20. století, který pracoval zejména v oboru eklesiologie. Patřil do okruhu blízkých přítel Jacquese Maritaina. Tohoto římsko-katolického kněze jmenoval papež Pavel VI. nejprve titulárním arcibiskupem a následně 22. února 1965 kardinálem-jáhnem, jehož kardinálským titulem byl kostel Santa Maria in Portico in Campitelli. V roce 1973 se stal kardinálem-knězem téhož titulu. Zemřel 15. dubna 1975, pochován byl ve Švýcarsku v Chartreuse de La Valsainte. Charles Journet v roce 1926 založil revue Nova & Vetera, v níž vyšla většina z jeho menších prací.

Charles Henri Sanson (4)

Charles-Henri Sanson de Longval byl francouzský kat pocházející z rodiny, kde se toto povolání dědilo po několik generací. Sanson během svého působení v Paříži vykonal téměř 3000 poprav a to především v období Velké francouzské revoluce. Mezi významné osobnosti, které popravil, patřili např. král Ludvík XVI., Charlotta Cordayová, Georges Danton či Maximilien Robespierre. Pradědeček Charlese-Henri Sansona byl, podle publikovaných pamětí rodiny Sansonů, vojákem královské armády. Jedné noci byl při jízdě na koni zasažen bleskem. Pomoc našel v blízkém domě hlavního pařížského popravčího Pierra Jouanna, o jehož povolání neměl tušení až do chvíle, kdy se zasnoubil s jeho dcerou. Po Jouannově smrti byl, jako jediný mužský člen rodiny, jmenován oficiálním pařížským katem. Jelikož byla funkce popravčího dědičná, byli i jeho potomci povinováni vykonávat toto povolání. Charles-Henri byl čtvrtou generací Sansonů, kteří toto povolání vykonávali. Nejdříve se však k rodinnému podniku stavěl s odporem a raději se věnoval studiu medicíny na škole v Rouen, kde dosahoval dobrých výsledků. Bohužel, identita jeho rodiny byla vyzrazena a Sanson byl donucen studium ukončit. Následně byl vzděláván v soukromí. Sanson působil jako pomocník kata již od svých 15 let. 28. března 1757 asistoval při popravě Roberta-Francoise Damiense, který byl odsouzen k rozčtvrcení koňmi za to, že se neúspěšně pokusil zavraždit krále Ludvíka XV. Před samotným rozčtvrcením byla Damiensovi podle rozsudku popálena ruka sírou, žhavými kleštěmi odtrhnuty kusy masa a do ran mu byla vlita horká směs smůly, oleje, vosku a olova. K samotnému roztrhání byli vybráni armádní koně, kteří se nehodili k tahu a proto se jim nepodařilo odtrhnout Damiensovi končetiny a ten tak nepřiměřeně dlouho trpěl, což pobouřilo přihlížející dav. Charles-Henri Sanson si vyžádal svolení zmírnit trýznění odsouzeného naříznutím šlach, po kterém byl Damiens konečně roz...

Charles Gilman (4)

Charles Gilman je pseudonym, pravé jméno je Jason Rekulak.

Charles Gerhardt (4)

Charles Gerhardt byl americký dirigent a hudební aranžér, který se významně podílel na nahrávání klasické filmové hudby. Nejvíce se proslavil svou prací s Národním filharmonickým orchestrem, s nímž pro společnost RCA Victor vydal sérii alb nazvanou "Classic Film Scores", která obsahovala hudbu z různých hollywoodských filmů zlaté éry. Tyto nahrávky byly vysoce ceněny pro svou věrnost původní partituře a kvalitní zvukovou produkci.

Charles Duhigg (5)

Charles Duhigg sa narodil v roku 1974 v Novom Mexiku. Študoval históriu na Yalskej univerzite a neskôr Business School v Harwarde. Od roku 2006 je spravodajcom denníka New York Times, kde za svoje reportáže získal Pulitzerovu cenu. Medzi jeho najznámejšie úspešné práce patria série článkov Golden Opportunuties , The Reckoning , Toxic Waters .

Charles Cros (2)

Émile-Hortensius-Charles Cros /čti „šárl kro“/ byl francouzský básník a vynálezce v oblasti záznamu a reprodukce zvuku a barevné fotografie. Narodil se ve Fabrezanu v departementu Aude. Byl synem právníka. Studoval lékařství v Paříži, ale studium nedokončil, nejspíše proto, že během svých studií poznal svoji budoucí milenku Ninu de Villard, která jej uvedla do společnosti mladých intelektuálů tehdejší doby, pořádala totiž setkání sympatizantů pařížské Komuny, kteří se rekrutovali především z nové generace umělců. To Crose přesvědčilo, aby si zvolil dráhu svobodného povolání. Velmi jej ovlivnil humanismus, tedy i touha jak po intenzivním smyslovém vnímání světa, tak po vědeckém poznání. Během pařížské světové výstavy v roce 1867 jej velmi zaujal objev telegrafu a rozhodl se proto věnovat bádání v oblasti reprodukční techniky. Ve stejném roce teoreticky zpracoval téma o možnostech realizace barevné fotografie a vytvořil i fotografický záznam pohybu, podobný budoucímu filmu, i když na jiném principu. Téměř paralelně, v roce 1869, debutoval i jako básník v časopise „L'Artiste“ . Během francouzsko-pruské války se Charles Cros setkal s význačnými představiteli proslulé skupiny tzv. prokletých básníků , Paulem Verlainem a Arthurem Rimbaudem. Jejich tvorba a vzniklé přátelství s nimi jej inspirovaly k další činnosti v oblasti poezie. Stal se členem tohoto sdružení a jeho první básnickou sbírkou byla Le coffret du Santal , vydaná v roce 1873, tedy ve stejné době, kdy vychází slavná Rimbaudova Une Saison en enfer . V roce 1874 byl Charles Cros po krátký čas šéfredaktorem časopisu “La Revue du monde nouveau“ a vydává sbírku Le fleuve , ilustrovanou reprodukcemi rytin slavného impresionistického malíře Eduarda Maneta. Brzy následovala i třetí kniha básní Le collier de griffes , kterou však Cros oficiální publika...

Chao-wei Li (1)

Čínský básník.

Chantal Schreiber (4)

Rakouská spisovatelka. Autorka knih pro děti a mládež, televizních scénářů dětských pořadů a textů písní.

Chaka Khan (5)

Chaka Khan , narozená 23. března 1953 jako Yvette Marie Stevensová, je americká zpěvačka a skladatelka, jejíž kariéra trvá již několik desetiletí od 70. let 20. století. Poprvé se proslavila jako frontmanka funkové skupiny Rufus, známé díky hitům jako "Tell Me Something Good" a "Sweet Thing". Na úspěšnou sólovou dráhu se Khan vydala v roce 1978 s hitem "I'm Every Woman", který se stal hymnou posilující postavení žen. Její silný hlas a dynamická pódiová prezentace jí vynesly titul "královna funku".

Chaim Cigan (3)

Karol Sidon je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan. Narodil se v Praze v době Protektorátu Čechy a Morava v tzv. smíšeném manželství. Jeho židovský otec Alexander Sidon pocházel z Trnavy, kde byl prvním rabínem po dlouhém vypovězení Židů z města od roku 1856 jeho prastrýc rabi Šimon Sidon, po kterém byl pojmenován. Vzdálenějším příbuzným byl rabi Josef Chaim Sonnenfeld. Alexander byl roku 1944 zatčen a vězněn gestapem v Pečkárně, na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, kde byl téhož roku umučen. Karol byl poté skrýván na venkově do konce okupace. Matka ho vychovávala sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala za Žida Josefa Grose. Jeho nevlastní otec opakovaně utekl z terezínského ghetta, kladenských dolů, z Varšavy, z Treblinky a naposledy ze sovětského gulagu. Po maturitě na JSŠ vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Poté krátce pracoval v Československém rozhlase, do roku 1968 byl dramaturgem Krátkého filmu ve studiu Jiřího Trnky. V letech 1968–1969 byl redaktorem Literárních listů a Listů. Roku 1968 obdržela jeho rozhlasová hra Dvojí zákon státní cenu k 50. výročí založení republiky. Do roku 1970 publikoval autobiograficky laděné knihy, které se staly kultovní pro tehdejší mladou generaci, Sen o mém otci a Sen o mně a scenáristicky spolupracoval s režisérem Jurajem Jakubiskem. Od roku 1970 pracoval jako ineditní autor manuálně a jako prodavač tisku, po podpisu Charty 77 byl propuštěn a následně byl zaměstnán jako topič. Roku 1978 obdržel exilovou cenu Jiřího Koláře za román Boží osten, který vyšel v samizdatové edici Petlice, kde vydal i svůj románový esej Evangelium podle Josefa Flavia a neuvedené divadelní hry. Osud obou otců přispěl k tomu, že se ...

Čestmír Hlavička (3)

Český výtvarník ilustrátor a grafik.

Čestmír Čihalík (3)

Narozen 1949 v Olomouci. Doc., MUDr., CSc., lékař, internista, specialista v oblasti kardiologie a elektrofyziologie. Bývalý děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Autor prací z oboru. Publikuje také v oblasti botaniky.

Česká Muzika (5)

Cesare Lombroso (4)

Cesare Lombroso, rodným jménem Ezechia Marco Lombroso byl italský lékař, biolog a kriminolog pocházející z veronské židovské rodiny. Vyšel ze studií frenologie, aby nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Rozlišoval „rozené zločince, občasné zločince, zločince z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“. Tato jeho antropologická kriminonologie byla časem zavržena jako nevědecká a předsudečná, sehrála však významnou roli ve vývoji zejména evropské kriminologie . Známé byly rovněž jeho práce o genialitě. V závěru života se věnoval spiritismu.