Charles Nodier, vlastním jménem Jean-Charles Emmanuel Nodier byl francouzský romantický prozaik, básník, kritik a knihovník, člen Francouzské akademie a nositel Řádu čestné legie. Vydal dvě sbírky básní, je autorem povídek a novel s tajuplnými náměty a významně se zapsal do bojů o romantismus. Narodil se jako nemanželský syn advokáta, později starosty Besançonu a soudce revolučního tribunálu. Byl zázračné dítě, ve dvanácti letech měl již projevy před jakobínským Spolkem přátel ústavy . Věnoval se přírodním vědám , dějinám literatury i lingvistickým teoriím. Roku 1802 složil básnický pamflet proti Napoleonovi, byl pronásledován a často musel měnit místa svého pobytu. Nějaký čas byl učitelem literatury, později tajemníkem bohatého Angličana. Později se ale stal Napoleonovým příznivcem. Roku 1812 byl jmenován císařským redaktorem a knihovníkem v Ilyrských provinciích, kde se inspiroval tradicemi a lidovou slovesností a v Lublani vedl francouzský deník Télégraphe officiel des Provinces Illyriennes. Roku 1813 se usadil v Paříži, v roce 1824 se stal knihovníkem Arsenalu , roku 1829 obdržel Řád čestné legie a roku 1833 byl zvolen do Francouzské akademie. Ve dvacátých letech se u něho scházela společnost romantických básníků . Je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise. Nodier významně přispěl k vytváření francouzského romantismu a jeho estetiky. Byl vychován osvícenskou filozofií, nesouhlasil s Chatebriandovou mystikou křesťanství a naopak zdůrazňoval úlohu svobody, imaginace a citu. Sám psal básně, romány, povídky a novely , odborná pojednání, eseje a úvahy, v nichž se zamýšlel nad úlohou snu a fantastična v životě lidí a v umění.... Zdroj: wikipedia.org