Všichni Autoři a témata

Josef Soukal (5)

Narozen 1.11.1852 v Předměstí u Proseče, zemřel 5.6.1928 v Tišnově. Pedagog, spoluzakladatel časopisu Národ a škola, básník a beletrista pro děti a mládež, překladatel z francouzštiny a ze slovanských jazyků, biografie J. Uhra.

Josef Šmidrkal (3)

Narozen 26.11.1929 v Dolní Branné, zemřel 21.8.1999. Docent katedry mapování a kartografie Stavební fakulty ČVUT v Praze.Práce z oboru fotogrammetrie.

Josef Slowík (4)

Narozen 1973 ve Vlašimi. PhDr., Ph.D., speciální pedagog, práce z oboru, též autor počítačových příruček.

Josef Škrábek (5)

Josef Škrábek žil před válkou ve Valči a v Karlových Varech, za války v Praze. Po válce se navrátil do Valče, vystudoval obchodní akademii v Karlových Varech a v letech 1948–1952 navštěvoval VŠPHV. Roku 1958 byl odsouzen za spolčení k velezradě na 7 let; propuštěn na amnestii v květnu 1960. V letech 1968–1969 působil jako redaktor časopisu Obroda. Autorská činnost: fejetony, eseje, povídky, ekonomické a politické úvahy.

Josef Skála (3)

PhDr. CSc., práce o mezinárodních a mediálních otázkách, politické překlady z ruštiny.

Josef Šimek (3)

Narozen 8. 10. 1929 ve Studenci , zemřel 28. 2. 2016. MUDr., DrSc., profesor fyziologie.

Josef Šíma (2)

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Josef Růžička (1)

Narozen 1947. Autor publikací z oboru kynologie.

Josef Říman (2)

Josef Říman byl český a československý lékař, biochemik, molekulární biolog, genetik, předseda Československé akademie věd, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1955 získal titul kandidát věd, roku 1967 docent lékařské chemie a biochemie a roku 1982 profesor biochemie. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda Československé akademie věd. Od roku 1973 v ní působil jako člen-korespondent, od roku 1977 jako akademik. Působil jako profesor na Univerzitě Karlově, přednášel na Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1975 byl ředitelem Ústavu molekulární genetiky ČSAV. V ČSAV zastával v letech 1978–1980 post vědeckého sekretáře, v letech 1981–1985 místopředsedy a od roku 1986 předsedy ČSAV. V roce 1969 a znovu roku 1978 se stal laureátem státní ceny Klementa Gottwalda. V roce 1979 mu byla udělena Státní cena SSSR a roku 1983 Řád práce. V roce 2017 vyšly jeho paměti. XVI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru KSČ, XVII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve vědeckých kruzích byl znám především jako průkopník studia onkogenních virů a molekulárních mechanismů základních buněčných genetických procesů. V těchto oborech se se svými spolupracovníky kolem roku 1970 pohyboval na světové špičce a měl blízko k tematice, která byla později odměněna Nobelovou cenou. V roce 1991 skončil ve funkci ředitele ústavu, odešel zpět do laboratoře a tam ještě 15 let spolu s jedinou laborantkou pracoval na výzkumu nádorových buněk – za toto období napsal 12 dobrých vědeckých publikací....

Josef Rejlek (4)

Narozen 28.6.1888 v Čekanicích u Tábora, zemřel28.1. 1958 v Berouně. Středoškolský profesor, překladatel z francouzštiny.

Josef Prokes (5)

Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.

Josef Přibyl (3)

Prof., Ing., DrSc., zemědělský inženýr, výzkumný pracovník, vysokoškolský pedagog, práce z oboru šlechění hospodářských zvířat.

Josef Pešák (2)

Narozen 21. 5. 1942 v Olomouci. Prof. RNDr. CSc., odborník na koktavost a vady řeči, pracovník Ústavu lékařské biofyziky. Věnuje se folkloru Slovácka, scenárista a režisér folklorních pořadů, autor publikace o souborech Lúčka a Olšava.

Josef Pavlovský (2)

Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.

Josef Pavlovický (5)

Narozen 30.1.1871 ve Velkých Pavlovicích u Hustopečí, zemřel 30.11.1940. Katolický kněz. Beletrista, fejetonista, lidový dramatik, překladatel z italštiny.

Josef Patejdl (3)

Narozen 30.12.1878 v Hromicích u Plzně, zemřel 7.10.1940 v koncentračním táboře Dachau. JUDr., účastník I. odboje, předseda Československé obce legionářské. Publicista.

Josef Páleníček (4)

Josef Páleníček byl významný český klavírista, komorní hudebník a skladatel. Proslavil se interpretací české hudby, včetně děl Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany, ale i širšího klasického a romantického repertoáru. Páleníček studoval na pražské konzervatoři a později v Paříži u legendárního klavíristy Alfreda Cortota, což významně ovlivnilo jeho hudební vývoj.

Josef Paleček (5)

Josef Paleček je bývalý československý hokejista a později úspěšný hokejový trenér. V letech 1958–1967 nastupoval za Tatru Kolín, 1967–1977 Teslu Pardubice, 1977–1978 Duklu Jihlavu, kde také nastoupil základní vojenskou službu, a 1978–1980 opět za Teslu. 1980–1983 hraje 3 sezony za Stadion Hradec Králové, od roku 1981 se stává ještě asistentem trenéra Kobery. Následovalo angažmá v Německu a Rakousku. V roce 1991 nastoupil svoji první trenérskou sezonu pro tým Pardubice. Zde vydržel do roku 2002, kdy následoval přestup pod angažmá týmu Liberce, kde působil do roku 2008. S Libercem 2x vyhrál základní část a vždy s ním postoupil do play off. V letech 2005–2008 byl také reprezentačním asistentem Aloise Hadamczika. V sezoně 2008/2009 působil jako hlavní trenér HC Energie Karlovy Vary, se kterými se stal mistrem republiky. Od sezony 2010/2011 byl opět asistentem reprezentačního kouče Aloise Hadamczika. Od národního týmu odešel v ročníku 2013/2014 kdy se Alois Hadamczik po nevydařeném olympijském turnaji rozhodl rezignovat.

Josef Nálepa (2)

Josef Nálepa byl český umělec a sportovec – medailér, kreslíř, sochař – portrétista. Kromě umění se také věnoval sportu, šlo o osminásobného mistra Československa ve vodním lyžování, ve kterém také působil jako reprezentační trenér, létal i na rogalu, kde patřil k průkopníkům tohoto sportu v Československu. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byli jeho učitelé Karel Pokorný a Karel Hladík, portrétní umění studoval také u Emanuela Kodeta. Kromě toho také studoval i na Fakultě tělesné výchovy sportu Univerzity Karlovy. Proslul zejména jakožto sochař – portrétista. Mezi jeho nejznámější busty a sochy patří socha malíře Salvadora Dalího, kterého zpodobnil údajně jakožto jediný na světě. Portrétoval i mnohé československé umělce a známé lidi, mezi jeho pracemi lze nalézt portréty Tomáše Bati, Vlasty Buriana , Jiřího Sováka, Miroslava Horníčka, Karla Gotta, Hany Hegerové, Josefa Masopusta . Pracoval také jako kreslíř a medailér, stal se autorem dvoukorunové československé mince i několika pamětních mincí. Pro město Třeboň vytvářel výtvarné návrhy pro tamější plánovanou lázeňskou kolonádu. Tvořil v ateliéru na pražském Novém Světě na Hradčanech. Jeho manželkou byla textilní výtvarnice Hana Nálepová.

Josef Mühlberger (2)

Josef Mühlberger se narodil 3. dubna 1903 v krkonošském Trutnově , jeho maminka, rozená Irzingová, však pocházela ze Šumavy. Postavu a osud své české babičky z matčiny strany zvěčnil Mühlberger v nádherné povídce Erste Begegnung mit dem Tod , pojaté 1960 v edici Reclams Universal Bücherei do svazku 8296 pod názvem Eine Kindheit in Böhmen . Počíná dojemným vyprávěním o babiččině šumavském pohřbu a přenáší pak děj do časů vyhnání, které jejího vnuka postihlo v poměrně pozdním věku 43 let. Škvírou v nákladním vagonu je mu souzeno spatřit v míjející krajině podél vlaku onen jihočeský hřbitov, na kterém spí babička svůj věčný sen: "I srdce té ženy, která navykla za život tolikerému utrpení, by asi sotva pochopilo, že národ, k němuž náležela, mohl připravit vnukům cosi takového jako vyhnání z domova. Niterný most, který můj svět spojuje s babiččiným, klene se však příliš vysoko a zůstal neporušen ve své kráse. Její modlicí knížka patří k tomu málu, co nám dovolili vzít s sebou. Myslím, že ve mně, byť možná vyjadřována jinak, zůstala uchována její opravdová zbožnost. Když ji neztratím, nic nebude ztraceno. K té zbožnosti patří víra ve stopu lidskosti v každém člověku. Ten, kdo vědomě zachází se slovem, je tak i stavitelem mostů, pontifexem, nad vodami i propastmi odvážně spojujícím protilehlé břehy." Budoucí literát studoval v Praze germanistiku, v letech 1928-1931 vedl s budějovickým rodákem Karlem Franzem Leppou časopis Witiko v duchu Stifterově, jehož osobnosti později, roku 1966, zasvětil celou monografii. I česky vyšel roku 1931 jeho román o Husovi, celou sudetskou i českou kulturní problematiku pak nepřekonatelným způsobem obsáhl v knihách Čechische Literaturgeschichte , Zwei Völker in Böhmen a zvláště pak v díle Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900 -1939, které končí své výklady v osudovém roce, kdy, jak píše "započala velká hra. Jak dopadla, vědí nejlépe ti, kdo ji přežili." Svů...

Josef Moucha (5)

Narozen 22.8.1956 v Hradci Králové. Fotograf, výtvarný redaktor, publicista, sestavovatel a spoluautor výstav.

Josef Mokerský (2)

Josef Mlejnek (4)

Narozen roku 1969. Politolog a publicista, působí na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, redaktor časopisu Babylon.

Josef Matušů (5)

Narozen 12.2.1927 ve Vídni. Prof., RNDr., DrSc., matematik, publikace z oboru.

Josef Masopust (2)

Narozen 9. 2. 1931 ve Střimicích u Mostu, zemřel 29. 6. 2015 v Praze. Fotbalový reprezentant a trenér, publikace z oboru.

Josef Martin Bauer (3)

Josef Martin Bauer byl německý spisovatel. Josef Martin Bauer navštěvoval humanistické benediktinské gymnázium v Scheyern, roku 1920 složil maturitní zkoušky a měl jít studovat teologii. Rozhodl se však nestudovat a živil se příležitostnými pracemi až se roku 1927 stal redaktorem místních novin v Dorfenu. Za svůj první román Achtsiedel obdržel roku 1930 cenu „Jugendpreis deutscher Erzähler“ . To položilo základy jeho spisovatelské kariéry. Během druhé světové války byl odveden do Wehrmachtu a stanul jako jeho voják na nejvyšší evropské hoře, kavkazském Elbrusu. Svá dobrodružství zveřejnil ve válečném deníku Kaukasisches Abenteuer . Jeho nejslavnějším dílem, zfilmovaným a přeloženým nejméně do 15 jazyků, je román, Kam až mne nohy donesou - So weit die Füße tragen, popisující sugestivní autobiografickou formou útěk německého vojáka z bolševického zajetí v SSSR. Hlavní hrdina, Clemens Forell, se pokusí o téměř nemožný útěk z nejvýchodnějšího koutu Sibiře, z likvidačního gulagu za polárním kruhem, útěk, který trval 3 roky, od roku 1949 až do překročení hranice s Íránem, v roce 1952. Hrdina přitom přešel téměř celou Asii a ušel 14 000 km, s všudypřítomnou KGB v zádech. Dílo je inspirováno skutečnou událostí, kterou autorovi popsal německý důstojník Wehrmachtu, Cornelius Rost . Rost nikdy neodhalil své jméno a zemřel jako vyděšený muž. Až do své smrti se bál, že dveře jeho mnichovského bytu vyrazí všemocná KGB a pošlou ho na popraviště či zpět do gulagu. Roku 1951 napsal novou verzi divadelní hry "Further Drachenstichs" pro divadlo ve Furth im Wald. Kniha So weit die Füße tragen byla dvakrát zfilmována. Roku 1956 natočila WDR román So weit die Füße tragen jako osmidílnou rozhlasovou hru , Raoul Wolfgang Schnell, Kurt Lieck, Walter Richter, Heinz Schimmelpfennig) V tomt...

Josef Mareš (1)

Narozen: 1926, zemřel: 30.10.1982. MUDr., CSc. gynekolog; vědecký prac. Ústavu péče o matku a dítě Praha /do r.1968/, gynekologické oddělení polikliniky Praha-Spořilov. /Výchova k rodičovství - s M.Brtníkovou; stati v odbor.čas. mj. Čas.lék.čes., Čs.gynekol., Prakt.lékař./ Nekrolog: Čs.gynekol.,48,1983,č.4,s.319-320.

Josef Malík (4)

Narozen 17. 10. 1927 ve Slavkově , zemřel 16. 5. 1993 v Babicích nad Svitavou. Publicista, prozaik, autor reportáží, humoristických a kritických próz ze Slovácka.

Josef Libomír Doucha (2)

Josef Ledr (5)

Narodil se roku 1849 v Sezemicích u Pardubic. Byl manželským synem Antonína Ledra, krupaře ze Sezemic, kde bydlel v domě čp. 162. Matka Josefa Ledra byla Barbora roz. Procházková a pocházela též z krupařské rodiny usazené v Sezemicích v čp. 5. Vystudoval reálnou školu v Pardubicích a po té učitelský ústav v Hradci Králové. Před příchodem do Nových Dvorů krátce působil na obecní škole v Plotištích. Za manželku si vzal Cecilii, dceru novodvorského hraběcího účetního Jana Knoblocha a jeho manželky Augusty, dcery Františka Adamce z Nových Dvorů čp. 42 . Knoblochovi bydleli na zámku v Nových Dvorech. Ledr s rodinou žil v Nových Dvorech v domě čp. 13 . Dne 24.11.1881 se mu narodil syn Emil, 22.5.1884 syn Zdeněk, po něm 15.6.1888 opět syn jehož pokřtili Jaroslav, jenž však již po necelém měsíci zemřel. Další dítě narozené 2.12.1889 Ledrovi pokřtili taktéž Jaroslav, ale i tento brzy zemřel . Dne 24.9.1891 se manželům Ledrovým narodila konečně dcera, kterou pojmenovali Marie. V Nových Dvorech se Josef Ledr stal v roce 1873 ředitelem místní školy, do které přišel dne 23. září 1868 jako podučitel. Později byl zvolen členem kutnohorské okresní školské rady a zeměpisného odboru této rady. Školu zde vedl do roku 1899. Po té přesídlil do Uhlířských Janovic, kde byl od roku 1899 až do října 1916 ředitelem měšťanské chlapecké a dívčí školy. Zemřel v roce 1934 v Přelouči. Za svého působení v Nových Dvorech vedl pamětní knihu Nových Dvorů , Pamětní knihu školy novodvorské a obce Sv. Mikuláše. Vydal knihu Děje panství a města Nových Dvorů , Dějiny obce Malína , Dějiny města Uhlířských Janovic a genealogický spis Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kromě toho publikoval historické, pedagogické a biografické články v různých časopisech, byl též dopisujícím členem Archeologického spolku Vocel. V nemalé míře se i podílel na přípravě a vydání publikace Kutnohorsko slovem i obrazem (K. Hora 19...

Josef Kvíz (1)

Narozen 20.5.1914 ve Vrátkově , zemřel 18.4.1987 v Broumově. MUDr., myslivec, kynolog.

Josef Kurfürst (4)

Narozen 30.3.1907 v Loukově u Bystřice p. Hostýnem, zemřel 8.3.1978 v Brně. PaedDr., docent pedagogiky, práce a redakční činnost v oboru.

Josef Krůta (5)

Narozen 8.7.1874 v Hradišti u Zbiroha, zemřel 17.9.1950. Učitel, učebnice matematiky a němčiny, redakční činnost.

Josef Krob (4)

Narozen 9.12.1956 ve Žďáru nad Sázavou. Doc., Phdr., CSc., filozof, práce a překlady z oboru zaměřené na ontologii, gnoseologii a filozofické problémy kosmologie.

Josef Křenek (4)

Josef Křenek byl český protestantský teolog. Mezi lety 1908 a 1919 zastával funkci faráře českého presbyterního sboru ve městě Silver Lake, v americkém státě Minnesota. Následně, do roku 1920, byl delegátem Středozápadního seniorátu své Presbyteriánské církve USA, a to na několika místech v Československu. Roku 1921 se stal farářem chicagského sboru této církve a mezi lety 1921 a 1923 se opět stal delegátem synodu na různých místech v Československu. Následně, od roku 1923 byl znovu farářem sboru v Silver Lake. Zde vydržel až do roku 1932, kdy odešel do Evropy, do Československa, a stal se farářem ve sboru v Praze na Novém Městě. Tady od roku 1932 působil až do 7. prosince 1939. Následujícího dne až do své smrti 15. června 1949 zastával pozici synodního seniora, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické. V období od 1. července 1944 až do konce druhé světové války ovšem musel nuceně strávit mimo hlavní město, a sice v Novém Městě na Moravě. V Novém Městě na Moravě je ThDr. Josef Křenek pohřben a jeho náhrobek od Prof. Vincence Makovského tvoří přirozený střed evangelického hřbitova. Trvalou vzpomínkou zůstává ulice Křenkova v Novém Městě na Moravě.

Josef Krejčík (5)

Narozen 2.8.1887 v Pavlíkově u Rakovníka, utonul 31.8.1941 v Kníničkách u Brna. Odborný učitel, publikace z oboru přírodních věd.

Josef Kratochvíl (4)

Narozen 6. 1. 1909 v Kúskách u Velkého Meziříčí, zemřel 17. 2. 1992 v Brně. RNDr., DrSc., profesor zoologie a zoogeografie, publikace a redakční činnost z oboru.

Josef Kotyk (2)

Autor učebních textů pro učební obory pokrývač a kamnář - obkládač.

Josef Kopecký (3)

Narozen 11.11.1911 v Sendražicích u Hradce Králové, zemřel 23.9.1983 v Brně. Prof., Ing., Dr.techn., profesor zootechniky, publikace z oboru.

Josef Klánský (3)

Narozen 16.6.1921, zemřel 26.7.1995. JUDr., CSc., publicista, tlumočník a překladatel, práce o Africe.

Josef Keřka (4)

Narozen roku 1957. Vedoucí Odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Středočeského kraje.

Josef Kazimour (5)

Narozen 16.10.1881 v Oslově u Písku, zemřel 5.9.1933 v Praze. PhDr., docent zemědělských dějin, publikace z oboru.

Josef Káš (3)

MUDr. Josef Káš byl lékař, divadelní ochotník a hudební skladatel, syn dobrušského lékaře a div. ochotníka Františka Káše, otec lékaře a spisovatele MUDr. Jaroslava Káše. S několika přáteli, mezi nimiž byl i další dobrušský rodák Karel Hrnčíř, založili později známý a úspěšný sbor Kocourkovských učitelů. V jejich repertoáru byly zejména aktuální písně reagující na dobové události či tehdy oblíbený žánr kupletů. Káš pro pěvecký sbor Kocourkovských učitelů zkomponoval mnohé hudební skladby. Za svého působení v Dobrušce Josef Káš vedl jako režisér ochotnické divadlo. Je autorem rukopisu Z dějin dobrušských ochotníků v 19. století.

Josef Karel Říha (2)

Narozen 1.6.1893 v Rokycanech, zemřel 10.2.1970 v Praze. Ing. architekt, publikace z oboru.

Josef Jozífek (5)

Josef Jeníček (3)

Narozen 1.4.1946 v Plzni, zemřel 12.8.1992 v Jindřichově Hradci. Právník. Epigramy, soudničky.

Josef Jenčík (3)

Joe Jenčík, vlastním jménem Josef Jenčík, křtěný Josef Jan byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů . Vyučil se strojním zámečníkem. Tanec začal studovat až v sedmnáct letech soukromě u Achilla Viscusiho, a v roce 1912 odjel s jeho taneční skupinou do Londýna, kde vystupoval v divadle Hippodrom. Po návratu jej v roce 1913 angažoval Augustin Berger do baletního sboru Národního divadla. Od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech . Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech jako tanečník a choreograf. V letech 1928–1929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha. Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 1941–1943 učil na konzervatoři v Praze. Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení . Zemřel 10. května 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ostatky byly později přemístěny na Bubenečský hřbitov.

Josef Jaroslav Filipi (3)

Josef Jaroslav Filipi byl český pedagog, textilní výtvarník, grafik, kreslíř a spisovatel. Narodil se v obci Bojmany do rodiny místního učitele Antonína Filipiho. Po absolvování základního vzdělání pokračoval ve studiu na uměleckoprůmyslové škole v Praze, na níž v roce 1993 absolvoval. Během pražských studií se seznámil s malířem Herbertem Masarykem a později s celou jeho rodinou. Při této příležitosti se několikrát setkal i s T. G. Masarykem a byl častým hostem na nedělních odpoledních diskusích. V dalším studiu pokračoval na tkalcovské škole ve Varnsdorfu. Po studiích se vydal na dráhu pedagoga a zprvu působil jako asistent kreslení na textilní škole v Liberci a na odborné škole pletařské ve Strakonicích. Později, po složení všech potřebných zkoušek působil jako učitel na textilních školách v Humpolci, ve Dvoře Králové nad Labem a následně na odborné škole tkalcovské ve Frýdku, jako její ředitel. V roce 1935, již jako učitel ve výslužbě se přestěhoval do Ústí nad Orlicí, kde započal literárně zpracovávat své zážitky s rodinou presidenta republiky T. G. Masaryka. Rukopis dokončil v březnu 1938, kniha však vzhledem k událostem nebyla vydána. Vydalo ji až nakladatelství Čin v Praze v roce 1947 pod názvem "S Masarykovými". V letech 1942–1945 byl Josef Jaroslav Filipi s celou rodinou internován ve svatobořickém internačním táboře. Důvodem byl ilegální odchod jeho syna Bohdana do zahraniční, kde vstoupil do řad Československé armády. Během pobytu v internačním táboře sepisoval kroniku, kterou obohacoval svými kresbami. Kronika byla zveřejněna teprve v roce 2000, kdy vyšla jako součást knihy Josefa Havla "Poupata ožehlá nenávistí" pod názvem "Za prkenným plotem". Josef Jaroslav Filipi během svého učitelského působení vydal mimo časopiseckých článků i několik pedagogických publikací. Byl autorem mnoha návrhů na textilie, prapory, sgrafita, diplomy a byl rovněž i literárně činný. Ve svých kresbách a akvarel...

Josef Hurdálek (1)

Josef Hurdálek, městský kronikář, spisovatel, zakladatel a kustod městského muzea, iniciátor, budovatel a kustod světničky Boženy Němcové, nadšený propagátor města Červený Kostelec, funkcionář a člen mnoha spolků a korporací, s jehož jménem byla vždy úzce spjata kulturní, literární a propagační činnost v Červeném Kostelci. Josef Hurdálek se narodil v blízké Horní Radechové dne 1. července 1885 v čp. 57 v písmácké rodině. Chodil do obecné školy ve svém rodišti, rok do německé školy ve Velké Vsi u Broumova, v letech 1897–1905 studoval na střední škole v Náchodě a hned po maturitě nastoupil učitelskou dráhu. Působil na obecných školách, ve Zbečníku, v Lískovicích, ve Studnici, od roku 1910 opět v Červeném Kostelci. Roku 1931 byl pro chorobu penzionován. Josef Hurdálek byl po desetiletí středem kulturního snažení a pokroku. Z jeho literárních děl nutno jmenovat množství propagačních zpráv o našem kraji a městě v různých časopisech, obsáhlou stať o Červeném Kostelci v Průvodci krajem Mistra Aloise Jiráska a Boženy Němcové z roku 1926, je autorem výborného podrobného nejnovějšího turistického průvodce Červený Kostelec – střed Jiráskova kraje , spolupracoval na sborníku pověstí Turov, byl po osm let redaktorem vlastivědného sborníku Od kladského pomezí, do něhož napsal na 160 zajímavých článků. Roku 1940 vydává román selského rodu Pavel Hoňka a rok poté povídky Dvojí svatba. Těsně před jeho úmrtím se objevují oblíbené a brzy rozebrané Líbánky paní Barunky z červenokosteleckého prostředí, navazující obsahově na Němcové Chudí lidé. Roku 1939 uspořádal Josef Hurdálek červenokostelecké městské muzeum, jehož kustodem byl až do své smrti, a v roce 1942 pečlivě instaloval světničku Boženy Němcové v protifarním domku, kde Němcová od září 1837 do dubna 1838 bydlela. Dějiny našeho města našly v Josefu Hurdálkovi jako městském kronikáři výborného znalce, který s mravenčí příkladnou pílí shledával historické poznatky nejen v místních archivech a lidové tradici, ale i v pramen...

Josef Hron (2)

Narozen 8. 12. 1915 ve Valtínově, zemřel 2006 v Praze. Akademický malíř, vysokoškolský pedagog v oboru teorie a metodiky výtvarné výchovy, později středoškolský profesor, práce z oboru metodiky kreslení.

Josef Hrbáček (2)

Narozen 10. 5. 1930, zemřel 19. 12. 2006. Doc., PhDr., CSc., bohemista.

Josef Horák (4)

Doc. PaedDr. Josef Horák, CSc 10. 4. 1945 absolvovent Pedagogické fakulty UK Praha 12 let praxe na základních a středních školách PaedDr. - 1982 na PF UJEP v Ústí nad Labem CSc. - 1988 z filosofie výchovy na UK Praha docent v oboru Pedagogika - 1998 na UK Bratislava řešitel výzkumného záměru Trojzemí ERN - faktor evropanství v přípravě učitelů na FP TU v Liberci 1999 - 2004. Úspěšně obhájen 25. 3. 2005 Řešitel rozvojového projektu Příprava studijních kurzů pro doktorské studium v oboru Pedagogika Řešitel 4 rozvojových projektů na FP TUL člen oborové rady doktorského studijního programu Pedagogika na PedFUK Praha školitel doktorandů v oboru Pedagogika člen vědecké rady Pedagogické fakulty UJEP Ústí nad Labem člen Rady vysokých škol za Fakultu pedagogickou TU v Liberci zahraniční stáže na univerzitách: Faro - Portugalsko, Karlstad - Švédsko, Plymouth - Velká Británie, Manchester - Velká Británie, Patras - Řecko

Josef Hlinomaz (1)

Josef Hlinomaz byl český herec, ilustrátor, dabér a významný naivní malíř. Za svůj život hrál v divadle, v televizi a zejména ve filmu desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší či o vedlejší role nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává mimo jiné jeho role smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu . Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, hrál i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie. Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista. Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle. Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divade...

Josef Herčík (1)

Narozen 23.3.1922 v Uherském Brodě, zemřel 9.7.1999 v Praze. Malíř, grafik, rytec, ilustrátor.

Josef Havel (2)

Narozen 29.6.1950 v Brně. PhDr., CSc., publicista, archeolog.

Josef Grňa (2)

Josef Grňa byl český právník, profesor brněnské techniky, představitel domácího odboje za 2. světové války. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, poté nastoupil na Finanční prokuraturu v Brně, nejprve jako koncipient, později se stal vrchním komisařem, radou a v roce 1937 vrchním radou. Roku 1932 se habilitoval pro obor civilního práva procesního a stal se soukromým docentem. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným profesorem věd právních na české vysoké škole technické v Brně. Hned na počátku druhé světové války se zapojil do domácího odboje. Stal se členem odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme na Moravě, patřil k jeho zemskému vedení. Byl pověřen vybudováním sítě PVVZ na Moravě a navázáním kontaktů na Slovensku. Dne 2. října 1941 ho v Ratajích na Kroměřížsku přišlo zatknout gestapo, podařilo se mu však uniknout. Při přechodném utajení v Žarošicích a ve Zdravé Vodě mu pomohl místní statkář a mecenáš umění Josef Frydrych. Do konce války žil v ilegalitě. Patřil k autorům politického programu PVVZ, po zatčení všech zbývajících vedoucích osobností organizace PVVZ pokračoval v odbojové činnosti ve skupině Přípravný revoluční výbor. V roce 1944 se podílel na vzniku odbojové skupiny Rada tří. Šlo o organizaci nekomunistického protifašistického odboje, která zajišťovala zejména formování partyzánských jednotek v prostoru Českomoravské vrchoviny a přijímání parašutistických výsadků ze Západu. Byl spoluzakladatelem a členem revoluční České národní rady. Po skončení války působil jako profesor národního hospodářství na brněnské technice. V roce 1951 byl odsouzen za údajné neoznámení protistátní činnosti na 2,5 roku vězení. Rehabilitován byl v roce 1965. V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka II. třídy in memoriam....

Josef Fišer (5)

Dr.Josef Fišer,rodák z Moravských Budějovic, historik a dlouholetý ředitel místního gymnasia, čestný občan města. Zabýval se historií regionu, národopisem a na tato témata napsal řadu knih, pojednání i příspěvků do místních i odborných publikací

Josef Fiala (5)

Narozen 14.9.1902 v Dolním Jiřetíně, zemřel 1984. Doc., JUDr., docent občanského práva procesního, literatura z oboru.

Josef Fanta (4)

Josef Fanta byl český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací , věnoval se ochraně památek a byl významným mecenášem. Náleží ke generaci Národního divadla. V počátcích své kariéry patřil k představitelům novorenesance, spolupracoval a byl ovlivněn architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Od počátku 20. století se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury. Po studiích se Josef Fanta stal asistentem Josefa Zítka při stavbě Národního divadla. Fanta při této stavbě mimo jiné vytvořil novorenesanční lampu, která dodnes stojí před Národním divadlem. Poté působil jako asistent na České technice a profesor na ČVUT. Od roku 1918 byl členem České akademie věd a umění. Autorsky se podílel mj. na stavbách Hlávkových kolejí v Praze, odbavovací budově dřívějšího Nádraží císaře Františka Josefa , budov ondřejovské observatoře, domu Hlahol v Praze či Mohyly míru . Jeho dílem je také budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu, která se nese v duchu podobné stavby, realizované v letech 1912–1919 v japonské Hirošimě náchodským rodákem Janem Letzelem. Zabýval se také rekonstrukcemi památek a návrhy náhrobků, architektonických sgrafit, výzdoby interiérů a uměleckoprůmyslových děl. Je považován za tvůrce secesní architektury a navazoval v ní na českou novorenesanční tradici 19. století. Je autorem návrhu sgrafit Wiehlova domu čp. 792 na Václavském náměstí společně s Mikolášem Alšem. Jeho manželkou byla Julie Fantová-Kusá, významná pracovnice ženského emancipačního hnutí a starostka brněnského ženského spolku Vesna....

Josef Doucha (4)