20161–20220 z 153193 Autoři
Bartolomej Vavrík (4)
Pôvodným povolaním inštalatér, neskôr technický úradník. V telovýchovnom hnutí začínal ako skaut v roku 1946. Základný značkársky kurz absolvoval v roku 1958 a od roku 1969 bol inštruktorom značenia. Predsedom okresnej komisie značenia v Žiline bol neuveriteľných 38 rokov . Bol lektorom turistických a značkárskych kurzov, spracoval turistický obsah viacerých turistických máp, bol autorom alebo spoluautorom niekoľkých turistických sprievodcov. Pôsobil ako cvičiteľ turistiky. Dlhé roky bol členom OV ČSTV a KV ČSTV v Žiline. Bol nositeľom mnohých telovýchovných ocenení, z ktorých hodno spomenúť Tyršov odznak zdatnosti a vyznamenania za rozvoj turistiky. Svoju lásku k prírode a oddanosť turistike dokazoval účasťou na náročných podujatiach, ako boli zimné prechody Slovenským rajom, či nočné prechody cez Malú Fatru, absolvoval výstup na 22 štítov Vysokých Tatier. Bol držiteľom OTZ I. triedy a zlatého odznaku turista značkár.
Více od autora
Barbora Englischová (3)
Narozena 24. 3. 1976. Terapeutka a koučka neurolingvistické psychologie.
Více od autora
BAP (6)
BAP je známá rocková skupina z Kolína nad Rýnem, kterou v roce 1976 založili Wolfgang Niedecken a Hans Heres. V průběhu let se BAP stala jednou z nejúspěšnějších rockových skupin v Německu, jejíž písně se zpívají především v kolínském dialektu Kölsch. Jejich hudba je známá kombinací promyšlených textů, které se často zabývají sociálními a politickými otázkami, a směsí rockových, bluesových a folkových vlivů.
Více od autora
B. M Gill (3)
Barbara Margaret Trimble se narodila v Holyhead, Anglesey, Wales. Původně učitelka. Autorka devíti detektivních románů pod pseudonamem B. M. Gill , 1989) a osmi romantických thrillerů pod jménem Margaret Blake . info z knihy Hojivý čas - B. M. Gill - její prvotina "Krůpěj krve" měla ohlas.Také její další romány, vytvořené v poklidné atmosféře malého britského ostrůvku Anglesey v Irském moři, svou přesvědčivou PSYCHOLOGIÍ a schopností gradovat NAPĚTÍ měly tak spontánní ohlas, že na sebe nedaly dlouho čekat ani prestižní literární ceny. B. M. Gillová dokonce jako jedna z mála evropských spisovatelek získala ocenění Americké asociace autorů píšících PŘÍBĚHY SE ZÁHADOU. Tisk o B. M. Gillové: "... dokazuje neobyčejnou schopnost skloubit PSYCHOLOGICKOU KRESBU postav s výjimečným NAPĚTÍM" "... je jedním z pilířů literatury, která se věnuje PŘÍBĚHŮM SE ZÁHADOU" "Křehkou hranici mezi světem záhad a realitou zvládá B.M.G. s neobyčejnou virtuozitou." "Výjimečná schopnost vytvořit atmosféru strachu, kdy čtenář ze všech sil drží palce hlavní hrdince."
Více od autora
B. G Narasingha (3)
Americký duchovní učitel, zabýval se hinduistickým a védickým učením.
Více od autora
Ava Dellaira (4)
Ava Dellaira vyrostla v Albuquerque v Novém Mexiku. Absolvovala na University of Chicago. Psaní se věnovala odmalička, ale velkým impulsem pro ni bylo získání stipendia Truman Capote Fellow a absolvování prestižního kurzu pro budoucí spisovatele Iowa Writers’ Workshop, organizovaného University of Iowa. Dopisy na konec světa jsou jejím debutovým románem. V produkci je již také celovečerní film. Ava žije v Santa Monice a aktuálně připravuje k vydání svoji druhou knihu 17 Years. Více informací o autorce nebo playlist ke knize Dopisy na konec světa najdete na avadellaira.com
Více od autora
Autor +++ (3)
Autor či autorka je původce díla. Slovo pochází z latinského autor, auctor, což znamená původce, tvůrce, ale původně to označovalo rozmnožovatel z latinského augere zvětšovat, množit . Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně.
Více od autora
Austin Kleon (3)
Austin Kleon je americký spisovatel, copywriter a umělec. Je autorem bestsellerů „Kraď jako umělec“ a „Ukaž, co děláš!“ . Z novinových výstřižků vytvořil básně, které vyšly ve sbírce Newspaper Blackout. Přednáší o kreativitě v digitálním věku pro TEDx, Google nebo The Economist. Jeho práce zveřejňují časopisy a noviny, jako jsou The New York Times nebo The Wall Street Journal. Jeho knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků . Vystudoval Miamskou univerzitu. Pracoval jako knihovník, webový designér a copywriter. Se svou ženou a dvěma syny žije v Austinu v Texasu. V knize „Kraď jako umělec: 10 věcí, které ti nikdo neřekl o kreativitě“ tvrdí, že snaha o originální tvorbu v digitální době je nedosažitelným cílem. Umělec je podle něho sběratelem zážitků, vlivů a vjemů. Vše, co tvoříme, je produktem naší zkušenosti. Tvorba proto vždy bude krádež. Krást jako umělec ale neznamená prosté kopírování – tvorba by měla přinést něco nového a umělec by měl mít z práce radost. V ilustrované knize odhaluje, jak „krást jako umělec“, a přináší 10 tipů, které mohou inspirovat spisovatele, hudebníky, výtvarníky, fotografy i další umělce. Knihu doplňují citáty slavných umělců k tématu tvoření a kreativity. K základnímu desateru každého umělce podle Kleona patří: „Ponořit se do četby knihy Kraď jako umělec je nejlepší investice do vašeho duševního rozvoje, jakou byste si mohli přát,“ uvedl The Atlantic. V knize „Ukaž, co děláš: Deset způsobů jak sdílet svou kreativitu a být objeven“ autor ukazuje, jak sdílet svoji práci a svůj talent. Klíčem je podle něho proces, nikoli produkt. Doporučuje sdílet „něco malého“ každý den a uchovat si mysl amatéra. Dodává, že žádné překážky neexistují – nemusíte být bohatí, slavní ani nemusíte mít titul. A zároveň boří mýtus o osamělém géniovi. K 10...
Více od autora
Augustin Ulč (3)
Narozen v roce 1894, zemřel v roce 1962 v Božkově . Učitel, prozaik.
Více od autora
Augustin Pechlát (2)
Narozen 26.8.1877 v Praze, popraven 30.9.1941 v Praze. PhDr., úředník, náčelník České obce sokolské, účastník II. odboje. Práce v oboru tělesné výchovy.
Více od autora
Augustin Andrle (4)
Narodil se v roce 1946 v Náchodě. Po vystudování FTVS působil rok jako učitel ve Vysokém Mýtě. Záhy byl však kvůli svým politickým názorům ze školství propuštěn a až do roku 1981 pracoval v nejrůznějších dělnických profesích. Poté se postupně živil jako trenér, učitel plavání a ředitel plavecké školy, která zaznamenala mnoho úspěchů. V pozici trenéra reprezentace juniorů ČR vychoval řadu reprezentantů a získal s nimi přes 500 medailí. V rámci plavání také vymýšlel nové formy sportu jako štafetu 1000 x 100m, Evropský plavecký den, atd. Krom sportu se též věnuje záchraně kulturních památek. V roce 2012 dokončil sbírku na sochu krále Přemysla Otakara II., která je k vidění ve Vysokém Mýtě a organizuje i sbírky další. Za zmínku stojí i jeho podíl na dokončení opravy kostela v Radhošti. Úspěšně vydal několik velmi podrobných historických knih o Vysokém Mýtě a okolí. Je členem vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, který pomáhá nemocným, vězněným a pronásledovaným. Mezi Andrleho zájmy patří rodina, cestování a geografie, historie a památky, sport a tělovýchova.
Více od autora
August Bayer (5)
August Bayer byl český profesor dendrologie, fytopatologie a bakteriologie, který působil na Vysoké škole zemědělské v Brně . Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval přírodovědný obor na Filozofické fakultě české univerzity v Praze, v roce 1905 složil rigorózum z botaniky a filozofie. Krátce působil jako profesor učitelského ústavu v Jičíně a Příbrami, posléze se přesunul do Brna, kde vyučoval od r. 1922 jako docent, 1927 mimořádný profesor a 1936 řádný profesor dendrologie, fytopatologie a lesnické bakteriologie na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské. V letech 1929–1930 byl děkanem lesnického odboru. Podnikl celou řadu botanicko-sběratelských cest, kromě jiného byl i předsedou Svazu pro ochranu přírody a domoviny na Moravě. Za druhé světové války se zapojil do odboje vysokoškolských pedagogů. Dne 23. prosince 1941, v době prvního stanného práva, byl zatčen gestapem, vězněn v Brně v Kounicových kolejích a odtud odvezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde 23. února 1942 zemřel. „Životnost“ vězňů tam byla dva měsíce. Profesor Bayer se zasloužil o zřízení řady přírodních rezervací v okolí Brna, založil také arboretum ve Křtinách. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých, popravených a umučených lesníků v době německé okupace v lesích u Adamova v rámci tzv. Lesnického Slavína. Dále mu byl odhalen pomník při oslavách padesátého výročí vzniku Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, a to ve křtinském arboretu, o jehož založení se zasloužil. Roku 1995 byl založen Nadační fond Augusta Bayera při Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně, jehož cílem je mj. podpora zvyšování vědomostí veřejnosti o dřevinách, zvelebování arboret a přírodních rezervací na území ŠLP Masarykův les Křtiny či podpora lokálních dendrologicky a botanicky zaměřených projektů na zachování přírodních, kulturních a estetických hodnot krajiny. Od roku 1946 nese jeho jméno ulice v brn...
Více od autora
Ashlee Vance (4)
Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.
Více od autora
Arvo Valton (4)
Arvo Valton je estonský prozaik, proslavil se především krátkými povídkami. Narodil se 14. dubna 1935 v Märjamaa ve středním Estonsku, v roce 1949 byla jeho rodina deportována na Sibiř, ale v roce 1954 jim bylo povoleno vrátit se zpět do vlasti. Valton v Estonsku dostudoval univerzitu a pracoval jako inženýr. Roku 1968 se stal profesionálním spisovatelem. I přesto, že byl považován za tzv. spolehlivého spisovatele, ne vždy mu bylo dovoleno publikovat. Je považován za jednoho z nejlepší estonských povídkářů. Vidí v povídce analytický žánr. Při psaní dává okázale najevo autorskou svévoli. Ustanovuje si vlastní zákony vedení příběhu a meze jejich platnosti. Často se v jeho díle objevuje paradox. V jeho raných povídkách je obyčejný člověk považován za nejvyšší hodnotu bytí. Později je vztah jako nástroj analýzy a přemítání, laboratorní manipulace se skutečností. Kritizoval absurdní aspekty technologické revoluce. Kromě povídek psal divadelní hry, filmové scénáře, libreta, cestopisy či poezii. Jeho nejznámější sbírka povídek Osm Japonek je složená z povídkových knížek Kaheksa jaapanlannat a Sõnumitooja , jediný překlad tohoto díla do cizího jazyka. Dle slov Vladimíra Macury se v knize objevují „povídky, v nichž se v zásadě „reálný“ příběh odehrává v „reálném“ prostoru a jeho nositelem zůstává výrazný lidský charakter“. Na Valtonových povídkách je specifické to, že buď postava samotná, nebo situace, ve které se osoba vyskytuje, je nějaký způsobem zvláštní, podivná až vadná. Jako příklad uveďme hlavní postavu z povídky Muž se zeleným batohem, který přijde jednoho dne na nádraží a naruší veškerý pořádek tím, že si stoupne na lavici a začne předčítat. Samo o sobě by na tom nebylo nic moc divného, kdyby ovšem kvůli jeho pravidelnému čtení nebyla ustanovena komise, která dostala za úkol vyzkoumat co čte, proč čte a zdali to není nějakým způsobem nebezpečné pro lidi, kteří v čekárně čekají. Valton zde popisuje bezmocnost ne...
Více od autora
Arpád Soltész (5)
Slovenský novinář a publicista, zaměřený na investigativní žurnalistiku, politické glosy a komentáře.
Více od autora
Arnošt Reiser (3)
Narozen 5. 7. 1920 v Praze, zemřel 4. 8. 2015 v New Yorku. Český fyzikální chemik, práce z oboru.
Více od autora
Arnošt Paderlík (2)
Arnošt Paderlík byl český malíř, sochař, grafik a pedagog. Studoval v letech 1937–1943 uměleckoprůmyslovou školu u Františka Kysely. Záhy vstoupil do skupiny Sedm v říjnu, v roce 1943 do SVU Mánes a o dva roky později do SČUG Hollar. Od roku 1963 vyučoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho rané dílo je poznamenáno odporem k válce a nese se v expresivním duchu, po válce se vyjádření zjemňuje a hlavním tématem se stává zátiší v picassovském stylu , další pole, kde se uplatnil, byla knižní ilustrace, z nich zejména vynikla například ta k biblické Písni písní . V pozdějších letech se začal věnovat také plastice, vycházel z české barokní tradice. V letech 1939-1941 byl členem skupiny Sedm v říjnu. Zúčastnil se 28. Benátského Bienále , 4. bienále v Sao Paulu , 1. trienále India v New Delhi a 7. sochařského bienále v Middelheimu . V letech 1963-1986 vedl Ateliér figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze. Poprvé vystavoval v roce 1936 s výtvarníky Mladé kultury ve Smetanově muzeu v Praze. V letech 1937–1943 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1938 začal pracovat v ateliéru sochaře Vincence Makovského. Na jeho popud se následujícího roku stal jeho asistentem na Baťově škole umění ve Zlíně. V roce 1939 se Arnošt Paderlík stal zakládajícím členem výtvarné skupiny Sedm v říjnu. Jejími dalšími členy byli malíři Josef Liesler, Václav Hejna, Václav Plátek, Zdeněk Seydl a sochař Jan Rafael Michálek. Na první společné výstavě v Topičově salonu v Praze vystavovali také fotograf Jan Lukas a fotografka Věra Gabrielová. Na druhé výstavě v roce 1940 ke skupině přistoupil malíř František Jiroudek. Jejím teoretikem byl Pavel Kropáček. Skupina plánovaně zanikla s třetí výstavou v roce 1941. Tvorba Sedmi v říjnu je dávána do souvislosti s reakcí na okupaci a počátek války. V dílech Arnošta Paderlíka z této...
Více od autora
Arnošt Lamprecht (2)
Arnošt Lamprecht byl český jazykovědec, fonetik, dialektolog a profesor českého jazyka. Články A. Lamprechta ve Slově a slovesnosti :
Více od autora
Arnošt Kraus (4)
Narozen 22. 2. 1875 v Rýžovně u Jáchymova, zemřel 25. 4. 1933 v Praze. Hudební skladatel, muzikolog a aranžer.
Více od autora
Arnošt Inocenc Bláha (4)
Inocenc Arnošt Bláha byl český sociolog, filosof, pedagog, psycholog, politolog a kulturolog. Jednalo se o renesančního člověka, kterého doprovázelo všestranné nadání a široký rozhled v několika vědních oborech. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově v roce 1897, začal studovat teologický seminář v Hradci Králové, ale protože se stal stoupencem katolického reformního hnutí, byl z něj vyloučen. Odešel proto na filosofickou fakultu do Vídně a po roce přešel do Prahy. Studia dovršil v Sorbonně v Paříži a stal se středoškolským profesorem, který vystřídal mnoho působišť. Učil na pražském Žižkově, v Litomyšli a v Novém Městě na Moravě. V letech 1908-1909 si vzal studijní dovolenou, odjel do Francie a v Paříži se stal žákem Émila Durkheima, největší vědecké autority v sociologii 20. století, který byl průkopníkem sociologického pozitivismu. Doktorát z této vědecké disciplíny obhájil v Praze a vědeckou habilitaci pak získal v Brně, kde byl od roku 1924 řádným profesorem sociologie. Bláha jako profesor V letech 1931–1932 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Nežil jenom pedagogickou prací a vědou, zabýval se i prací literární. Na počátku století vydal dvě básnické sbírky Po cestách vítězů a Ať je země písní . Další poezii zveřejňoval v časopisech, pro které i překládal. Pro časopisy byl určen i jeho román Liduška a řada povídek. Jeho literární zdatnost byla znát i na jeho odborných dílech, i když jeho hlavní dílo Sociologie vyšlo až po jeho smrti v roce 1968. Inocenc Arnošt Bláha zemřel 25. dubna 1960 v Brně.
Více od autora
Arnold Henry Savage Landor (2)
Arnold Henry Savage Landor byl anglický malíř, cestovatel, spisovatel a antropolog. Jeho dědečkem byl básník a spisovatel Walter Savage Landor. Dětství strávil ve Florencii, kde studoval na Liceo Dante a Instituto Technico. Už od dětství projevoval velké umělecké nadání. Knihy Samuela Butlera a Julese Verna ho inspirovaly k cestování. V patnácti letech odešel do paříže studoval v dílně Julian vedené Boulangerem and Julesem Lefebvrem, kde jeho talent ohromil jeho učitele. Navštívil Nizozemí, Španělsko, Maltu, Maroko a Egypt. Při návštěvě u strýců a dalších příbuzných objevil vliv zelené a šedé barvy krajiny, tak odlišné od barevných tónů, které poznal v Itálii. Projel Amerikou a v roce 1889 se vydal do Japonska. Během svých cest neustále maloval. V Japonsku se vydal na tehdy prakticky neznámé Hokkaidó, kde se seznámil s původními obyvateli, Ainuy. Napsal o nich knihu Alone with the Hairy Ainu . Z Japonska zamířil o Koreje, o níž napsal knihu Corea, or Cho-Sen, the Land of the Morning Calm , a Číny. V roce 1891 navštívil Austrálii. V roce 1897 se vydal na výzkumnou cestu do Tibetu. Tam upadl do zajetí, v němž zažil děsivá protivenství a mučení. I přesto se mu posléze podařilo objevit prameny řek Indus a Brahmaputra. Do Tibetu se nebojácně vrátil a pokračoval do Nepálu. Napsal o tom knihy In the Forbidden Land a Tibet and Nepal . Poté zamířil do Ameriky a odtud do Pekingu, kde zuřilo boxerské povstání. V roce 1901 projel z Indie do Číny, Persií projel na koňském hřbetě. Odtud zamířil na Filipíny. Napsal o tom knihy China and the Allies , Across Coveted Lands a The Gems of the East . Na oné cestě z Indie do Ruska jej provázely dvě kočky, Kerman a Zeris . Poté se vydal do Afriky, v té době stále dosti neznámé. Napsal o ní knihu Across Wildest Africa . Nato strávil roky 1911-2 průzkumem Ma...
Více od autora
Arno Kraus (4)
Narozen 19. 2. 1895 v Kolíně, zemřel 5. 5. 1974 v Třebotově u Prahy. JUDr., romanopisec, překladatel z maďarštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny.
Více od autora
Armin Täubner (5)
Německý pedagog, učitel výtvarné výchovy, angličtiny a biologie, autor příruček výtvarných prací.
Více od autora
Aram Khatchaturian (4)
Aram Chačaturjan byl významný sovětský arménský skladatel a dirigent, který se proslavil svým přínosem klasické hudbě 20. století. Chačaturjan se narodil 6. června 1903 v gruzínském Tbilisi, které bylo tehdy součástí Ruského impéria, a stal se jedním z předních sovětských skladatelů vedle Dmitrije Šostakoviče a Sergeje Prokofjeva. Jeho hudba se vyznačuje pestrými harmoniemi, bohatou texturou a často obsahuje prvky arménské lidové hudby.
Více od autora
April Christofferson (4)
Právnička. Beletristické práce, ve kterých také zúročuje vzdělání v oboru biologie a veterinární medicíny.
Více od autora
Antonín Truhlář (6)
Antonín Truhlář byl český středoškolský profesor, literární historik a klasický filolog. Od roku 1873 vyučoval na českých gymnáziích, v roce 1901 se stal ředitelem pražského akademického gymnázia. Ve vědecké práci se zaměřil zejména na shromažďování, překlady, publikaci a popularizaci děl latinsky píšících českých spisovatelů humanistického směru . Navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a Hradci Králové, poté vystudoval pražskou filosofickou fakultu. V letech 1873–4 suploval na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1874 si doplnil zkoušku z klasické filologie, což mu umožnilo stát se řádným učitelem. Zhruba rok vyučoval na gymnáziu v Domažlicích, načež nastoupil na jičínské gymnázium vedené Františkem Lepařem. Od roku 1883 byl profesorem pražského akademického gymnázia, v roce 1901 byl jmenován jeho ředitelem. Ve volném čase se zaměřil na literární historii, zejména české spisovatele humanistického směru ze 16. století. Velké úsilí i finanční prostředky věnoval na shromažďování starých, většinou latinsky psaných knih. Získané literární památky pak kompletoval a kriticky zpracovával. Jeho snahou bylo, oživovat památku na dávno zemřelé autory. Pro svou generaci tak znovu objevil například prvního českého filologa Zikmunda z Jelení nebo zapomenutých 35 básníků, kteří latinsky opěvovali zemřelého Veleslavína. Truhlář byl známý především v odborných kruzích. Ocenil jej Josef Svatopluk Machar , k jeho přátelům patřili Zikmund Winter a Alois Jirásek. Za vědeckou práci byl oceněn mimořádným členstvím v Královské české společnosti nauk , řádným členstvím v České akademii a funkcí tajemníka III. třídy České akademie . Přispíval do Ottova slovníku naučného , kde zpracoval například souhrnný přehled české literatury v hesle Čechy. Podílel se i na německy psané encyklopedii Die österreichisch-un...
Více od autora
Antonín Tichý (2)
Antonín Tichý * 27. 10. 1941 Náchod Náchodský rodák a krkonošský patriot žije ve Svobodě nad Úpou. Po neúspěšném pokusu být lesníkem se vyučil kolářskému řemeslu. Zbytek předdůchodového věku pracoval jako truhlář. Je literát samouk, od roku 1990 příležitostně publikuje v regionálním tisku, hlavně v časopise Krkonoše – Jizerské hory, vydávaném ve Vrchlabí, a v experimentálním půlročníku Výčepní list, který obětavě vydává Rodinný výčep v Přibyslavi u Nového Města nad Metují. Je členem redakční rady tohoto periodika.
Více od autora
Antonín Tesař (5)
Antonín Tesař je český fotograf. Ve své tvorbě se věnuje především fotografii aktu, portrétní fotografii, okrajově i zátiší. Ve své tvorbě se inspiruje tématy z mytologie, náboženství nebo díly starých mistrů. Jeho snímky jsou na první pohled barevné a záměrně využívají prvoplánové, jednoduché estetiky popkultury, to však často vzápětí přebíjí nečekaným absurdním detailem nebo šokujícím spojením. Dětství strávil v rodné Kroměříži. Na základní škole navštěvoval 5 let Lidovou školu umění. Po ukončení základního vzdělání se hlásil na Střední umělecko-průmyslovou školu v Uherském Hradišti obor grafika. Složil talentové zkoušky, ale přijat nebyl. Pokračoval na SPŠ v Hodoníně, obor stavební hmoty. Po škole pracoval krátce v Okresní knihovně v Kroměříži jako knihovník. Inscenované fotografii se začal intenzivně věnovat od roku 1989. Od roku 1999 vystřídal řadu zaměstnání . V současné době pracuje v reklamní společnosti GRAPO, na pozici tiskaře. Od prvních fotografií používá v procesu klasické fotografie akvarelové barvy. Tuto techniku dále rozvíjí na míchání transparentních vrstev na samotném pozitivu aby dosáhl barevné škály stejně, jako se o to snažili impresionisté. Díky tomu trvá výroba jedné fotografie i několik týdnů a stává se tak u sběratelů ještě více ceněnou. Fotografuje na negativy formátu 6x6 cm a od roku 2001 na velikost negativu 9x12 cm. Jeho analogové fotografie jsou vyrobeny klasickým chemickým procesem tří lázní.
Více od autora
Antonín Špelda (6)
Antonín Špelda byl plzeňský fyzik, hudební kritik, teoretik a pedagog. Vystudoval reálné gymnázium v Klatovech, Přírodovědeckou fakultu UK v Praze – obor matematika a fyzika a hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Byl pedagogem na plzeňských gymnáziích a na katedře fyziky Pedagogické fakulty v Plzni. Specializoval se především na akustiku a hudební akustiku, jeho vědecké práce v tomto oboru zahrnují více než čtyřicet původních studií a vysokoškolských učebnic. Byl zakladatelem hudební historiografie Plzně, psal práce o hudebních osobnostech i hudebně topografické práce. Podílel se také na organizování hudebního života v Plzni, pracoval ve výborech Sdružení pro komorní hudbu, Plzeňského hudebního kruhu, ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, stal se také předsedou plzeňské pobočky Společnosti Antonína Dvořáka. Napsal několik tisíc hudebních kritik, medailonů a článků do deníků i odborných časopisů, vytvořil několik set tištěných výkladů k symfonickým koncertům a operním premiérám. Byl uznáván jako výborný znalec hudební problematiky Plzně, Plzeňska i celého Západočeského kraje, zpracoval řadu hesel z této oblasti do Československého hudebního slovníku osob a institucí. Je držitelem Ceny města Plzně za rok 1968.
Více od autora
Antonín Slavíček (4)
Antonín Slavíček byl český impresionistický malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903-1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise . Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem. Na konci života maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten. Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 1881–1885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova . Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka . Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. V roce 1888 pravděpodobně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V letech 1894–1899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do o...
Více od autora
Antonín Roháček (5)
Antonín Roháček se narodil v malé vísce na rozhraní Podbl anicka a Českomoravské vysočiny. Po skončení devítiletky v roce 1950 se stal žákem Vojenského výcvikového střediska pro dorost v lesnictví na Valdeku v Brdech. Seznámil se zde s lesy, krásnou přírodou, lesáky a lesními dělníky největšího českého vnitrozemského lesnatého pohoří. Dobrovolně se přihlásil ke službě lesníka u Vojenských lesů na Šumavě v pramenné oblasti Blanice na Knížecím Stolci. Po absolvování lesnické školy v Písku a složení státních zkoušek pro samostatné lesní hospodáře se seznámil s významnými lesními celky ve Slavkovském a Českém lese, v Posázaví, na Českomoravské vysočině a v Jizerských a Krkonošských horách. Svoji odbornost lesníka-ekologa měl možnost uplatnit v hlavním městě Praze. Zakládal zde nové parkové lesy a veřejnou zeleň, stavěl lesní areály zdraví, lesní dětská hřiště, zookoutky, naučné stezky či Školu v lese. Podílel se na řízení pražského lesního, vodního a komunálního hospodářství, energetiky a zemědělství. Napsal řadu odborných článků a publikací s přírodní tématikou i brevířů stromů, keřů a bylin.
Více od autora
Antonín Procházka (4)
Narozen 13.1.1908 v Banjaluce , zemřel 2.7.1966 v Praze. Kulturně politické a osvětové práce, autor psychologizujících próz a dramatik.
Více od autora
Antonín Pimper (6)
Narozen 12.6.1884 v Kloušově, zemřel 4.1.1959 v Klatovech. Novinář, redaktor, politický publicista, národohospodář, práce z oboru.
Více od autora
Antonín Pfeffer (6)
Profesor RNDr. Ing. – DrSc. Antonín Pfeffer byl český entomolog, lesnický odborník a spisovatel. Po maturitě absolvoval lesnickou fakultu ČVUT a přírodovědnou fakultu UK v Praze . V roce 1924 asistent prof. Komárka ve Výzkumném ústavu pro ochranu lesů a tam se zabýval kalamitou obaleče modřínového . Doktor přírodních věd , habilitace – docent na LF v Praze , profesor , zakladatel moderních metod ochrany lesa v podmínkách vlivu civilizace, velký znalec kůrovců , autor a spoluautor mnoha vědeckých prací, popularizačních článků a publikací.
Více od autora
Antonín Pelíšek (5)
Narozen 1.3.1952 v Českých Budějovicích. Spisovatel a novinář, též dokumentární publikace o firmě Madeta a o povodních.
Více od autora
Antonín Páv (1)
Doktor Antonín Pavlíček pochází z Brna, kde také absolvoval základní a střední školu. Po maturitě nastupuje na Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, kde absolvuje bakalářský obor informatika , pro své magisterské studium si zvolil Katedru informačního a znalostního inženýrství a od roku 2003 nastupuje na Katedře systémové analýzy jako interní doktorand. Od září 2005 zde působí také na pozici asistenta, garantuje dvojjazyčný předmět 4SA526 – Nová média / New media, vypomáhá s výukou předmětu SA320 – Informační systémy a 4SA411 – Organizace a informace. Ještě během studia na akademické půdě své Alma mater působil také ve fakultním a posléze dokonce celouniverzitním Akademickém senátu. V letech 2002 – 2006 zastával funkci studentského tajemníka rektorky VŠE. Od roku 1998 paralelně studuje na Karlově univerzitě, Fakultě sociálních věd. Bakalářskou práci zde obhájil v roce 2002, v roce 2004 absolvuje s červeným diplomem také magisterský cyklus v oboru „Mediální studia“. Na podzim 2005 získává za disertační práci „Anonymity on the internet and its consequences„ doktorát. V roce 2003 získal výběrové stipendium od The Fund for American Studies, díky kterému absolvoval letní semestr na prestižní Georgetown university ve Washingtonu, DC. V rámci programu Erasmus/Sokrates odjel do Velké Británii, kde na Loughborough University napsal pod vedením prof. Murdocka diplomovou práci. Během doktorského studia VŠE působil od ledna do srpna 2006 na partnerské univerzitě Instituto Technologico Autonomo de México, kde na katedře Telematiky přednášel kurz „Tópicos selectos de comunicacion“. V roce 2007 byl Vysokou školou ekonomickou vyslán na půlroční stáž do Knowledge Management Centre, Multimedia University v Kuala Lumpur. Času zde stráveného využil nejen pro odbornou práci a napsáni skript, ale také k poznání exotických krás jihovýchodní Asie. V roce 2011 pak krátce přednáší na univerzitě v Ukrajinské Vinnitci. Dr. Pavlíček hovoří ply...
Více od autora
Antonín Novák (6)
František Antonín Novák se narodil dne 20. října 1892 v Chotěbuzi u Těšína, zemřel 17. prosince 1964 v Praze. Z Těšínska se jeho rodiče brzy odstěhovali do Plzně, gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem. Na univerzitě studoval přírodní vědy a chemii, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil botanickou část Chvilek v přírodě , od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Pořádal i botanické exkurze v okolí Prahy. Od roku 1919 jezdíval na Slovensko, kde se zabýval především studiem hvozdíků, od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho prací jmenujme alespoň: Monografická studie o Dianthus gratianopolitanus Vill. . Monografická studie evropských druhů rodu Dianthus ze skupiny Dianthi fimbriati . Systematická botanika, 2. svazky, in: Rostlinopis . Rostliny, svazek I . Rostliny, svazek II, Horské rostliny . Květena a vegetace hadcových půd . Rostliny, svazek III . Horské rostliny , ty vyšly v roce 1963 i v polštině . Farmaceutická botanika: Systematika a morfologie léčivých rostlin . Vyšší rostliny: tracheophyta . Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou také napsal ve své době velmi úspěšnou knihu Jehličnaté ....
Více od autora
Antonín Mazač (6)
Antonín Mazáč pochází ze západočeského Chodova. Tam začaly i jeho první spisovatelské krůčky, se kterými přišla i láska k americké drsné detektivní škole. První literární zkušeností byly účasti v regionálních soutěžích. Výsledkem bylo vítězství v soutěži Prvotiny, ale také spoluúčast na povídkové knize Hledá se autor bestselleru – povídky 2011 pod záštitou Konta Paraple Zdeňka Svěráka, přičíst lze také vítězství v soutěži O nejlepší detektivku roku 2012, vyhlášenou časopisem Lemurie. V současné době se věnuje především psaní románů a má pod záštitou literární soutěž ČESKÁ LUPA. V roce 2014 autorovi vyšel v nakladatelství Beletris triptych detektivních novel Noční Tep, následovala kniha Křest ohněm a po ní detektivní román Letargie . V roce 2019 žánrově odbočil hororem Tři kříže.
Více od autora