Všichni Autoři a témata

Karel Špelina (4)

Klasický smyčcový instrumentalista

Karel Soukup (2)

Karel „Charlie“ Soukup je český undergroundový písničkář. Jeho otec Blahoslav Soukup byl konstruktér, matka Marie Soukupová-Filsáková byla učitelkou v MŠ. Vyučil se nástrojařem, střední školu nedokončil, studoval dva roky konzervatoř. Vyučoval hru na kytaru a pak pracoval jako lesní, stavební dělník, zahradník. Vystupoval se svými sarkastickými písněmi, reagující na politickou a společenskou situaci v zemi, zpíval sám jen za doprovodu kytary. V květnu 1973 se oženil s Marií Štefkovou, tehdy inženýrkou chemie a v prosinci 1973 se jim narodil syn David. Za texty svých písní byl v roce 1976 šest měsíců ve vazbě, kdy se mu narodila dcera Sára. O rok později se jim narodila dcera Markéta a oba manželé podepsali Chartu 77. V roce 1980 se stal členem kolektivu mluvčích Charty 77, ale krátce na to byl za svoje texty odsouzen na 10 měsíců do vězení. V roce 1982 po fyzickém i psychickém nátlaku StB odešel s rodinou do emigrace a usadil se v Alsasku ve Francii na venkovské usedlosti, kde uspořádal čtyři koncerty československých emigrantů "Setkání u Čárlího". Se svou ženou se rozvedl a v roce 1988 a vzal si za manželku Alenu Kastlovou, žijící v Austrálii, a odstěhoval se za ní do australského Sydney. Rozvedli se v roce 1992 a Charlie se odstěhoval na venkov do blízkosti města Nimbin, kde žije v podstatě jako poustevník.

Karel Šindelář (3)

Narozen 24.5.1923 v Praze. RNDr., matematické práce.

Karel Šimon (6)

Autor sociologické analýzy.

Karel Schrotz (4)

Právník, práce z oboru.

Karel Rudolf Krpata (4)

Narozen 18.10.1900 v Pardubicích, zemřel 27.9.1972 tamtéž. Advokát, dramatik.

Karel Rosenkranz (4)

Karel Rosenkranz je český historik zaměřující se ve svém bádání na podnik Tatra Kopřivnice a jeho produkci. Ve firmě byl i zaměstnán, když například v šedesátých letech 20. století působil v odbytovém oddělení společnosti, kde se podílel na návratu nevyužívaného kabrioletu Tatra 600 Tatraplan ze Sovětského svazu zpět do Československa, jenž byl původně darován sovětskému vůdci Josifu Vissarionoviči Stalinovi v roce 1949 k jeho narozeninám. Posléze Rosenkranz působil v kopřivnickém Regionálním muzeu, jehož součástí je rovněž Technické muzeum Tatra, které řídil, a to po dobu několika desetiletí. Výrobky automobilky Tatra dále zachycuje na obrázcích, které maluje.

Karel Půlpán (6)

Karel Půlpán byl český spisovatel, novinář, horník, stoupenec socialismu, odborář a aktivista za práva dělníků. Narodil se ve Vídni nemajetné služce jako nemanželské dítě. Matku téměř nepoznal, do šesti let byl vychováván v rakouském prostředí. Poté jej poslali k prarodičům do vsi Rybitví u Pardubic, kde Karel vyrůstal. Děd jej zavrhl a vnímal jako pošpinění cti rodiny, Karel se tak citově upínal na babičku. V jedenácti letech utekl z domova a žil na statku ve vedlejší vsi, kde pásl dobytek. Ve čtrnácti letech nastoupil jako horník do černouhelného dolu Ida ve Svatoňovicích v Podkrkonoší. Zde se seznámil s dělnickým a hornickým sociálním prostředím a začal tíhnout k levicovému smýšlení. Po roce 1900 se vydal hledat matku, kterou znal jen málo, do Vídně, tu zde ale nenašel. S pomocí krajanského spolku místních Vídeňských Čechů se zde usadil a vyučil truhlářem. Začal se zde též věnovat básnické a novinářské tvorbě. Oženil se s Boženou Střelkovou . Roku 1906 se Půlpán přestěhoval do Prahy, kde byl přijat do redakce deníku České slovo. Zde publikoval publicistické texty i vlastní díla. Žil v pozdější Rybalkově ulici ve Vršovicích. Roku 1908 přijal pozici šéfredaktora časopisu levicové mládeže Mladé proudy, ve funkci nahradil Emila Špatného. Vydal také svá první díla knižně. Ve své tvorbě akcentoval jak sociální motivy, tak stesk po své neúplně rodině. Spustil rovněž roku 1911 vydávání časopisu Nový člověk s dětskou přílohou Klíčení. Karel Půlpán zemřel 5. června 1914 v Čerčanech nedaleko Benešova, kde se svou rodinou žil, ve věku 28 let následkem tuberkulózy. Byl pohřben 7. června na Vršovickém hřbitově, jeho pohřbu se zúčastnilo přibližně deset tisíc lidí, včetně politiků sociální demokracie Václava Klofáče a redaktora Špatného, kteří nad rakví promluvili. V Čerčanech mu byl u domu, kde zemřel, vztyčen pomník. ...

Karel Průša (5)

Český zpěvák klasické hudby. Narodil se 5. ledna 1931 ve Pcherách u Kladna . Od roku 1978 členka Národního divadla v Praze.

Karel Pospíšil (2)

Narozen 22.2.1867 v Běstvině u Chotěboře, zemřel 6.4.1929 v Praze. Učitel, hudební skladatel, hudba k sokolským tělocvičným skladbám, písně a kuplety.

Karel Petráš (5)

Narozen 9. 1. 1935 v Českých Budějovicích, zemřel 2016. MVDr., publikace o Šumavě.

Karel Pechoč (4)

Narozen 30.12.1899 v Praze, zemřel 6.8.1938 v Olomouci. Středoškolský profesor. Autor učebnice zoologie a publikace o T. G. Masarykovi.

Karel Oliva (4)

Narozen 15. 1. 1927 v Praze, zemřel 22. 8. 2005. PhDr., CSc., polonista, jazykovědec, lexikograf.

Karel Novotný (2)

Narozen 11. 1. 1932 v Nasavrkách u Chrudimi, zemřel 13. 9. 2017. Doc., PhDr., DrSc., historik, vysokoškolský pedagog zaměřený na hospodářské a sociální problémy industrializace Českých zemí v 18. a 19. století a na osobnost Edvarda Beneše. Též vydal paměti historika Františka Kutnara.

Karel Novák (4)

Publikace pro radioamatéry.

Karel Neset (4)

Narozen 11. 6. 1907 v Zábřehu na Moravě, zemřel 6. 10. 1993 v Ostravě. Univ. prof. Ing., DrSc., vysokoškolský pedagog, práce z důlního měřictví.

Karel N Novotný (5)

Narozen 1.5.1907 v Kutné Hoře, zemřel 11.9.1970 tamtéž. Typograf, knihovník, redaktor, básník, fejetonista.

Karel Malý (4)

Karel Malý je český právník v oboru právních dějin a bývalý rektor Univerzity Karlovy v Praze. Ve své profesní kariéře se specializuje na české a československé právní dějiny, úzce pak na dobu předbělohorskou. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Po vystudování v roce 1954 se stal asistentem na katedře teorie a dějin státu a práva, v roce 1957 odborným asistentem tamtéž. V roce 1965 byl jmenován docentem, v roce 1985 získal titul JUDr. V roce 1990 byl jmenován profesorem právních dějin na Univerzitě Karlově. V období 1990–1993 předsedal Radě vysokých škol. Také působil jako předseda České komise pro vědecké hodnosti. Je vedoucím Centra právněhistorických studií Historického ústavu Akademie věd ČR a PF UK a předsedou redakční rady Právněhistorických studií. Na Právnické fakultě UK je členem Ústavu právních dějin, který v minulosti vedl. V letech 1990 až 1994 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy. V roce 1993 zvítězil ve volbách na post rektora nad tehdejším děkanem 3. LF UK prof. Cyrilem Höschlem a od 1. února 1994 se stal na dvě funkční období 505. rektorem Univerzity Karlovy. V letech 1961 až 1968 byl členem Komunistické strany Československa. Poté již nikdy nevstoupil do žádné politické strany. Je ženatý, jeho jediný syn Petr Malý je profesorem na MFF UK, odborně zaměřen na časově rozlišenou spektroskopii. Byl členem dozorčí rady Komerční banky a společnosti MAFRA, a. s.

Karel Lukáš (6)

Karel Lukas byl účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Oběť totalitního komunistického režimu. Karel Lukas se narodil 16. února 1897 v Brníčku u Zábřeha, v rodině hostinského Františka Lukase. Do roku 1907 se učil v místní dvoutřídce, v letech 1907 až 1915 navštěvoval gymnázium v Zábřehu. V červnu 1915 pak složil maturitní zkoušku a hodlal studovat dále na učitelském ústavu. 15. října 1915 však musel narukovat do Olomouce k 13. zeměbraneckému pluku, se kterým byl zanedlouho odvelen na ruskou frontu. Při první příležitosti, v červnu 1916, přeběhl k Rusům. Prošel několika zajateckými tábory, než mohl v srpnu 1917 vstoupit do československých legií. V listopadu se přesouvá do Francie, kde působí jako voják 21. československého střeleckého pluku na několika místech, mimo jiné u Terronu. Začátkem roku 1919 se vrátil domů. Od roku 1939 působil v odbojové organizaci Obrana národa. Jako vojenský atašé československé exilové vlády se zapojil do bojů v Severní Africe. Jako pozorovatel se účastnil bitvy u El Alameinu kde byl zraněn střepinou z dělostřeleckého granátu. Ze zranění se zotavoval v nemocnici v Jeruzalémě. Jeho blízkým přítelem byl Pravoslav Řídký. Po skončení druhé světové války se stal leteckým atašé v USA a později i v Kanadě. Byl význačným sběratelem výtvarného umění, zejména grafik Václava Hollara. Sbírku věnoval v roce 1947 městu Zábřehu. Muzeum Zábřeh tak nyní vlastní druhou největší sbírku grafik Václava Hollara s téměř 750 grafickými listy. Jeho kolekci Hollarových grafik v současné době spravuje Okresní vlastivědné muzeum v Šumperku. Do Československa se vrátil v létě roku 1947. Po únoru 1948 byl označen za "reakčního západního důstojníka" a propuštěn z armády. Posléze se pokoušel uchytit jako překladatel. Roku 1949 byl zatčen Státní bezpečností, obviněn z velezrady, nezákonně...

Karel Liška (3)

Narozen 11. 11. 1922 v Praze, zemřel v roce 2000. Doc. MUDr., CSc., odborník na stomatologickou patologii .

Karel Liebscher (3)

Karel Liebscher , byl český malíř – krajinář a ilustrátor. Pro jeho tvorbu je typický výběr malebných scenérií, harmonie a úhlednost; krásu nalézá i ve zdánlivě prostých motivech a odlehlých koutech. Velmi si nechával záležet na technické dokonalosti a pečlivé propracovanosti. Bratr malíře Adolfa Liebschera. Ke kreslení měl nadání od dětství, ale zpočátku nepředpokládal, že by mohlo být jeho hlavním zaměstnáním. Vystudoval techniku a nastoupil do práce jako asistent na stavebním úřadě. Po půl roce se u něj ale projevila nervová nemoc, která vyžadovala klid. Za pobytu v lázních Gräfenberg , Tábor a Letiny studoval přírodu a začal se naplno věnovat krajinomalbě. První ilustrace uveřejnil v roce 1879. Roku 1883 studoval na vídeňské malířské akademii. V roce 1884 se oženil Emou Procházkovou. První velkou výstavu 128 obrazů a studií uspořádal v roce 1885 v Praze. Tématem jeho prací byly významné české památky , česká krajina , později hledal náměty i na svých cestách do zahraničí . Jeho talentu využil i Jan Otto, jehož vydavatelství uveřejňovalo řadu jeho ilustrací v časopisech i výpravných publikacích . Zemřel roku 1906 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. .

Karel Kýr (3)

Karel Kýr je český spisovatel a publicista. V minulosti psal pro Svobodnou Evropu, Deutsche Welle, Český a Slovenský rozhlas. V současné době je v důchodu, ale stále pravidelně píše pro týdeník Spirit a měsíčník Fakta a svědectví. Věnuje se také studiu polozapomenutých událostí historie, o nichž pojednává většina jeho knih.

Karel Kult (2)

Narozen 27.1.1917. Profesor, mykolog, práce z oboru.

Karel Kubát (5)

Karel Kubát je český hokejový obránce, působící v KHL v klubu Admiral Vladivostok.

Karel Kříž (2)

Karel Kříž je umělecký řezbář, brusič dřeva i slova a koordinátor a moderátor projektu České Konference pro obrodu společnosti. Rád si zahraje divadlo, na kytaru, piáno, fujaru, hang drum i perkuse. Z působení v mnoha projektech i ze své práce se dřevem předává poselství přírody a poznávání hlubších, širších i vyšších souvislostí života. Po velmi silném prožitku se před několika lety začal více věnovat slovům, naší mluvě a mateřskému jazyku. Nalezl jedinečný klíč, kterým odemyká slova zcela jiným, naprosto nečekaným způsobem. Uvidíme úžasné poselství, tajemství i sílu slova, jež může pomoci nám všem. Žije se svou ženou a třemi dětmi ve Varnsdorfu.

Karel Krištoufek (4)

Narozen 9.12.1927 v Železném Brodě. Ing., CSc., konstruktér počítačů, práce z oboru výpočetní techniky.

Karel Koubek (4)

Narozen 14.6.1937 v Topoľčiankcáh , působí v Českých Budějovicích. Doc., PhDr., CSc., psycholog, sociolog a filozof, práce z oboru.

Karel Kavička (4)

Narozen 20. 6. 1940 v Prostějově. Teolog a filozof, arcidiecézní archivář , původním povoláním učitel matematiky a zeměpisu. Zabývá se dějinami křesťanského umění a architekturou církevních staveb.

Karel Kalláb (3)

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Karel Kadlec (2)

Narozen 25.12.1914 v Klessheimu u Salzburgu , zemřel 1.5.1971 v Brně. MUDr., CSc., zakladatel Ústavu pracovního lékařství v Brně. Práce v oboru.

Karel Jaroslav Obrátil (6)

Karel Jaroslav Obrátil, často uváděn jako K. J. Obrátil, byl český kulturní pracovník, novinář, spisovatel, básník, překladatel a vydavatel. Psal také pod pseudonymy ABC, Alfa, Karel Jaroš a Jaroslav Olšanský. Někdy bývá mylně zaměňován se sběratelem a editorem Bezruče Jaromírem Obrátilem . Podoba křestních jmen s Erbenovými svádí k tomu, že bývá chybně jako Karel Jaromír uváděn i v různých slovnících a databázích. Působil jako ředitel školy v Uherském Hradišti. Podle autora doslovu Velkého slovníku sprostých slov Jana Hýska s ním bylo kvůli jeho zaobírání se pornografií přes čtyři roky vedeno disciplinární řízení, po němž byl nakonec plně rehabilitován, společensky byl ale nadále ostrakizován, proto se roku 1926 trvale stěhuje do Prahy. Netajil se protifašistickými postoji, což dlouho procházelo bez postihu, nakonec jej ale gestapo 6. března 1945 zatklo a odvezlo do svého pražského sídla – Pečkárny. O měsíc později, 5. dubna 1945, na následky mučení ve vězeňské nemocnici na Pankráci, umírá. Jeho nejvýznamnějším dílem jsou původně kolportážně vydávaná třídílná Kryptadia, reeditovaná nakladatelstvím Paseka v letech 1999-2000, a pod čtenářsky srozumitelnějšími názvy Velký slovník sprostých slov a První a Druhá Kytice národních prasáren nakladatelstvím Lege artis . Výběr z Kryptadií vydal také Ivan Wernisch pod názvem Kdo to čte, je prase .

Karel Hůrka (2)

Narozen 2.6.1931 v Domažlicích, zemřel 2004. Prof., RNDr., DrSc., biolog, entomolog, práce z oboru.

Karel Hroch (6)

Karel Milota, vlastním jménem Karel Hroch, byl český spisovatel, básník, prozaik a překladatel. Odmaturoval roku 1957, poté se z politických důvodů nedostal na vysokou školu, proto nastoupil jako referent na ředitelství silnic. Roku 1964 mohl začít studovat na Filosofické fakultě UK , kterou absolvoval v roce 1969. V šedesátých letech přispíval do několika časopisů: Tvář, Sešity, Plamen. Z ruštiny přeložil např. knihu Džbán paměti Anatolije Marijengofa. Od roku 1983 manžel spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové. Milotova poezie vychází z permutačních technik, které do české literatury uvedl Jiří Kolář a rozvíjel například Miroslav Holub anebo Emil Juliš. Báseň je tak "dopředu vytvořena" na základě algorytmického prostřídávání prvků a výrazů dosazovaných do často neměnného větného rámce. Milotovy verše jsou však na rozdíl od výše jmenovaných vždy zatěžkány specifickou až romantizující metaforikou, tíživými či filosofickými obsahy, které je vzdalují pouhé hře se slovy. Ve své druhé sbírce Milota permutační techniku zčásti opouští a píše například básně navazující na poetiku michnovské barokní poezie, případně verše bez zjevné kompoziční techniky. Ve svých povídkách, novelách a románech navazoval Milota na francouzský nový román, který vsazoval jednak do reality socialistického Československa, jednak jej obohacoval o fantaskní a historizující prvky. Řada jeho próz je specifická zasazením do konkrétních míst často malých měst Česka, jejichž dopodrobna popisovaná topografie nabývá pro popisované děje symbolického charakteru.

Karel Haloun (5)

KAREL HALOUN studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou . Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly na CD a logotypy. Věnuje se také knižním úpravám . Je autorem ilustrací , koláží, kreseb, tisků a objektů, spoluautorem interiéru pražské restaurace Kuře v hodinkách, podílel se i na výzdobě pražského Junior klubu Na chmelnici. Pracoval na obalech hudebních nosičů pro samizdatovou edici + - zvuk, Panton, Supraphon, Sony Music Bonton, Monitor EMI, BMG, Polygram, Indies, Anne rec., Black Point, Lotos, Wolf rec. a Globus International. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. V Kritické Příloze RR a Revolver Revui publikoval kriticky zaměřené texty. Např. v č. 66/2007 doprovodný text o typografickém projektu Tomáše Brousila, nazvaném Smuteční oznámení. Spolu s Luďkem Kubíkem byl představen v rubrice Z dílen grafiků v Revolver Revui č. 53/2003. Dále přispěl například textem o práci Stefana Sagmeistera v č. 58/2005, v č. 59/2005 o výstavě Vojtěcha Preissiga, v č. 62/2006 o výstavě The Pope smoked dope, č. 64/2006 je s ním otištěn rozhovor, v č. 65/2006 pojednání o práci výtvarnice Catheriny Zask a, v č. 66/2006 o práci Tomáše Brousila a v č. 69/2007 recenze výstav Neo Raucha a Veroniky Richterové a Michala Cihláře.

Karel Gottstein (3)

Narozen 19.1.1911 v Josefově, zemřel 6.6.1979 v Ústí nad Labem. Fotograf, práce o fotografii, vynálezce fotoaparátu Bednaflex.

Karel Gerlich (4)

Narozen 5.3.1905 v Přerově, zemřel 20.11.1944 v Brně. JUDr., docent civilního řízení soudního, literatura z oboru.

Karel Fron (5)

Karel Fron se narodil 10. prosince 1921 v Českých Budějovicích. V rodném městě se vyučil knihkupcem a poté krátce studoval na Pedagogickém institutu v Karlových Varech. V Karlových Varech žije od roku 1954 natrvalo. Do literatury Fron vstoupil v roce 1940 básnickou sbírkou Můj jih, z níž báseň Vltavo byla za druhé světové války umístěna na stálé výstavě jihočeského písemnictví ve Zlaté Koruně jako úvodní panel v oddělení literatury. V padesátých a šedesátých letech se významně podílel na vzniku sborníků zejména karlovarských autorů Mladé vyznání , Cestou k poznání , Živé prameny a Sborníku A-klubu . Sám v nich publikoval. Západočeské nakladatelství v Plzni vydalo v roce 1966 Fronovu sbírku básní Návraty; o dva roky později Fron sám vydal vlastním nákladem sbírku Přetěžká křídla slov. V sedmdesátých a osmdesátých letech vydává Fron opět vlastním nákladem řadu bibliofilií: Deset básní s ilustracemi Zdeňka Jandy, Album pěti básní ke svým šedesátinám, Italský zápisník s ilustracemi Karla Frona ml., Ještě trochu slunce s ilustracemi Josefa Lieslera, Karlovarská intermezza s výtvarným doprovodem Petra Strnada, Ze skicáře a Řecká zastavení ilustrovaná opět Petrem Strnadem. Rovněž sbírka básní Pařížský kaleidoskop , ilustrovaná Vladimírem Komárkem, vyšla nákladem autora. Po změně společenského klimatu se Fron připomenul též jako prozaik. V roce 1991 sice přichází ještě s básnickými sbírkami Zrcadlení a Verše, ale hned následujícího roku s Františkolázeňskou romancí a k této próze přidal vzpomínkovou črtu Městečko na konci války . Krom toho přispěl Fron do sborníků Melodie , Milostné mosty , Krajina v nás , Mezi Radbuzou a Řeznou a Volná sebrání aneb Solná jezera , vydaných Střediskem západočeských spisovatelů v Plzni. Ve Fronově tvorbě devadesátých let mají význam i návrhy knižních obálek a uměleckých knižních vazeb a tvorba koláží. ...

Karel Dostál (2)

Karel Dostal byl český divadelní režisér a herec. Narodil se v Nymburce v rodině spolumajitele poděbradského pivovaru Leopolda Dostala a bývalé herečky Prozatímního divadla Marie Horské-Kallmünzerové. Celá rodina byla umělecky zaměřená – jeho sourozenci se většinou rovněž zabývali divadlem nebo malířstvím. Karel vystudoval Českou reálku v Praze a potom studoval dva roky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté přešel na Vysokou školu divadelního umění v Berlíně u Emanuela Reichera. V letech 1908–1910 hrál v Berlíně u režiséra Emila Geyera a v letech 1910–1912 v Německém divadle v Berlíně u Maxe Reinhardta. V roce 1912 byl členem Dvorního divadla v Meiningenu v Durynsku, v roce 1913 vystupoval pohostinsky na Goethových slavnostech v Düsseldorfu. V roce 1915 narukoval do armády. Bojoval na italské frontě a byl raněn. Před koncem první světové války hrál na Nové vídeňské scéně . V roce 1919 vystoupil na scéně Národního divadla jako host. Pro zřejmé německé školení nebyl angažován, ale na podnět Jaroslava Kvapila se v sezóně 1919–1920 stal prvním ředitelem divadla v Českých Budějovicích. V roce 1920 měl nastoupit jako šéf činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě. Dal ale přednost místu herce a režiséra v Divadle na Vinohradech, kde působil v letech 1920–1922. V letech 1922–1955 pak působil v Národním divadle v Praze. Zde zastával i různé funkce: Po odchodu z Národního divadla režíroval v Městských divadlech pražských a v sezóně 1958–1959 byl šéfem činohry Východočeského divadla v Pardubicích. Pohřben je na pražských Olšanech. Karel Dostal se v roce 1909 v Berlíně oženil s Žofii Bartelovou , se kterou měl tři děti: Petra Dostala , Jana Dostala a Marii Dostalovou. Po ovdovění se znovu oženil s jistou Emilií , se kterou měl dceru Magdalénu . Karel Dosta...

Karel Cvrček (5)

Karel C. Grig je literární pseudonym architekta Karla Cvrčka , autora románu Třetí kaple . Identita autora tohoto textu není nakladateli známa. Rukopis byl do nakladatelství doručen elektronicky a veškerá komunikace mezi redakcí a autorem probíhala a probíhá přes anonymní internetové adresy.

Karel Crkal (1)

Narozen 22.4.1927.Autor publikací o sukulentech, spisovatel.

Karel Chalupa (4)

Karel Chalupa byl československý politik a poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou živnostensko-obchodnickou stranu středostavovskou. Profesí byl vedoucí redaktor. Bydlel v Praze. Ve 30. letech 20. století patřil k hlavním postavám publicistiky napojené na živnostenskou stranu. Působil jako zemský místopředseda dorostu československé živnostensko obchodnické strany středostavovské. Po parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Mandát si udržel do zrušení parlamentu v roce 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Zemřel v Praze 9. srpna 1963.

Karel Červenka (2)

Vysokoškolská učebnice ovocnictví.

Karel Burda (2)

Narozen 11.9.1952 v Prachaticích, žije ve Vodňanech. Fotograf.

Karel Borský (3)

Kurt Biheller se narodil v r.1921 ve Fryštátu , ale židovská rodina později žila v Moravské Ostravě v Luxově ulici a Kurt vystudoval gymnazium a dva ročníky obchodní akademie. Otec, matka i 13letý bratr byli zavražděni v nacistických vyhlazovacích táborech, Kurt se dostal do SSSR útěkem z lágru Nisko. Od hodnosti prostého vojína prošel celou anabázi 1.čs.armádního sboru v SSSR, válku ukončil jako poručík-velitel dělostřelecké baterie 5.pluku. Je spíše znám pod jménem Karel Borský, přijatým po r.1945, autor nemoárového díla Zítra začne obyčejný den. Zůstal v armádě, ale v době antisemitského štvaní po procesu se Slánským byl vyhozen a dokonce celý rok 1951 vězněn. Rehabilitován byl v r.1957, byl členem dozorčí komise OSN v Koreji. Za svoji bojovou činnost byl vyznamenán 2x Čs.válečným křížem, Čs.medailí za chrabrost, sovětským řádem Rudé hvězdy a medailí Za pobedu nad Germanijej, rumunským Coroana Romaniei, polským Krzyz Walecznych atd. V r.2000 byl povýšen do hodnosti brigádního generála, zemřel v r.2001.

Karel Balabán (4)

Narozen 24.12.1904 v Praze, zemřel 11.12.1975 v Praze. Dr. ing., docent lesnictví na Českém vysokém učení technickém, práce z oboru.

Karel Adámek (5)

Karel Adámek byl český spisovatel, národopisec a mladočeský politik. Byl otcem Karla Václava Adámka a zároveň bratrem Bohumila Adámka. Vystudoval nižší reálku v Chrudimi a poté pokračoval ve studiích na vyšší reálce v Praze, která však kvůli své nemoci nedokončil. Působil pak v obchodě svého otce a dál se coby samouk vzdělával. V mládí cestoval po Evropě a v Hlinsku se účastnil kulturního života. V letech 1865 až 1918 do své smrti zastával pozici okresního starosty, od roku 1871 zastával i post člena okresní školské rady. Zároveň vykonával v letech 1907–1911 funkci předsedy Svazu českých okresů v království českém. Trvale se angažoval v otázkách regionálního rozvoje Hlinska a východních Čech. Inicioval výstavbu železniční trati Pardubice - Chrudim - Německý Brod. Z podnětu Karla Adámka bylo v roce 1874 založeno při městské škole v Hlinsku muzeum. Jeho manželka Terezie Karolína roz. Štilíková byla aktivní v ženském hnutí. Založila v Hlinsku spolek Vlasta a byla členkou Ženského výrobního spolku v Praze. Byl aktivním členem Národní strany svobodomyslné a z jeho iniciativy byl v roce 1868 uspořádán na Košumberku tábor lidu na podporu českých státoprávních požadavků. Jeho politika se také ubírala směrem ke středním vrstvám, hlavně k řemeslníkům, které považoval za základ hospodářského života. V roce 1881 se stal v doplňovací volbě místo dosavadního J. Rumla poslancem Českého zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1913. Kromě toho byl v období let 1896–1913 i členem zemského výboru. Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady , kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk atd. V roce 1879 Eduard Taaffe, tehdy představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s českou opozicí, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Adámek osobně...

Karas Miroslav (1)

Kamome Širahama (6)

Kamini Khanduri (2)

Britský spisovatel, autor a editor naučných knih pro děti a mládež.

Kamila Štreitová (1)

Fitness trenérka a lektorka TABATY.

Kamila Pálová (4)

Spisovatelka. Autorka knížek pro děti.

Kamila Kopsová (6)

Narozena 1981 v Táboře. DiS, fyzioterapeutka, též projektová manažerka, zaměřená na design, spoluautorka diagnostické a terapeutické metody Životní mapy.

Kamila Jetmarová (2)

Ing., Mgr., psycholožka zaměřená na sportovní psychologii, též absolventka teologie a ekonomie, věnuje se józe a studiu východních filozofií.

Kamila Filipová (2)

Lingvistka, autorka učebnic češtiny pro cizince.

Kamil Sedláček (3)

Biolog, práce o fauně.

K. Melissa (6)

K. M Fabian (2)

K Szladits (4)

Jwing-Ming Yang (5)

Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....

Justina Danišová (3)

Mgr., členka ekologického sdružení Tereza, autorka programů ekologické výchovy.