Všichni Autoři a témata

Sofoklés (22)

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Sharon L Lechter (16)

Americká spisovatelka, ekonomka, podnikatelka a filantropka.

Sharon Kendrick (28)

Sharon Kendrick je populární britská spisovatelka s více než 75 romantickýcmi romány vydávaných Mills & Boon od roku 1993. Její knihy se pravidelně stávají top prodejními grafy pro romantické fikce na obou stranách Atlantiku. Narodila se v Anglii, vyrůstala nedaleko letiště Heathrow. Byla servírka, kuchařka, fotografka a sestrou v sanitce, kterou také řídila v australských pouštích. Sharon v současné době žije a pracuje ve Winchesteru. Má dceru a syna.

Robin Král (31)

Narozen 1981. Absolvent oboru estetika na Filozofické fakultě UK a oboru tvorba textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Autor básní pro děti i dospělé, písňových textů, filozoficko-historického pexesa a překladu z angličtiny, lektor tvůrčích a literárně teoretických předmětů na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Reinhold Messner (24)

Reinhold Messner je italský horolezec rakouské národnosti, cestovatel a spisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který vylezl na všech 14 osmitisícovek, jako první vylezl na Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup. Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny. V letech 1999–2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené. Založil skupinu muzeí věnovaných horám . Reinhold Messner se narodil v Brixenu, vyrůstal v údolí Villnöss v Jižním Tyrolsku. Tuto oblast získala sice po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera však mluví německy. Reinhold se narodil jako druhé z devíti dětí, měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Jeho otec pracoval jako venkovský učitel, na živobytí si přivydělával ještě chovem králíků a slepic. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na farmě, již od dětství také rád lezl po okolních kopcích. V pěti letech mu otec vysvětloval základy lezení při výstupu na horu Sass Rigais. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve východní stěně Malé Fermedy . Později lezl hlavně se svým o dva roky mladším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů. Mezitím studoval stavební průmyslovku. V posledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy, což spolu s jeho tvrdohlavostí způsobilo, že ho někteří učitelé neměli rádi a nechali ho propadnout u maturity. Dříve, než se mu podařilo maturitu o rok později složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v nedalekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební...

Radka Kneblová (20)

Překladatelka z ruštiny a angličtiny.

Philippe Diolé (7)

Francouzský publicista, potápěč a člen Cousteauovy posádky, podílející se na sedmi Cousteauových knihách o výzkumech lodi Calypso, odborným zaměřením archeolog.

Pavol Hammel (20)

Pavol Hammel je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Narodil se 7. prosince 1948 v Bratislavě, svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal významnou osobností domácího popového a rockového žánru. Hammel byl zakládajícím členem vlivné skupiny Prúdy, která sehrála zásadní roli při formování slovenského beatového hnutí. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou v Prúdech vedla v roce 1969 k vytvoření kultovního alba "Zvoňte zvonky".

Ota Šafránek (20)

Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .

Oldřich Daněk (15)

Oldřich Daněk byl český dramatik, spisovatel, režisér a scenárista. Ve své dramatické tvorbě se inspiroval epickým divadlem Bertolta Brechta. Jeho otec byl řezník, matka prodavačka. V posledním ročníku gymnázia v Moravské Ostravě byl totálně nasazen na práci do říše. Po válce, v roce 1945, si dodělal maturitu. V té době se stal rovněž hercem ostravského Divadla Petra Bezruče a vstoupil do KSČ. Od roku 1946 začal studovat pražskou DAMU. Absolvoval v roce 1950, a to jak v oboru herectví , tak režie . Po studiu se stal režisérem Klicperova divadla v Hradci Králové, kde působil až do konce roku 1953. V letech 1954–1956 byl umělecký šéf činohry i režisér Divadla F. X. Šaldy v Liberci. V roce 1956 byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, nejprve jako externí scenárista, od roku 1958 jako dramaturg a od roku 1960 jako režisér. Napsal pro Barrandov scénáře k řadě filmů, např. Ošklivá slečna nebo Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky . Hojně také v 60. letech publikoval v tisku, zejména fejetony a drobné úvahy . V roce 1967 byl zvolen do ústředního výboru Svazu československých spisovatelů a byl aktivním účastníkem Pražského jara. V roce 1968 podepsal výzvu Dva tisíce slov, za což byl v roce 1970 vyškrtnut z komunistické strany a v roce 1973 propuštěn z Filmového studia Barrandov. Od té doby byl spisovatelem na volné noze. Přes "osmašedesátnický škraloup" mu ale bylo umožněno psát zejména pro televizi a rozhlas . V 80. letech byl dokonce oceněn titulem zasloužilý umělec a Řádem Klementa Gottwalda . V té době spolupracoval zejména s pražským Vinohradským divadlem, pro nějž napsal své nejslavnější hry . Zemřel v Praze, na karcinom hrtanu a selhání srdce. Pohř...

Nikos Kazantzakis (7)

Nikos Kazantzakis byl řecký spisovatel, básník, dramatik, překladatel a myslitel. Je jedním z nejznámějších představitelů novořecké literatury, proslulý především svými romány Řek Zorbas, Poslední pokušení, Kristus znovu ukřižovaný a jejich filmovými adaptacemi. Narodil se v Heraklionu na Krétě, která tehdy patřila Turecku. Byl nejstarším synem chudého rolníka, měl dvě sestry a bratra, který však zemřel v dětském věku. Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Heráklionu a církevní škole vedené františkány na ostrově Naxos, kde se naučil francouzštinu a italštinu. Na své dětství a mládí na Krétě vzpomínal celý život, cítil se být více Kréťanem, než Řekem. Roku 1902 se přestěhoval do Athén, kde studoval práva. Studium zakončil diplomovou prací na téma Friedrich Nietzsche o filozofii práva a státu . Od roku 1907 studoval filosofii v Paříži. Na pařížské Sorbonně ho nejvíce ovlivnil Henri Bergson, který byl vedoucím jeho disertační práce věnované opět Nietschemu. Současně se věnoval i literární činnosti. V roce 1906 publikoval svou první prózu Zmije a Lily , v roce 1909 jednoaktovou hru s názvem Komedie a po ukončení studií tragédii Mistr stavitel . Po návratu do Řecka začal překládat filozofická díla a přispíval do různých časopisů. V roce 1911 se oženil s Galateou Alexiu, svou láskou z dětství. V roce 1914 se seznámil s básníkem Angelosem Sikelianosem. Společně cestovali dva roky na místa, kde vzkvétala řecká ortodoxní křesťanská kultura, čtyřicet dní strávili v klášteře na hoře Athos. Kazantzakis se zabýval četbou Danteho, studiem evangelia a Buddhova učení. S manželkou Galateou psal knihy pro dětské čtenáře a také začal psát divadelní hry. V letech 1916–1917 se pokoušel o podnikání při těžbě lignitu na Peloponésu a při tom se seznámil s Jiorgosem Zor...

Nick Arnold (30)

Nick Arnold je britský autor známé knižní série Děsivá věda. Nickova první publikovaná díla se objevila jako výsledek projektu, pracoval na univerzitě v severním Londýně, kde se snažil učit malé děti. Bylo o něm napsáno pozitivní hodnocení a začal psát Děsivé vědy. Jeho knihy jsou ilustrovány Tony De Saullesem. Když se zrovna nevěnuje Děsivé vědě tráví svůj čas tím, že učí dospělé. Žije v Anglii, kde je nyní velmi populární. Edice děsivá věda: Protivné breberky, Tajuplné lidské tělo, Nezdravé nemoci, Protivná příroda, Chemický chaos, Vesmír, hvězdy a slizcí ufoni, Zákeřná zeleň, Potrhlí vědátoři, Šokující elektřina, Zrádné síly, Zabijácká energie, Ohromná archeologie, Riskantní experimenty, Příšerné světlo, Pekelné zvuky, Splašený čas, Nebezpečný let, Smrtící jedy, Výbušné nebezpečné experimenty, Příšerně velká kniha kvízů, Mikroskopická monstra, Návod k použití lidského těla, Zmatený mozek, Děsivý dinosauři v knize skládaček, Mizerná medicína, Praštěné vynálezy, Nechvalně proslulé experimenty , Nechutně výživné experimenty , Omračující věda všeho, Lidské tělo , Zmatený mozek V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nick Arnold na anglické Wikipedii.

Mona Kasten (16)

Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.

Martin Komárek (24)

* 13. 2. 1961, Praha Novinář, publicista a prozaik Otec Valtr Komárek od poloviny 80. let vedl Prognostický ústav ČSAV, byl významnou osobností listopadové revoluce, v letech 1989–1990 byl místopředsedou první polistopadové federální vlády, po volbách v roce 2006 působil jako poradce předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka. Je autorem autobiografické prózy Kronika zoufalství a naděje . – Martin Komárek maturoval v roce 1979 na pražském gymnáziu Turbová. Vystudoval filozofii na FF UK , kde po ukončení studia krátce působil jako odborný asistent. Od roku 1985 pracuje v deníku Mladá fronta, později MF Dnes, kde působil jako redaktor domácí a zahraniční rubriky, bezprostředně po roce 1989 se stal zástupcem šéfredaktora, v letech 1998–2007 byl vedoucím komentátorů a od roku 2007 hlavním komentátorem listu. Vyučuje tvůrčí psaní na FSV UK a obor Média a komunikace na CERGE universitě. Je spoluautorem internetových blognovin. Vedle Mladé fornty Dnes a Magazínu Dnes přispíval do mnoha časopisů, např. do Kmene, Literárních novin, Tvaru, Esquiru, Marianne apod. Spolupracuje s Českou televizí , s Českým rozhlasem, rádiem Classic a dalšími. Rozsáhlou publicistickou a prozaickou činnost Martina Komárka stmeluje zájem o metamorfózy moderní doby, především v souvislosti s rozpadem dosud platného řádu v důsledku „postmoderní anarchie“. Tato témata významně vstupují rovněž do formální roviny jeho textů, autor poučeně využívá postmoderních vyprávěcích postupů, plynulého mísení žánrů a změn časoprostoru, jež dotváří vyústění jeho knih nejčastěji v deziluzi ze směřování moderního člověka.

Marija Jurić Zagorka (29)

Marija Jurić byla spisovatelka a první chorvatská profesionální novinářka. Podle ankety vyhlášené v roce 2005 záhřebským deníkem Vjesnik, je druhým nejčtenějším chorvatským autorem všech dob. V roce 2004 se v soutěži Největší Chorvat umístila na 34. místě. O životě Marie Jurić nebylo mnoho známo, dokonce ani datum narození. Původně bylo nejčastěji zmiňováno datum 1. ledna 1873, ale zkoumáním registrů ve Státním archivu bylo zjištěno, že se narodila dne 2. března 1873 ve vsi Negovec poblíž obce Vrbovac v bohaté rodině matky Josipe Domin a otce Ivana Juriće. Křtěna byla 3. března 1873 jménem Marianna. Dětství strávila v chorvatském Záhoří, kde její otec vlastnil farmu Golubovec a řídil statek Šanjugovo, vlastněný baronem Gezou Rauchem. Marija Jurić Zagorka byla zaměstnána v časopise Obzor, v roce 1896 jí v něm vyšel první článek, za několik let zde působila jako šéfredaktorka. Později začala vydávat první chorvatský „ženský časopis“ s názvem Ženski list a také časopis Hrvatica . Bojovala v nich nejen proti sociálnímu útlaku, maďarizaci a germanizaci chorvatské společnosti, ale i za práva žen. V roce 1903, poté, co zorganizovala masovou ženskou demonstraci, se dostala do vězení. Jejím rádcem a mecenášem byl Josip Juraj Strossmayer, který ji podporoval a k psaní románů povzbuzoval. Marija J. Zagorka udržovala velmi dobré kontakty i s politickými reprezentanty zemí, jejichž osud byl podobný historii Chorvatska. Patřili k nim T. G. Masaryk a Milan Hodža. Zemřela v Záhřebu 30. listopadu 1957. Pohřbena je na záhřebském hřbitově Mirogoj. Je autorkou 34 románů a 14 dramat. Psala romány pro široké publikum, spojuje v nich milostné příběhy s prvky národní historie. Některé z jejích próz byly uvedeny jako divadelní hry, některé i zfilmovány. Jejímu dílu se věnoval překladatel Dušan Karpatský. V t...

Mária Rázusová-Martáková (30)

Mária Rázusová-Martáková byla slovenská básnířka, dramatička a překladatelka. Jejím bratrem byl slovenský spisovatel Martin Rázus. Narodila se v rodině rolníka a koželuha. Vzdělání získala ve Vrbice, Liptovském Mikuláši a v učitelském ústavu v Prešově. Pracovala jako učitelka v Dolním Srní, Bratislavě a Martině. V roce 1939 musela učitelské povolání zanechat pro přetrvávající revmatismus a omezenou pohyblivost. Tehdy začala redigovat Dobré slovo a po válce i časopis pro děti Sluníčko. Po roce 1948 odešla do invalidního důchodu a věnovala se literární, překladatelské a redaktorských práci. V roce 1961 se s manželem přestěhovala do Bratislavy. O tři roky později získala titul zasloužilá umělkyně. V témže roce ale v Bratislavě zemřela. Pohřbena však je v Liptovském Mikuláši. Literární se začala projevovat již během studia v učitelském ústavu. Svá první díla zveřejňovala zejména časopisecky. Věnovala se tvorbě pro děti a mládež, ale zejména poezii. Kromě vlastní poezie a prózy pro děti i dospělé se věnovala také překladům z francouzštiny a ruštiny, přičemž její překlady sehrály významnou roli v dějinách slovenského překladu. Věnovala se také publicistice – příležitostně zveřejňovala v časopisech nejenom portréty spisovatelů , ale také články o jazyku. Její vyjadřování je velmi prosté, upřímné a ve svých dílech vyjadřuje svůj vlastní postoj k životu, přičemž své vidění světa dokázala popsat velmi sugestivně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Rázusová-Martáková na slovenské Wikipedii.

Ludvík Baran (19)

Ludvík Baran byl český etnograf, fotograf, kameraman, režisér a pedagog. Absolvoval reálné gymnázium a učitelský ústav v Ostravě a Akademické gymnázium v Praze . Studoval dějiny umění, etnografii a antropologii na Univerzitě Karlově a obhájil zde rigorózní práci roku 1949. Roku 1951 získal diplom kameramana na katedře kamery FAMU. V letech 1946–1951 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu v Praze, od roku 1950 jako asistent na FAMU, později odborný asistent, vedoucí kabinetu audiovizuálních prostředků, docent a profesor . V letech 1968–1978 působil jako profesor na Kunstgewerbschule v Curychu, v roce 1977 ve Finsku. Od roku 1961 pracoval jako kameraman Československé televize. Věnoval se etnografickému filmu a fotografii. Je autorem textů k výstavám fotografů a malířů . Za celoživotní dílo obdržel roku 1987 Cenu mezinárodního sdružení fotografů AFIAP, v roce 1983 Zlatou medaili AMU a roku 1987 ocenění Interkamera. Řadu prací napsal se svou manželkou, etnografkou a výtvarnou teoretičkou Jitkou Staňkovou. Spolupracoval s Karlem Plickou.

Kateřina Tučková (22)

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a v letech 2015–2018 programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Kateřina Tučková žila do šesti let věku v Moutnici, dětství poté prožila v Kuřimi. Když žila v oblasti brněnské ulice Cejl, jež bývá nazývána brněnským Bronxem kvůli nynější početné romské komunitě, pátrání po historii této části města ji přivedlo k námětu jejího prvního románu Vyhnání Gerty Schnirch. V květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Osobně se zúčastnila vzpomínkového pochodu za tyto vyhnance a uvedla, že jí tato aktivita pomáhala v autorské tvorbě. Pochází ze čtyř sester. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Po maturitě na Gymnáziu na tř. Kapitána Jaroše v Brně vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2014 obhajobou disertační práce Skupina Radar. Jako motivaci k studiu uvedla, že se profesionálně věnuje současnému umění i období po roce 1945, kde ji zajímá „doba temna“ 50. let. Na konci té doby někteří členové Skupiny 42 založili skupinu Radar. Jako kurátorka vedla Kateřina Tučková brněnskou galerii ARSkontakt zaměřenou na nejmladší generaci umělců a každoročně pořádala celostátní konfrontaci mladých malířů spojenou s Cenou ARSkontakt . Posléze byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim , nadále spolupracuje s řadou soukromých i veřejných galerií. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V roce 2015 byla také iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno. Festival se koná každoročně na konci května a nabízí platformu...

Josef Zeman (12)

Narozen 2. 12. 1891 v Cholticích, zemřel 11. 6.1954 v Praze. Ing., prozaik, hlavně pro děti a mládež.

Josef Sekera (26)

* 4. 12. 1897 † 14. 11. 1972 . Prozaik. Narodil se v rodině truhláře. Jeho synovcem je Leopold Sekera , autor dobrodružných a chlapeckých románů užívající v sešitových edicích kolektivního pseudonymu Will Mac Khiboney. – Do školy Sekera chodil ve Starkoči, v sousední Zbyslavi a v Čáslavi. Studoval na odborné tkalcovské škole v Rychnově nad Kněžnou a na její strojařské větvi v Šumperku. 1915 narukoval a po dělostřeleckém výcviku byl odvelen na italskou frontu. V armádě zůstal jako důstojník až do 1920, kdy se stal úředníkem na ředitelství Čs. státních drah v Bratislavě. Na Slovensku se spřátelil s Karlem Plickou, Fraňo Kráľem, Petrem Jilemnickým a dalšími levicovými intelektuály a zapojil se do činnosti bratislavské pobočky Družstevní práce. Na začátku 30. let byl jedním z organizátorů pokusu o vydávání literární revue a knižní edice Stan v Břeclavi. 1939 byl přeložen do Prahy, 1945–49 působil jako vedoucí referent na ministerstvu dopravy a techniky. Od 1950 spisovatel ve svobodném povolání. 1953–56 byl tajemníkem SČSS; zastával i jiné funkce . Na sklonku života byl předsedou Českého literárního fondu a aktivně se podílel na ustavení normalizačního SČS.

Josef Kutík (14)

Josef Kutík byl český spisovatel, autor knih pro mládež. Josef Kutík vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové. Aby se za nacistické okupace vyhnul totálnímu nasazení, přihlásil se do práce na železnici a pracoval zde jako dělník, posunovač, topič, tunelář, montér, vrtmistr, později jako telegrafista, průvodčí a výpravčí. Po osvobození pracoval nejprve jako odbytář, poté se zúčastnil budování tunelu v Malé Chuchli a pak pracoval sedm let jako horník . Byl také vedoucím knihkupectví a vedoucím reklamní agentury Mladé fronty. Publikovat začal roku 1960. V časopisech publikoval povídky, básně a bajky, psal kriminální romány a dobrodružné příběhy pro mládež.

Joanne Rowlingová (36)

Jiří Winter-Neprakta (17)

Jiří Winter, znám také pod pseudonymem Neprakta, byl český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista. Po studiích na Reálném gymnáziu pokračoval na Státní grafické škole. Během druhé světové války byl více než rok vězněn za přechovávání zbraní. Po válce studoval několik semestrů na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1957 se zúčastnil první výstavy skupiny Máj 57. Neprakta byl velmi plodný autor, který za svůj život nakreslil více než 35 000 kreslených vtipů a ilustroval stovky humoristických knih. Věnoval se i animovanému filmu, knižním ilustracím a návrhům hraček. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným. Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Společně s humoristou Miloslavem Švandrlíkem nakreslil několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi. V roce 2010 se objevila neověřená zpráva o spolupráci Jiřího Wintera s StB pod krycím jménem Gráf. Jeho evidence v archivech StB byla předmětem soudního jednání. Neprakta se krátce před svou smrtí domohl rozsudku, který potvrzoval, že byl v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován neoprávněně.

Jean de La Fontaine (21)

Jean de La Fontaine byl francouzský spisovatel – bajkař a básník. Jean de La Fontaine pocházel z měšťanské rodiny. Jeho otec byl dozorcem nad lesy a vodstvem u vévody de Bouillon. Po prvních studiích vstoupil do oratoriánského řádu, ale pro nevhodnou povahu k mnišskému životu z něj později vystoupil. V klášteře mnoho četl a seznámil se s díly významných spisovatelů . V roce 1647 jej jeho otec oženil s Marií Héricart a později mu podstoupil svou práci. La Fontaine se ale po několika letech rozvedl a svou ženu a syna opustil. V Paříži se snažil uchytit jako spisovatel, což se mu nakonec více méně podařilo. K upevnění pozice mu pomohlo, že roku 1654 vydal vlastní zpracování díla Eunuch Publia Terentia Afera. V tomto období vstupuje do služeb Nicolase Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu, od kterého získal roku 1657 penzi. Věnoval mu asi třicet básní svého díla a zůstal jeho věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To rychle vyvolalo nenávist jak u Colberta, tak u samotného Ludvíka XIV. Velmi rád četl a scházel se s přáteli. Sám jako spisovatel dlouho nijak zvlášť nevynikal. Až v roce 1665 vydal první svazek svých pověstných Contes , které vynikly svou frivolností a přinesly mu velký úspěch. Roku 1666 vydal druhý a roku 1667 třetí svazek. Tyto povídky údajně vznikaly na přání vévodkyně de Bouillon, která La Fontaina podporovala. Stejně jako vévodkyni de Bouillon využíval La Fontaine i jiné ženy . V roce 1668 vyšlo prvních šest knih proslulých bajek. La Fontaine napsal celkem 245 bajek. Poslední, dvanáctá kniha bajek, byla vydána v roce 1694. V roce 1683 byl zvolen do Francouzské akademie , avšak volba nebyla schválena králem. Teprve o rok později mu byla při nových volbách potvrzena a La Fontaine slíbil polepšení. Ve Francouzské akademii nahradil Colberta v jeho křesl...

Jaroslav Pacovský (15)

Narozen 4. 10. 1932 v Českém Brodě, zemřel 3. 8. 1994 ve Švédsku. Redaktor , autor literatury faktu, autor serálů, dramatizací a populárně naučných knih pro děti a mládež.

Jaroslav Maria (32)

Jaroslav Maria, vlastním jménem Jaroslav Mayer , byl český právník-advokát, spisovatel, dramatik a esejista. Jaroslav Maria se narodil v rodině rakovnického advokáta JUDr. Karla Mayera, jehož rod pocházel ze Švýcarska a matky Františky, rozené Grimové. Jaroslav studoval postupně na gymnáziu v Benešově, v Hradci Králové a v Praze, maturoval v Praze roku 1888 a zde dál studoval práva, doktorát složil v roce 1893. První zkušenosti získal jako advokátní koncipient v Rakovníku u otce v kanceláři, v Hradci Králové a od 1898 byl soudním adjunktem v Litoměřicích; samostatnou praxi si později otevřel v Křivoklátě, následně v Berouně a v roce 1909 v Táboře, kde žil až do roku 1942. JUDr. Maria psal odborné články do časopisu „Právník“ a „Čas“ . V červnu 1942 – ve dnech stanného práva za heydrichiády – byl Jaroslav Maria v Táboře gestapem zatčen a uvězněn. Důvodem mělo být písemné udání týkající se schvalování atentátu. Po dnech v kobce suterénu služebny gestapa byl 6. července 1942 jako jeden z jedenácti osob nacisty již připravených k dalším popravám převezen ze služebny gestapa do táborské věznice, 8. července do Prahy, do pankrácké věznice, pak do Terezína odtud v září do koncentračního tábora Osvětim. Zde 3. listopadu 1942 ve věku 72 let zemřel na skvrnitý tyfus. Dne 27. dubna 1896 se v Praze v kostele sv. Jindřicha oženil se Zdenkou Fikarovou , dcerou advokáta z Křivoklátu. Byl strýc autora justičních románů Jiřího Mayera. Jaroslav Maria je autorem více než čtyřiceti románů, novel, sbírek povídek a esejů, divadelních her a dalších literárních prací; vyšel z okruhu časopisu Moderní revue; literárně debutoval v roce 1898 divadelní trilogií V předvečer věku; po roce 1918 se věnoval hlavně románu, především z prostředí justice (Spravedlnost, Pans...

Jan Eskymo Welzl (15)

Jan Velcl nebo Jan Eskymo Welzl , dle svých slov „Čech moravské národnosti“, byl cestovatel, dobrodruh, lovec, zlatokop, nejvyšší soudce v Nové Sibiři a vypravěč uvedený jako spisovatel. Je znám pod pseudonymem Eskymo Welzl nebo také Arctic Bismarck. Po základní škole se vyučil zámečníkem ve Zvoli. Roku 1884 se stal tovaryšem, v následujících dvou letech pěšky procestoval značnou část tehdejší Rakousko-uherské monarchie. V roce 1888 na tři roky narukoval. Po návratu z vojny se vydal do Janova, kde získal místo topiče na zámořské lodi. Od roku 1892 pracoval jako dělník v přístavu Port Arthur na hranicích Ruska a Číny, následujícího roku odešel do Irkutska, kde pomáhal při stavbě transsibiřské magistrály, po několika měsících ale stavbu opustil a putoval pěšky přes Jakutsk, Verchojansk a Nižněkolymsk na Novosibiřské ostrovy, kde údajně prožil následujících 28 let. Na Novosibiřských ostrovech a později na Aljašce Welzl působil jako lovec kožešin, obchodník a nakonec i neoficiální smírčí soudce. Jeho soudcovské aktivity při potírání kriminality však byly spíše vigilantismem a zahrnovaly dokonce lynčování provinilců. Oblast jeho obchodních aktivit prý sahala od Země Františka Josefa až po severní Kanadu, kde zásoboval lovce, zlatokopy a polární badatele potravinami, léky, střelivem a dalším potřebným zbožím. Rozvážel s psím spřežením také poštu. K domorodým Inuitům na Aljašce a v Kanadě zastával přátelský vztah, jednal s nimi bez předsudků, jako se sobě rovnými. Byl mezi nimi znám jako Pojídač medvědů. Welzl tvrdil, že ho dokonce zvolili náčelníkem. Tento i další údaje o kontaktech s domorodými obyvateli dalekého severu je však obtížné prokázat. Není vůbec jisté, jestli Welzl inuitsky uměl, protože ukázky „eskymáčtiny“ v jeho knihách jsou z lingvistického hlediska pochybné až nesmyslné. V roce 1924 Welzl ztroskotal u západního pobřeží USA s ...

James Rollins (31)

James Paul Czajkowski je americký spisovatel akčních/dobrodružných thrillerů a bývalý veterinář. Píše pod pseudonymy James Rollins nebo James Clemens. Spolu se svými třemi bratry a třemi sestrami byl vychován na Středozápadě a na kanadském venkově. Na vysoké škole se zaměřil na studium evoluční biologie. V roce 1985 získal doktorát veterinárního lékařství na univerzitě v Missouri a poté si v kalifornském Sacramentu otevřel vlastní veterinární praxi. Zde také v současné době žije se dvěma dalmatiny, zatoulaným německým ovčákem a papouškem jménem Igor. Jako nadšeného amatérského potápěče a jeskyňáře ho často naleznete buď pod zemí nebo pod vodou.

Ivan Poldauf (21)

Ivan Poldauf byl český jazykovědec, anglista a bohemista, univerzitní profesor angličtiny, lexikograf a překladatel z angličtiny. Ivan Poldauf studoval v letech 1934 až 1939 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1945 se na téže fakultě stal asistentem. Roku 1946 studoval na University of Oxford. V roce 1947 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1949 až 1961 působil jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v letech 1961 až 1965 jako profesor aplikované lingvistiky a teorie překladu a tlumočení na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Od roku 1965 byl profesorem anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ivan Klicpera (28)

Ivan Klicpera byl syn Václava Klimenta Klicpery z jeho druhého manželství, český spisovatel. Narodil se v Hradci Králové, jako nejmladší syn dramatika Václava Klimenta Klicpery. Ten se po předčasném úmrtí první manželky Anny v roce 1838 oženil s Annou Trnkovou, pozdější matkou Ivana Klicpery. Roku 1846 získal Václav Kliment Klicpera profesorské místo v Praze a rodina se do hlavního města přestěhovala. Z prvního manželství přivedl Václav Kliment Klicpera do nové rodiny pět dětí, o které se Anna Klicperová-Trnková starala. Další děti se narodily v novém manželství, vyššího věku se však dožil pouze Ivan Klicpera. Ten vystudoval Akademické gymnázium a v letech 1865-1869 studoval právnickou fakultu. Od roku 1867 pracoval při studiu jako advokátní koncipient. Doktorské zkoušky z důvodu těžké choroby nevykonal. Posledních dvanáct let svého života trpěl Ivan Klicpera plicní chorobou. Téměř nevycházel z domu a ošetřovala ho jeho matka Anna Klicperová . Byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech. Nejúspěšnější román Ivana Klicpery Jindra vyšel více než třicetkrát v letech 1876-1947, novodobé upravené vydání pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová ještě v roce 1992; román byl třikrát zfilmován a uváděn v divadelních adaptacích. Jednalo se o předchůdce tzv. dívčích románů. Práce Ivana Klicpery vycházely též časopisecky. V pracích s historickými náměty nedosáhl úrovně současníka Václava Beneše Třebízského. Na námět románu Jindra byly natočeny tři filmy: Román Jindra byl pod titulem Jindra, hraběnka Ostrovínová též zdramatizován, od roku 1917 uváděn pražským Švandovým divadlem. Pražské Divadlo komedie uvádělo adapatci jako dvoudílnou s tituly Jindra a Jindra, hraběnka Ostrovínová a v roce 1934 dostal román podobu operety s hudbou Rudolfa Piskáčka. Mimo svou volnou literární činnost byl Ivan Klicpera též propagátorem díla svého otce. S Emilem Semrádem sepsal Klicper...

Irena Dousková (19)

Irena Dousková je česká spisovatelka, především prozaička. Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová si v 70. letech změnila, jednalo se o otcovo příjmení, a přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do Izraele. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do Prahy. Vystudovala gymnázium, v letech 1983–1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul Mgr. Vykonávání právnické praxe se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v Praze. Později působila převážně jako novinářka . V současnosti působí jako spisovatelka z povolání. Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole. Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např. v Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu, Tvaru aj. O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě prozaické. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky. Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické, patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, ironii a pointu. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o jud...

Il'ja Arnol'dovič Il'f (14)

Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.

Ian Livingstone (27)

Ian Livingstone , anglický fantasy autor a podnikatel. Spoluautor prvního dílu série gamebooků Fighting Fantasy, The Warlock of Firetop Mountain a spoluzakladatel Games Workshop.

Henrik Ibsen (23)

Henrik Johan Ibsen byl norský dramatik a básník. Je považován za zakladatele realistického dramatu. Henrik Ibsen se narodil 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien. Dojmy a zážitky z dětství a mládí , byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu. Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku. V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou. Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849. V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie , aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl . Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen. Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska . V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavnéh...

Guido Knopp (21)

Guido Knopp je německý novinář, publicista, historik, zabývající se studiem moderních dějin . Guido Knopp se narodil v Treyse, Hesensku, avšak od dvou let věku vyrůstal v bavorském Aschaffenburgu, kam se rodina tehdy přestěhovala. Jeho rodina je z otcovy strany původem z Horního Slezska, z matčiny strany z Horního Hesenska. Po maturitě na gymnáziu studoval historii, politiku a žurnalistiku ve Frankfurtu nad Mohanem, Amsterdamu a Würzburgu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guido Knopp na německé Wikipedii.

Gisela Fischer (25)

George Lucas (16)

George Lucas, celým jménem George Walton Lucas, Jr. , je americký filmový režisér, producent a scenárista známý svou ságou Star Wars a tetralogií Indiana Jones. George Lucas dnes patří mezi nejúspěšnější postavy amerického filmového průmyslu a jeho obrovský majetek, který nabyl zejména díky příjmům z merchandisingu, se odhaduje na 4,2 miliardy dolarů. Vlastním jménem George Walton Lucas, Jr. se narodil 14. května 1944 v Modestu, Kalifornii. Zde také vystudoval proslulou University of Southern California . Po promoci získal stipendium od společnosti Warner Brothers, v jehož průběhu se seznámil s režisérem Francisem Fordem Coppolou, se kterým v roce 1971 natočil svůj první film – THX 1138. Tento snímek je některými kritiky dodnes označován jako Lucasův nejpovedenější. Po tomto úspěchu s Coppolou ještě v roce 1973 natočil Americké Graffiti, který se stal v Americe překvapivě hitem. Získal 5 nominací na Oscara, ale nakonec se musel spokojit „pouze“ se Zlatým glóbem. V Graffiti debutoval i Harrison Ford, kterého Lucas následně obsadil i do svého dalšího, téměř osudového projektu. S myšlenkou na epické sci-fi pracoval už od roku 1968. Dlouho však nebyl s výsledkem spokojen, a tak až v roce 1975 nabídl scénář filmu, tehdy nazvaný Star Wars, studiu Universal. To ho však odmítlo kvůli velkému rozpočtu a strachu o finanční návratnost projektu. Úspěšný byl až u společnosti 20th Century Fox. Natáčení bylo velmi vyčerpávající – Lucas musel dokonce být při scénách natáčených v Tunisku na 2 týdny hospitalizován. Již na Epizodě IV také začal spolupracovat s hudebním skladatelem Johnem Williamsem . Hvězdné Války – tehdy ještě bez přídomku Epizoda IV – Nová Naděje, měly premiéru v květnu roku 1977. Úspěch byl obrovský, tržby dvacetinásobně přesáhly výdaje, a film získal i 7 Oscarů Lucasův geniální tah však spočíval ve vlastně...

Ernest Denis (24)

Ernest Denis, počeštěně též Arnošt Denis , byl francouzský historik, politik, slavista a především bohemista, profesor na univerzitách v Bordeaux a na pařížské Sorboně. Je autorem mnoha děl o politických a kulturních dějinách Čechů, ale i dalších slovanských národů. Čechy považoval za kulturně i politicky nejvyspělejší, proto jim přisuzoval i vůdčí roli v boji slovanských národů střední a jižní Evropy za samostatnost. Byl přesvědčen o nezbytnosti získání samostatnosti pro český národ a vytrvalým bojovníkem za jeho práva. Založil a redigoval revue La Nation Tchèque . Svou neúnavnou činností, politickým a společenským vlivem se významně zasloužil o vytvoření Československa. Jakkoli jiné národnosti, je Ernest Denis postavou, kterou je nezbytné zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti českých moderních dějin. I přes svoji náklonnost k českým zemím zůstal Ernest Denis Francouzem hluboce poznamenaným porážkou v prusko-francouzské válce let 1870–1871 a angažovaným antiklerikálním republikánem. Mnohé jeho názory odrážejí vzrušenou atmosféru francouzské společnosti přelomu 19. a 20. století. Příčinu třicetileté války viděl hlavně v jezuitském komplotu. A ten se snažil odhalit a pohanět s o to větší vervou, že právě v době, kdy o českých dějinách intenzivně přemýšlel, se ve Francii rozhořel ostrý konflikt mezi církví a antiklerikály. Denis však jakožto angažovaný badatel do sebe nasál mnoho z bouřlivé atmosféry epochy Fin de siècle. Nikdy neskrýval svoji antipruskou a republikánskou orientaci. Myšlením a metodami však zůstal francouzským historikem své doby a vyhraněného politického smýšlení. V českých dějinách hledal souzvuky s historií své vlasti, což ho činí jedinečným. Ernest Denis se narodil v Nîmes , ve staré protestantské rodině. V roce 1870, během svých studií historie v Paříži se účastnil aktivně obrany obleženého města během prusko-francouzské války, která byla ukončena drtivou porážkou Fran...

Emanuel Rádl (23)

Emanuel Rádl byl významný český biolog a polemicky originální vitalistický filosof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu. Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky . Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků. Na Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filosofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné . Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filosofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filosofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie. V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku. Jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy , dále anglicky a španělsky ; úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filosofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám. Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, ...

Emanuel Chalupný (30)

Emanuel Chalupný byl český pedagog, advokát, sociolog, spisovatel, jazykovědec. Zabýval se vztahem sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického pojmosloví a sociologické metodologie. Byl spoluzakladatelem Sociologického ústavu, spoluzakladatelem a později předsedou Masarykovy sociologické společnosti, členem a viceprezidentem Mezinárodního sociologického ústavu v Paříži. Byl také významným veřejným činitelem ve svém rodném městě. Emanuel Chalupný studoval na táborském gymnáziu , již v té době se teprve sedmnáctiletý student jevil jako schopný vědecký talent a začal psát studie , které později použil k rozpracování. Maturoval v roce 1898 a ve studiích pokračoval na právnické a filosofické fakultě české univerzity v Praze . Jeho profesorem byl také Albín Bráf a T. G. Masaryk, který se stal pro studenta autoritou. Kladně hodnotil Chalupného nadání a schopnosti; přemluvil ho, aby vedl v tiskovém orgánu Masarykovy strany – redakci deníku Čas vnitropolitickou rubriku. Emanuel Chalupný také vstoupil do strany a byl zvolen do jejího vedení. Kvůli své tvrdé kritice šéfredaktora Času Jana Herbena se dostal do polemik s J. S. Macharem a 1904 demonstrativně vystoupil ze strany. Během studijního pobytu Chalupný stále udržoval čilé kulturní a politické styky s rodným Táborem. V roce 1903 ukončil studium promocí a stal se doktorem práv. JUDr. Chalupný vykonával právní praxi v letech 1904–1905 jako kandidát advokacie v Mladé Boleslavi u JUDr. Krouského a ve Velvarech u JUDr. Libicha, ale ani zde nepřerušil své styky s Prahou a Táborem. V letech 1906–1910 byl v Praze koncipientem u známého advokáta JUDr. Václava Boučka a poté u JUDr. Eduarda Kalabise, v té době také red...

Diane Chamberlain (19)

Diane patří k nejznámějším a nejoblíbenějším americkým autorkám románů pro ženy. Narodila se v Plainfieldu v New Jersey, vystudovala univerzitu v San Diegu a řadu let působila v nemocnici jako sociální pracovnice. Od roku 1992 se věnuje výhradně psaní. Je držitelkou řady ocenění, mimo jiné uznání za celoživotní dílo čtenářů časopisu Romantic Times. Žije v severní Virginii s manželem a třemi nevlastními dcerami.

Čestmír Jeřábek (26)

Čestmír Jeřábek byl český spisovatel, dramatik a literární kritik. Narodil se v rodině nadučitele v Pršticích Viktora Kamila Jeřábka a matky Marie, rozené Císařové. Dětství prožil v Pršticích, kde otec působil. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Děd Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Otec byl spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Vystudoval gymnázium v Litomyšli a v Brně, kde maturoval roku 1912 a poté absolvoval práva v Praze a jeden semestr v Innsbrucku. Promován byl v Praze, 30 října 1917. V té době již byl jednoročním dobrovolníkem. Koncem první světové války sloužil na haličské a italské frontě. V letech 1919–1949 byl úředníkem magistrátu v Brně. Roku 1921 se stal spoluzakladatelem brněnské Literární skupiny, sdružení mladých moravských autorů a podílel se na redigování časopisu Host. V letech 1945–1948 byl předsedou Sdružení moravských spisovatelů. Dne 15. března 1919 se oženil se Zdenkou Netušilovou se kterou měl syna Dušana Jeřábka a dceru Zdenku, provdanou Bukovskou. Počátek jeho tvorby je ovlivněn expresionismem, poté psal historické a psychologické romány ovlivněné realismem. Přispíval do mnoha novin a časopisů: Zvon, Cesta, Tribuna, Host, Lidové noviny, Moravské noviny, Rovnost, Literární noviny a Tvorba. V Rozpravách Aventina se věnoval především otázkám souvisejícím s divadlem v Brně.

Camilla Läckberg (22)

Camilla Läckberg je švédská spisovatelka detektivních románů. Jean Edith Camilla Läckbergová nebo jen Camilla Läckbergová se narodila ve městě Fjällbacka v Bohuslänu. Vystudovala Göteborskou univerzitu a získala titul z ekonomie. Přestěhovala se do Stockholmu, kde pracovala jako manažerka pro společnost Telia a Fortum. Po absolvování kurzu tvůrčího psaní „Jak napsat zločin“, se rozhodla věnovat literární tvorbě. Již měla rozepsán román „Ledová princezna“. Hlavními postavami série detektivních příběhů jsou spisovatelka Erica Falcková a detektiv Patrik Hedström. Děj se odehrává v přímořském městečku, autorčině rodné Fjällbacce. Desátá kniha série je Čarodějnice z roku 2018. Camilla Lackbergová se spisovatelkou Denise Rudbergovou uváděla také televizní pořad o literatuře s názvem Läckberg & Rudberg. V roce 2012 se zúčastnila švédské verze Dancing With the Stars . V roce 2011 napsala knihu pro děti, Super-Charlie - Příběhy neobyčejného miminka. Z miminka se stane s „pomocí hvězdného prachu“ superhrdina – neobyčejný Super-Charlie. Autorka napsala dalších deset pokračování. Super-Charlie se stal inspirací pro napsání dvou popových písní, Super-Charlie a Fly With Me, produkované švédskou hudební producentkou Pelle Nylén, se kterou Camilla spolupracuje. Společně s přítelem z mládí, známým kuchařem Christianem Hellbergem napsala dvě kuchařky. V roce 2019 Camilla Läckbergová vydala první knihu o podnikatelce Faye, Zlatá klec a v roce 2020 volné pokračování Stříbrné slzy. Camilla Läckbergová je spolumajitelkou klenotnické společnosti Sahara Silver a také partnerkou ve zdravotnické společnosti Hedda Care. Stojí v čele produkční společnosti Bad Flamingo Studios, spolu s bratry Alexanderem a Bakerem Karimem, která byla založena v roce 2021. Camilla Läckbergová pomáhá několika neziskovým organizacím, je ambasadorkou švédského fondu pro děti s rakovinou. Její knihy byly vydány ve více než 60 zemích a pro...

C. Northcote Parkinson (11)

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Brian Tracy (30)

Brian Tracy je profesionální řečník, školitel a konzultant. Je prezidentem školící a poradenské firmy Brian Tracy International, jejíž sídlo je v Solana Beach, ve státě Kalifornie. Díky své práci se stal rovněž milionářem. Brian má za sebou nelehký život. Ze střední školy odešel bez maturity a několik let se živil manuální prací. Umýval nádobí, kácel stromy, kopal studny, pracoval v továrnách, na rančích a farmách. Kolem pětadvaceti let se stal prodejcem a začal šplhat na žebříčku podnikatelského světa. Studoval a aplikoval v praxi každičkou myšlenku, metodu či způsob, o kterém se dozvěděl, a rok za rokem se prokousával výš a výš, až se stal provozním vedoucím ve společnosti s ročním obratem 265 milionů dolarů. Když mu bylo třicet, zapsal se na University of Alberta a stal se bakalářem ekonomie. Na albert Jackson University získal titul MBA. Pracoval ve dvaadvaceti různých společnostech a průmyslových odvětvích. Od roku 1981 vyučuje své principy po celé zemi. Jeho knihy, audio programy a videosemináře byly přeloženy již do pětatřiceti jazyků a používají se ve dvaapadesáti zemích světa. Brian se o své názory podělil již s více než čtyřmi miliony lidí v pětačtyřiceti zemích. Pracoval jako poradce a školitel pro více než tisíc firem. Prožil a sám v praxi vyzkoušel každičký princip, o kterém hovoří ve své knize. Vyvedl sám sebe a tisíce dalších lidí z pocitu frustrace a neúspěchu na cestu k prosperitě a úspěchu. Brian Tracy nazývá sám sebe \"eklektikem\". Nepovažuje se za akademika a badatele, nýbrž za syntetizátora informací. Ročně tráví stovky hodin čtením nejrůznějších novin, časopisů, knih a dalších materiálů. Kromě toho věnuje mnoho hodin poslechu audioprogramů, navštěvuje řadu seminářů a sleduje spousta videonahrávek k tématům, jež ho zajímají. Informace shromážděné z rozhlasu, televize a jiných médií patří také k základů jeho vědomostí. Brian asimiluje myšlenky a informace získané na základě vlastních zkušeností. Myšlenky a informace získané od jiných lidí pak...

Břetislav Hodek (20)

Břetislav Hodek byl český lexikograf, literární vědec, spisovatel a překladatel z angličtiny. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby. Podílel se na vzniku třísvazkového díla Alžbětinské divadlo . Přeložil celkem šestnáct Shakespearových divadelních her . Jeho překlady Shakespearových děl byly opakovaně uváděny na scéně Národního divadla v Praze v režii Miroslava Macháčka a dalších. Spolu s PhDr. Karlem Haisem v Československé akademii věd sestavil Velký anglicko-český slovník, v současné době nejrozsáhlejší dílo tohoto druhu v České republice. Za své rozsáhlé celoživotní dílo nedostal během svého života žádné ocenění, naopak se stal středem pomluv a výsměchu. Byl aktivním katolíkem. Neztotožňoval se s vývojem Československa po únoru 1948. Jeho lexikografické dílo Velký anglicko-český slovník je nakladatelstvím, které má autorská práva, posledních dvacet let uměle upozaďováno na úkor laicky kompilovaných a ve skutečnosti zcizených internetových zdrojů, jejichž autorem je Břetislav Hodek. Břetislav Hodek studoval v letech 1945 až 1950 angličtinu, hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia působil jako redaktor v nakladatelstvích Vyšehrad a Artia. V letech 1967 až 1985 pracoval v Československé akademii věd. Patří k předním českým znalcům Williama Shakespeara a jeho doby, je spoluautorem třísvazkové publikace Alžbětinské divadlo , autorem odborné monografie William Shakespeare – Kronika hereckého života a beletrizovaného životopisu Příběh mladého Shakespeara . Druhý díl životopisu nebyl dosud publikován. Zájem o Shakespeara se odrazil již v rané studii Na okraj Hamleta a v monografii Laurence Olivier . Z tradic anglické detektivky vyšel v detektivních románech Kočka , Kocouři ...

Brandon Sanderson (36)

Brandon Sanderson je americký autor fantasy a sci-fi. Je známý jako autor světa Kosmíru, fiktivního světa ve kterém se odehrává většina jeho fantasy románů . Mimo tuto sérii napsal také několik románů z žánru young adult . Také je znám pro dokončení série Kolo času, po smrti jejího autora Roberta Jordana. Pozn.: u knih je uvedeno vždy pouze rok prvního amerického vydání. Série Kolo času Poslední tři díly série Kolo času, Sanderson je dopsal po smrti Roberta Jordana Série Mistborn Série Archiv Bouřné záře Série Vzhůru k obloze Série Zúčtovatelé Samostatné romány Série Bílý písek Sbírky povídek a novel

Bořivoj Záruba (19)

RNDr. Bořivoj Záruba vystudoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. V Národním muzeu se zabývá paleontologií druhohor a třetihor.

Bohumil Nohejl (17)

Pracoval jako dělník, stavební technik, v letech 1952–63 tajemník a předseda MNV v Zichovicích u Sušice, osvětář a poslanec ONV v Klatovech. Od r. 1965 novinář, působil jako vedoucí redakce krajského studia Československého rozhlasu v Plzni. Po přesídlení do Prahy byl místopředsedou Svazu českých spisovatelů. Je autorem několika knih ze současnosti, většinou určených mládeži , jiná jeho díla, vesměs se společenskou tematikou, jsou posazena do doby po druhé světové válce nebo do tzv. krizového období . -------------------------------------------------------------------------------- --------------------------------------------------------------------------------

Antonín Strnadel (12)

Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.

Anne Wilson (26)

Kuchařky.

Andrew Morton (17)

Andrew Keith Paul Morton je australský programátor, vývojář linuxového jádra. Udržuje patchset známý jako mm tree, který obsahuje nedostatečně testované změny, které by později mohly být přidány do oficiálního jádra spravovaného Linusem Torvaldsem. Často bývá označován za Linusovu pravou ruku. Na konci 80. let byl jedním z partnerů společnosti v Sydney, která produkovala počítačové kity Applix 1616, dále byl také hardwarovým inženýrem pro dnes již neexistující australskou dílnu herních výrobků Keno Computer Systems. Získal titul honours degree v oboru elektroinženýrství na University of New South Wales v Austrálii. V roce 2001 se Andrew Morton a jeho rodina přestěhovali z Wollongong, New South Wales do Palo Alto v Kalifornii. V červenci 2003 se Morton přidal k Open Source Development Labs. V srpnu 2006 byl zaměstnán firmou Google.

Alena Vostrá (20)

Alena Vostrá, rozená Alena Obdržálková, byla česká spisovatelka-prozaička, autorka knih pro děti, scenáristka, dramatička, loutkářka, rozhlasová redaktorka, manželka divadelníka Jaroslava Vostrého. Její otec byl strojní inženýr, matka Božena Obdržálková byla autorkou vzpomínkové prózy Bylo..., který vyšel v souboru o staré Praze Růže z pražských trhů. Po maturitě na jedenáctileté střední škole začala Alena Vostrá studovat zeměměřičství na ČVUT. Po dvou semestrech toto studium ukončila a od roku 1958 studovala loutkářství na DAMU, odkud byla po dvou letech vyloučena. V době, kdy nemohla studovat, pracovala v Československém rozhlase, kde dětem, které napsaly skřítkovi Hajajovi, psala odpovědi. Považovala své vyloučení z DAMU za nespravedlivé, odvolávala se a po dvou letech směla studium dokončit v jiném oboru. Rozhodla se pro dramaturgii a studium úspěšně ukončila. Po ukončení studia a úspěšném uvedení své hry a současně diplomové práce Na koho to slovo padne v Činoherním klubu se stala spisovatelkou na volné noze. Zemřela náhle v roce 1992. V letech 1963-1988 byl jejím manželem Jaroslav Vostrý, divadelní teoretik, historik a kritik, autor divadelních her, dramatizací a adaptací. Divadelní adaptaci F. M. Dostojevského Zločin a trest napsali manželé Vostrých společně. Od 60. let 20 století se její příspěvky objevovaly v časopisech Literární noviny, Tvář, Host do domu aj. V časopise Plamen otiskla v roce 1963 pod pseudonymem Alena Králová novelu Elegie a v roce 1964 pod vlastním jménem novelu Bůh z reklamy.

Zdenek Seydl (15)

Zdenek Seydl byl český malíř, grafik, scénograf, všestranný výtvarník a člen skupiny Sedm v říjnu ze čtyřicátých let 20. století. Vyrostl po smrti rodičů v rodině sochaře Karla Pokorného. V roce 1929 poprvé vystavoval v Mánesu na Přehlídce dětských kreseb a odnesl si cenu za dětskou kresbu. Vyučil se typografem, v období 1932/1933 navštěvoval jednoroční kurs kreslení na Státmí grafické škole a později vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou v roce 1941 absolvoval ve třídě profesora Františka Kysely. Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu. Válečné zážitky se odrazily v tvorbě , později přešel do groteskní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami . Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu . Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě , Motýli . Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel. Za zmínku stojí též jeho scénografická tvorba. Již ve 30. letech spolupracoval s amatérskou skupinou Divadelní kolektiv mladých, v 50. letech s Divadlem E. F. Buriana a od roku 1957 pak po mnoho let s pražským Národním divadlem, kde vytvářel nejen kostýmy , ale i celou výpravu . Za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na Pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili. Jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie. K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech....

Xenofón (10)

Xenofón byl starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, vojenský a politický teoretik a Sókratův žák. Protože zastával monarchistické názory a obdivoval Spartské zřízení, byl vypovězen z Athén. V roce 401 př. n. l. se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nástupnické války v Persii. O této výpravě napsal své nejznámější dílo Anabáze . Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech O Kýrově vychování, Hierón a Agésilaos, ke Spartě pak v díle Spartská ústava. Filosofické spisy Obrana Sókratova a Vzpomínky na Sókrata jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi. S malým úspěchem navázal dílem Hellénika na historika Thúkýdida. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou ekonomie nebo jezdectví , O státních příjmech a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén. Po Xenofónovi je pojmenován kráter Xenophon na odvrácené straně Měsíce. Xenofón pocházel z bohaté athénské rodiny, patřící do Ercheiského dému. Jeho otec se jmenoval Gryllos a byl bohatým jezdcem. V mládí se zapojil do posledních střetnutí peloponéské války jako kavalerista. Možná bojoval i v bitvě u Arginús. V té době se seznámil s athénským filosofem Sókratem a stal se jeho posluchačem. Během oligarchické „Vlády třiceti“ působil ve skupině jezdců, o něž se tento režim opíral. Ve svých Řeckých dějinách se zmiňuje o krutých činech tohoto oddílu. Díky tomuto a svým konzervativním názorům byl však po svržení této vlády a obnovení demokracie donucen Athény opustit. Roku 401 př. n. l. přijal pozvání svého přítele Proxena, který v té době v Řecku verboval žoldnéřské vojsko, a připojil se společně s asi 1...

Wolf-Dieter Storl (23)

Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

Vladimir Vladimirovič Nabokov (27)

Vladimir Vladimirovič Nabokov, rusky: Владимир Владимирович Набоков, , byl ruský a později americký prozaik; svou ranou prózu a poezii psal pod pseudonymem Sirin. Vladimir Nabokov se narodil 10. dubna 1899 v Petrohradu do zámožné rodiny. Jeho otec, Vladimir Dmitrijevič Nabokov , byl právník, známý politik a jeden z hlavních představitelů Konstitučně demokratické strany . Pocházel ze starého ruského šlechtického rodu Nabokovů. Jeho matka, Jelena Ivanovna , byla dcerou bohatého obchodníka se zlatem. Vladimir Nabokov měl dva bratry a dvě sestry.   Dědeček z otcovy strany, Dmitrij Nikolajevič Nabokov, byl ministrem spravedlnosti za vlády cara Alexandra II. a Alexandra III. Babička z otcovy strany, baronka Maria Ferdinandovna von Korf , byla dcerou barona Ferdinanda Nikolaje Viktora von Korf , německého generála ruské armády. Dědeček z matčiny strany, Ivan Vasiljevič Rukavišnikov , byl obchodník se zlatem a mecenáš. Babička z matčiny strany, Olga Nikolajevna Rukavišnikovová ,  byla dcerou tajemníka Nikolaje Illarionoviče Kozlova , který pocházel z kupeckého rodu a stal se lékařem, biologem, profesorem a ředitelem imperátorské lékařské akademie a stál v čele lékařské služby ruské armády. V rodině Nabokovových se denně hovořilo třemi jazyky: rusky, anglicky a francouzsky. Díky tomu ovládal budoucí spisovatel tyto jazyky již od dětství. Jak říkal sám spisovatel, číst anglicky uměl dříve než rusky. První roky svého života strávil Nabokov v pohodlí a blahobytu domu rodičů na ulici Bolšoj Morskoj v Petrohradu a na venkovském sídle Vyra v Gatčinské oblasti nedaleko Petrohradu. Nabokov začal studoval na Těniševské akademii v Petrohradu, kde se několik let před ním vzdělával spisovatel Osip Mandelštam. Mezi jeho hlavní koníčky patřily literatura a ent...

Václav Černý (23)

Narozen 26. 3. 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. 7. 1987 v Praze. PhDr., profesor srovnávacích dějin literatury, literární historik a kritik, bohemista, romanista, filozof, autor esejí, monografií, memoárů, překladatel z románských jazyků, autor esejů o románských literaturách.

Václav Archibald Novák (25)

Narozen 28.4.1895 ve Vodňanech, zemřel 8.8.1979 v Černošicích u Prahy. Architekt, cestovatel po USA a Polynésii, cestopisná literatura. Iniciála A. někdy rozšifrována jako architekt, nebo Archibald.

Stanislav Havelka (25)

Narozen 1939, zemřel 21. 9. 2018 v Praze. Spisovatel a scénárista, autor komiksů, televizních scénářů Večerníčků, obrázkových seriálů a příběhů pro děti. Spolu s Petrem Chvojkou psal i pod pseudonymem Stanislav Hojka.