Výpis všech autorů

Jiří Bartoň

Jazykovědec, bohemista, práce z oboru českého jazyka.

Jiří Bartoň

PhDr. Jiří Bartoň , regionální historik, pedagog, autor litreratury faktu a naučné liter., zejména monografií o městech a obcích, publicista, heraldik, fotograf, kronikář a lektor v oboru.

Jiří Balvín

Narozen 14. 8. 1953 v Praze. MgA., produkční, televizní pracovník a politik, autor knihy vzpomínek a spoluautor biografií herců.

Jindřich Beránek

Narozen 8.10.1838 ve Stračově, zemřel 1.3.1907 v Praze. ThDr., katolický kněz, autor a redaktor pedagogických prací, autor spisu První epištola již našim studentům...

Jindřich Bek

Jindřich Bek byl přední československý železniční odborník, technik a později úředník Služby 12 lokomotivního hospodářství Ministerstva dopravy a také dlouholetý spolupracovník Národního technického muzea a ideový tvůrce jeho železniční sbírky. Narodil se v rodině Václava a Anny Bekových, měl mladší sestru Hanu. V roce 1951 uzavřel sňatek s Marií Vopatovou, z manželství se narodili dva synové Jindřich a Zdeněk. Obecnou školu absolvoval v letech 1933–1938 v Polubném, dnešním Kořenově. Na měšťanskou školu začal chodit na podzim 1938 v Tanvaldu, ale po zabrání pohraničí nacistickým Německem v říjnu 1938 následkem Mnichovské dohody, byl společně s rodinou odsunut do Hradce Králové. Zde absolvoval jeden rok měšťanské školy, kterou dokončil v České Třebové, kam se rodina přesunula. Na podzim 1943 nastoupil na obchodní akademii v Chocni, avšak od srpna 1944 do května 1945 byl nuceně nasazen ve výtopně v České Třebové. Studium obchodní akademie dokončil v červnu 1948 maturitou. V letech 1959 až 1960 studoval na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Po jejím přemístění do Žiliny absolvoval v letech 1960 až 1965 obor elektrická trakce a energetika v dopravě na zdejší Vysoké škole dopravní. Jazyková znalost: němčina, ruština, srbochorvatština, pasivně francouzština. V období od srpna 1944 do května 1945 pracoval ve výtopně v České Třebové, v rámci totálního nasazení, jako pomocný dělník. Po maturitě v červnu 1948 nastoupil do Hospodářského družstva v Lanškrouně, kde pracoval v administrativě do svého nástupu na základní vojenskou službu, kterou absolvoval v letech 1949 až 1951. V letech 1951 až 1959 byl zaměstnán v administrativě Severočeských tukových závodů n. p. se sídlem v Ústí nad Labem. Od 1. července 1959 začal pracovat v lokomotivním depu Děčín jako technik, po složení zkoušek, jako technik provozu a školař lokomotivních čet. Od začátku roku 1961 byl přeložen k Železniční škole práce v Ústí nad Labem. V obv...

Jimmy Burns

Britský publicista, původem ze Španělska.

Jim Butcher

Jim Butcher je americký autor soudobé fantastiky. Narodil se v Independence ve státě Missouri v USA, kde dodnes žije spolu s manželkou Shannon, spisovatelkou romantických příběhů. Jeho životopis obsahuje seznam dovedností, které byly k užitečné někdy před pár stoletími. Od mládí byl velmi aktivní v oblasti bojových umění, skvěle ovládá rovněž jízdu na koni, a to včetně jezdeckých představení. K fantastice se dostal jako čtenář J. R. R. Tolkiena a příběhů z prostředí cyklu Star Wars. Psaní se věnuje od svých devatenácti, nejdříve však bez úspěchu zkoušel štěstí v oblasti tradiční fantasy. Svůj první publikovaný román, základ pozdějšího autorského úspěchu, napsal v 25 letech. Šlo přirozeně o úvodní díl série Harry Dresden. Čtenářům se v něm představil bývalý soukromý detektiv Harry Dresden, který se dnes živí v prostředí současného Chicaga jako čaroděj k pronajmutí. Mezi jeho časté zakázky patří např. hledání ztracených předmětů, různé druhy paranormálního vyšetřování, konzultační a poradenská práce, a to vše za rozumnou cenu. Série je napsána odlehčeným, mnohdy akčním stylem a díky tomu si rychle našla vzrůstající počet příznivců. V poslední době se pravidelně umisťuje na žebříčcích nejprodávanějších knih. Cyklus dále doplňují kratší práce Something Borrowed a It‘s My Birthday Too . Butcher na svých osobních internetových stránkách zveřejnil rovněž povídku Restoration of Faith , v níž se vrací k Harryho minulosti soukromého detektiva. Kladné přijetí předchozích prací autorovi umožnilo vrátit se na pole tradiční fantasy. Vznikla tak trilogie Codex Alera: Furies of Calderon , Academ\'s Fury a Cursor‘s Fury . Jde o životní příběh mladíka Taviho, jenž zprvu hledá uplatnění mezi lidem Alery a jejich životem spjatým s elementály , aby se posléze stal zachráncem obyvatel v boji proti nepřátelským rasám, které hodlají využít nejednotnosti říše zmítané občans...

Jim Bishop

James Alonzo "Jim" Bishop byl americký novinář a spisovatel. Narodil se v Jersey City, New Jersey. V roce 1923 studoval psaní na stroji, těsnopis a účetnictví, a v roce 1929 začal pracovat jako "copy boy" v New York Daily News. V roce 1930 dostal práci jako mladý reportér v New York Daily Mirror, kde působil až do roku 1943, kdy nastoupil do časopisu Colleir, kde zůstal až do roku 1945. Jeho plány psát pro hollywoodského producenta Marka Hellinger skončily smrtí Hellinger. Bishop později napsal Hellingerovu biografii. V letech 1946 až 1948 byl výkonným redaktorem časopisu Liberty, pak se stal ředitelem literárního oddělení Music Corporation of America až do roku 1951. Poté byl zakládajícím redaktorem Gold medail books do roku 1953. Zbytek své kariéry strávil psaní biografických knih o významných osobnostech, a křesťanských knih. Jeho kniha Den, kdy byl zastřelen Lincoln byla zveřejněna v roce 1955 a ihned se stala bestsellerem. Bishop také napsal - Den, kdy zemřel Kristus; Den, kdy se narodil Kristus a Den, kdy byl zastřelen Kennedy.

Jennifer Bright

Německá blogerka, bookstagramerka a spisovatelka. Autorka románu pro ženy.

Jenn Bennett

Americká spisovatelka, autorka knih pro mládež.

Jelizaveta Brettová

Rusko-český slovník, překlady z ruštiny.

Jefferson Bass

Jean Breuil

bratr a spoluautor a také Jaquese Breuila také ilustrátor knihy Filipova dobrodružství, je redaktorem francouzského časopisu Vie et santé

Jarošová Bohdana

Jaroslava Bukáčková

Pedagožka.

Jaroslav Bureš

Narozen 8.5.1954 v Mimoni. JUDr., právník, politik, autor prací z oboru občanského práva.

Jaroslav Brožek

Jaroslav Brožek byl český teoretik v oboru barev, výtvarný pedagog, metodik a malíř. Vydal řadu významných publikací pojednávajících o barvě a jejích účincích na lidské vnímání, spolu s dalšími autory připravil učebnice výtvarné výchovy pro základní školy, působil jako zpočátku středoškolský, později vysokoškolský učitel, zabýval se malířskou tvorbou. Jaroslav Brožek byl nejstarším synem ze čtyř dětí Marie a Jaroslava Brožkových. Navštěvoval Gymnasium v Jevíčku a Boskovicích, kde na něj zapůsobil tamější profesor Bohdan Lacina natolik, že se rozhodl zasvětit svůj život umění a školství. V Praze studoval u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického pedagogický obor výtvarná výchova, modelování a deskriptivní geometrie. Po vystudování dostal v roce 1949 umístěnku do Teplic v severních Čechách. V roce 1959 byl vyzván, aby společně s dalšími kolegy připravil výuku výtvarné výchovy na tehdejším Pedagogickém institutu v Ústí nad Labem, který se později přeměnil na pedagogickou fakultu. Kromě pedagogické činnosti se intenzivně zabýval teorií barvy a přednášel na toto téma na několika zahraničních kongresech, např. v Lucernu, Drážďanech, Stockholmu. Zvyšoval rovněž svou vědeckou odbornost, získal titul kandidát věd za práci v oboru Teorie barvy. Spolupracoval s Jaromírem Uždilem na publikaci Výtvarná výchova a jako vedoucí autorského kolektivu Brožek, Maleček, Houra vydal učebnice výtvarné výchovy pro 7., 8. a 9. ročník základní devítileté školy. Vytvořil kolekci temper a akvarelů nazvanou “Holky”, maloval krajinu i městská prostředí severních Čech, zahájil rozsáhlý cyklus abstraktních olejových maleb “Soustavný výzkum barevného čtverce”, v němž uplatnil své vědomosti získané studiem teorie barvy. V roce 1970 byl v důsledku vyjádření nesouhlasu s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa donucen odejít z pedagogické fakulty, pokračoval proto jako řadový učitel na základních školách, avšak v roce 19...

Jaroslav Boháč

Narozen 13. 11. 1952 v Praze. Doc. RNDr., Ph.D., DrSc., profesor aplikované a krajinné ekologie na katedře agroekologie, práce z oboru entomologie.

Jaroslav Blahoš

Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...

Jaroslav Bína

Autor prací z oboru chemie.

Jaroslav Beneš

Narozen v Mladé Boleslavi, Ing., vojenský historik, zabývá se historií Československa 1918-1938, zejména výstavbou opevnění ve 30. letech 20. století a historií finanční stráže.

Jarmila Bednaříková

Jarmila Bednaříková je česká historička zabývající se dějinami pozdní antiky a raného středověku. Působí jako docentka na Ústavu klasických studií Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Publikovala množství knih a odborných studií, ve kterých se zabývala např. problematikou stěhování národů, historií Hunů, germánskými státy a sociálními problémy pozdní Římské říše. Jarmila Bednaříková vystudovala gymnázium v Kyjově a pak historii, archeologii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity, kde v současnosti přednáší o starověkých dějinách. Kromě toho přednáší také na Katedře environmentálních studií spolu s Luborem Kysučanem Etiku starověkých civilizací. Dne 1. dubna 2007 byla jmenována docentkou v oboru historie – obecné dějiny.

Jara Hribiková Bertolasi

János Bacsó

Maďarský novinář a spisovatel. Autor publikace o nacistickém Německu.

Jana Brnušáková

Narozena 1969 v Kladně. Autorka básní, prózy, amatérská fotografka a malířka.

Jana Bílková

Narozena 3. 10. 1977. PhDr. et Mgr. et Mgr. et Mgr., Ph. D., psycholožka, překladatelka a tlumočnice z i do italštiny, španělštiny a němčiny. Lektorka kurzů na univerzitách třetího věku, též zaměřená na aktivizaci seniorů.

Jana Bérešová

PhDr., Ph.D., slovenská učitelka angličtiny.

Jana Balonová

Narozena 4. 10. 1981. Produkční uměleckých a kulturních akcí, konzultantka v rodinném nakladatelství. Autorka kuchařek a publikace o hubnutí.

Jan Zdeněk Bartoš

Jan Zdeněk Bartoš byl český hudební skladatel. Absolvoval dvouletou obchodní školu a vedle toho studoval hru na housle u Karla Huršla v Hradci Králové. Hudební praxi získal jako houslista v řadě orchestrů. V 18 letech ho otec zplnoletnil, aby mohl získat licenci k založení vlastního hudebního soubor, byl i hudebníkem kočovné divadelní společnosti. Později vstoupil se svým souborem do služeb francouzské námořní společnosti Messageries Martimes se sídlem v Marseille. Na jejích lodích procestoval Středozemní moře, Dálný východ, a dostal se i na Madagaskar. Po krátkém působení v Paříži se vrátil domů a doplňoval si hudební vzdělání na Pražské konzervatoři pod vedením Otakara Šína a poté v mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Za války působil i jako pedagog. V roce 1945 začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. Od roku 1956 byl vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury, v roce 1958 začal vyučovat na Pražské konzervatoři a v roce 1959 z ministerstva odešel a stal se hlavním redaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Později se věnoval pouze výuce na konzervatoři a skladatelské činnosti. V 70. letech byl rovněž předsedou pražské Mozartovy obce. Vedle hudby napsal i knihy O hudebních formách , Hudba volá SOS a Breviář posluchače hudby . a řada dalších písní, písňových cyklů a sborů, scénická hudby, hudba pro rozhlasové pořady. Komponoval i hudbu zábavnou a taneční.

Jan Bultas

Nar. 22. 11. 1948 v Praze. MUDr. CSc. Kardiolog.

Jan Buchar

Jan Buchar byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury . Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích. Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky . V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ , se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst. Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl zal...

Jan Branberger

Narozen 18.11. 1877 v Praze, zemřel 4.5. 1952 v Mnichovicích u Prahy. Profesor hudby, muzikolog, hudební vědec, práce z oboru. Po vzniku samostatného Československa se stal přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a národní osvěty , poradcem ministerstva byl až do roku 1933. V letech 1924–38 byl administrativním správcem pražské konzervatoře, tamtéž roku 1928 jmenován mimořádným profesorem estetiky na mistrovské škole. Roku 1937 potom jmenován profesorem řádným, přičemž zůstal zároveň profesorem dějin hudby na střední škole konzervatoře. Je autorem několika rozhlasových her , do věstníku Radiojournalu pravidelně přispíval články a rozbory vysílaných skladeb. Složil hudbu k filmům Karel Hynek Mácha, Filosofská historie, Bílá nemoc a Co se šeptá.

Jan Balík

Jan Balík je český římskokatolický kněz, generální vikář pražské arcidiecéze. Vystudoval gymnázium a po absolvování dvouleté základní vojenské služby započal v roce 1986 studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Poté, co 14. prosince 1991 přijal v z rukou biskupa Jaroslava Škarvady v pražské katedrále kněžské svěcení, působil jako farní vikář ve farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru v Praze na Lhotce, kde předtím také vykonával svou jáhenskou službu. V únoru 1992 se stal farářem v pražských Kunraticích. Arcibiskup Vlk ho pověřil vedením diecézního centra pro mládež a vytvořením centra života mládeže. Proto byl ustanoven do Kunratic, kde vybudoval a vedl centrum života mládeže Nazaret. Kromě toho byl od roku 1993 tiskovým mluvčím Sekce pro mládež České biskupské konference. V letech 2001 až 2005 byl ředitelem této sekce. Roku 2005 ustanoven administrátorem farnosti u kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie v Praze-Strašnicích a poté od 1. září 2008 působil jako její farář až do 1. července 2011, kdy se vrátil na místo ředitele Sekce pro mládež ČBK. V této funkci ho k 1. říjnu 2017 dle plánu vystřídal R. D. Kamil Strak, který 12 let působil v pastoraci mládeže v Ostravsko-opavské diecézi. Je autorem celé řady publikací o mládeží a pro mládež. Je znám i jako popularizátor teologie těla sv. Jana Pavla II. Od 30. dubna 2017 je na základě jmenování kardinálem Dominikem Dukou sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na základě nabídky českých a moravských biskupů papežovi Františkovi, aby se Světový den mládeže v roce 2022 konal v Praze a v České republice, se v listopadu 2017 stal moderátorem přípravy kandidatury. Poté, co papež František zvolil jiné kandidátské město, byl od 1. července 2018 jmenován biskupským vikářem pro diakonii. Na podzim 2018 byl papežem Františkem jmenován konzultorem Dikasteria pro laiky, rodinu a život. Od 1. července 2019 byl ke svým úkolům usta...

Jamie Beck

Americká autorka románu. Vystudovala právo a psychologii.

James Lee Burke

James Lee Burke se narodil v Houstonu v Texasu v roce 1936 a vyrůstal na pobřeží Mexického zálivu. Studoval v Institutu Jihozápadní Louisiany , v roce 1958 získal diplom bakaláře v oboru anglistiky a v roce 1960 titul magistra humanitních věd na Missouri University. Pracoval jako prospektor pro Sinclair Oil Company, dále jako zeměměřič, reportér, profesor angličtiny, sociální pracovník v pochybné čtvrti Los Angeles, úředník louisianského úřadu práce a instruktor federálního programu zaměstnanosti mladistvých. S manželkou Pearl žije 46 let a mají čtyři děti. Burke dvakrát získal ocenění Edgara za nejlepší detektivní román roku. Vydal 22 románů, z nichž jeden byl nominován na Pulitzerovu cenu a dva zfilmovány. Autorovy povídky jsou vydávány v předních amerických časopisech a sbornících, jako The Atlantic Monthly, Best American Short Stories nebo Southern Review.

Jakub Bílek

Narodil se v roce 1516 v Mladé Boleslavi a veškeré vzdělání získal rovněž v rodném městě, především u Jana Augusty. Roku 1544 byl jmenován knězem Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. Po porážce stavovského odboje byl roku 1548, spolu s Janem Augustou, uvězněn na Křivoklátě, kde si pobyl 13 let. Po propuštění z vězení odešel z Jednoty , ale o čtyři roky později se s bratry zase sblížil a působil a Moravě a v Napajedlech jako správce bratrských sborů. V letech, kdy byl vězněn, napsal historické memoáry, na jejichž vydání se podílel i Jan Blahoslav.

Jakob Bjerknes

J. K Baby

Narozen 1.1.1915 v Pozořicích u Vyškova, zemřel 11.5.2001 ve Stuttgartu .Filosof, skautský činovník, spisovatel skautských knížek, v emigraci vysokoškolský pedagog, výzkumy za Polárním kruhem a v poušti Kalahari, vysokoškolský profesor, biolog, ornitolog a zoopsycholog.

J. H Brennan

J.H. Brennan je uznávaným autorem sedmdesáti knih beletrie i literatury faktu. Při své spisovatelské činnosti se stále zajímá o vývoj počítačových programů, tvorbu stolních her, o techniky osobního rozvoje a výzkum reinkarnace. Je lektorem a častým hostem mediálních pořadů po celém Spojeném království a v Irsku.

Ivor Baddiel

Britský publicista.

Ivo T Budil

Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc. , český antropolog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zakladatel a emeritní děkan Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a v roce 1994 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 se habilitoval v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK. V letech 1994 a 1995 působil na univerzitách v Lyonu a Aix-en-Provence a 1999 a 2000 na John Hopkins University v Baltimoru. V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní organizace Language Origins Society. V první polovině devadesátých let přednášel na 1. lékařské fakultě UK. V roce 1998 byl jmenován vedoucím Katedry sociální a kulturní antropologie na Západočeské univerzitě v Plzni a rok poté zde zvolen děkanem Fakulty humanitních studií. Přednáší dějiny antropologie na Filozofické fakultě UK a na Fakultě humanitních studií UK. Kromě řady odborných studií a populárních článků je autorem knih Mýtus, jazyk a kulturní antropologie , Za obzor Západu a Od prvotního jazyka k rase . V roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“, roku 2002 získal Výroční cenu Nadace Josefa Hlávky v kategorii společenských věd za knihu Za obzor Západu a je nositelem "SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences" . Je předsedou Demokratického klubu.

István Benedek

Narozen v Budapešti.Povoláním lékař - psychiatr.Pochází ze spisovatelské rodiny - jeho otec i dědeček zaujímají významné místo v maďarské literatuře.Benedek psal nejdříve vědecká díla,později přešel na psychologickou prózu.Proslavil se románem Zlatá klec.

Ian Buruma

Ian Buruma je britsko-nizozemský novinář, spisovatel a vysokoškolský učitel, žijící v New Yorku. Ve své práci se většinou zaměřuje na kulturu Asie, zejména kulturu Japonska 20. století. Narodil se v Haagu v Nizozemsku britské matce a nizozemskému otci. Vystudoval čínskou literaturu na Universiteit Leiden a japonský film na Nihon University v Tokiu. Zastával řadu redakčních a akademických pracovních míst a přispěl mnoha články do literárního magazínu The New York Review of Books. Od roku 2003 působí jako univerzitní profesor demokracie, lidských práv a žurnalistiky na Bard College v New Yorku. Je nizozemským občanem. Od roku 2005 žije v New Yorku v USA. Je synovcem anglického filmového režiséra Johna Schlesingera, s nímž publikoval řadu rozhovorů v knižní formě. Napsal knihy jako Vražda v Amsterodamu: smrt Thea van Gogha a meze smířlivosti , Krocení Bohů: náboženství a demokracie na třech kontinentech a další, v nichž se zabývá zásadními kulturními a náboženskými problémy dnešního světa. V roce 2008 obdržel mezinárodní Erasmovu cenu, kterou uděluje nizozemská nadace Praemium Erasmianum za přínos pro evropskou kulturu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ian Buruma na anglické Wikipedii.

Hermann Broch

Hermann Broch byl rakouský spisovatel a esejista, představitel literární moderny a bojovník proti fašismu. Broch pocházel ze zámožné židovské rodiny vídeňského textilního továrníka Josefa Brocha a jeho ženy Johanny. Studoval textilní školu a v letech 1908 až 1927 pracoval v otcově textilním závodu, kdy jej ke zděšení celé zbylé rodiny prodal a jal se studovat matematiku, psychologii a filosofii. Nadále se věnoval pouze činnosti literární a filosofické. Při krachu rakouských bank ve 20. letech přišel o téměř všechen rodinný majetek. Tuto ztrátu chápal však pouze jako ulehčení od břemene majetku a uvolnění rukou pro svou nadcházející kariéru básníka, spisovatele a filosofa. Broch byl v meziválečném období častým frekventantem vídeňských kaváren, kde se setkával s takovými osobnostmi jako např. Robert Musil či Franz Blei. Udržoval blízké kontakty s proslulými ženami německého kulturního světa, mj. Milenou Jesenskou, která Brocha učila česky, nebo s rakouskou žurnalistkou Eou von Allesch, již zpodobnil v druhém díle románu Náměsíčníci. Později byl velkým obdivovatelem díla Jamese Joyce a jeho román Odysseus považoval za ojedinělé literární dílo schopné pojmout stávající svět ve své komplexnosti. Dále vyzdvihoval dílo básníka Charlese Baudelaira, malířské umění Paula Cézanna a Wagnerovu operní tvorbu. V letech 1928 až 1932 vznikla Brochova literární prvotina, románová trilogie Die Schlafwandler , pojednávající o úpadku hodnot v Německu na přelomu 19. a 20. století. Román ve své třetí části obsahuje rozsáhlý Esej o rozpadu hodnot, což bylo nejen téma Náměsíčníků, ale i řady dalších Brochových prací. Brochova filosofie je silně ovlivněna Kantovým dílem. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 se Broch zařadil k literátům, kteří se snažili upozornit na hrozící nebezpečí nacismu. V esejích Das Böse im Wertsystem der Kunst a Das Weltbild des Romans rozvinul vlastní teorii o estetické a společen...

Henry Bordeaux

Henry Bordeaux byl francouzský spisovatel a právník.

Henri Brunel

Bývalý ředitel gymnázia Henri Brunel byl profesorem jógy více než 30 let. Jmenovitě je autorem knih Kočičí metoda: Relaxace, jóga, meditace – průvodce relaxací pro ty, kdo nemají čas, Nejkrásnější povídky zenu , Svěřuji své stopy mrakům , Nálada zenu , Rok zenu a Kojabaši, Kočičí mistr zenu , která je z česky přeložených nejznámější. Něco o zenu: „Je třeba dobře vyprázdnit šálek, chceme-li ho naplnit“, říká mistr čaje. Vycházejíce z Japonska, Číny, Indie a Tibetu, nás autor těmito povídkami přenáší k tísiciletým myšlenkám, které čistí ducha, převracejí způsob myšlení, zametají předsudky. Henri Brunel je ponechává přizpůsobené našemu vnímání, přepsal je, udělal hranici mezi dvěma dobami a dvěma světy. Čtenář v nich najde náhle jiný pohled na život a potěšení z přečtení těchto nádherných příběhů.

Henri Bosco

Henri Bosco byl francouzský spisovatel. V roce 1909 vystudoval Université Grenoble-Alpes, bojoval v první světové válce a získal Croix de guerre. Pracoval jako učitel francouzštiny v Bělehradě, Neapoli a Rabatu, zabýval se také hudbou a klasickou filologií. Dožil se 87 let a podle svého přání byl pohřben v Lourmarinu. Byl představitelem regionální literatury, jeho tvorba je spojena s přírodou jihovýchodní Francie. Nezkrotnou krajinu Camargue a svéráznou mentalitu místních venkovanů popsal ve své nejslavnější knize Měsíční pahorek v dlani. Vedle fantaskní a lyricky laděné prózy se věnoval také poezii a dětské literatuře. Podle jeho předlohy vznikl televizní seriál L'Âne Culotte. V roce 1945 získal Renaudotovu cenu za román Já, Pascal Dérivat . V roce 1953 mu byla udělena Grand prix national des Lettres a v roce 1973 Řád čestné legie. Byl také nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pocházel z rodiny piemontských přistěhovalců, jeho příbuzným byl svatý Jan Bosco.

Henri Beraud

Francouzský spisovatel a žurnalista.

Helena Brožková

Narozena 1946. Historička, kurátorka sbírky historického skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Helena Brožíková

Narozena 1954. Spisovatelka, literatura pro děti a mládež a detektivní příběhy.

Helena Bochořáková-Dittrichová

Narozena 31. 7. 1894 ve Vyškově, zemřela 28. 3. 1980 v Brně. Malířka, grafička, autorka cestopisů.

Helena Bechlerowa

Helena Bechlerowa - autorka dětských knih, rozhlasových pořadů, překladatelka z ruské literatury.

Helena Baker

Novinářka a překladatelka z a do angličtiny. Gastronomické poradenství. Světově uznávaná degustátorka vína a znalkyně italské kuchyně. Narozena v Praze

Gwen Bristow

Gwen Bristow byla americká spisovatelka a novinářka. V roce 1989 byla uvedena do Alabamské ženské síně slávy.

Gustavo Adolfo Bécquer

Gustavo Adolfo Bécquer byl španělský pozdně romantický básník a prozaik. Bécquer pocházel z rodiny poměrně známého malíře, už od mládí se zabýval literaturou. Snažil se živit pouze poesií, nebyl ale úspěšný a zemřel v bídě. Jeho básně převážně s tematikou romantické rozervanosti a melancholie vynikají výrazovou jednoduchostí a návazností na tradice španělské poesie, patří k nejlepším dílům španělské lyriky 19. století. K jeho hlavním dílům patří Rýmy , které formou krátkých, formálně i jazykově jednoduchých, přesto velmi melodických lyrických básní reflektují postupný vývoj milostného vztahu. Tento básnický cyklus, ovlivněný dílem Heinricha Heineho, patří k základům moderní španělské poesie. Jeho novely mají buď venkovskou tematiku nebo jde o převyprávění španělských pověstí .

Gregg Braden

Gregga Bradena znají lidé celého světa jako průkopníka v duchovní literatuře. Po více než pětadvacet let Gregg pátrá ve vysokohorských vesnicích, vzdálených opatstvích, klášterech a zapomenutých textech po zapomenutých tajemstvích.

Gill Bridgewater

Autorka příruček o zahradách a truhlářství.

Gerhard Friedrich Basner

Basner je jedním z nejplodnějších a nejvýznamnějších německých autorů, píšící převážně sešitové romány typu western, a to pod celou řadou pseudonymů.

Gérard Bessette

Nejen romanopisec, ale také literární kritik a profesor francouzské literatury a kromě próz napsal i díla literárněvědná. Bessette je autor s mimořádnou erudicí, se smyslem pro literární experiment, který však u něho nikdy není samoúčelný.

Gaston Bachelard

Gaston Bachelard byl francouzský filosof a spisovatel 20. století. Zabýval se hlavně filosofií vědy, epistemologií a poetikou, protože vědu a básnickou imaginaci pokládal za dvě rovnocenné cesty lidského růstu. Bachelard se narodil v chudé rodině, po maturitě a vojenské službě pracoval od roku 1907 v Paříži na poště a ve volném čase studoval matematiku, fyziku a chemii. Tři roky strávil na frontě a byl vyznamenán Válečným křížem za statečnost. Po válce dokončil studia a v letech 1919 až 1930 učil v Bar-sur-Aube fyziku a chemii. Zároveň studoval filosofii a promoval 1927 disertací O aproximativním poznání. Roku 1930 nastoupil na univerzitu v Dijonu a roku 1940 se stal profesorem dějin a filosofie vědy na pařížské Sorbonně. Roku 1951 byl vyznamenán Řádem čestné legie a 1955 byl zvolen členem Académie des sciences morales et politiques. Měl dceru Suzanne Bachelard . Spolu s ní je pochován na hřbitově v obci Bar-sur-Aube. Bachelard byl ve vědě i ve filosofii autodidakt a řada jeho knih má blízko k poezii. Jeho rané práce se týkají filosofie vědy: kolem roku 1900 došlo ve vědě k několika převratným proměnám pohledu na svět a Bachelard se tuto schopnost vidět nově snažil uplatnit i ve filosofii. Jak vědy musí i filosofie být tvořivou činností, musí být otevřená novým náhledům. Bachelard se hlásil k Descartovu racionalismu, ale jak empirismus tak racionalismus mohou postihnout jen jisté stránky skutečnosti. Filosofie potřebuje vědu a věda potřebuje filosofii, aby věděla, co dělá. Empirické a teoretické poznání se tedy doplňují a podmiňují a Bachelard hovoří o „surracionalismu“. Vědecké poznání se od běžného smyslového poznání ostře liší tím, že je založeno na hypotézách, že je kritické a nezaujaté. Není spojité, nýbrž podléhá „mutacím“, kdy se vědci musí zbavit „epistemologických bariér“ ; proto jsou dějiny vědy plné „epistemologických přeryvů“. Ani skutečnost a zej...