Všichni Autoři a témata

Kateřina Chocholová (8)

Překladatelka z angličtiny, svoje překlady často tvoří ve spolupráci s manželem, spisovatleem Václavem Chocholou.

Kateřina Bažantová Boudriot (6)

Narodila se v Praze, kde vystudovala Výtvarnou školu Václava Hollara a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor animovaný film. Ráda kombinuje nejrůznější techniky i média. Propojení filmu, ilustrací a následně i scénografie využila během svého působení v českých televizích, či třeba při spolupráci s divadlem Vosto5. Je členkou umělecké skupiny Hura Kolektiv, a spoluzakladatelkou galerie a sítotiskového studia Hygienická stanice, kterou Hura kolektiv provozoval od roku 2008 na pražských Vinohradech. Od roku 2012 žije trvale v Paříži, kde se věnuje ilustraci, tvorbě knižních obálek a v poslední době i knížek pro děti. V roce 2012 získala na festivalu Komiksfest cenu Arnal, v roce 2013 cenu Muriel, za komiks Pippo, a v roce 2016 získala cenu Akademie SFFH za nejlepší obálku roku 2015 ke knize Řeky Londýna.

Katarína Steskálová (6)

Katarína Soyka (9)

Slovenská autorka fantasy literatury. Vystudovala dějiny, latinu a čínštinu.

Katarína Macurová (9)

Slovenská ilustrátorka.

Kaspar Huche (5)

Autor publikací z oboru zahrádkářství.

Karolína Klibániová (4)

Narozena 5. 11. 1995. Redaktorka anglicky psané literatury v Nakladatelství Karolinum. Překladatelka a tlumočnice.

Karolina Francová (8)

Karolina Francová, rozená Tobišková , je právnička a česká spisovatelka působící v žánru a sci-fi a fantasy. S prvními literárními pokusy začala v roce 1996. Napsala několik povídek, ale brzy se začala orientovat na delší práce a v současnosti již povídky téměř nepíše. Má v oblibě moderní sci-fi romány s propracovanou psychikou hrdinů , ale i starší klasiku . Neodmítá však ani Tolkiena. Kromě psaní ji zajímá hlavně literatura a film. Pracuje jako právnička v Liberci.

Karolína Fourová (6)

Odbornice na kvalitu potravin a výživu, footblogerka, lektorka.

Karol Gruenberg (1)

Karol Chmel (8)

Slovenský básník a překladatel ze slovanských jazyků.

Karl Ploberger (5)

Autor publikací o zahradách a zahrádkaření.

Karl Bruckner (3)

Karl Bruckner byl rakouský spisovatel literatury pro děti. children\'s writer. Oddaný míru, mezinárodnímu porozumění a sociální spravdelnosti stal se jedním z rakouských vůdčích spisovatelů pro mladé. Jakožto syn tiskaře vyrostl na vídeňském předměstí Ottakring a stal se automechanikem. Psát začal v roce 1946. Hodně cestoval.

Karin Jäckel (3)

Narozena 22.července 1948 v Rerik, německá spisovatelka. Známá autorka dětských knih, ale zajímá se také o sociální tématiku a píše i historické romány. Promovala na univerzitě v Saarbrückenu, kde studovala germanistiku a historii umění. Potom hodně psala pro německé noviny a odborné tituly. Je vdaná za Klause-Petera Jäckela, s nímž má 3 syny.

Karen Schaler (6)

Karen Schaler je americká spisovatelka, trojnásobná držitelka ceny Emmy, scenáristka, novinářka a televizní moderátorka. Je autorkou scénářů vánočních filmů pro Netflix, Hallmark a Lifetime. Napsala scénář úspěšné romantické komedie Vánoční princ pro společnost Netflix, pro stanici Hallmark pak scénář k filmu Christmas Camp, román Vánoční tábor a pokračování Svatba ve Vánočním táboře. Autorka tvrdí, že při tvorbě svého posledního románu Finding Christmas se nechala inspirovat tradicí společných rodinných her. Coby tvůrkyně a moderátorka televizního pořadu Travel Therapy navštívila více než osmašedesát zemí a představila divákům nejúchvatnější místa, která stojí za to navštívit. Tvrdí, že tyto cesty a lidé, které na nich potkává, ji podněcují k tvorbě jejích optimistických a upřímných příběhů. Pokud zrovna není na cestách, sídlí Karen Schaler v New Yorku, popřípadě navštěvuje svou rodinu ve státě Washington.

Karen Moline (3)

Karen Lynch (9)

Karen Booth (9)

Americká spisovatelka.

Karel Želenský (8)

Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.

Karel Wagner (4)

Narozen 1953. Autor publikací z oblasti anomálních jevů a alternativní vědy.

Karel Vacek (9)

Narozen 21. 3. 1902 v Liberci, zemřel 18. 8. 1982 v Praze. Hudební skladatel, trumpetista a zpěvák.

Karel Svoboda (7)

Narozen 17.7.1888 v Praze, zemřel 30.10.1960 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor klasické filologie, publikace a překlady z oboru.

Karel Spitzer (3)

Narozen 13. 10. 1939 v Radouňce u Jindřichova Hradce, zemřel 27. 11. 2016 v Českých Budějovicích. Lepidopterolog, vědecký pracovník Entomologického ústavu Československé akademie věd v Českých Budějovicích. Autor prací v oboru entomologie, ekologie, publikoval též časopisecky. Doc., Ing., CSc.

Karel Slabý-Kareš (7)

Narozen 7. 4. 1923 v Praze, zemřel 20. 8. 1972 tamtéž. Malíř a kreslíř, ilustroval dětské knížky bratra, básníka Jana Slabého.

Karel Plíhal (4)

Karel Plíhal je český písničkář, básník a kytarista, známý svými vtipnými texty a osobitým přístupem k hudbě. Plíhal se narodil 23. srpna 1958 v Přerově v Československu a poprvé se prosadil na počátku 80. let 20. století jako součást české folkové a akustické hudební scény. V roce 1985 vyšlo jeho debutové album s vlastním názvem " Karel Plíhal ", na němž se projevil jeho talent kombinovat chytré hry se slovy a složitou kytarovou práci.

Karel Picka (5)

Narozen roku 1880 v Hradci Králové, zemřel roku 1953. Beletrista, romanopisec.

Karel Mueller (4)

Karel Mácha (9)

Narozen 2.1.1931 v Dírné u Tábora. Prof. PhDr., DrSc., filosof, autor publikací z oboru.

Karel Kuklík (4)

Karel Kuklík byl český fotograf, představitel informelu v české výtvarné fotografii. Je zařazován mezi výtvarníky ovlivněné abstraktními a surrealistickými tendencemi a také autory vytvářející díla se silným existenciálním nábojem. V roce 2000 byl spoluzakladatelem skupiny Český dřevák. V roce 1954 se vyučil automechanikem a do roku 1960 pracoval v Dopravním podniku spojů. V letech 1960-1964 pracoval jako laborant ve fotografickém oddělení Státního ústavu památkové péče. Současně v roce 1962 absolvoval večerní studium na Střední všeobecně vzdělávací škole a stal se kandidátem Svazu československých výtvarných umělců . V roce 1964 získal výuční list fotografa v družstvu Fotografia a nadále pracoval jako samostatný fotograf. V šedesátých letech 20. století spolupracoval s časopisy Výtvarné umění, Výtvarná práce, Literární noviny a dalšími. Pro tato nakladatelství fotografoval umělecká díla, prostředí uměleckých ateliérů i portréty řady českých malířů a sochařů. Od sedmdesátých let spolupracoval s nakladatelstvími Panorama, Pressfoto, Odeon a Obchodní tiskárnou Kolín. Byl členem Asociace fotografů, v letech 1991-1998 byl místopředsedou správní rady. Pod vlivem fotografií amerického fotografa Edwarda Westona začal používat velkoformátové kamery 13x18 cm a 18x24 cm a zhotovovat kontaktní kopie. V roce 2000 založili fotografové Karel Kuklík, Jan Reich, Jaroslav Beneš a Bohumír Prokůpek skupinu Český dřevák. Fotografovat začal ve čtrnácti letech. V roce 1959 vstoupil do fotoklubu ČKD Stalingrad v Nekázance. Zde měl ve stejném roce i svou první výstavu. V první polovině 60. let 20. století byl jedním z hlavních představitelů tzv. texturální abstrakce , aktivně se zapojoval do dění na tehdejší výtvarné scéně. Vystavoval s malíři a sochaři stejné výtvarné orientace, například na výstavách Konfrontace II , Konfrontace III , Aktuální t...

Karel Koudelka (8)

Autor kuchařek.

Karel Kostroň (4)

Narozen 25. 9. 1913 v Neumarktu , zemřel 21. 12. 1971 v Brně. Ing., RNDr., docent katedry kožišinářství, publikace z oboru, též autor prací o skautingu.

Karel Kalláb (4)

Karel Kalláb byl moravský učitel, muzejní pracovník, sběratel pověstí a překladatel. Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny tkalce Františka Kallába a jeho manželky Marie . Dne 18. února 1910 se oženil s Olgou Feldmannovou. Aktivně se zapojoval v tělovýchovném spolku Sokol. Za povšimnutí stojí Kallábův přátelský vztah se sochařem Janem Štursou, po jehož smrti v roce 1925 vydal vzpomínkový článek k uctění jeho památky. Vystudoval reálnou školu, na kterou navázal jednoročním abiturientským kursem na Učitelském ústavu v Praze. Poté působil jako učitel v rodném Novém Městě na Moravě, v Radešínské Svratce a Brně . Do důchodu odešel v roce 1939. Vyjma učitelské dráhy působil také 10 let jako kustod v Horáckém muzeu. Zde zodpovídal za uspořádání muzejních sbírek a jejich přípravu pro Horáckou krajinnou výstavu v roce 1925. Důležitou součástí jeho profesního působení tvořilo sbíraní pověstí od pamětníků a z archivních pramenů. Kallábova neúnavná sběratelská činnost vyústila ve vydání několika knih pověstí, které doplňoval podobně laděnými příspěvky v Lidových novinách, v odborném etnologické periodiku Český lid, a v dnes již nevydávaných dětských časopisech Lípa a Vlaštovička. Při zakládání Vlaštovičky, pyšnící se podtitulem "Časopis šťastných dětí", ve 30. letech 20. století se dokonce sám angažoval. V prostředí svého rodného Horácka spolupracoval Kalláb od 20. let na vydávání Horácké besedy, což byla měsíční příloha tehdejších novoměstských novin – Horáckých listů, a později přispíval i do místního periodika Naše Horácko. Literární nadání uplatnil Kalláb také jaké překladatel z němčiny a francouzštiny. Věnoval se například próze francouzských autorů Remy de Gourmont či Alphonse Daudet, jejichž překlady byly v letech 1914–1919 po částech uveřejňovány ve čtrnáctideníku Český svět....

Karel Fibich (7)

* 19. 4. 1895 Brno + 10. 10. 1983 Brno Narukoval na ruskou frontu, kde padl v roce 1915 do zajetí a od roku 1916 byl v legii. Bojoval v ředě bitev a v bitvě u Zborova byl raněn. V rakousko-uherské armádě desátník jednoroční dobrovolník 17. praporu polních myslivců. Zajat 16. 5. 1915 v Opatově. Do legií se přihlásil 17. 3. 1916 v Paratském závodě Kazaň. Do čs. legie v Rusku zařazen 25. 7. 1916, 1. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 19. 9. 1921, poslední útvar: 1. střelecký pluk, poslední hodnost: svobodník. Demobilizován. V databázi www. vuapraha. army. cz je poznámka: "v legii od 17. 3. 1916 do 23. 10. 1919". Po válce byl správcem Ústavu pro hluchoněmé děti ve Valašském Meziříčí. Své vzpomínky na život v legiích ze vydal mezi válkami v knize Povstalci. Byl velkým propagátorem lyžařství na Valašsku.

Karel Fabel (9)

Narozen 10.6.1939 v Hradci Králové. PhDr., historik umění a grafik, práce o typografickém a užitém umění.

Karel Chovanec (3)

Narozen 4.10.1936 v Kozlovicích. Řezbář, malíř.

Karel Černý (10)

Narozen 12. 1. 1965 v Novém Městě na Moravě. Politik, spisovatel, dokumentátor. Zabývá se regionálními dějinami oblasti Vysočina, převážně ve vztahu k druhé světové válce, též práce o filatelii, též práce o regionálních dějinách železniční dopravy, historických pohlednících. Od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ČSSD.

Karel Čáslavský (7)

Narozen 28. 1. 1937 v Lipnici nad Sázavou, zemřel 2. 1. 2013 v Praze. Filmový historik.

Karel Braniš (4)

Mgr.Karel Braniš - autor matematických sbírek

Karel Bednář (6)

Narozen 17. 2. 1910 v Jaroměřicích nad Rokytnou, zemřel 3. 9. 1970 v Praze. RNDr., CSc., historik-geograf, práce z oboru.

Kammerorchester Berlin (9)

Kammerorchester Berlin , známý také jako Berlínský komorní orchestr, je renomované těleso, které se významně podílí na rozvoji klasické hudby. Orchestr byl založen v poválečném Německu a získal si pověst díky interpretaci širokého spektra repertoáru od barokních až po současná díla. Soubor je známý svou precizností, čistotou a expresivními výkony, často spolupracuje s významnými sólisty a dirigenty.

Kamila Balharová (10)

PhDr., speciální pedagožka, věnuje se výuce žáků se specifickými poruchami učení.

Kamil Zeman (4)

Kamil Kalina (7)

Kamil Kalina je český vysokoškolský pedagog, psychiatr, adiktolog a psycholog, politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění. Vystudoval Lékařskou fakultu i Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Specializuje se na psychiatrii, adiktologii a psychoterapii. V roce 2008 se habilitoval na Univerzitě Palackého v oboru klinická psychologie. Od roku 1968 pracoval v oboru klinické a sociální psychiatrie a psychologie. Od konce 80. let se zaměřoval i na problematiku užívání návykových látek. V roce 1991 spoluzakládal nadaci Filia. Po sametové revoluci se zapojil i do veřejného a politického života. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Od konce roku 1992 byl výkonným viceprezidentem nadace Filia. Patřil signatářům takzvaného vánočního memoranda, které vyzvalo českou vládu ke koncepčnímu přístupu k drogové politice. V roce 1993 byl jmenován prvním národním protidrogovým koordinátorem ČR, byl výkonným místopředsedou Meziresortní protidrogové komise. Do roku 1997 byl vedoucím školy veřejného zdravotnictví IPVZ a náměstkem ministra zdravotnictví ČR. Od roku 1994 rovněž externě spolupracoval s občanským sdružením Sananim. Zde pak po odchodu z politiky pracoval na plný úvazek v letech 1998–2007 jako ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání a na dalších vedoucích postech. Od února 2007 se opětovně stal národním protidrogovým koordinátorem na Úřadu vlády ČR. Působí jako pedagog na IPVZ, v akreditovaném psychoterapeutickém institutu SUR a dříve také na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Od roku 2005 učí i na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, zpočátku jako odborný asistent, od roku 2008 jako docent a zástupce vedoucího Centra adiktologie pro výuk...

K. A Tucker (5)

Narodila se v malém městečku v Ontariu. První knihu napsala v šesti letech s pomocí školní knihovny a krabicí pastelek. Kathleen v současné době žije v malebném městečku mimo Toronto se svým manželem, dvěma dcerami a čtyřnohými mazlíčky.

Jurij Valentinovič Trifonov (8)

Jurij Valentinovič Trifonov byl ruský sovětský prozaik, básník, redaktor, mistr \"mětské\" prózy, jedna z hlavních osobností literatury 60. a 70. let 20. století. Psal o říjnové revoluci, občanské válce a stalinských represích jako o příčině současných deformací lidských vztahů a společnosti. Vyjádřil problematiku mravní volby v atmosféře konformismu 60. a 70. let, zachytil složitou psychologii městského člověka.

Jurij Borisovič Rumer (6)

Юрий Борисович Румер, na Západě známý jako Georg Rumer, byl ruský fyzik. V 30. letech pracoval v Gotinkách, kde se seznámil s mnoha fyzika a matematiky, jako byli Einstein, Hilbert, Born, von Neumann, Landau a Gamow. V roce 1932 spolu s Edwardem Tellerem a Hermannem Weylem napsal důležitou práci o teorii VB. Pracoval i na Einsteinově teorii jednotného pole.

Juraj Hradský (9)

* 2. júl 1953, Cífer Slovenský výtvarník a publicista. Žije a tvorí v Bratislave. Inklinovanie k histórii a neskôr k vojenskej histórii a histórii chladných zbraní ovplyvnilo aj jeho výtvarné zameranie. Niektoré odborné publikácie si i sám ilustroval a podieľal sa aj na ilustrovaní kníh z rôznych vydavateľstiev. Výtvarne spracoval návrhy na šabľu dôstojníkov Pluku čestnej stráže prezidenta SR, ktorá nesie názov M-1998 . Z jeho autorskej dielne pochádzajú aj výtvarné návrhy zbraní pre Čestnú stráž prezidenta SR - Historickú jednotku v dobových uniformách. Tu vytvoril návrhy pušky s kresadlovou zámkou a bodákom, patróntašky a šable pre dôstojníkov, ktoré boli prispôsobené dobovej husárskej uniforme a reprezentačnej funkcii tejto jednotky. Boli tiež zrealizované výtvarné návrhy mečov, šablí, tesákov, nožov, či dýk pre rôzne inštitúcie a záujemcov z radov zberateľov. Jeho publicistická činnosť je pomerne pestrá. Odbornými článkami o histórii chladných zbraní, či o vojenských osobnostiach v histórii Slovenska prispieva do odborných časopisov na Slovensku i v Čechách. Je členom Československej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Brne, Medzinárodnej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Montreale, Slovenskej genealogickej a heraldickej spoločnosti, Slovenskej muzeálnej spoločnosti. Publikácie: * História fabriky Wlaszlovits v Štóse * Európske chladné zbrane dlhé * Európske chladné zbrane krátke * Japonský meč - mýty, legendy a história * Čaro chladných zbraní , táto kniha bola preložená do českého a poľského jazyka * Napoleon a Bratislava 1805-1809 * Bratislavskí majstri kati * Rusovce, Oroszvár, Karlburg ,táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmienky o obci * Jarovce, Villa Ban , táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmnienky o obci...

Julius Ehrler (4)

Středoškolský profesor, autor učebnic angličtiny.

Július Boroš (9)

Slovenský psycholog a vysokoškolský pedagog.

Julie Sykes (7)

Britská spisovatelka, autorka knih pro děti.

Julie James (6)

Americká spisovatelka a scenáristka. Autorka romantických románů. Právnička.

Jules Supervielle (5)

Francouzský básník, prozaik a dramatik uruguayského původu.

Jules Laforgue (4)

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Jozef Mikloško (6)

Jozef Mikloško je slovenský matematik, kybernetik, diplomat a politik , po sametové revoluci spoluzakladatel Křesťanskodemokratického hnutí, místopředseda československé vlády, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, starší bratr politika Františka Mikloška. Je ženatý, má čtyři děti a 11 vnuků. V roce 1960 absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Bratislavě, obor matematika-chemie. V letech 1963-1990 pak byl vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu technické kybernetiky při Slovenské akademii věd. V období let 1965-1968 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského . V letech 1985-1990 byl vedoucím mezinárodní laboratoře pro umělou inteligenci. Je autorem 65 vědeckých studií a desítek populárně-naučných článků. Koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele KDH na Slovensku . Ve volbách roku 1990 se stal poslancem Slovenské národní rady a zároveň v letech 1990-1992 působil na postu místopředsedy vlády ČSFR . V roce 1991 se angažoval v kontroverzní kauze Martina Kasardy. Ve volbách roku 1992 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993-1995 byl poradcem prezidenta a působil v Kanceláři prezidenta SR. V letech 1995-2000 působil coby tajemník komise Konference biskupů Slovenska: Iustitia et Pax. V období let 1994-2000 zasedal v zastupitelstvu bratislavské městské části Petržalka, kde zastával funkci předsedy komise pro mládež, sport a vzdělání. V letech 1996-2000 přednášel na Katecheticko-pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Zároveň byl v letech 1997-2000 prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy na Trnavské univerzitě a členem Slovenského syndikátu novinářů. V letech 2000-2005 působil jako velvyslanec Sloven...

Jozef Ďurček (9)

Slovenský autor turistických průvodců.

Joža Uprka (7)

Joža Uprka, psáno též Jóža Úprka, byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold. Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka. Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí devant l'église, tj. „Slovenští poutníci před kostelem“). Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu . Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionisti...

Joss Wood (8)

Jihoafrická spisovatelka.

Josie Metcalfe (6)

Joshua George (10)

Britský spisovatel dětské literatury.

Josef Velenovský (8)

Josef Velenovský byl český botanik, mykolog a filosof, profesor Univerzity Karlovy. V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filosofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica . Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin . V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky . Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filosofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ . Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem . Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie . Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“....