Všichni Autoři a témata

Ivana Chřibková (5)

Narozena 22. 3. 1981 v Opavě. Žurnalistka, TV redaktorka, producentka a scénaristka. Autorka knihy vzpomínek na dětství. Žije v Andalusii .

Ivan Svoboda (4)

Narodil se v Praze. Autor je původním povoláním projektant. Po roce 1989 byl redaktorem několika nakladetelství . Krátce působil i v Českém spisovateli. Od roku 1995 pracoval jako výtvarník ve významném státním podniku. Spolupracuje s mnoha časopisy a deníky - kreslení vtipů, ilustrace, povídky. Více jak deset let psal skeče pro přední české herce - J. Bohdalová, A. Vránová, I. Janžurová, S. Stašová a mnoho dalších v redakci zábavy Československého rozhlasu. Ilustroval 18 knih. Nakreslil desítky omalovánek a her pro děti. Velmi oceněná je společenská hra - PEXESO - Rychlé šípy, kterou vytvořil ve stylu malíře Jana Fišera. Napsal knihu Humor nade vše. Tragikomicky laděná kniha Scifíčka je prözou vydanou v nakladatelství Petrklíč.

Ivan Pilný (8)

Narozen 6. 7. 1944 v Praze. Ing., informatik, první ředitel české pobočky Microsoftu, práce o počátcích programování, též politik.

Ivan Kubíček (3)

Komunistický spisovatel, rodák z Prahy, působil v Praze a Ostravě, navštívil Kubu. Byl pracovníkem ÚV ČSM a redaktorem periodik "Smena" a "Nová svoboda", po roce 1968 v dělnických profesích.

Ivan Krahulík (6)

Narozen 14. 6. 1881 v Praze, zemřel 27. 7. 1966 tamtéž. Učitel, publikace z oboru pedagogiky, próza, literatura pro mládež, časopisecké stati, překlady z francouzštiny, srbochorvatštiny, angličtiny.

Ivan Kocourek (5)

Ivan Kocourek se narodil r. 1964 ve Znojmě, kde žije dodnes. Po studiu gymnázia a střední pedagogické školy pracoval jako vedoucí odděleni přírodovědy místního domu dětí a mládeže. Již od dětství ho ovlivňovala na živočichy bohatá příroda v okolí bydliště; dnes jsou tato místa součástí území Národního parku Podyjí. Choval doma nejrůznější ryby a bezobratlé, později želvy, obojživelníky, drobné savce, následovali jeslěři a hadi – hroznýši, užovky a zmije. V poslední době se chovatelsky věnuje užovkovitým hadům a zabývá se evropskou herpetofaunou. Hodně času stráví launistickým průzkumem regionu a pozorováním zvířat ve volné přírodě doma i v zahraničí. Od roku 1988 byl členem Teraristického klubu „Crocodylus" Brno-město. V roce 1996 založil s přáteli Klub chovatelů terarijnich zvířat Znojmo a práci v něm se plně věnuje. Stal se také členem České společnosti pro teraristiku a herpetologii v Praze.

Ivan Jablonský (7)

Narozen 24.5.1942 v Praze. Zemědělský inženýr, mykolog, práce z oboru , též práce o komerční výrobě substrátů pro pěstované houby a o adaptogenních rostlinách.

Ivan Hoffman (3)

Ivan Foletti (7)

Narozen 17. 11. 1980 v Praze. Historik umění, zabývá se uměním Byzance, Milána, Říma, Konstantinopole a Kavkazu v období pozdní antiky a raného středověku.

Iva Ženková (1)

Iva Tajovská (7)

Narozena 27. 2. 1959 v Pardubicích. Prozaička.

Isadore Rosenfeld (5)

Světově proslulý lékař - kardiolog, profesor na Cornellově univerzitě, autor vědeckých prací a odborných učebnic, popularizátor medicíny.

Irina L'vovna Radunskaja (3)

Populárně-vědecké publikace.

Irena Dubská (3)

Irena Dubská, rozená Zemanová, byla česká spisovatelka. Dětství strávila ve Volyni. Od roku 1936–1939 studovala na Strakonickém reálném gymnáziu. V období války, kdy byla celá země okupována nacisty, byla nasazena jako pomocná dělnice ve zbrojovce ve Strakonicích. Po válce začala studovat filozofii, psychologii a sociologii na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1949 absolvovala a posléze získala titul PhDr. Na katedře také působila jako asistentka. Irena Dubská vyzkoušela několik prací. Od roku 1950 pracovala na stavbách Československého svazu mládeže, kde působila dva roky, poté přednášela na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. O dva roky později až do roku 1974 působila jako vědecká pracovnice ve Filozofickém ústavu ČSAV, kde pracovala jako vedoucí oddělení historického materialismu. V roce 1957 obdržela nově zavedenou hodnost kandidátky filozofických věd, neboli CSc. pro obor filozofie. Na počátku 60. let se Irena Dubská zúčastnila stáže na Massachusetts Institute of Technology ve Spojených státech amerických. Posléze provázela významného amerického sociologa Roberta Kinga Mertona při návštěvě v Československu. Přelomem 2. poloviny 60. let se stala vedoucí redaktorkou Sociologického časopisu a podílela se na obnově naší sociologie. V druhé polovině 60. let  se přidala do Richterova týmu, kde vypomáhala s výzkumem společenských souvislostí s revolucí ve vědeckotechnickém odvětví. V období normalizace nesměla publikovat. V roce 1977 se společně se svým manželem, odstaveným politikem, právníkem a politologem Zdeňkem Mlynářem, emigrovali do Rakouska, kde se více zaměřila na politickou scénu a k sociologii se již nevrátila. Po roce 1989 žije v Praze a zároveň ve Vídni. Irena Dubská umírá 24. července 2010 v Praze. Irena Dubská jako první vznesla v Československu otázku genderové problematiky. Irena Dubská se ve svých dílech zaměřovala především na sociologii a politickou filozofii. Jako jed...

Irena Čechovská (7)

Narodila se v Plzni v roce 1953. Po studiu na gymnáziu absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze – specializace plavání. Od dětství se zajímala o sport, zejména o plavání, gymnastiku, cyklistiku, turistiku a lyžování. Je vdaná, má tři děti, její manžel je také vysokoškolský pedagog.

Ion Creangă (5)

Ion Creangă, také známý jako Nica al lui Ştefan Petrei, Ion Torcălău nebo Ioan Ştefănescu byl populární rumunský spisovatel, klíčová postava rumunské literatury 19. století. Narodil se jako nejstarší z osmi dětí v rolnické rodině v dnešním Moldavsku a s městským způsobem života se ani později úplně nevyrovnal. Na přání své energické matky studoval v Jasech na pravoslavného kněze, zvolil si však povolání učitele. Byl velmi originální vyprávěč s velkou fantazií a smyslem pro humor, se svým okolím se ale často dostával do konfliktů i kvůli každodenním zvykům. Hojně čerpal z rumunského folklóru, psal o životě na venkově. Psal též originální pohádky a erotickou literaturu. V politice se angažoval v nacionalistické skupině Fracțiunea liberă și independentă. Jeho literární debut byl poměrně pozdní a následoval krátce poté, co se spřátelil s národním rumunským básníkem Mihaiem Eminescem. Oba se stali členy literární společnosti Junimea. Jeho přímým potomkem byl Horia Creanga, jeden z předních rumunských architektů v meziválečném období. V anketě 100 největších Rumunů , kterou uspořádala roku 2006 rumunská veřejnoprávní stanice Televiziunea Română, a v níž hlasující měli hledat největší osobnosti rumunských dějin, skončil na 43. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ion Creangă na anglické Wikipedii.

Ingrid Seward (5)

Anglická spisovatelka a vydavatelka časopisu Majesty. Autorka životopisných publikací o britské královské rodině.

Inge Burkhardt (5)

Indigo (1)

Slovenská rocková skupina z Bratislavy Vznik 1983 Členové: Peter Nagy, Michal Kovalčík, Braňo Valánsky, Marek Mečiar, Laco Kováč Předchozí členové: Laco Kozuszník, Ivo Volejníček, Peter Zvolenčák, Palo Matuska, Miro Okál, Peter Kliment.

Ilona Pařízková (7)

Mgr. Ilona Pařízková Učitelka dějepisu, práce z oboru. Působí také v Asociaci učitelů dějepisu.

Ilja Kučera (8)

Narodil se 23. 6. 1962, v pražské Thomayerově nemocnici v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové. Je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery, s nímž se ovšem na tomto světě minul o rovných třiatřicet let. V roce 1980 maturoval na vršovickém gymnáziu Přípotoční, a následující rok pracoval jako redakční elév v tehdejším humoristickém týdeníku Dikobraz. V letech 1981-3 studoval na Fakultě žurnalistiky UK, po svém vyloučení pak vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod. Po té se dík svému slábnoucímu zraku uchýlil do invalidního důchodu. S prvními literárními pokusy začal už na gymnáziu, publikoval je ovšem pouze samizdatově.

Il'ja Petrovič Štemler (5)

Sovětský a ruský prozaik, dramatik, autor románů a povídek. Pracoval mimo jiné jako geofyzik, technik, taxikář, archivář, vlakvedoucí, pracoval na různých pozicích v komerční sféře.

Il'ja Iosifovič Varšavskij (3)

Ilja Iosifovič Varšavskij, rusky: Илья Иосифович Варшавский byl sovětský spiovatel sci-fi. Mezi sovětskými vědeckými fantasty má zvláštní místo. Objevil se v literatuře na počátku 60. let jako více než padesátiletý inženýr chemie, který své literární pokusy psal více méně pro zábavu, „pro domácí potřebu“, jak se nám vyjádřil. A právě tato nenucenost, vtipný nadhled i smysl pro humor a perfektní pointu způsobily, že se stal v tehdejší době ojedinělým zjevem mezi sovětskými spisovateli vědecké fantastiky. Jeho literární polemiky s určitými přemrštěnými vědeckými hypotézami i prostě jen variace na některá běžná témata, do nichž Varšavskij ironicky zasadí dnešního člověka jako hlavního činitele, to všechno satirickou formou vlastně přehodnocuje obor vědecké fantastiky. V 2. polovině 60. let se Varšavskij jako spisovatel odmlčuje. Vleklá choroba ho na několik let vyřadila z práce. A když se roku 1970 začínají objevovat práce Varšavského, vidíme, že v jeho spisovatelském vývoji došlo k jistému posunu. Zatímco v dřívějším období se mezi lehkými a vtipnými povídkami vyskytly tu a tam práce vážného, burcujícího charakteru, pak ve druhé fázi spisovatelovyy tvorby je tomu naopak – množí se témata společensky i ideově závažnější, varující, znepokojivá, a dílka ladění humorného se mezi nimi objevují sporadičtěji. Vstoupil do literatury, a v řadě svých prací až do konce vytrval, jako vtipný, dobře informovaný glosátor velkých vědeckých a vědeckofantas­tických problémů a hypotéz, u něhož přes veškerý upřímný zájem o všechno fantastické proráží v nejvypjatějších chvílích na povrch střízlivá logika pozemšťana. V tom byl jeho největší přínos…

III (5)

Iain Banks (7)

Iain Banks, píšící také jako Iain M. Banks byl skotský spisovatel. Psal beletrii i sci-fi a jeho knihy jsou v Čechách, na Moravě a na Slovensku hojně překládány. Prorazil už svou prvotinou Vosí továrna a do své smrti vydal dvacet sedm románů a jednu sbírku povídek. New York Times nazvaly Bankse „nejvýznamnějším autorem sci-fi současnosti“, britské The Times ho umístily v roce 2008 na seznam největších britských spisovatelů po roce 1945. Banksova matka byla profesionální krasobruslařka, jeho otec úředník u námořnictva. Rodina se původně jmenovala Banks Menzies, jeho dědeček z otcovy strany změnil pořadí na Menzies Banks. Ačkoli byl při narození zaregistrován jako Iain Banks, již od dětských let užíval Menzies jako své prostřední jméno. Ve čtrnácti letech se Banks rozhodl stát spisovatelem. O dva roky později dokončil svou první povídku. Do roku 1974 studoval ve Stirlingu filozofii, angličtinu a psychologii. Po vysoké škole pracoval jako vrátný v nemocnici, zaměstnanec, zahradník a technik. Všechna zaměstnání mu ponechávala dostatek času, aby se věnoval svým literárním ambicím. Poté stopem procestoval Evropu a pracoval jako technik pro firmu British Steel. V roce 1978 projel Spojené státy z Washingtonu do Los Angeles, krátce pracoval v Greenocku u IBM a v následujícím roce se vrátil do Londýna. Tam v roce 1980 napsal román Vosí továrna, který ho naráz proslavil po celém světě. Od té doby psal romány a příležitostně krátké příběhy, které se v Británii téměř všechny staly bestsellery. Od vydání své prvotiny žil se svou budoucí ženou Annie v Kentu, po dočasném rozchodu se v roce 1998 vrátil do Skotska. V roce 2007 oznámili manželé rozchod. V červnu 2010 se zúčastnil 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha. V dubnu 2013 zveřejnil Banks na svém blogu oznámení, že před nějakou dobou byla u něj diagnostikována rakovina žlučníku, která se již rozšířil...

Hugo von Hofmannsthal (7)

Hugo Laurenz August Hofmann šlechtic von Hofmannsthal, známý spíše pod zkrácenou podobou svého jména Hugo von Hofmannsthal , byl rakouský romanopisec, libretista, básník, dramatik a esejista. Svá díla nejprve vydával také pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Hofmannsthal se narodil ve Vídni v roce 1874. Měl židovské a italské předky. Šlechtický titul udělil císař Ferdinand I. Dobrotivý v roce 1835 již jeho židovskému pradědečkovi Isaaku Löwu Hofmannovi , pocházejícímu z jižních Čech, který se stal průkopníkem hedvábnického průmyslu v Rakousku. Syn a dědic Isaaka Hofmanna, Augustin Emil von Hofmannsthal, přestoupil na římsko-katolickou víru a oženil se s Italkou Petronillou Ordioni. Otec spisovatele Huga von Hofmannsthala, Hugo August Peter šlechtic von Hofmannstahl , byl zprvu nemanželského původu a byl legitimován až po sňatku svého otce s Rakušankou z velmi zámožné rodiny, Annou Fohleutner . Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a stal se ředitelem hypotéční banky Oesterreichische Central-Boden-Credit-Bank. V důsledku hospodářské krize v roce 1873 ztratila rodina veškerý majetek a byla pak odkázána na příjmy otce z jeho bankovní činnosti. V roce 1901 se Hofmannsthal oženil s Gertrudou Schlesinger, dcerou vídeňského bankéře. Gertruda byla židovského původu, ale před vstupem do manželství konvertovala ke křesťanství. Po sňatku se usadili ve městě Rodaun a měli spolu tři děti. Hofmannsthalův syn Franz spáchal v roce 1929 sebevraždu, sám Hugo zemřel dva dny po této smutné události na mrtvici. Byl pochován na vídeňském hřbitově Kalksburg . Dcera Christiane von Hofmannsthal se začátkem roku 1929 provdala za německého indologa Heinricha Zimmera, který učil postupně na univerzitě v Greifswaldu a na Heidelberské univerzitě, posléze se stal členem Balliol College na Oxfordské univerzitě . Pot...

Hugo Vavrečka (6)

Hugo Vavrečka byl český novinář, národohospodář, politik a diplomat. Byl dědečkem Václava a Ivana Havla. Reálku v Moravské Ostravě úspěšně ukončil maturitní zkouškou v roce 1899, poté se přihlásil ke studiu elektrotechniky na německém Vysokém učení technickém v Brně. Po jeho absolvování v roce 1904 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u rakousko-uherského námořnictva v Pule. V říjnu 1905 se do Brna vrátil, získal místo odborného asistenta na české technice a začal s technickým poradenstvím v oboru strojním a elektrotechnickém. Pozice asistenta na Vysokém učení technickém jej neuspokojovala, a proto přešel do redakce Lidových novin, kde měl na starost otázky národohospodářské. Od počátku působení v Lidových novinách rozvíjel svůj literární talent psaním humorných povídek a fejetonů. Pod pseudonymem Hugo Vavris vydal roku 1908 oblíbenou novelu František Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa, která se později stala předlohou filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese s Vlastou Burianem v hlavní roli. Novinářská činnost jej také zavedla na bojiště První balkánské války, kde v roce 1912 působil jako dopisovatel Lidových novin při bulharském hlavním stanu. V této době se již osobně znal s významnými českými politiky i novináři a také se seznámil s Tomášem Baťou. Po vypuknutí první světové války narukoval k námořnímu velitelství v Terstu a od roku 1916 spolupracoval s českými odbojovými politiky z Maffie. Závěr války již předznamenal jeho budoucí diplomatickou kariéru, když v Terstu vytvořil československou vojenskou jednotku a působil zde jako zplnomocněnec československé vlády. Od ledna 1919 působil v československé delegaci na mírové konferenci v Paříži jako národohospodářský expert. Do vlasti se vrátil koncem léta 1919 a již v únoru 1920 nastoupil do funkce generálního konzula v Hamburku. Po dvou letech přesídlil do Budapešti, stal se tak prvním řádným československ...

Hugo J Slípka (6)

Hugo J. Slípka , redaktor, letec, perutní kronikář, autor vzpomínek z leteckých bojů a publikací o sebeobranných cvičeních.

Hugleikur Dagsson (5)

Hugleikur Dagsson je islandský autor komiksů a dramatik. V roce 2002 obdržel titul Bachelor of Arts na Islandské akademii umění. Dagsson byl filmový kritik na populární islandské rádiové stanici Rádíó X a na stejné stanici uváděl pořad Hugleikur. Dagsson je proslulý svými satirickými komiksy, které jsou plné černého humoru. Tyto komiksy byly vydány v několika knihách a v časopisu The Reykjavik Grapevine. Své dílo průběžně umisťuje na svůj facebookový profil. Hugleikur Dagsson napsal tři divadelní hry. První z nich, Forðist okkur , pojednává o třech dysfunkčních rodinách. Druhá, Leg , je muzikál o těhotenství dospívající, odehrávající se v blízké budoucnosti na Islandu. Baðstofan je o temném pohledu na Island 18. století. Za Forðist okkur obdržel cenu Dramaturg roku. V roce 2006 nakladatelství Penguin Books vydalo jeho první knihu Should You Be Laughing at This? . V češtině jeho knihy vydává nakladatelství Volvox Globator, celkem mu v Česku vyšlo 5 knih, první v roce 2008 , poslední v roce 2019 . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugleikur Dagsson na anglické Wikipedii.

Honza Hlaváček (7)

Šiřitel brněnského hantecu, bavič, muzikant a zpěvák se narodil v Brně v novinářské rodině. Je inženýrem lékařské elektroniky, byl konstruktérem, výzkumníkem, pedagogem na vysoké, střední i zvláštní škole, správcem počítačové sítě a servismanem výpočetní techniky. Živil se také hraním po barech v Česku i v zahraničí a v neposlední řadě i hraním na pohřbech a zpíváním na společenských akcích všeho druhu. V současné době je jeho hudební specialitou interpretace známých hitů v brněnském hantecu. Dosud vydal tři CD – Písničky ze vzpomínek , Vorgle a Betelná koc , interpretačně i autorsky se podílí na CD Nélepčí zonky v hantecu . Hantec šíří i jako autor knih Pohádky v hantecu , Fóry v hantecu vo kocórech , Fóry v hantecu vo borcách , Fóry v hantecu vo šropálech , Trapasy v hantecu , Pohádky v hantecu 2 , Fóry v hantecu vo švestkách , leporelo Hantecem snadno a rychle a poslední 50 odstínů hantecu .

Holly Jacobs (8)

Americká autorka.

Hippo! Orange (9)

Hérodotos (4)

Hérodotos z Halikarnássu byl prvním významným antickým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu. Je po něm pojmenován měsíční kráter Herodotus. Mnoho cestoval . Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky . Ve svých Dějinách vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa , známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l. Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem, který na Hérodota dokonce odkazuje ve svém díle Oidipus na Kolónu, a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích. Hérodotos ve svém díle podrobně rozebral vznik a vývoj největší mocnosti soudobého světa – perské říše – a její konflikt s evropskými Řeky v prvních desetiletích 5. století př. n. l. Řecko-perské války vyplňují podstatnou část druhé poloviny jeho Dějin, bez jeho údajů by bylo jen velmi obtížné rekonstruovat složité předivo vztahů mezi jednotlivými řeckými obcemi, Peršany i dalšími aktéry zá...

Herodianus (1)

Héródianos (1)

Herodianos byl řecký dějepisec římského období žijící na přelomu druhého a třetího století. O jeho životě toho není mnoho známo. Narodil se pravděpodobně na území Malé Asie někdy kolem roku 170 a byl nejspíše nízkého původu. Za místo jeho narození bývá také považována Sýrie, někdy Alexandrie. Během života sice působil v císařských službách, avšak jen na nízkých pozicích. Na sklonku života pobýval v Římě. Je autorem římských dějin od smrti Marka Aurelia do nástupu Gordiana III. na císařský trůn. Herodianos se řadí k pozdnímu antickému dějepisectví. Jeho dílo se skládá z 8 knih. Zaměřil se především na svou současnost, která ho lákala dramatičností a rychlostí změn. Zdůrazňuje význam císařské moci, kritizuje naopak armádu za její svévolné a sobecké počínání. Ideálním císařem podle jeho mínění je takový člověk, který už před svým nástupem na trůn dokáže svými činy, že je prospěšný říši. Na urozenosti nebo názoru senátu naopak příliš nezáleží. Této autorově představě nejlépe vyhovoval císař Pertinax, pro kterého má autor zjevné sympatie. Herodianos se ale jinak vyhýbá jakékoliv idealizaci. Nedělá si iluze o významných osobnostech, senátu, armádě, ani impériu jako takovém. Jeho pohled na soudobou situaci i další vývoj je v tomto ohledu spíše pesimistický. Jeho dílo je psáno přístupnou formou a má dramatickou výstavbu, proto bylo oblíbené, a to i ve středověku. Herodianos byl dokonce v tomto období poněkud přeceňován a označován za čelního představitele antického dějepisectví. Z hlediska metodologického to ale není dílo příliš propracované. Důraz se klade spíše na zajímavost vyprávění. Autor se nezdržuje ověřováním a upřesňováním většiny údajů, neuvádí například odkud jednotlivá fakta čerpal.

Hermann Meyer (5)

Psycholog, autor knih o feng-šuej a psychologické astrologii.

Herbert Wells, (8)

Herbert Schauer (5)

Spisovatel.

Herbert Kratzer (5)

Narozen 4.8.1944. PhDr., publicista a novinář.

Herbert Kegel (2)

Herbert Kegel byl vynikající německý dirigent, který proslul interpretací soudobé hudby i zvládnutím klasického a romantického repertoáru. Narodil se 29. července 1920 v Drážďanech a významnou kariéru udělal v bývalé Německé demokratické republice . Kegel byl spojen zejména s Lipským rozhlasovým symfonickým orchestrem , který vedl v letech 1949-1977. Jeho působení v tomto orchestru se vyznačovalo angažovaností jak ve standardní orchestrální literatuře, tak v avantgardních skladbách, což z něj učinilo klíčovou osobnost v oblasti interpretace hudby 20. století.

Herbert Brian (9)

Henry Murger (4)

Francouzský spisovatel, fejetonista, básník, novinář a dramatik.

Henry Bordeaux (7)

Henry Bordeaux byl francouzský spisovatel a právník.

Henri Brunel (4)

Bývalý ředitel gymnázia Henri Brunel byl profesorem jógy více než 30 let. Jmenovitě je autorem knih Kočičí metoda: Relaxace, jóga, meditace – průvodce relaxací pro ty, kdo nemají čas, Nejkrásnější povídky zenu , Svěřuji své stopy mrakům , Nálada zenu , Rok zenu a Kojabaši, Kočičí mistr zenu , která je z česky přeložených nejznámější. Něco o zenu: „Je třeba dobře vyprázdnit šálek, chceme-li ho naplnit“, říká mistr čaje. Vycházejíce z Japonska, Číny, Indie a Tibetu, nás autor těmito povídkami přenáší k tísiciletým myšlenkám, které čistí ducha, převracejí způsob myšlení, zametají předsudky. Henri Brunel je ponechává přizpůsobené našemu vnímání, přepsal je, udělal hranici mezi dvěma dobami a dvěma světy. Čtenář v nich najde náhle jiný pohled na život a potěšení z přečtení těchto nádherných příběhů.

Helmut Grünert (3)

Německý mykolog.

Helena Veličková (7)

Narozena 21. 8. 1955. PhDr., knihovnice ve Vědecké knihovně v Olomouci, oddělení Věcného zpracování fondu, publikuje v časopisech KROK a Čtenář, také se zabývá grafologií.

Helena Štáchová (6)

Narozena 18. 11. 1944, zemřela 22. 3. 2017. Mgr., herečka, loutkoherečka, zpěvačka, scenáristka, režisérka, dabérka a od roku 1996 ředitelka loutkového Divadla Spejbla a Hurvínka.

Helena Šajgalíková (8)

Slovenská anglistka, autorka učebnic, testů a slovníků z ekonomické angličtiny.

Helena Rudlová (6)

Helena Rudlová byla česká pedagožka, spisovatelka, básnířka a dramatička. Rodiče Heleny byli Antonín Rudl profesor, ředitel dívčí průmyslové školy Vesna, starosta města Hořice a Ludmila Peterová , svatbu měli 13. 8. 1892. Její sourozenci byli: Václav Rudl architekt a stavitel, Ludmila Brandejsová-Rudlová a Antonín Rudl bankovní úředník. Helena Rudlová absolvovala uměleckoprůmyslovou školu v Praze, vyučovala kreslení a vyšívání na Vesně v Hořicích. Věnovala se péči o mládež, mj. pracovala s romskými dětmi. Za druhé světové války pracovala v odboji . Po válce byla soudkyní z lidu. Kromě psaní básní, prózy a dramatu byla známá i jako sběratelka lidové slovesnosti. Sbírala pohádky, pověsti, písně, lidové zvyky a tance. Spolupracovala s Československým rozhlasem v Hradci Králové. Své menší práce zveřejňovala v časopisech/novinách: Eva, Lada, Národní listy, Svoboda, Zlatý máj, Zvěstování aj. Podílela se na Příručním slovníku jazyka českého. Bydlela v Hořicích na adrese Husova 8.

Helena Rezková (7)

Narozena 1965. Regionální publicistka Královéhradecka, majitelka nakladatelství a agentury na pořádání kulturních akcí, majitelka mediální agentury Regiona, též regionální fotografka.

Helena Arnetová (2)

Helen Palmer (4)

Práce z oboru psychologie osobnosti.

Helen Chilton (5)

Heike Schmidt-Röger (5)

Německá autorka a fotografka, specializující se na zvířata. Vydala spoustu knih o králících, morčatech, křečcích, pískomilech, ptácích a psech.

Hedvig Montgomery (5)

Norská psycholožka a rodinná terapeutka. Publikace z oboru.

Heather Luke (5)

Anglicky píšící autorka publikací o bytových textiliích.

Harriet Griffey (6)

Novinářka, spisovatelka a autorka řady knih zaměřených na zdraví. Pravidelně přispívá do médií články se zdravotní tématikou. Je vystudovanou zdravotní sestrou a rovněž poradkyní organizace pro mládež v ohrožení .

Harold S Kushner (7)

Harold S. Kushner je rabínem židovské obce v bostonské čtvrti Natick, státě Massachusetts v USA. Pochází ze čtvrti Brooklyn v New Yorku a je autorem devíti úspěšných knih o vyrovnávání se s obtížnými životními situacemi a dvou svazků sebraných kázání. Čeští čtenáři měli možnost se s Haroldem S. Kushnerem seznámit prostřednictvím dříve vydané knihy Když se zlé věci stávají dobrým lidem.

Harald Klöcker (9)

Novinář, autor turistických průvodců, zabývá se též problematikou životního prostředí.

Hans Scherfig (4)

Hans Christian Scherfig byl dánský spisovatel a výtvarník. Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny, studoval zoologii na Kodaňské univerzitě, školu však nedokončil. Cestoval do USA i SSSR, v roce 1931 se oženil s malířkou Elisabeth Karlinskou. V roce 1932 vstoupil do Komunistické strany Dánska a spolupracoval s jejím tiskovým orgánem Land og Folk. Za německé okupace Dánska byl uvězněn, ale z důvodu těžké oční vady byl záhy propuštěn. V roce 1965 mu byla udělena Holbergova medaile a v roce 1973 Velká cena Dánské akademie. Jeho nejznámějším dílem je Promeškané jaro, příběh ze srazu abiturientů, v němž se detektivní zápletka proplétá se satirou na školský systém, založený na pokryteckém konformismu a memorování nepodstatných údajů. Román byl zfilmován v roce 1993 režisérem Peterem Schrøderem. Kromě literárních prací vytvářel také grafiky, jejichž zobrazování exotické přírody bylo inspirováno stylem Henriho Rousseaua. Jeho neteří je filmová režisérka Lone Scherfigová.