Všichni Autoři a témata

Pauline Réage (3)

Anne Desclos byla francouzská novinářka a spisovatelka píšící pod pseudonymy Dominique Aury a Pauline Réage. Narodila se do dvojjazyčné rodiny v Rochefort v Charente-Maritime a v raném věku začala číst francouzsky a anglicky. Po absolvování pařížské Sorbony,pracovala jako novinářka až do roku 1946, kdy se přidala ke Gallimard Publishers, kde pracovala jako redakční sekretářka a tam také získala svůj pseudonym Dominique Aury. Jako zanícená čtenářka anglické a americké literatury Desclos buďto přeložila nebo představila francouzským čtenářům díla slavných autorů, jako jsou např. Algernon Charles Swinburne, Evelyn Waugh, Virginia Woolfová, T. S. Eliot, Francis Scott Fitzgerald a mnoho dalších. Stala se vysoce uznávanou literární kritičkou a byla členkou mnoha porot udílejících literární ocenění. Její milenec a zaměstnavatel Jean Paulhan učinil poznámku o tom, že žádná žena není schopna napsat erotický román. Aby Desclos dokázala, že se mýlil, napsala sadomasochistický ilustrovaný román s názvem Histoire d'O , který byl publikován pod pseudonymem Pauline Réage v červnu 1954. Nejenom, že tento kontroverzní román dokázal, že se Paulhan mýlil, ale zaznamenal také komerční úspěch. Vzbudil také spekulace o pravé identitě autorky. Mnozí pochybovali, o tom, že se jedná o tak rezervovanou, intelektuálně založenou a skoro puritánskou ženu, jakou byla Dominique Aury. K tomu všemu, obrázkový obsah knihy zažehl tak velkou kontroverzi, že následující březen státní představitelé vznesli obvinění za oplzlost vůči vydavateli a záhadnému autorovi, který byl roku 1959 vyveden ze soudní síně. Nicméně soudce nařídil veřejný zákaz této knihy a její omezení prodeje mladistvým. Po vypršení veřejného zákazu v roce 1967 vydala závěr Příběhu O s názvem Retour à Roissy, a to opět pod pseudonymem Pauline Réage. Podle současného životopisu zpracovaného Angie Davidem, Desclos toto pokračování nenapsala. V roce 1975 d...

Paul Watzlawick (6)

Paul Watzlawick byl americký psycholog, psychoterapeut a filosof rakouského původu. Původně vzdělán ve filologii a filozofii. Prodělal výcvik v analytické psychoterapii na Jungově Institutu v Curychu. Od roku 1960 pracoval v Mental Research Institute v Palo Altu v Kalifornii, odtud se terapeutický směr, který prezentoval, označuje jako paloaltská škola. Vedle psychoterapie, zejména rodinné, se věnoval také teorii komunikace a humoru. Od roku 1976 se stal profesorem psychoterapie na Stanford University. Je známý například svými pěti komunikačními axiomy :

Paul Mauriat And His Orchestra (2)

Paul Mauriat byl francouzský orchestrální dirigent, dirigent Le Grand Orchestre de Paul Mauriat a skladatel, který se v 60. a 70. letech 20. století proslavil po celém světě. Mauriat se narodil 4. března 1925 v Marseille ve Francii a svou hudební kariéru zahájil v 50. letech 20. století jako klavírista a aranžér. Na mezinárodní scéně prorazil v roce 1968 nahrávkou skladby "Love is Blue" , která se ve Spojených státech stala hitem číslo jedna. Píseň byla příkladem jeho charakteristického svěžího, melodického stylu, který oslovil publikum po celém světě.

Paul Ferrini (7)

Autor světového bestselleru Bezpodmínečná láska. Napsal přes 40 knih, které poskytují inspiraci pro duchovní cestu. Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, a má mezinárodní reputaci jako učitel lásky. Jeho průkopnická práce integruje poznatky psychologie a spirituality a nabízí nové paradigma přístupu k osobnímu léčení, růstu a transformaci. Témata jeho knih jsou odpuštění, léčení vnitřního dítěte, intimita a duchovní vztah.

Paul Dowswell (9)

Britský spisovatel.

Paul Carson (9)

Narodil se v Newcastle v Severním Irsku. Vystudoval medicínu v oboru pediatrie. Několik let žil v Austrálii, odkud se v roce 1984 vrátil do Irska, kde založil kliniku specializovanou na alergie u dětí. Nyní žije se svou ženou a dvěma dětmi v Dublinu.

Patrick A Davis (6)

Jako syn amerického diplomata a čínské ženy Patrick v mládí dost cestoval. S rodinou pobýval v Pakistánu, Vietnamu, Thajsku, Jižní Korei i jinde. Až v jeho 16 letech se usadili ve státu Washington. Po ukončení střední školy se dal Pat k letectvu. Za svou kariéru létal například s letounem U-2 a dotáhl to do hodnosti majora. V roce 1992 se však zranil tak nešťastně, že jeho vojenská kariéra prakticky skončila. Patrick se vrhnul na dráhu spisovatele. Jeho prvotina, Generál, vydaná v roce 1998, se stala bestsellerem a z jejího autora udělala vyhledávaného spisovatele.

Panait Istrati (7)

Panait Istrati byl rumunský spisovatel a novinář. Své texty psal rumunsky i francouzsky. Byl pravděpodobně prvním spisovatelem, který učinil svým literárním hrdinou homosexuála. Hrdinou jeho románů je Adrien Zograffi, autorovo alter ego. V jeho literární kariéře mu zpočátku pomáhal Romain Rolland. Jeho otec byl Řek, který se živil jako pašerák. Zemřel, když bylo Panaitovi pouhých devět měsíců. Matka byla pradlena. Panait se již ve dvanácti letech začal toulat. Asi ve 23 letech, kolem roku 1907, začal přispívat do rumunských socialistických periodik jako novinář. Zde posléze otiskl i své první povídky. Podílel se i na organizování stávky v Braile roku 1910. Roku 1913 začal cestovat po Evropě, posléze se znovu toulal po Rumunsku. V té době také onemocněl tuberkulózou. Z té se pokoušel vyléčit ve Švýcarsku. V sanatoriu se spřátelil s ruským sionistou Josué Jéhoudou, který ho začal učit francouzsky. To ho přimělo se vydat do Francie. Zde ho však postihly deprese a roku 1921 se v Nice pokusil o sebevraždu. Byl ovšem zachráněn. Pomoci z bídy a depresí se mu pokoušel poté zejména Romain Rolland, který byl okouzlen bohémským způsobem Istratiho života. Napsal předmluvu k první Istratiho knize ve francouzštině, která vyšla roku 1923 a zajistil mu možnost publikovat v časopise Clarté, který vydával Henri Barbusse. Rolland také Istratiho vedl k sympatiím vůči Sovětskému svazu. Ty zpočátku také sdílel, ovšem po několika cestách do Stalinovy říše vystřízlivěl. Napsal pak knihu Zpověď odpadlíka, kde vylíčil své zklamání, popsal Stalinovu perzekuci starých bolševiků i pronásledování celých skupin obyvatelstva. Šlo o jeden z prvních demaskujících textů z řad levice, až později byly vydány známé texty Arthura Koestlera či André Gida. Reakce Istratiho komunistických přátel byla hysterická, byl označován za trockistu či fašistu, nejbrutálnější v útocích byl...

P. C. W Davies (5)

Britský vysokoškolský pedagog, fyzik, spisovatel a popularizátor vědy, zaměřený na kosmologii, teoretickou fyziku a astrobiologii.

Otto Pospíšil (5)

Autor publikací z oboru rybářství.

Otokar Simm (4)

Vlastivědný badatel a publicista. Otokar Simm se narodil v Jablonci nad Nisou, kde jeho rod žije nejméně v pátém pokolení. Absolvent strojní průmyslové školy dvacet let pracoval na Bytovém podniku v Jablonci, na Městských úřadech ve Velkých Hamrech a Jablonci. Působil také jako redaktor Jabloneckého měsíčníku. Otokar Simm má niterný vztah k Jizerským horám, od počátku 90. let publikuje vlastivědné články v časopisech Jizerské a Lužické hory či Krkonoše – Jizerské hory. Je autorem mnoha textů ke knihám s regionální tematikou, spoluautorem knih o Jizerských horách. Spolupracoval na metodických příručkách zaměřených na vysokohorskou turistiku, z německých originálů překládá regionální literaturu.

Otokar Fišer (10)

Otakar Poupa (6)

Prof. MUDr. Otakar Poupa, DrSc. - se narodil 17. října 1916 ve Vysokém Mýtě. Již jako gymnaziální student osciloval mezi láskou k biologii a výtvarnému umění. Věren rodinné tradici začal v roce 1935 studovat medicínu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po zavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 odešel pracovat do endokrinologické laboratoře jedné z pražských farmaceutických firem. Když skončila 2. světová válka, okamžitě se vrátil do Fyziologického ústavu a začal s experimentálním výzkumem interakce antithyreoidálních látek a histaminu s nukleovými kyselinami. Výsledky, které publikoval ve dvou monografiích, byly základem jeho habilitační práce. Docentem se stal v roce 1947, tedy ve svých 31 letech. Po únorových událostech v roce 1948 musel, bohužel, opustit slibně zahájenou univerzitní kariéru; významně byly omezeny i jeho aktivity vědecké. Tento stav trval až do r. 1959, kdy začal vyučovat patologickou fyziologii na tehdejší Fakultě dětského lékařství, kde byl také v roce 1961 jmenován profesorem. Plodná léta kulminovala v době "Pražského jara" v r. 1968, kdy byly zásluhy prof. Poupy oceněny státní cenou a byl jmenován korespondujícím členem Akademie věd. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 jako jeden z autorů památného provolání "2000 slov" emigroval do Skandinávie a stal se vědeckým pracovníkem nejdříve na univerzitě ve švédském Göteborgu a později i v dánském Aarhusu a norském Bergenu. V r. 1976, u příležitosti svých šedesátin, dostal čestný doktorát Univerzity v Göteborgu. Prof. Poupa stál rovněž u zrodu International Study Group for Research in Cardiac Metabolism, která se později jako International Society for Heart Research stala nejvýznamnější světovou odbornou společností, sdružující experimentální kardiology; v roce 1976 se stal jejím čestným členem. Po listopadu 1989 navštívil Prahu a pln elánu radil a navrhoval, jak nejlépe naskočit do rozjetého rychlíku světové vědy. V r. 1991 byl u příležitosti svých 75. narozenin vyznamenán medailí J. E...

Otakar Kokeš (6)

7. března 1910 se v Čekově na Chrudimsku narodil v rodině rolníka a hostinského český lesnický zoolog Ing. Otakar Kokeš, významný český lesnický a myslivecký publicista, lesnický odborník, zoolog, historik zvěře, redaktor, autor řady knižních publikací i studií a biografických článků v Lesnické práci. Významná postava, organizátor mezi českými lesníky. Charakterní lesník pronásledovaný komunisty. Po ukončení nižšího gymnázia v Chrudimi a po maturitě na Státní vyšší lesnické škole v Písku úspěšně absolvoval VŠZLI při ČVUT v Praze . Prošel řadou zaměstnání, 1943-45 totálně nasazen, 1951-52 vězněn, obžalován z velezrady, v r. 1953 amnestován a nadále pracoval jako přidavač, později jako hajný ve výzkumném ústavu. Jeho političtí protivníci se však postarali o to, že nemohl zastávat ani tuto nejnižší lesnickou funkci a byl nucen odejít jako dělník do skladu dřeva v Michli. Teprve v letech 1956-58 byl zaměstnán u krajských melioračních staveb v Praze, 1966-75 u Státních lesů Praha, v r. 1968 odešel ve funkci hlavního projektanta do důchodu. Byl členem České lesnické zoologické společnosti, České ornitologické společnosti a Čs. mammaliologické společnosti. Zabýval se problematikou lesnické zoologie a strukturou a historií lesnictví. Je autorem 40 vědeckých prací a řady odborných i popularizačních knih: Myslivecká péče o zvěř , Zajíc , Koroptev , Historický přehled o výzkumu kopytníků na území Československa , Naše obory . Spoluautor České ornitologické bibliografie I-II a Mysliveckého slovníku naučného . Ing. Ot. Kokeš by si rozhodně pro své zásluhy o rozvoj čs. lesnictví a myslivosti zasloužil pamětní desku. Zemřel 21. 2. 1995 v Praze.

Otakar Klíma (4)

Otakar Klíma byl český orientalista, filolog a překladatel z perštiny. V letech 1927-1932 vystudoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity slovanskou, germánskou a orientální filologii, v roce 1931 obhájil doktorát filozofie. Mezi jeho učiteli byl mimo jiné Bedřich Hrozný, Vincenc Lesný a Jan Rypka. Po doktorátu v letech 1931-1935 učil jazyky na pražských gymnáziích. Kromě hlavních světových jazyků, latiny, řečtiny, sanskrtu, staré, střední i nové perštiny, ovládal i starou arménštinu, syrštinu, hebrejštinu, aramejštinu a arabštinu. V letech 1953-1973 pracoval v Orientálním ústavu ČSAV, kde vedl oddělení Přední Asie. V roce 1960 obhájil „velký“ doktorát filologických věd. Vydal řadu vědeckých prací, kterými se zařadil mezi znalce starého Předního Východu. Řadu překladů vydal i v časopisech.

Otakar Hostinský (7)

Otakar Hostinský byl český estetik, teoretik hudby a divadla a profesor pražské univerzity, který se řadil k českému realistickému hnutí. Narodil se v rodině Václava Hostinského , správce hospodářství a cukrovaru hraběnky Vilemíny Kinské v Martiněvsi na statku čp. 1, a jeho manželky Františky, rozené Maux. Rodina se později přestěhovala do Prahy. Otakar navštěvoval do roku 1855 školu v Heřmanově Městci, dále u piaristů a po maturitě na piaristickém gymnáziu na Novém Městě v Praze od roku 1865 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva, po roce přestoupil na filozofickou fakultu a studia dovršil ročním pobytem na univerzitě v Mnichově. Roku 1869 obhájil doktorát filosofie a přispíval jako kritik do různých časopisů. Byl vychovatelem ve šlechtických rodinách, od roku 1877 přednášel estetiku a dějiny umění na pražské Akademii výtvarných umění, na Uměleckoprůmyslové škole a na pražské konzervatoři. Roku 1877 se na Karlo-Ferdinandově univerzitě habilitoval pro obor dějiny a estetika hudby spisem Die Lehre von den musikalischen Klängen . Roku 1883 byl na její filozofické fakultě jmenován mimořádným, roku 1892 řádným profesorem estetiky. Jeho zásluhy ve vědních oborech estetika a hudební věda byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění se stal 7. prosince 1902 .. 24. listopadu roku 1883 se v Praze oženil se Zdenkou Quisovou . Z jejich čtyř synů se proslavil nejstarší Bohuslav jako matematik a fyzik. Mladší Karel a Viktor zemřeli v dětském věku, nejmladší byl Jiří Otakar . Hostinský byl silně ovlivněn Herbartem, positivismem a v hudbě zejména Richardem Wagnerem. Už v roce 1868 navštívil premiéru Wagnerových Mistrů pěvců v Mnichově, kde se také seznámil s Bedřichem Smetanou a stal se jeho nadšeným obdiv...

Otakar Hanuš (8)

Narozen 31. 3. 1890 v Praze, zemřel 25. 2. 1940 tamtéž. Novinář, prozaik, dramatik, scenárista, kabaretní šansoniér, textař filmových písní, filmový publicista.

Otakar Bystřina (8)

Otakar Bystřina, vlastním jménem Ferdinand Dostál byl český spisovatel píšící humoristické povídky z Hané a ze Slovácka. Narodil se jako pátý syn hostinského. V letech 1871 až 1878 studoval na gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost se strážníkem vyloučen, takže maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, které dokončil roku 1885 . Již na střední škole a potom při studiu práv se sám živil a zdrojem jeho příjmů mu také byly honoráře za básně a vesnické obrázky, které publikoval v různých časopisech . Po dokončení studia pracoval jako advokátní koncipient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně, od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 1921 až 1926 v Brně. Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů . Z Brna se odstěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. Roku 1927 si však opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně. Zemřel roku 1931 při dovolené na Ostravici. Jeho paměti, které diktoval Františkovi Kožíkovi, tak zůstaly torzem. Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů. Je vlídný a zřídka kdy přechází do satiry. Hovory postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vypravěčství

Orison Swett Marden (10)

Narodil sa v Thornton Gore, New Hampshire. Vyštudoval Boston University 1871 a Harvard University 1881. Americký spisovateľ, filozof, manažér hotela a zakladateľ časopisu.

Ondřej Šefců (7)

Absolvent fakulty architektury ČVUT Praha, obor architektura a územní plánování. Od roku 1983 zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče . V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací . V 90. letech působil jako památkových dohled na obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, na obnově Staronové synagógy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. V současné době pověřen odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd. Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích. Od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Publikuje odborné články a zabývá se kresbou historických památek a městskou vedutou.

Ondřej Přikryl (8)

Ondřej Přikryl byl český lékař, básník, spisovatel a československý politik; starosta Prostějova, prvorepublikový senátor Národního shromáždění za Československou národní demokracii. Narodil se ve Výšovicích, kde měli jeho rodiče malý statek a kde Ondřej navštěvoval obecní školu. Rodina se později přestěhovala do Čechovic. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval roku 1881. Absolvoval studia medicíny na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval 3. prosince 1886. Od 7. října 1887 působil jako praktický lékař v Prostějově. Angažoval se v komunální politice, která ještě koncem 19. století v Prostějově byla dominována německou stranou. Zasloužil se o finální převedení samosprávy do českých rukou roku 1892. Podobně se angažoval v českém vítězství v olomoucké obchodní a živnostenské komoře. Od 31. prosince 1913 převzal po Josefu Horákovi post starosty Prostějova a zůstal jím až do roku 1919. Inicioval výstavbu přehrady u Stichovic. Za jeho úřadování byla dostavěna roku 1914 nová radnice. Od poloviny 90. let 19. století byl aktivní v Českém politickém spolku v Prostějově, který měl blízko k Lidové straně na Moravě . Později vplynul do Lidové strany pokrokové na Moravě. V jejím rámci představoval Přikryl a jeho prostějovská skupina konzervativní křídlo, které okolo roku 1911 odmítalo samostatný postup předsedy strany Adolfa Stránského a trvalo na užší spolupráci s mladočechy. V červenci 1911 dokonce do Prostějova přijeli z Prahy Karel Kramář a František Sís a jednali o možnosti vytvoření nového politického subjektu, který by byl novou mladočeskou stranou na Moravě. Ve straně nakonec ale zůstal, přestože jeho názorové rozdíly se Stránským trvaly. Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm za městskou kurii, obvod Prostějov, Německý Brodek. Mandát obhájil i v zemských volbách roku 19...

Olga Medlíková (7)

Olga Medlíková je česká lektorka, konzultantka, facilitátorka a moderátorka. Je autorkou odborných knih. Svou profesní kariéru spojila zejména s neziskovým sektorem. V roce 2012 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých. Olga Medlíková vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Absolvovala mnoho kurzů a stáží v Čechách i v Německu. Získala i manažerské zkušenosti, když na několik let opustila školství a věnovala se businessu. Spolupracuje dlouhodobě s neziskovým sektorem. S organizací Neziskovky.cz, o.p.s. od roku 1996. Zástupci ji původně oslovili sami, později se stala jejich lektorem. Je členkou správní rady, pomáhá jako interní poradce, při fundraisingu. Je také členkou Aliance lektorů a konzultantů ICN a mentorkou organizace Business and Professional Women a členkou Cosmopolitan Helas Ladies Club. Spolupracuje s Teologickou fakultou Univerzity Karlovy, přispívá do řady periodik a podílí se na tvorbě různých programů pro školy a nezávislé instituce. Od roku 1997 je na volné noze jako lektorka pro business, neziskové organizace a státní správu, konzultantka a moderátorka. Píše populárně naučné knihy o tématech, které učí , a občas i básně. Je vdaná a má dvě dcery. Je autorkou a spoluautorkou knih z oblasti managementu a sociálních dovedností, pravidelně přispívá do řady odborných periodik. Dlouhodobě spolupracuje s vydavatelstvím Grada. Seznam publikací: PaedDr. Olga Medlíková dnes úspěšně vede praxi v tréninku dovedností a podpoře osobního rozvoje po celé České republice i v zahraničí. V únoru 2013 obdržela cenu Osobnost vzdělávání dospělých 2012 v oblasti praktické aplikace vzdělávání dospělých a andragogiky vyhlašovanou Asociací institucí manažerského vzdělávání, Českou andragogickou společností a vzdělávacím institutem London International Graduate School....

Oldřich Starý (7)

Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.

Oldřich Šnajdr (7)

Spoluautor informační publikace o Muzeu ostravské operace.

Oldřich Rejnuš (7)

Oldřich Rejnuš je český ekonom a vysokoškolský pedagog, který je profesorem v Ústavu ekonomiky VUT Brno, fakulty podnikatelské . Je odborníkem na oblast finančních trhů a zejména finančních derivátů a je rovněž autorem řady publikací na tato témata. Profesní kariéru začínal na generálním ředitelství koncernu Škoda Plzeň jako asistent, vedoucí plánovač a posléze vedoucí oddělení bilancování zakázek. V roce 1990 nastoupil jako vysokoškolský učitel na Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kde postupně přednášel předměty Ekonomické teorie, Podnikatelská agenda, Burzy a cenné papíry a Finanční trhy. Zde mimo celé řady odborných a akademických funkcí vykonával v letech 1996–2006 funkci vedoucího ústavu financí. Nyní garantuje a přednáší předměty „Peníze, banky a finanční trhy“ a „Burzy a cenné papíry“ na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity a předměty „Finanční trhy“ a „Právo a finance“ na Podnikatelské fakultě Vysokého učení technického v Brně. Na obou uvedených univerzitách je předsedou státních zkušebních komisí, dále je členem vědecké rady Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a členem programové rady studijních programů Podnikatelské fakulty VUT v Brně. V roce 1994 byl habilitován docentem na Provozně ekonomické fakultě Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně v oboru finance. Dne 10. listopadu 2003 byl jmenován profesorem v oboru odvětvová ekonomika a management. Je autorem jedné monografie, několika skript, více než třiceti původních vědeckých prací a mnoha příspěvků přednesených na mezinárodních kongresech a vědeckých konferencích. Podílel se rovněž na uspořádání mnoha mezinárodních vědeckých konferencí a byl spoluřešitelem několika výzkumných projektů a grantů.

Oldřich Rajsigl (8)

Rajsigl Oldřich, se narodil v Liberci, prožil dětství v Mikulově na Moravě, aktivně žije a tvoří na severní Moravě, v Havířově. Kromě nedokončené SŠ elektrotechnické, a v pozdějších letech dokončené Konzervatoře, pracoval i v takových profesích jako např.:...horník, řidič všeho možného, pracovník BA, bankovní kurýr, podnikatel, dealer, nakladatel, aj. Kromě toho také působil jako:..trenér atletiky, amatérský herec, zpěvák, skladatel, textař, folkový zpěvák, komparsista ve 13 filmech, měl také vlastní divadelní soubor, než mu ho bývalý režim v roce 1985 zakázal. K esoterice ho v prvé řadě přivedla hvězdná konstelace, ale později hlavně setkání s paní kartářkou, která měla neuvěřitelné schopnosti předvídat budoucnost, a měla za totalitního režimu kartářské řemeslo povoleno jako živnost. Tato skvělá kartářka byla i jeho první učitelkou, která ho naučila nazírat na karty i z jiných hledisek, než jen z výdělečných. V pozdějších letech dal autor jiný, upravený, svůj náhled na řeč karet, jinou kartářskou metodu, techniku, věštění z 38 karet. Je to světová novinka. Celkově napsal na téma věštění z karet 6 knih. V bibliografii autora figurují i jiné světové knižní novinky jako:..První číselný snář na světě, nebo Nejobsáhlejší jasnovidný-zábavný-filozofický snář na světě. Posledně jmenovaná kniha má 4 certifikáty za světový rekord, 4 certifikáty za český rekord, a jeden certifikát za návrh na kuriozitu roku 2007. Kniha je pro svoji objemnost a výrobní náklady téměř nevyrobitelná a je k vidění v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Rovněž i dvě knihy na téma práce se siderickým kyvadlem se staly předmětem zájmu čtenářů. Autor napsal celkem 12 knih, se zaměřením na esoterické téma, některé dokonce laděné i jako učebnice v daném oboru. Poslední knihou z roku 2010, "Konec světa bude v roce 3006, nebude v roce 2012" zakončil autor svou literární činnost, a rovněž se přestal zajímat o esoterickou tématiku jak v teorii, tak v praxi. Jeho knihy se stávají často předmětem různých...

Oldřich Koudelka (5)

Narozen 28.7.1955 v Moravské Třebové. Vystudoval vojenské gymnázium, později teorii kultury, působil ve vojenském tisku. Novinář, publicista, autor příruček o kulturně výchovné činnosti v armádě, autor publikací a statí z historie venkova a s mysliveckou tématikou, též práce o regionální historii Moravskotřebovska a Svitavska.

Noví Zelenáči (5)

Norkey Tenzing (1)

Noël Randon (4)

Polský prozaik, satirik, autor dobrodružných románů pro děti a mládež, kulturní pracovník.

Nizámí (3)

Nio Nakatani (8)

Japonská autorka manga komiksů a grafických románů.

Nina Heřmanová (6)

Nina Vojtěška Heřmanová. Narozena 1928. Překladatelka, tlumočnice, průvodkyně, autorka turistických průvodců po Balkánu.

Nina George (7)

Nina George je německá spisovatelka a novinářka. Neabsolvovala ani střední školu, od svých 14 let pracovala v různých restauračních zařízeních a to byla její univerzita. Novinařině se zase vyučila v Penthouse. O tom, že to bylo jako průprava pro psaní dostačující svědčí skutečnost, že se jako novinářka a spisovatelka na volné noze uživila od r.1993. Stačila napsat pod svým jménem sedm románů, pod pseudonymem Anne West publikovala populárně naučné knihy v oblasti lásky, sexuality a erotiky a pod jménem Nina Kramer byl vydán v roce 2008 dokonce její thriller. Čekejme, čím své čtenáře ještě překvapí.

Nikolaj Pavlovič Pečerskij (5)

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti.

Nicole Krauss (8)

Kdyby nezačala psát, byla by se nejspíš věnovala astronomii, snila o ní odmalička. Jenže někdy ve třinácti letech pocítila dcera chirurga, vyrůstající na Long Islandu v "brutálně moderním" domě, navrženém slavným architektem, nepřekonatelnou touhu po sebevyjádření. Ta touha už ji neopustila. Pocity ji začaly zajímat mnohem víc než fakta. V devatenácti začala Nicole Kraussová publikovat poezii. Studovala tenkrát v Oxfordu literaturu a dějiny umění. Dodnes vzpomíná na nejlepší zamítavý dopis, jaký kdy dostala: "Bolí mě to neméně než Vás," napsal jí redaktor z Times Litterary Supplement. Jinde jí ovšem básně tiskli, například v uznávané Paris Review. Oceňoval je i její oblíbený učitel na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, Josif Brodskij. Najednou jí ale začalo být ve verších těsno a opustila je kvůli próze. "Nerada bych se k nim dnes vracela," říká. "Nejen že nejspíš nejsou nijak zvlášť dobré, ale také už se mi moc nepodobají." V roce 2002 vyšel její první román, kniha Muž vchází do pokoje . Příběh šestatřicetiletého muže, který v důsledku nádoru na mozku ztratil pamět, psala třináct měsíců. "Román je cosi, v čem se můžete zabydlet jako v domě," vysvětluje, co ji přitahuje na próze. Líbí se jí pocit, že se ráno probudí a na stole na ni čeká práce, ke které se může vrátit. Kniha o muži, kterého nemoc osvobodila od zodpovědnosti, jakou s sebou nese paměť, vznikala svérázně. Začínající prozaička si vzala k srdci názor Normana Mailera, že na psaní se člověk musí připravit jako na maraton, získat pořádnou fyzickou kondici. "Při psaní knihy Muž vchází do pokoje jsem uběhla spoustu mil, kdyby se to sečetlo, určitě bych doběhla až do Kanady," vzpomíná. Chtěla, aby její prvotina byl americký román, ať už to znamená cokoli, a tak četla Rotha, Bellowa a Cheevera. Dokáže ale vyjmenovat celou řadu světových autorů, o kterých říká: "Měli vliv na to, kdo jsem, což je důležitější než to, jak píšu." Je mezi nimi mnoho básníků, hlavně Brodskij, ale také Polák...

Nena Tramountani (3)

Německá novinářka a spisovatelka. Autorka románu pro ženy.

Neil Young & Crazy Horse (9)

Neil Young & Crazy Horse je společným dílem uznávaného kanadsko-amerického zpěváka a skladatele Neila Younga a rockové skupiny Crazy Horse. Neil Young, narozený 12. listopadu 1945 v Torontu v Ontariu, má za sebou bohatou kariéru jako sólový umělec i jako člen skupin Buffalo Springfield a Crosby, Stills, Nash & Young. Skupina Crazy Horse, původně známá jako The Rockets, se s Youngem úzce spojila na konci 60. let. Jejich syrový a drsný styl rockové hudby poskytoval silnou oporu Youngovu charakteristicky prostému zpěvu a kytarové tvorbě.

Neil Richards (7)

Anglický producent a autor filmových scénářů a scénářů k počítačovým hrám. Ve spolupráci s Matthewem Costellem píše detektivní romány.

Nathalie Sarraut (4)

Natan Samijlovič Rybak (6)

Nana Mouskouri (7)

Nana Mouskouri je řecká zpěvačka, která je považována za jednu z nejprodávanějších umělkyň všech dob. Narodila se 13. října 1934 v Chanii na Krétě v Řecku a její kariéra trvá již několik desetiletí a zahrnuje širokou škálu hudebních žánrů. Mouskouriho výrazný hlas a brýle se staly jejími poznávacími znameními. Vystudovala klasickou zpěvačku na konzervatoři v Aténách, později přešla do žánru řecké lidové hudby a poté se vydala na cestu k mezinárodní slávě.

Nagy (9)

Naděžda Kvítková (7)

KVÍTKOVÁ, Naděžda, Doc. PhDr. CSc. Kvítková, Naděžda , česká lingvistka, specialistka na historickou mluvnici češtiny, vývoj spisovného jazyka a jazykové kontakty česko-slovanské, oborem jejího badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika; teoretička vyučování českému jazyku a literatuře v odborném školství, autorka skript a četných článků týkajících se didaktiky českého jazyka a literatury, spoluautorka učebnic českého jazyka a metodických příruček k integrovaným učebnicím, členka redakční rady časopisu ČJL, členka Jazykovědného sdružení ČR, v letech 1964-1971 působila na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, zpočátku jako interní aspirantka, později jako vědecká asistentka pro vydávání staročeských památek, od roku 1971 do roku 1974 učila na UK v Praze PedF, v době nechtěného opuštění školství byla zaměstnána ve Výzkumném ústavu odborného školství v Praze, kde byla v kontaktu s J. Daňhelkou, s nímž spolupracovala na edici Staročeské kroniky tak řečeného Dalimila. K vydání této kroniky se váže i její kandidátská disertace , studie a články v LF i její monografie. V současné době působí na UK v Praze, PedF.

Naďa Gajerová (6)

Narozena 11. 3. 1928 v Brně, zemřela 8. 1. 2017. Autorka beletrie, též pro děti, autorka operních libret, básnířka, herečka, vlastním jménem Naděžda Gajerová.

Mulk Rádž Ánand (5)

Indický anglicky píšící romanopisec, povídkář a umělecký kritik.

Morgan Housel (9)

Monika Valentová (5)

Monika Valentová je česká moderátorka a aromaterapeutka. Narodila se v Praze. Od 3 do 7 let žila s rodiči v Nigérii, kde pracoval její otec. Maturovala na Akademickém gymnáziu Štěpánská. Poté vystudovala bakalářský obor žurnalistika a masová komunikace se specializací televizní a filmová žurnalistika na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Již během studia začala pracovat ve sdělovacích prostředcích. Působila jako reportérka v rádiích Bonton, City a Evropa 2. V posledně jmenovaném rádiu strávila sedm let, připravovala a hlásila zde zprávy, moderovala publicistické bloky a zpracovávala filmové rubriky. Na TV Prima uváděla talk show Sauna, magazín Prima jízda, filmový týdeník Kinorevue aneb Dotkněte se hvězd a klipový pořad S.O.S. Od srpna 2004 moderovala Snídani s Novou. Do roku 2003 psala pro časopis Cinema. V roce 2011 moderovala pořad na Metropol TV, o rok později na TV Pětka pořad Supermáma. Od roku 2015 uvádí rubriku v pořadu Gondíci s. r. o. na TV Prima. Dále moderuje různé společenské a sportovní akce a věnuje se aromaterapii. V roce 2002 se provdala za moderátora Martina Veselovského, se kterým má dvě dcery – Rozálii a Viktorii.

Monika Stehlíková (8)

Narozena 15. 9. 1976. Mgr., MBA, bohemistka, pedagožka, psycholožka a lektorka, zaměřená na učení všímavosti.

Monika Nevolová (7)

Mgr., psycholožka, redaktorka lifestyle magazínů, televizní dramaturgyně, věnuje se koučinku poradenství v osobnostním rozvoji.

Monika Alžběta Svobodová (8)

Narozena v roce 1982. Specialistka oddělení služeb v Toyota Motor Manufacturing Czech. Autorka knih pro děti a historické romance.

Mojmír Vlašín (9)

Mojmír Vlašín je český zoolog, ekolog, aktivista a politik, v letech 2004 až 2008 zastupitel Jihomoravského kraje, v letech 1990 až 1994 a opět 2002 až 2018 zastupitel města Brna, nestraník za Stranu zelených. Pochází z rodiny normalizačního literárního vědce Štěpána Vlašína. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie. Po absolvování školy byl mimo jiné náměstkem ředitele Českého ústavu ochrany přírody. V současnosti je zaměstnán v Ekologickém institutu Veronica , externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a je soudním znalcem v oboru ochrana přírody. Je aktivní v řadě nevládních ochranářských a vědeckých organizací, mj. těchto: Ekologický institut Veronica, Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů, Poradní sbor Pálava, nebo Natural Areas Asotiation. Také je jedním ze zakladatelů Česko-nepálské společnosti. Patří mezi členy redakční rady časopisu Sedmá generace. V České televizi uváděl ekologický soutěžní pořad pro děti Hra na zelenou. Ve vědecké oblasti se zabývá především ochranou netopýrů, obojživelníků a plazů. Věnuje se preventivní ochraně životního prostředí, začátkem devadesátých let spolu s Alešem Máchalem napsali knížku Desatero domácí ekologie; název této knihy časem zdomácněl a používá se pro dobrovolné a preventivní možnosti ochrany životního prostředí každého jednotlivce. Je autorem řady recesistických divadelních her pro brněnský ekologický institut Veronica. Mojmír Vlašín je ženatý, má dvě dospělé děti . V roce 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Brna, kde pracoval do roku 1994 jako místopředseda komise pro životní prostředí. V roce 2002 byl opět zvolen do zastupitelstva města Brna i do zastupitelstva městské části Brno-Ořešín, kde v letech 2005–2006 vykonával funkci místostarosty. V letech 2004–2008 byl členem zastupitelstva Jihomoravské...

Modest Mussorgsky (9)

Modest Mussorgsky byl ruský skladatel, který se narodil 21. března 1839 v ruském Karevu a je považován za jednoho ze skupiny skladatelů známých jako Pětka, kteří se zasloužili o vytvoření ruské národní identity v hudbě. Musorgského kariéra se vyznačovala novátorským přístupem ke kompozici, často čerpal inspiraci z ruské historie a folklóru. Jeho díla se vyznačují odvážným používáním harmonie a rytmu a často se vyhýbají tradičním západním kompozičním technikám.

Miroslava Štěpánková (4)

Narozena 1968. PhDr., Ph.D., psycholožka, práce z vývojové psychologie, psychoterapie a logoterapie.

Miroslava Lánská (10)

Autorka překladu dětské knížky.

Miroslav Zeman (9)

Miroslav Zeman je bývalý československý reprezentant v řecko-římském zápasu. V roce 1968 na olympijských hrách v Mexiku vybojoval v kategorii do 52 kg bronzovou medaili a v roce 1972 na hrách v Mnichově vypadl ve stejné kategorii v pátém kole. Šestkrát se stal mistrem Československa.

Miroslav Oplt (4)

Miroslav Oplt učil jazyk, literaturu a dějiny Indonésie na univerzitě také překládal malajské pantuny a do češtiny převedl knihu Na břehu řeky Bekasi nyní již zesnulého spisovatele Pramoedya Ananta Toer a povídku Piké na rubáš od Idrus . Milovníci dálek a jiných zvyků ho ale především znali jako autora poutavých knih Hledání Indonésie a Návraty na Bali. Díky obsáhlým pasážím o dějinách, kultuře a literatuře země byly tyto cestopisy ještě na konci devadesátých let skoro jedinými zdroji podrobnějších informacích o Indonésii. Od té doby se ale situace naštěstí změnila a Indonésie přestala být tou velkou neznámou

Miroslav Mráz (6)

Narozen 8.2.1923 v Kakovicích, zemřel 3.6.2004. MUDr., CSc., docent na katedře farmakologie lékařské fakulty University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Miroslav Macháček (6)

Miroslav Macháček byl český herec a divadelní režisér. Narodil se 8. května 1922 v Nymburce. V roce 1945 byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval tři roky herectví. K jeho profesorům patřil např. Miloš Nedbal. Po absolutoriu konzervatoře byl od roku 1948 v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, od roku 1950 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. V témže roce byl obviněn z nepřátelské činnosti a musel opustit toto angažmá, vzápětí s ním byl rozvázán pracovní poměr i na DAMU v Praze, kde učil. V roce 1952 jej angažoval I. Glanc do Českých Budějovic, kde působil v letech 1952–1954 jako režisér, později až do roku 1956 jako hlavní režisér činohry. V roce 1956 se vrátil do Prahy – nejdříve jako režisér do Městských divadel pražských , od sezóny 1959/1960 působil jako režisér činohry pražského Národního divadla. S inscenací hry bratří Čapků Ze života hmyzu, kterou režíroval a která měla premiéru v roce 1965, navštívilo pražské Národní divadlo během tří let jedenáct měst v osmi zemích Evropy . Po roce 1969 měl vzhledem ke svým postojům obtížnou situaci až do konce života. Věnoval se i herectví a hostování v jiných divadlech . V roce 1975 přednesl v Národním divadle kritický referát a v témže roce nastoupil léčbu na psychiatrické klinice – o tomto období pojednávají posmrtně vydané deníkové Zápisky z blázince. V roce 1989 se aktivně účastnil revolučních událostí, se situací v Národním divadle byl velmi nespokojen. Zemřel po těžké nemoci dne 17. února 1991 v Praze, pohřben je v Nymburce...

Miroslav Krob (6)

Narozen 7.2.1961 v Praze. Fotograf, zpočátku krajiny a akty, později expresivní fotomontáže, divadelní fotografie, reklamní snímky, ve spolupráci s otcem Miroslavem Krobem fotografie architektury a krajiny.