Všichni Autoři a témata

A. E Hotchner (3)

Americký spisovatel, dramatik, editor a autor biografií.

* antologie (11)

Antologie je kniha sestavená z literárních děl několika různých autorů, jejichž jména jsou, na rozdíl od nekonkrétního kolektivu autorů, známa a jasně dána.

Zuzana Široká (5)

Autorka je typický knihomoľ. Číta, kde sa len dá, a v jej žltom dome pod lesom nenájdete miestnosť bez kníh. Dve deti, sivá mačka a dokonca aj vlastné literárne postavy ju dennodenne presviedčajú o tom, že nezabudnuteľné príbehy sa odohrávajú aj v obyčajnej kuchyni. Autorka často medituje, niekedy dlhé hodiny telefonuje, rada chodí s rodinou na túry a bicyklové výlety. Chutí jej káva, červené víno, má rada škandinávskych spisovateľov, cestovanie vlakom a prírodu na Gemeri. Študovala na slovenských a zahraničných univerzitách marketing a manažment turizmu. Pracuje ako marketingová manažérka a prekladá z nemeckého jazyka.

Zuzana Holasová (7)

Zuzana Holasová se narodila v Praze v roce 1950. Vyrůstala v rodině, která byla v podstatě ateistická, posléze studovala práva a nakladatelskou specializaci v rámci žurnalistiky. Pracovala v nakladatelství Albatros. V devadesátých letech začala publikovat vlastní knihy: Nefritový prsten, Příběhy z Bible, Bible kniha knih, Čtrnáct malých setkání, Popoupo, Jakub a radost, Strašidelné město. Je členkou Sekulárního františkánského řádu.

Zuzana Foffová (6)

Česká nakladatelka a autorka a editorka prací o vinařství a vinohradnictví.

Zuzana Dostálová (7)

Zuzana Dostálová, dcera spisovatele, scenáristy a režiséra Zeno Dostála. Vystudovala konzervatoř v Praze a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, obor violoncello. V roce 2014 založila na facebooku projekt Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní povídek a jiných literárních útvarů. Za rok a půl společné práce spolu se spisovateli, novináři a dalšími přišlo na svět 45 textů. V rámci Povídek ze zdi autorka zároveň pořádá pravidelné veřejné čtení, které doprovází na violoncello. Kromě beletrie se věnuje psaní hudebních textů a fejetonů. V roce 2016 vyšla její prvotina Proč všichni odcházejí . V roce 2018 román Johana .

Žofie Kanyzová (9)

Narozena 31. 10. 1949 ve Vsetíně. Loutkoherečka, autorka a vydavatelka lunárních kalendářů, redaktorka periodika Lunární kalendář, též galeristka a autorka knih o Praze.

Zofia Nałkowska (8)

Zofia Nałkowska byla polská prozaička, dramatička, básnířka a žurnalistka. Psala psychologické romány. Z její poválečné tvorby je nejvýznamnější sbírka reportážních črt, v nichž zachytila osudy obětí během nacistické okupace. Studovala historii, zeměpis, ekonomii a jazykovědu na tajné „Létavé univerzitě“ . Pracovala v ženských organizacích. Od roku 1933 byla členkou Polské literární akademie . Dále byla pracovnicí PEN klubu, ZZLP a společnosti péče o vězně „Patronat“. Byla spoluzakladatelkou a členkou literární skupiny „Předměstí“ . V roce 1936 dostala „Złoty Wawrzyn Polskiej Akademii Literatury“. V létech 1939–1944 působila v kulturním podzemí. V letech 1945–1947 byla nestranickou poslankyní Zákonodárného sněmu , pracovala v Hlavní komisi německých zločinů v Polsku , oddělení Lodž, a byla redaktorkou týdeníku „Kuźnica“. Debutovala v roce 1898 na stránkách „Týdenního přehledu“ jako básnířka. V roce 1906 zveřejnila román Ženy . Její celé jméno je Zofia Gorzechowska, primo voto Rygier, rozená Nałkowska. Narodila se roku 1884 ve Varšavě. Její otec Wacław Nałkowski byl známým geografem, její matka Anna pocházela z Moravy. Vystudovala penzionát a tajnou Létavou univerzitu . Značnou část svých širokých znalostí však nabyla samostudiem. Zofia Nałkowska byla dvakrát vdaná. Jejím prvním mužem byl publicista a pedagog Leon Rygier . Vdala se za něj v roce 1904, přičemž oba, chtějíce si ulehčit případný rozvod v budoucnosti, přešli na kalvinismus. Manželství se rozpadlo kolem roku 1909, třebaže rozvod uskutečnili až v roce 1918. Jejím druhým mužem byl Jan Jur-Gorzechowski, bojovník ve Válečné organizaci (Organizacja Bojow...

Zlata Černá (6)

Narozena 7.10.1932 v Praze. Sinoložka, práce z oboru, spoluvydavatelka japonských pohádek, překladatelka čínské literatury a zejména poesie, kurátorka čínské, japonské a lamaistické sbírky Náprstkova muzea.

Zdeněk Záhoř (9)

Zdeněk Záhoř byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově. Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor. Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové. 16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici. Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy , popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech. Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže. Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909. Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly: Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy , určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům. K jeho pracím v tomto oboru patří: Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.

Zdeněk Urbánek (8)

Narozen 12. 10. 1917 v Praze, zemřel 12. 6. 2008 tamtéž. Redaktor, překladatel z angličtiny, básník, spisovatel.

Zdeněk Urban (4)

Zdeněk Urbánek byl prozaik, překladatel, esejista a kritik. Zdeněk Urbánek pocházel z kultivované evangelické rodiny. Po maturitě krátce studoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po uzavření vysokých škol pracoval jako nakladatelský redaktor a potom jako kočí na otcově statku. Za okupace ukrýval několik židovských dívek, za což mu bylo v roce 1993 uděleno v Izraeli vyznamenání. Po válce byl novinářem, 1949 – 57 lektorem v Čs. státním filmu, poté se živil překlady z angličtiny. V 60. letech psal do časopisu Divadlo. Během 70. a 80. let nesměl publikovat, svá díla uveřejňoval v samizdatu.

Zdeněk Skořepa (5)

Zdeněk Skořepa je bývalý český hokejový útočník.

Zdeněk Šimanovský (9)

Narozen 1. 5. 1950. Překladatel, dramaturg, prozaik, básník, autor rozhlasové hry, literární pásma, po studiu psychologie spolupracuje s pedagogy na příručkách o využití divadla a her v pedagogice a psychoterapii.

Zdeněk Roučka (6)

Narozen 1958. Plzeňský spisovatel a publicista, autor historických článků a reportáží. Vydal knihy fotografií z historie Českolovenska.

Zdeněk Pospíšil (8)

Zdeněk Pospíšil byl divadelní režisér a dramatik, jeden z trojice prvních režisérů brněnského Divadla Husa na provázku po jeho profesionalizaci. Významná byla jeho utajená spolupráce s Milanem Uhdem, jehož scénáře realizoval v době, kdy dramatik nesměl publikovat. Pospíšil začínal jako technik v Satirickém divadle Večerní Brno, poté vystudoval obor režie na brněnské JAMU u Evžena Sokolovského, kde s ním studovali i Eva Tálská a Peter Scherhaufer. Absolvoval v roce 1968 inscenací Sofoklovy Antigony. Hostoval ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, ale současně již začal působit v tehdy ještě amatérském Divadle Husa na provázku. Od jeho profesionalizace k 1. lednu 1972 byl jedním z jeho tří režisérů, společně s Peterem Scherhauferem a Evou Tálskou. Celkem zde režíroval dvanáct představení, a k tomu čtyři s Dětským studiem Divadla na provázku. V roce 1973 byl Pospíšil jedním z původců myšlenky divadelního festivalu Divadlo v pohybu, který se v Huse na provázku stal dlouholetou tradicí. Od r. 1974 začal utajeně spolupracovat s Milanem Uhdem, jehož scénickou montáž Pantha rei v minulosti inscenoval a který v té době již nesměl oficiálně publikovat. Pospíšil realizoval jeho hry pod svým jménem. Tak byla inscenována např. legendární Uhdeho dramatizace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka pod názvem Balada pro banditu s hudbou Miloše Štědroně nebo Mrštíkovy Pohádky máje. Pospíšil dále realizoval čtyři hry se samostatným dětským souborem založeným při tehdejším Divadle na provázku pod názvem Dětské studio Divadla na provázku. V roce 1980 Pospíšil i s rodinou emigroval přes Jugoslávii do Švýcarska, kde se rovněž věnoval divadelní činnosti; mimo jiné působil i jako hostující režisér v amatérských divadlech v Athénách, kde režíroval Hamleta, a v Paříži, kde inscenoval Uhdeho hry Parta a Výběrčí. S Uhdem udržoval telefonický kontakt i v době emigrace. Nakonec založil ...

Zdeněk Pospíchal (3)

Narozen 28.6.1940 v Brně. Dr., Ing., vysokoškolský pedagog a soudní znalec, specializuje se na ekologické inženýrství, problematiku životního prostředí nejen z hlediska průmyslových podniků, ale též nemocnic, škol, hotelů apod. Publikuje též o výstavbě a provozu saun, o energetických problémech, čistotě měst a druhotných surovinách.

Zdeněk Pilař (6)

Narozen 4. 8. 1921 v Praze, zemřel 2. 11. 2002. Redaktor výtvarných publikací.

Zdeněk Petr (4)

Zdeněk Neubauer (5)

Narozen 30. 5. 1942 v Brně, zemřel 5. 7. 2016 v Praze. RNDr., PhDr., profesor filosofie, přednášky a práce z oboru filosofie vědy a epistemiologie, teoretické biologie, též práce z oboru teologie o významu symbolů.

Zdeněk Moravec (3)

Autor příruček pro filmové amatéry.

Zdeněk Michalec (4)

Populárně vědecké spisy z oboru přírodních věd.

Zdeněk Mařatka (5)

Zdeněk Mařatka byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru gastroenterologie. V roce 1933 maturoval na gymnáziu, v lednu 1939 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1969 byl jmenován profesorem vnitřního lékařství. V letech 1958–1984 byl přednostou II. interní kliniky Fakultní nemocnice v Praze na Bulovce. Jeho otcem byl sochař Josef Mařatka a dětmi jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladatel Kryštof Mařatka, žijící převážně ve Francii. Zabýval se zejména záněty tlustého střeva a endoskopií trávicího ústrojí. Byl členem řady mezinárodních lékařských organizací, ve kterých vykonával funkci presidenta nebo vice presidenta. Je autorem řady odborných publikací a memoárů Paměti – medicína, umění a život v osmi politických režimech Mezi významná ocenění Zdeňka Mařatky patří:

Zdeněk Lahoda (4)

Narozen 5. 11. 1920 v Ústí nad Labem, zemřel 17. 12. 1987 v Praze. Autor detektivních románů, překladatel z němčiny a angličtiny.

Zdeněk Kuneš (10)

Autor publikace o dani z přidané hodnoty.

Zdeněk Kudělka (6)

Moravský historik umění a jedna z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V 50.–60. letech 20. století byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakladatelem a členem tvůrčí skupiny Brno 57. V letech 1945-1949 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně, během studií zde úůsobil jako asistent a později jako odborný asistent semináře dějin umění, v roce 1949 dosáhl titulu PhDr., 1965 CSc., roku 1969 se stal docentem a v roce 1990 byl jmenován profesorem. Během totalitního režimu byl nucen opustit akademickou půdu. V letech 1964-1969 se vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého a poté zpět do Brna, kde působil až do roku 1992. Více o něm také v článku historika umění Jiřího Kroupy ke Kudělkovu životnímu jubileu zde: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110917/F_HistoriaeArtium_40-1996-1_10.pdf?sequence=1

Zdeněk Klepš (7)

Autor technických učebnic.

Zdeněk Hlaváček (5)

Narozen 25. 7. 1899 v Kelči, zemřel 29. 10. 1981 v Praze. Středoškolský profesor, výtvarný teoretik, spisy a překlady z oboru výtvarného umění.

Zdeněk Hazdra (7)

Narozen 17.5.1983 v Nymburce. Mgr., historik, práce o českých dějinách 20.století, specializuje se na období protektorátu, protinacistický odboj, též autor scénářů hudebně-literárních pořadů.

Zdeněk Hanuš Knapp (4)

Vojenský letec, radiotelegrafista, který létal s 311. čs. bombardovací perutí RAF u velitelství pobřežního letectva.

Zdeněk Fleischer (4)

Zdeněk Fleischer byl už od svého mládí dobrým pěstitelem, který posléze vyrostl v nejlepšího odborníka československého kaktusářství, uznávanou, ctěnou a největší autoritu v naší botanické zálibě. Jeho vnímavost, hluboký zájem o kaktusy a konečně 50 let praxe, prováděné na nejvyšší teoretické úrovni se staly dnes již symbolem a pojmem. Nejeden kaktusář používá při výsevech tzv. fleischerovou metodu do zavařovacích láhví. Je to starý způsob vysévání, sám Fleischer uvádí, že obrázek viděl ve staré literatuře, jen celý způsob propracoval, aby při výsevech byly co nejmenší ztráty. Takových dobrých pěstitelských nápadů bylo spousty, se všemi se rád podělil se svými přáteli. Neznám téma, na které by neznal odpověď, ani tehdy, když přednášel u nás v Ostravě 25. 2. 1962, a kde jeho slova začínala typicky takto: „Vážení přátelé, můj nejdražší přítel Zavadil mě pověřil, abych si vybral nějaké téma, kterému nejmíň rozumím, protože se nejlépe mluví o tom, čemu se nerozumí, a to je o výživě a hnojení kaktusů. Myslím, že nikdo neodolal pokušení, aby občas si ty kaktusy nějak nepřihnojil. Říkám pokušení, protože máme tu školu Fričovu, který byl jaksi odpůrcem hnojení a razil heslo: „Kdo čím zachází – tím také končí”. No tak slovo hnojař, jako on propagoval bylo jakousi příhanou. Ale myslím, že se mezi staršími kaktusáři nenajde nikdo kdo by nehnojil. Ovšem, přesto, že je to takové zajímavé téma, takové pikantní, řek bych, že tomu nikdo nerozumí.” Skromný úvod do přednášky na stále aktuální téma, bylo však vyvrcholením fantastického povídání. Celá přednáška by se dala shrnout pod jedno Fleischerovo nezapomenutelné heslo: „Kráva má v zadku více rozumu, než všichni kaktusáři dohromady.” Já sám nikdy nezapomenu přednášky Zd. Fleischera, které jsem navštívil. Jeho osobité kouzlo vypravěče upoutalo všechny posluchače. Př. Zavadil některé tyto přednášky zaznamenával na magnetofonový pásek. V jednom dopise Emil Zavadil píše, že má 20 pásků s nahrávkami různých kaktusářů, z toho 7 hodin...

Zdeněk Červenka (7)

Švédský akademik českého původu. Přednášel na kalifornské univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Bostonu a na vojenské koleji NATO v Římě. V Uppsale působil více než 20 let jako vědecký ředitel Skandinávského ústavu pro Afriku, o které napsal řadu knih. Nepřestal však sledovat vývoj v zemi, ve které se narodil, a po pádu komunismu napsal 2 studie o politické a hospodářské transformaci Československa, které vyšly v Londýně. Po odchodu ze Skandinávského ústavu v roce 2002 se věnoval psaní "real fiction" románů o české kriminální scéně. Knihu o kupónové privatizaci s názvem "Kuponový král" a o pašování českých zbraní s titulem "Škorpion" napsal pod pseudonymem Dennis Kane. Třetí, "Vzestup a pád šejdíře Romana Kočíře" vyšla pod jeho jménem Zdenek Červenka. V roce 2010 se Zdenek Červenka začal věnovat novému žánru – příběhům ze života na vesnici Autignac v jižní Francii, kde v současnosti žije. Knížka s názvem Změna je život, s podtitulem Jak si žije důchodce v jižní Francii, vyšla 30.března 2011 s předmluvou Zdeňka Svěráka, který ji též pokřtil. Nyní píše druhý díl s názvem Pohlednice z Languedoku Má dva syny: Simona, docenta psychiatrie a primáře na fakultní nemocnici ve Stockholmu a novináře Andrease jenž za komentáře v denníku Svenska Dagbladet o současné evropské finanční krizi, byl v listopadu vyhlášen Švédskou Akademii za nejlepšího novináře Švédska.

Zdeněk A Tichý (6)

Narozen 24. 1. 1965 v Ústí nad Orlicí. Mgr., redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg a publicista. Publikačně je zaměřen především na oblast divadla, také autor článku z oblasti knihovnictví, spolupracuje na divadelních a filmových festivalech.

Zdena Rydvalová (7)

Prozaička pro mládež.

Zbyněk Roček (3)

Doc. RNDr. Zbyněk Roček, DrSc., vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor zeměpis-biologie. Na této fakultě působí na katedře zoologie, přednáší předměty související s vývojovou morfologií živočichů. V laboratoři paleobiologie Geologického ústavu AV ČR se zabývá evolucí obojživelník a systematikou třetihorních plazů. Za rok 2002 mu byla udělena cena Českého literárního fondu za knihu „Historie obratlovců“.

Zbyněk Černík (7)

ČERNÍK Zbyněk, PhDr. – autor, překladatel, publicista, 17. 1. 1951 Praha, rozvedený, býv. m. Eva Černíková, děti: Kateřina, Kristýna. NYNÍ překladatel, spisovatel, publicista. ST FF UK Praha, angličtina, švédština 1975. 1977-92 redaktor nakladat. Odeon. ZÁJMY cestování, fotografování, příroda, angličtina, švédština. 1990-91 stud. pobyt ve Švédsku. Politicky nikdy nikde neorganizován. V 1990 překladatelská cena Švédské akademie, 1991 prémie Fondu švédských spisovatelů. Překlady ze švédštiny a z angličtiny, publicistická činnost. V SFK a organizacích nepůsobí, soutěží se nikdy neúčastnil. OBLIBA R. Bradbury. DÍLO povídky v čas. Květy, Sedmička, Tech. týdeník, Kmen aj., spolupráce s rozhlasem, povídky v antologiích: Osudný omyl patagonského profesora, Komisařův velký případ, Uličníci, Stroj času, Cesta do pravěku , Homo fisci, Rodinný slet , Exkurze , Holmovy dva omyly s vážnými následky , Problém osobnosti, Elektrický muž .

Zbigniew Pietrasiński (4)

Zahn Timothy (10)

Yves Paccalet (2)

Biolog, zoolog, botanik. Francouz Yves Paccalet byl od roku 1972 až do smrti Jacquese-Yvese Consteaua „oficiálním spisovatelem“ jeho týmu. Spolu s ním napsal sedmnáct populárně-oceánologických knih . V češtině byl též vydán jeho životopis Jacquese-Yvese Consteaua V oceánu života. Kromě populárně-vědeckých knih píše i romány a eseje.

Yuval Noah Harari (10)

Yuval Noah Harari, hebrejsky: יובל נח הררי‎ je izraelský intelektuál, historik a filosof, profesor světových dějin na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, autor populárně-naučných publikací. Jaho práce zkoumají svobodnou vůli, vědomí, inteligenci, štěstí a strádání. Zabývá se makrohistorií, pokouší se zformulovat odpovědi na otázky týkající se například vztahu dějin a biologie či vztahu a rozdílů mezi Homo sapiens a zvířaty.

Yukinobu Tatsu (10)

Xiu Tong (9)

Wolfgang Sawallisch (6)

Wolfgang Sawallisch byl uznávaný německý dirigent a klavírista, který se proslavil interpretací romantického hudebního repertoáru, zejména děl Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta. Během své slavné kariéry působil Sawallisch jako hudební ředitel několika prestižních institucí, mimo jiné v letech 1971-1992 v Bavorské státní opeře v Mnichově. V letech 1960 až 1970 byl také hlavním dirigentem Vídeňských symfoniků a později se v letech 1993 až 2003 ujal role hudebního ředitele Filadelfského orchestru.

Wolfgang Mießner (7)

Německý učitel sportu , zabývá se skupinovým i individuálním tréninkem, jeho organizací, řízení a managementem. Publikace z oboru.

Willie Nelson (7)

Willie Nelson je legendární osobností americké hudby, proslulou jako zpěvák, skladatel, autor, básník, herec a aktivista. Nelson se narodil 29. dubna 1933 v texaském Abbottu a svou hudební kariéru zahájil v 50. letech 20. století, ale výrazného úspěchu dosáhl až v 70. letech 20. století, kdy se mu podařil kritický i komerční průlom s albem "Shotgun Willie" , po němž následovaly desky "Red Headed Stranger" a "Stardust" . Jeho jedinečná směs country hudby s jazzem, blues, folkem a rockem z něj učinila ikonickou postavu subžánru outlaw country.

William Patterson White (7)

Americký spisovatel westernů.

William Hickling Prescott (4)

William Hickling Prescott byl americký historik a hispanista, uznávaný za prvního amerického vědeckého historika. Ačkoliv trpěl závažným zrakovým postižením, které mu často bránilo ve čtení a psaní, stal se jedním z nejpřednějších amerických historiků 19. století. Měl fotografickou paměť. V tomto článku byl použit překlad textu z článku William H. Prescott na anglické Wikipedii.

Willi Bredel (9)

Willi Bredel byl německý spisovatel a prezident Německé akademie umění. Byl jedním z průkopníků literatury socialistického realismu.

Wilhelmine Heimburg (7)

Emilie Wilhelmine Bertha Behrens , známá pod pseudonymem Wilhelmina Heimburg, byla německá spisovatelka. Behrensová byla dcera vojenského lékaře a spisovatele Hugo Behrense , strávila většinu studií v Quedlinburgu. K práci související s dislokací svého otce přišla v roce 1876 v Salzwedelu, kde žila dva roky s rodiči. Povzbuzována svým otcem, mohla Behrensová v roce 1878 debutovat se svým románem Život mého starého přítele. Protože měla s románem úspěch, stala se jedním z hlavních pracovníků v časopise Die Gartenlaube.

Werner Keller (2)

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Werner Gitt (7)

Werner Gitt je německý spisovatel, emeritní ředitel a profesor. Některé knihy přeloženy do češtiny, např.: Otázky, které jsou kladeny vždy znovu. / 1992. Několik článků zveřejněno společností KPK, z.s., Hradec Králové.

Wendy Darlenová (5)

Petr Lander byl český výtvarník, skladatel, textař, spisovatel a překladatel. Studoval na Anglickém reálném gymnáziu v Praze, v septimě byl však zatčen a strávil více než rok ve vyšetřovací vazbě STB. Po dvouleté vojenské službě u PTP a maturitě na Výtvarné škole v Praze spolupracoval s nakladatelstvími jako knižní ilustrátor, jako kreslíř a grafik pracoval i pro krátký film. Patnáct let upravoval stránky Dikobrazu a publikoval v něm svůj kreslený humor. V sedmdesátých letech se věnoval hlavně volné grafice a navázal spolupráci s Pavlem Smetáčkem. Napsali a odvysílali spolu dva cykly rozhlasových pořadů „Setkání víceméně jazzová“ a „Proč právě takhle?“. Později se Lander uplatnil ve Smetáčkově Traditional Jazz Studiu jako autor textů i hudby. Po odchodu do důchodu v roce 1989 se věnoval překladům amerických autorů knížek pro mládež. Sám je autorem řady knih, vydaných pod pseudonymem Wendy Darlenová.

W. C Tuttle (7)

Americký spisovatel a scenárista, autor westernů.

Vojtěch Sedláček (4)

Narozen 9.9.1892 v Libčanech u Hradce Králové, zemřel 3.2.1973 v Praze. Malíř, grafik a ilustrátor, středoškolský profesor.

Vojtěch Mašek (6)

libretista a výtvarník, skladatel a textař, vystudoval scénaristiku na FAMU. S Džianem Babanem je členem Monstrkabaretu Freda Brunolda a autorsky se podílejí na všech jeho aktivitách.

Vojtěch Lev (9)

Narozen 14.12.1882 v Jílovém u Prahy, zemřel 11.10.1974 v Praze. Dělnický novinář a redaktor, beletrista, autor knih pro mládež.

Vojtěch Hainer (5)

Narozen 1944. Doc., MUDr., CSc., lékař internista, práce z oboru obezitologie, dietologie a endokrinologie.

Vojtech Dangl (7)

Vojtech Dangl byl slovenský historik, spoluzakladatel, přední představitel a popularizátor vojenských dějin na Slovensku. V rodných Šahách absolvoval základní a střední školu a po maturitě nastoupil na České vysoké učení technické v Praze, ale zakrátko přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde absolvoval studium v oboru historie – filosofie. Následně v letech 1962–1968 působil jako odborný pracovník v Muzeu Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a po vojenské prezenční službě pracoval ve Slovenském ústavu památkové péče a ochrany přírody v Bratislavě . V letech 1970–2004 působil jako vědecký pracovník ve Vojenském historickém ústavu v Bratislavě, kde v letech 1990–1994 zastával funkci zástupce náčelníka a v letech 1994–1999 ředitele odboru vojensko-historických výzkumů. V letech 1999–2004 působil jako předseda vědecké rady VHÚ. Roku 2004 odešel z VHÚ a ve své vědecko-výzkumné práci pokračoval v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Byl členem Slovenské historické společnosti, Slovensko-maďarské historické komise a Spolku slovenských spisovatelů. Zemřel 8. července 2018 a 12. července 2018 byl zpopelněn v krematoriu v Bratislavě. Dangl se vědecko-výzkumně i organizačně podílel na etablování vojenských dějin jako historické disciplíny na Slovensku. Stál u zakládání a konstituování VHÚ, který nadále slouží jako institucionální základna výzkumu vojenských dějin. Spoluzaložil a dlouhodobě vedl vědecký časopis Vojenská história vydávaný tímto ústavem. Systematicky zkoumal vojenské dějiny Slovenska. Je autorem 14 monografií a více než 50 studií a spoluautorem 10 kolektivních monografií a 11 encyklopedických děl. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vojtech Dangl na slovenské Wikipedii....

Vojtěch Cinybulk (7)

Narozen 10.8.1915 v Praze, zemřel 6.2.1994 v Praze. Grafik, loutkář, docent na DAMU, loutkové hry a knihy pro mládež.

Vladislav Štěpánek (8)

Narozen 1920, zemřel 18.12.1981 v Praze. Novinář, hra.