Všichni Autoři a témata

Jitka Rákosníková (7)

Redaktorka časopisu o vaření, spoluautorka cestopisu se zaměřením na národní kuchyně.

Jiřina Strmeňová (4)

R. 1950 maturovala na gymnáziu v Bratislave, kde r. 1950 – 56 študovala na Lekárskej fakulte UK. Po štúdiách pôsobila v Bratislave: r. 1956 – 59 ako lekárka Mestského ústavu.

Jiřina Salačová (1)

Czech vocalist.

Jiří Zeman (7)

Jiří Zeman, celým jménem Jiří Antonín Michael Zeman je český spisovatel . Jeho otec R. V. Zeman byl herec, tenorista a režisér, matka Anna Magdalena Gravčaková-Zemanová byla malířka. Žije střídavě v Praze, Vídni, Římě, Berlíně a Paříži. Původně výtvarník, od roku 1989 se živí pouze jako spisovatel a dramatik. Je příbuzný se spisovateli Ivanem Olbrachtem , Antalem Staškem a Adolfem Zemanem. Do poloviny devadesátých let měl galerii ve Vídni a v Praze. Zároveň se živil příležitostnými pracemi. Poté se profesionálně věnoval literatuře. Má čtyři děti: Barboru Harsovou Kovandovou, Daniela Srbu, Kateřinu Michajlovovou a Valentinu Zemanovou Tesařovou. Každoročně spolupořádá expedice Přežití – Survival. Na těch se živí jen tím, co si nasbírá a uloví s minimem vybavení. Propagoval je v časopise Mladý svět od konce 80. let 20. století. V letech 1996–1999 redigoval v nakladatelství Ivo Železný v časopisu RODOKAPS seriál „Dokážeš Přežít?“ Jeho články o přežití si lze rovněž přečíst v časopisech Koktejl nebo 21. století. O Přežití měl další pořady v rozhlase a televizi. Pro uměleckou agenturu SKKS vytvořil třídílný komponovaný pořad „SOS Robinzon“. Začínal jako básník. První verše a povídky mu vyšly v časopise Předvoj. Dobrodružné povídky mu tiskl časopis Tramp a četly se v relaci Pionýrská jitřenka Československého rozhlasu. Napsal přes čtyřicet knih a dvacet divadelních her pro dospělé, mládež a děti, z nichž většina měla premiéru a hraje se v zahraničí. Věnuje se i turistické literatuře. Pro nakladatelství Akcent napsal tituly Praha a okolí, Krkonoše, Křivoklátsko, Český kras, Brdy, Lužické hory, České Středohoří, Polabí a Orlické hory. Pro totéž nakladatelství napsal vodácký průvodce po Berounce a jejich přítocích. Knihy Hoj ty štědrý večere a Hody hody doprovody popisují, jak se slavily vánoční a velikonoční svátky ve Staré Praze. Praha – největší...

Jiří Zdeněk Novák (11)

Narozen 14.10.1912 v Praze, zemřel 2001. Dr., nakladatelský redaktor, prozaik, filmový scénárista, dramatik, autor dramatických úprav, překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Jiří Valja (6)

Jiří Valja byl český spisovatel a překladatel především z angličtiny a ruštiny. V roce 1938 vystudoval na Univerzitě Karlově práva, poté se stal redaktorem. V roce 1944 byl totálně nasazen. Po válce pracoval na ministerstvu informací a jako novinový redaktor, od roku 1956 se věnoval výhradně překládání a vlastní literární práci. Vydával básnické sbírky a psychologické romány a povídky. Psal také rozhlasové hry a dramatisace. Publikoval také za války v díle Jarní almanach básnický 1940. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou překlady, převážně z angličtiny. K nejvýznamnějším patří jeho překlady básníRoberta Burnse, Thomase Stearnse Eliota a Langstona Hughese. Překládal také moderní prózu, např. Grahama Greena a Williama Faulknera: Překládal také z ruštiny , výjimečně z francouzštiny a slovenštiny . Společně s manželkou Dr. Libuší Bubeníkovou přeložili román Dva divoši .

Jiří Strnad (5)

Czech vocalist.

Jiří Soják (3)

Jiří Soják byl československý a český botanik taxonom. Působil v Národním muzeu v Praze. Při své vědecké práci popsal řadu rostlinných druhů. Významně se věnoval herbářovým sbírkám. Od roku 1970–1990 působil jako vedoucí botanického oddělení národního muzea. Při svých výzkumech věnoval obzvláštní pozornost rodu mochna.

Jiří Šlégl (8)

Autor publikací o pohořích a ekologické výchově.

Jiří Šebánek (9)

Jiří Šebánek byl český scenárista, spisovatel, komik a jeden ze zakladatelů cimrmanologie. Se Zdeňkem Svěrákem připravoval rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde se postava Járy Cimrmana poprvé objevila, a roku 1966 přišel s myšlenkou založit Cimrmanovo divadlo. Zde působil jako spoluautor a herec, ovšem už roku 1969 po uměleckých neshodách z divadla odešel. Později založil paralelní cimrmanologický badatelský tým Salón Cimrman a s dalším legendárním cimrmanologem Karlem Velebným vydal zvukové album Jazzman Cimrman . Mezi jeho další úspěšné projekty patřil večerníček Bob a Bobek nebo televizní pořad Chcete mě? . V Hospodě na Mýtince měl zastat roli Hostinského, ale kvůli odchodu ze souboru se této role nedočkal. Místo něj tuto roli ztvárnil Jan Klusák.

Jiří Pražák (4)

Narozen 16.12.1926 v Praze, zemřel 25.11.2002. PhDr., archivář, práce z oboru, publikace a překlad z oboru vojenství.

Jiří Osolsobě (2)

Jiří Osolsobě byl československý vojenský letec. Za druhé světové války sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Nejprve nalétal více než 200 operačních hodin jako radiotelegrafista na dvoumotorových bombardérech Vickers Wellington, po absolvování pilotního výcviku v Kanadě se k peruti vrátil jako druhý pilot čtyřmotorových bombardérů Consolidated B-24 Liberator. V závěru války se stal kapitánem osádky. Po únorovém puči emigroval do USA a v New Yorku pracoval jako bankovní úředník. V únoru roku 1940 se neúspěšně snažil přejít hranici z Vorarlberska do Švýcarska nebo Lichtenštejnska. Po návratu do Protektorátu se mu podařilo koupit dva bulharské pasy, na které společně s Jiřím Roztočilem odjeli vlakem do Bratislavy. Dostali se až do Cařihradu, kde se na francouzském zastupitelství přihlásili do Cizinecké legie. Ve Francii byl přidělen k telegrafnímu praporu 1. československé divize, který dostal 9. června rozkaz k odjezdu na frontu. 10. června dorazil vlakem do Dijonu, odkud pokračoval jako motospojka do Bar-sur-Seine. 11. června se přesunul do Mossonu. 14. června byl vydán rozkaz k ústupu, 20. června odplul na lodi Ville de Liège z Le Verdon-sur-Mer do Liverpoolu. Po přijetí do britského Královského letectva a absolvování radiotelegrafického a střeleckého výcviku zahájil operační výcvik jako přední střelec v osádce Miroslava Plecitého. Po třech týden byl přeřazen na pozici radiotelegrafisty v nově se tvořící osádce Františka Bulise. 3. října 1941 odstartoval na svůj první operační let, kterým byl nálet na doky v Dunkerque. Při čtvrtém operačním letu na byl letoun po ohození pum na přístav v Brémách zasažen protiletadlovou palbou a musel většinu cesty zpět letět na jeden motor, operace tak trvala dlouhých sedm hodin deset minut. Z náletu na seřaďovací nádraží v Berlíně se vrátil se střepinou nad levým spánkem. Wellington napadly nad Zuiderským ...

Jiří Olič (6)

Jiří Olič je český básník, prozaik, esejista a literární kritik. Od roku 1976 žije v Bratislavě, po roce 1995 střídavě také v Dlouhé Loučce na Olomoucku. Středoškolské vzdělání získal na Střední zemědělsko-technické škole v Olomouci, poté pokračoval studiem na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, kde získal roku 1973 titul Ing. Do roku 1989 pracoval jako agronom, poté jako redaktor v časopisech Fragment K a Kultúrny život. Působil také v nakladatelstvích Paseka a Votobia a v olomouckém Muzeu umění . Je držitelem ceny Toma Stopparda a rytířem Řádu zelené berušky. V 70. a 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Koruna, Kontakt, Vokno, Revolver Revue, Pražská komunikace, Střední Evropa, Doutník, Listopad, Někdo něco, Výběr zajímavostí z domova i ciziny. Po roce 1989 publikoval ve Fragmentu, Architektu, Slovenských pohľadech, Proglasu, Literárních novinách, Výtvarném umění, Profilu, Respektu, Souvislostech, Boxu, Kurzu, Ateliéru, Umění a řemeslech, Kritické Příloze Revolver Revue, Mladé frontě Dnes, v Lidových novinách atd. V současné době přispívá do dvouměsíčníku Listy. Počátek Oličovy tvorby charakterizuje především tvorba básnická. Později se Olič profiluje také jako demlolog a váchalolog , jako výtvarný kritik, a nakonec také jako prozaik. Na počátku devadesátých let se začal plně věnovat žánru, který je mu nejbližší, a sice ironickému komentáři. Mezi Oličova nejvýznamnější díla patří soubor Marná snaha , který obsahuje kritické glosy, eseje a parodickou prózu a vyznačuje se naivismem a tematickým zaujetím banalismem, populární kulturou a kýčem. Další osobitou knihou je Molitan , ve které autor polemizuje s moderní „televizní“ kulturou formou aforismů a miniesejů. Sbírka Velký strážce se vyznačuje úmyslnou rezignací na ...

Jiří Morava (5)

Jiří Morava , vlastním jménem Jiří Vlk, používal také pseudonym Georg J. Morava byl český literární historik, básník a prozaik žijící od roku 1968 v exilu v rakouském Innsbrucku. Narodil se v továrnické rodině spolumajitele firmy Alpa. Maturoval roku 1951 na gymnáziu v Králově Poli v Brně, na FF MU studoval literární vědu, češtinu a ruštinu.Vzhledem ke svému sociálnímu původu a svému kritickému postoji k socialismu byl nucen řadu let pracovat jako horník a dřevorubec. Teprve na konci padesátých let mohl krátce pracovat jako archivář. Ale jž v roce 1962 byl soudem odsouzen za urážku komunistické strany a musel opustit místo archiváře. V roce l968 byl obžalován okresní prokuraturou za urážku prezidenta Novotného. Po vpádu sovětských vojsk v roce 1968 emigroval do Rakouska. Zde obdržel několikaleté stipendium na vídeňské univerzitě. Po absolutoriu nastoupil jako redaktor a historik do nakladatelství v Innsbrucku. Souběžně si doplňoval vzdělání na zdejší univerzitě a získal titul magistra filozofie. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek Tchechische Geselschaft fur Literatur, Wissenschaft und Kultur-Comenius, jehož prostřednictvím vyšla zde díla Hrabala, Švandrlíka, Škutiny a dalších v Čechách zakázaných autorů. Svými články a povídkami se prosadil v řadě známých tiskovin jako Le Monde, Suddeueutsche Zeitung, Wiener Journal, Tiroles Tages Zeitung aj. Velký ohlas měly i jeho kulturně-politické pořady v rakouském a italském rozhlase. Když v tyrolských archivech objevil neznámé dokklady o Karlu Havlíčku Borovském, rozhodl se je zpracovat knižně. Prosadil se i dalšími historickými pracemi o Boženě Němcové a Františku Palackém. Velkým úspěchem bylo i jeho knižní zpracování receptů Magdaleny Rettigové, které vyšlo opakovaně pod názvem Altbohmische Kochkunst. Státní bezpečnost monitorovala Moravovu činnost v Rakousku řadu let jako protistátní a protisocialistickou. Angažoval se i politic...

Jiří Kulhánek (7)

Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Narodil se 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, nyní žije v Praze. V roce 1989 absolvoval SPŠS v Liberci. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti ; obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků , detailní popisy vyspělé techniky , s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Od roku 1993 člen SF&F Workshopu. Z jeho díla uveďme zejména romány Vládci strachu a Cesta krve I – Dobrák , která získala cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Tatáž cena pak byla o rok pozdě...

Jiří Krofta (10)

Narozen 9.3.1906. Ing. architekt, CSc., docent, publikace z oboru stavebnictví.

Jiří Kocian (7)

Jiří Kocian je český historik. V rámci své vědecké činnosti se zaměřuje na české a československé dějiny po roce 1945, konkrétně na vývoj politického systému a politického stranictví. Po studiu historie a filozofie na Filozofické fakultě UK prošel několika vědeckými institucemi a od roku 1994 působí v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde nyní zastává post vedoucího Oddělení pro výzkum českých a československých dějin 1945–1989 a post zástupce ředitele. Kromě toho přednáší na FF UK, FSV UK a FF UJEP. Je členem mj. několika vědeckých, oborových a edičních rad českých vědeckých institucí a členem Česko-rakouské komise historiků. Rovněž je autorem několika monografií a mnoha odborných studií, podílel se na vzniku učebnic nejnovějších dějin a také sborníků z některých historiografických konferencí. Je členem několika vědeckých a redakčních rad, a také častým hostem v diskusních pořadech České televize věnovaných dějinám. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem. V současné době je tajemníkem Českého národního komitétu historiků a předsedá výboru Sdružení historiků České republiky.

Jiří Kejř (4)

Jiří Kejř byl český právní historik specializující se na dějiny středověku, zejména se zabýval kanonickým právem, vznikem městského zřízení a husitstvím. Vychován byl v českobratrské tradici. Po maturitě vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, práci s prameny se učil i na filozofické fakultě. Působil na Ústavu státu a práva Československé akademie věd. V 80. letech 20. století přednášel na Cambridge University. Z právnického a historického hlediska se zabýval studiem české reformace ve spojitosti s pražskou středověkou univerzitou, která byla ve středu změn; právní kultuře českých měst a heuristice církevně právních středověkých rukopisů. Zasloužil se o vydání některých Husových spisů a jako znalec jeho názorů střízlivě posoudil Husovo odvolání ke Kristu. Kejř se z právnického hlediska věnoval kostnickému soudu, který oproti akademickým rozpravám, což Hus nedomyslel, musel vynést rozsudek. Průlomový závěr byl, že soudci jednali podle pravidel a ne proradně. Katolická odezva byla významná. Jiří Kejř, člen Husovské komise, zřízené kardinálem Vlkem v Praze, byl roku 1999 jmenován komturem řádu sv. Silvestra, papeže, což bylo pro českého protestanta velice čestné. Od roku 1998 byl členem Učené společnosti ČR. Zhruba do třiceti let působil jako člen Českého pěveckého sboru.

Jiří Kadlec (6)

Publikace v oboru Elektronika a optoelektronika, elektrotechnika.

Jiří Jírovec (7)

Narozen 31. 12. 1941 v Praze. Analytický chemik, publicista.

Jiří Holý (7)

Jiří Holý byl český herec, scénograf a výtvarník. Původně měl být profesionálním výtvarníkem, po absolutoriu obchodní dvouleté akademie studoval grafiku a malířství až do doby, kdy nacisté v roce 1939 zavřeli české vysoké školy. Hrál ochotnicky divadlo. V květnu 1945 se stal členem skupiny levicových divadelníků Obratník, organizované Zdeňkem Míkou, která provozovala agitační pouliční divadlo. Po 2. světové válce se stal profesionálním hercem. V roce 1946 působil v zájezdové skupině Jindřicha Plachty, zařazené jako „Divadlo pod Plachtou“ do Vesnického divadla, později hrál v různých oblastních divadlech . V letech 1960–1986 byl předním členem souboru pražského Divadla E. F. Buriana. V oblastních divadlech se také uplatnil jako scénograf a kostýmní výtvarník. Od roku 1986 byl v důchodu a vystupoval pouze příležitostně. Jednalo se také o uznávaného rozhlasového a dabingového herce, který byl nositelem prestižní Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v tomto oboru . Byl rovněž držitelem Státní ceny a roku 1983 jmenován zasloužilým umělcem. Ve filmu i v televizi ztvárnil velké množství drobnějších a epizodních rolí, zejména v mladším věku se často jednalo o různé záporné postavy . Vyučoval herectví na brněnské JAMU a pražské konzervatoři,po celý život se nepřetržitě věnoval výtvarné tvorbě , kterou představil na několika kolektivních i samostatných výstavách.

Jiří Doležal (9)

Dřevařský odborník, práce z oboru.

Jiří Čermák (9)

Jiří Čermák byl cestovatel, zeměpisec a kartograf. Autor horolezecké, legionářské a zeměpisné literatury. Před první světovou válkou se věnoval horolezectví a stál u zrodu prvního českého horolezeckého spolku. Kromě hor také cestoval. Po absolvování vysokoškolských studií v Praze a Grenoblu se těsně před první světovou válkou zabýval geologii a paleontologií. První světová válka jej zavedla na srbskou frontu a do řad československých legií v Rusku. Po první světové válce se stal důstojníkem prvorepublikové československé armády a těsně před Mnichovem pak byl ustanoven velitelem Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Tuto funkci zastával i během prvního roku protektorátu prakticky do svého zatčení na počátku února 1940. Spolu s několika klíčovými pracovníky z řad zaměstnanců ústavu se mu v tomto období podařilo před Němci zatajit strategicky důležité geografické materiály. V následném procesu byl za tyto činy obžalován, suspendován ze své funkce, odsouzen a uvězněn. Po skončení druhé světové války se v květnu 1945 nakrátko účastnil poválečné obnovy Vojenského zeměpisného ústavu, ale již v roce 1946 odešel z aktivní vojenské služby. Mezi světovými válkami byl členem mnoha československých vědeckých, badatelských, zeměpisných a geografických společností. V tomto svém zaměření pokračoval i po druhé světové válce prakticky až do svého skonu. Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě v rodině spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny Bohuslava Čermáka. Jako pětiletý se s rodiči přestěhoval na Smíchov. Jiří Čermák měl od mládí rád hory a podnikl řadu cest do evropských pohoří. Cílem jeho výprav byly často slovinské Julské Alpy. Tady jej zaujaly především masivy Triglavu a Razoru . Aby Slovinci zabránili poněmčování svých hor, ustavili roce 1893 v Ljublani spolek s názvem "Slovinsko Planinsko družstvo"...

Jiří Bárta (8)

Holubovský rodák Jiří Bárta napsal a vlastním nákladem vydal knihu o milované hoře Kleti. Do téměř dvou set stránkového díla vložil autor skoro šest let trvající bádání v archivech a shromažďování podkladů a především intimní vztah k místu ovlivňujícímu zásadním způsobem jeho život. Dnes pětašedesátiletý Jiří Bárta se narodil na samém úpatí Kleti v obci Holubov. Odmalička byl s horou spjatý nejen tím, že k ní denně vzhlížel a měl to jen pár kroků do lesů, které ji pokrývají, ale také díky tatínkově vyprávění o dědovi, jenž býval na Kleti knížecím cestářem. Před dvěma lety zemřela J. Bártovi manželka, která mu byla velkou oporou, lyžovala s ním na svazích Kletě a společně brávali na milovanou horu také dceru a vnoučata. Nejméně rok mu trvalo, než se vyrovnal s těžkou ztrátou a mohl se vrátit k dokončení knihy, která bude v prodeji od 21. července 2011 na veletrhu v Křemži a přímo na chatě v sousedství kleťské rozhledny.

Jiří Babica (8)

Jiří Babica je český kuchař. Vyučil se v pražských hotelích Palace a Ambassador. Mezi lety 2008–2014 moderoval pořad Babicovy dobroty na TV Nova a v letech 2015–2016 pořad Babica vs. Sapík na TV Barrandov. Vedle svého působení v televizních pořadech provozuje v Praze SKI servis a půjčovnu lyží. Od konce 80. let působil v Německu v Kolíně nad Rýnem. V důsledku pandemie covidu-19 si v roce 2020 založil YouTube kanál s názvem „Babicova televize“, kde publikuje videa s recepty a zábavným obsahem. Babica hraje fotbal za tým celebrit Real Top Praha a je vášnivým cestovatelem.

Jiří Andreska (8)

Jiří Andreska byl český lesník, myslivecký historik, muzejník, etnograf, autor článků, knih a monografií. Narodil se v Kyjích u Prahy. Dětství prožil v Nepomuku. Od 15 let pracoval jako lesní praktikant na lesní správě Hartmanice na Šumavě, poté čtyři roky studoval na lesnické škole v Písku. V letech 1955-1983 působil v Zemědělském muzeu v Praze, na Konopišti a na loveckém zámku Ohrada na Hluboké, jako odborný a vědecký pracovník. Lesnickou fakultu VŠZ v Praze ukončil r. 1964, studium etnografie r. 1980 jako kandidát historických věd. Věnoval se badatelské činnosti, zejména studoval dějiny lesnictví, myslivosti, rybářství a vývoje jihočeské krajiny. Mnohé výsledky jeho práce jsou dodnes přístupné v muzejních expozicích zámku Ohrada. Po roce 1983 střídal různá zaměstnání, ponejvíce se v tomto období věnoval spisovatelské činnosti. Od roku 1961 pravidelně spolupracoval s Jihočeským rozhlasem, s Českou televizí a filmovými studii na pořadech o přírodě, zejména ptactvu a zvěři. Pro českobudějovické studio Českého rozhlasu připravil jako externí spolupracovník těžko uvěřitelných 3 000 příspěvků. Ačkoli vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze, za své nejvýznamnější učitele pokládal celý život zoology prof. Julia Komárka a zejména Doc. Waltra Černého z Přírodovědecké fakulty v Praze. Zájem o zoologii, myslivost a historii zůstal i po jeho smrti nadále v rodině a ve svém synovi Janu Andreskovi má dodnes velmi schopného pokračovatele.

Jiří Anderle (9)

Jiří Anderle je český akademický malíř a grafik. Roku 1961 vystudoval AVU . Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky. V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřuje existenciální úzkost člověka jak konkrétní , tak i obecnou, nadčasovou . V poslední době se od těchto výstražných až tragických témat posouvá a blíží se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech. Počet Anderleho samostatných výstav v  celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu i v pařížském Pompidouově centru. Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka. Od roku 1997 je autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku vysílaného na Dvojce Českého rozhlasu. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně a obdržel Čestné občanství Prahy 6. Samostatné výstavy:

Jiří A Svoboda (5)

Profesor, PhDr., DrSc., profesor antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí Střediska pro paleolit a paleoetnologii při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích, kde pokračuje v práci vynikajících badatelů – Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Z uvedeného střediska učinil badatelské pracoviště vyhledávané našimi i zahraničními odborníky. Zabývá se problematikou paleolitu v celé šíři, zejména moravským paleolitem. Navázal na terénní výzkumy svých předchůdců v areálu Dolní Věstonice-Pavlov-Milovice, v Předmostí u Přerova, v Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat, nové výzkumy otevřel na Stránské skále v Brně a v pískovcových převisech severních Čech. Zúčastnil se paleoantropologických, archeologických a etnoarcheologických expedicí a studijních cest v zahraničí, směrovaných především na Saharu, na Sibiř, do Ohňové země, aj. Výsledky těchto výzkumů se promítly ve více než 350 statích v našich i zahraničních časopisech, včetně časopisů impaktovaných , a v řadě vědeckých monografií.

Jinny Johnson (10)

Autorka dětských knih o zvířatech a lidském těle.

Jindřich Procházka (10)

Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .

Jindřich Novák (5)

RNDr. Jindřich Novák je zoolog, vysokoškolský pedagog a šéfredaktor časopisu Akvárium terárium. Tropické ryby chová třicet let. Publikoval na dvě stě článků z oblasti systematiky, ekologie a etologie ryb a akvaristiky, zabýval se i exportem a importem akvarijních i hospodářských ryb. Je spoluautorem několika knih.

Jindřich Klůfa (9)

RNDr. doc. Jindřich Klůfa , matematik, práce z oboru.

Jindřich Bauer (8)

Český dirigent a vedoucí dechového orchestru. Narozen 13. července 1907 v Jemnici u Dačic na Moravě - zemřel 5. prosince 1987.

Jindra Petáková (6)

RNDr. Jindra Petáková je autorkou knihy \"Matematika příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy učebnice s příklady\" - učebnice, kterou důvěrně zná téměř každý středoškolák. Pedagogické činnosti se věnovala 37 let. Od září 2012 je v důchodu. Ve volném čase lyžuje, jezdí na kole, vyráží na túry s turistickým oddílem a pracuje na zahradě.

Jim V Humble (5)

Léčitel, vynálezce a propagátor zázračného minerálního doplňku MMS .

Jim Al-Khalili (7)

Autor je britský fyzik, popularizátor vědy.

Jerry D Thomas (7)

Americký pedagog, duchovní a autor knih pro děti a mládež.

Jennifer Lewis (11)

Americká autorka milostných příběhů.

Jennifer Barnes, (10)

Jelena Svitko (11)

Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.

Jean-Claude Carrière (9)

Jean-Claude Carrière byl francouzský scenárista, herec a režisér. V roce 1973 získal společně s Luisem Buñuelem cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab buržoazie. Roku 1988 pak obdržel spolu s Philipem Kaufmanem druhé ocenění BAFTA za nejlépe adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvoval École normale supérieure v Saint-Cloud. Působil jako prezident státní filmové vysoké školy La Fémis v Paříži. Od roku 1964, kdy napsal scénář k Deníku komorné, spolupracoval se surrealistickým režisérem Luisem Buñuelem. Následně společně vytvořili téměř všechny scénáře režisérova pozdního období. K dalším autorským počinům pro film patří scénáře snímků jako Plechový bubínek , Danton , Návrat Martina Guerra , La dernière image , Nesnesitelná lehkost bytí , Valmont , The Bengali Night , Čínský hlavolam  a Zrození . Spolupracoval také s režisérem Peterem Brookem na seriálu Mahabharata a jeho pětihodinové filmové verzi. Pro Michaela Hanekeho napsal scénář k mysterióznímu dramatu Bílá stuha . Televizní tvorba zahrnuje třináctidílný francouzský seriál Robinson Crusoé . Roku 2015 se podílel na scénáři k filmu Ve stínu žen francouzského režiséra Philippa Garrela. Později s ním spolupracoval na filmech Milenec na jeden den a Le sel des larmes . Rovněž se podílel na scénářích k filmům Garrelova syna Louise Věrní nevěrní a La croisade . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Carrière na anglické Wikipedii.

Jean-Christophe Rufin (6)

Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí a působil jako diplomat . Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu , v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů a sedmi esejistických knih.

Jean Lebrau (3)

Francouzský básník a prozaik.

Jean Laffitte (6)

Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.

Jaroslav Zahálka (4)

Knihy kuchařských předpisů.

Jaroslav Vostrý (8)

Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....

Jaroslav Šulc (8)

Vystudoval Raisův státní učitelský ústav v Jičíně. Pracoval jako odborný učitel v oblasti Beskyd, na Opavsku a Ostravsku . Spolupracoval s ostravským rozhlasem, během okupace působil v Praze. Je autorem básní, prózy i literatury pro děti, jeho dílo má vztah ke kraji a regionálním umělcům. Užíval i pseudonymy Jindřich Hahn, Jan Klen a J. Šulcová. Jako první přišel roku 1948 s myšlenkou realizovat festival Bezručova Opava

Jaroslav Stoklasa (5)

Narozen 1926 v Hradci Králové, zemřel 12. 1. 2007. Ing., CSc., ekonom, ekolog, spoluautor příruček pro zařízení bytu, autor prací o ochraně životního prostředí, překladatel z angličtiny.

Jaroslav Pachner (5)

Ing. arch. Jaroslav Pachner . Pracuje jako autorizovaný architekt. Dlouhodobě spolupracuje s Oblastním muzeem v Chomutově a Státním oblastním archivem Chomutov se sídlem v Kadani. Podílí se na řadě publikací těchto institucí. V letech 1974-1980 studoval na fakultě architektury ČVUT v Praze a následně v letech 1988-1990 postgraduálně rekonstrukci památek tamtéž. Po promoci pracoval ve Stavoprojektu Liberec, po roce 1989 krátce na severočeském územním odborném pracovišti NPÚ v Ústí nad Labem a jako architekt města Chomutova. Od roku 1993 působí jako architekt ve svobodném povolání.

Jaroslav Lugs (3)

Narozen 17.9. 1901 v Praze, zemřel 6.2. 1980 v Říčanech. Pracovník Vojenského vědeckého útvaru - hisltorik zbraní, publicista. Práce v oboru české bibliografie a vojenské techniky.

Jaroslav Kříženecký (6)

Narozen v roce 1955. Publicista a fotograf.

Jaroslav Kratochvíl (8)

Narozen 17. 1. 1885 v Tučapech u Vyškova, zemřel 20. 3. 1945 v koncentračním táboře Terezín. Spisovatel, publicista, redaktor. Autor próz, politické literatury, též překladatelsky činný.

Jaroslav Koudelka (7)

Jaroslav Koudelka byl český novinář. V tisku pracoval od r. 1916, v r. 1937 přešel do státní tiskové služby. V r. 1930 procestoval s evropskými novináři USA a při té příležitosti i Maryland. Román o Augustinu Heřmanovi „ Pán na České řece“ psal za okupace. Dále napsal řadu dborných publikací o tisku a jeho technikách

Jaroslav Klofáč (9)

Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.

Jaroslav Kašpar (7)

Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...

Jaroslav Haupt (10)

Narozen 19.4.1899. Dr., středoškolský profesor, práce z pedagogiky a němčiny.

Jaroslav Dufka (10)

Ing. Jaroslav Dufka je autorem 17 knih z oboru TZB, z nich 10 na téma vytápění. Dříve učil na SPŠ žáky-učně v učebním oboru Instalatér a studenty v maturitním oboru MIEZ. V současnosti je v důchodu. Je členem redakční rady časopisu Topenářství Instalace.

Jaroslav Drobník (3)

Narozen 20. 12. 1929 v Praze, zemřel 30. 8. 2012. Prof., RNDr., DrSc., biofyzik, propagátor biotechnologií a především geneticky modifikovaných organismů. Autor prací z oboru.

Jaromír Votík (10)

Jaromír Votík je bývalý český fotbalista a trenér. V sezonách 1986/87 a 2005/06 byl asistentem ve Viktorii Plzeň. Byl vedoucím katedry tělesné výchovy na plzeňské Pedagogické fakultě ZČU. Při ČMFS garantoval výuku trenérské profi licence UEFA. Publikuje knihy s fotbalovou tematikou . Jako hráč působil 15 let v Dynamu ZČE Plzeň.

Jaromír Šavrda (5)

Jaromír Šavrda byl český spisovatel, disident a chartista. V letech 1945–1951 byl studentem gymnázia v Českém Těšíně. Následně mezi léty 1951–1956 vystudoval Filozofickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze. V letech 1967–1972 dálkově studoval i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ze studia byl ale těsně před promocí vyloučen a titul mu byl za toto studium udělen až in memoriam v roce 1991. V letech 1956 až 1957 byl ředitelem Okresního domu osvěty v Jilemnici, poté pracoval v Ostravě jako osvětář a knihovník. V letech 1959 až 1963 byl učitelem českého jazyka a literatury na jedenáctileté škole v Ostravě-Porubě. Následně pracoval jako učitel na hornickém učilišti a poté jako pomocný dělník v ZOO. V letech 1968–1969 byl novinářem v deníku Nová svoboda. Z něj byl kvůli svému nesouhlasu s okupací vojsky Varšavské smlouvy donucen odejít. Stal se poté podnikovým právníkem nakladatelství PULS. Získat práci v nakladatelství PULS mu pomohl jiný ostravský spisovatel, Ota Filip, s kterým se Šavrda znal už z redakce deníku Nová Svoboda. V nakladatelství PULS pracoval do roku 1971, následně byl nucen odejít i z této pracovní pozice a práci získává jen jako skladník v Geologickém průzkumu Ostrava. Od roku 1975 měl invalidní důchod. Během normalizace se věnoval brněnské odnoži samizdatové edice Petlice. Za tuto aktivitu byl v roce 1978 zatčen a odsouzen k 55 měsícům vězení. Po návratu z výkonu trestu se aktivně zapojil do Charty 77 a v září 1982 byl zatčen znovu – za pobuřování. Byl jedním ze zakládajících členů organizace Společnost přátel USA. V roce 1998 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy. Pochován je na hřbitově v Ostravě-Hrabové. Je po něm pojmenována ulice Dr. Šavrdy na Ostravě-Jihu.