Všichni Autoři a témata

Jiří Vacek (13)

Jiří Vacek je český mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury. Působí jako učitel jógy, mystiky a nedvojné filozofie – advaity v Čechách i v zahraničí. Ve své praxi vychází z učení Šrí Ramany Mahárišiho, tamilského mudrce z Arunáčaly. Je autorem encyklopedie z oblasti jógy a mystiky s názvem Řada nejvyšší jóga a mystika. Jeho články byly publikovány v mnoha časopisech tuzemských i zahraničních. Je též autorem mnoha CD a DVD s duchovní tematikou. Do českého jazyka přeložil díla z nejrůznějších oblastí duchovní literatury, především učení Ramany Mahárišiho, ale i mnoha dalších. Jako popularizátor jógy a mystiky značně ovlivnil a stále ovlivňuje současnou duchovní scénu. Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce. Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová. Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů. Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30. Ve volném čase se věnuje veřej...

Jiří Trůneček (9)

Narozen 5.2.1900 v Praze. Ing., dr.techn., profesor průmyslové školy, publikace z oboru elektrotechniky.

Jiří Slavíček (9)

Narozen 30. 7. 1942 v Praze. Spisovatel, autor detektivek a dětské literatury.

Jiří Šedý (11)

Narozen 24. 3. 1980. MUDr. et MDDr., PhD., lékař, chirurg, zaměřený na oblasti: klinická anatomie, poranění míchy, neurogenní plicní edém, orální a maxillofaciální chirurgie a stomatologie. Autor prací z oboru. Také překladatel z a do angličtiny a autor povídek.

Jiří Opelík (7)

Jiří Opelík je český literární kritik, historik, editor a učitel. Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka. Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka a soubor poezie Jana Skácela. Jiří Opelík byl jedním z vůdčích...

Jiří Novotný (8)

Narozen 24. 12. 1921 v Přerově. Bohemista zaměřující se na otázky spisovné češtiny a syntax.

Jiří Navrátil (6)

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jiří Mrázek (6)

Narozen 17.4.1923 v Praze, zemřel 14.11.1978 tamtéž. RNDr., CSc., pracovník Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd, geofyzik, popularizátor přírodních věd a kosmonautiky. Práce v oboru.

Jiří Mareš (9)

Jiří Mareš byl český fotbalista, reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál v roce 1926 tři utkání a dal jeden gól. Hrál za AFK Vršovice a Viktorii Žižkov.

Jiří Lábus (5)

Jiří Lábus je známý český herec, který není známý především díky svým hudebním aktivitám, ale spíše díky své rozsáhlé práci ve filmu, televizi a divadle. Narodil se 26. ledna 1950 v Praze a má za sebou bohatou hereckou a hlasovou kariéru. Lábus je oceňován pro svou všestrannost a ztvárnil celou řadu rolí od komediálních až po dramatické. Za své výkony byl několikrát oceněn Českým lvem. Přestože se podílel na různých projektech, které mohly zahrnovat hudbu, Jiří Lábus není obvykle uznáván jako nahrávací umělec nebo skladatel v tradičním slova smyslu a nejsou obecně známé informace o tom, že by produkoval alba jako Nekonečná deska, Vlak do Santa Fe nebo Draculův švagr . Je možné, že došlo k záměně či záměně s jiným umělcem, nebo že tato díla nejsou mainstreamová.

Jiří Kaše (11)

Jiří Kaše je český historik umění. Po absolvování studia dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze r. 1972 pracoval na Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody . Zde mimo jiné odborně dokumentoval skulptury M. B. Brauna v klementinském chrámu sv. Klimenta, z nichž připravil vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce. Následně působil v Národní galerii v Praze a v letech 1984–1991 pracoval ve Státních restaurátorských atelierech Praha. V této době realizoval krom jiného rozsáhlou akci restaurování kamene orloje a podvěží Staroměstské radnice, byl také vědeckým tajemníkem odborné komise pro dokumentaci, průzkum a restaurování románské ostatkové skříně sv. Maura. V souvislosti se záchranou nástěnných maleb Josefa Váchala v litomyšlském Portmoneu stál roku 1993 u vzniku restaurátorské školy v Litomyšli, která dnes funguje jako Fakulta restaurování Univerzity Pardubice a kde až do současnosti působí na katedře humanitních věd. Hlavní osou jeho zájmu je evropská výtvarná kultura od 17. do 19. století a teoretické i praktické aspekty restaurování a památkové péče. Spolu s muzikologem Juliem Hůlkem je zakladatelskou osobností absurdního "vědeckého" oboru – řimsologie . Je doktorem řimsologie a praktikujícím řimsologem.

Jiří Janoš (7)

Jiří Janoš je český japanolog, koreanista, publicista a spisovatel. V letech 1969-1975 vystudoval japanologii a koreanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1977 zde získal obhajobou rigorózní práce Problémy aktuálního členění v moderní japonštině titul PhDr. . Od roku 1979 do roku 1990 pracoval jako překladatel a redaktor v Redakci obrazového zpravodajství Československé tiskové kanceláře, zároveň se věnoval popularizaci zejména japonských dějin. Od roku 1991 působí jako nezávislý publicista, překladatel a spisovatel. Je autorem několika knih a velkého množství článků v různých časopisech.

Jiří Hochman (9)

Jiří Hochman - narozen 3. 6. 1926 v Plzni, zemřel 12. 2. 2012 v Palm Coast . Novinář, publicista, redaktor, od roku 1974 v emigraci. V roce 1948 dostudoval obchodní akademii v Praze, v letech 1950–54 redaktor Obrany lidu, 1955–68 redaktor Rudého práva, 1968–69 redaktor Reportéra. Působil také jako zahraniční zpravodaj v různých zemích. Po roce 1969 manuální zaměstnání, v roce 1974 odešel do USA, kde přednášel publicistiku. Autor publicistických knih a cestopisů Zápisky z Berlína , Patria o muerte , Svítání nad Džebely ad. V exilu mu vyšly dva romány parodující poměry a události v komunistickém Československu Kronika místodržení v Čechách a Český happening . Sepsal také vzpomínky Alexandra Dubčeka Naděje umírá poslední .

Jiří Fried (8)

Jiří Fried byl český spisovatel, scenárista a dramaturg. Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky, studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu. Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna ; z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň . Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily: Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi , Svědomí , Morálka paní Dulské , Zkouška pokračuje , Hvězda zvaná Pelyněk , Julek , epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře , který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem . Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.

Jiří Formánek (6)

Jiří Formánek je český basketbalista hrající Národní basketbalovou ligu za tým BK Sadská. Hraje na pozici pivota. Je vysoký 210 cm, váží 105 kg. *Rozehraná sezóna - údaje k 20.1.2007

Jiří Březina (10)

Narozen 1980 v Českých Budějovicích. Nakladatel, překladatel, copywriter webových stránek a spisovatel - autor detektivního příběhu.

Jindřich Matiegka (9)

Jindřich Matiegka byl český lékař a antropolog, profesor a rektor Univerzity Karlovy. Roku 1886 absolvoval medicínu v Praze a působil jako lékař, od roku 1890 se začal zabývat antropologií, organizoval antropologickou sekci Národopisné výstavy v Praze, zpracoval rozsáhlý výzkum českého obyvatelstva a podílel se na budování ústavů pro postižené. Roku 1897 se habilitoval v oboru antropologie a demografie na pražské univerzitě, roku 1904 jmenován profesorem. V letech 1922–1923 byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1929–1930 rektorem Univerzity Karlovy. Mezi jeho četnými žáky vynikl zejména Emanuel Vlček. Mimo jiné odborně zkoumal a nově uspořádal kostnici při chrámu svatého Petra a Pavla na Mělníku. Na zdejším náměstí má na domě č.p. 15 také pamětní desku. Založil obor fyzické antropologie v Čechách a jeho studium v Praze, organizoval rozsáhlé výzkumy obyvatelstva a zejména mládeže a soustavně budoval antropologické muzeum, které založil jeho přítel Aleš Hrdlička. V letech 1923–1941 redigoval časopis Anthropologie a publikoval přes 200 vědeckých prací, mimo jiné o kostrách různých významných lidí nebo o prehistorických nálezech K. J. Mašky v Předmostí a K. Absolona v Brně a ve Věstonicích.

Jindřich Marek (12)

Jindřich Marek je bývalý učitel, historik a publicista s dlouholetou muzejní praxí. Je autorem historických reportáží, prací o odboji a osudech českých vojáků ve 20. století. Jindřich Marek v roce 1975 ukončil studium na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V letech 1980 až 1991 pracoval jako historik v Okresním muzeu v Chomutově. V dalším období se věnoval popularizaci českých moderních dějin formou historické reportáže. Od roku 1991 pracoval jako novinář. Působil v týdeníku "Signál" a v denících Lidové noviny, Mladá fronta DNES a Svobodné slovo. V posledně jmenovaném periodiku zastával více jak rok funkci šéfredaktora. V říjnu roku 1998 nastoupil na pozici pracovníka tiskového odboru Úřadu vlády ČR. V letech 1998 až 2005 pak stál v čele tiskového odboru Úřadu vlády ČR a poté pracoval jako poradce předsedy Senátu Parlamentu ČR. Od prosince roku 2010 působí ve VHÚ Praha jako vědecký pracovník Historicko-dokumentačního odboru VHÚ. Jindřich Marek je členem Klubu autorů literatury faktu a Obce spisovatelů. Za tvorbu v žánru literatury faktu získal Jindřich Marek několik literárních cen: Jindřich Marek se zabývá se především českou vojenskou historií 20. století. Ve svých dílech se soustřeďuje na osudy československých vojáků za první a druhé světové války. Jindřich Marek publikoval více než čtyři sta historických reportáží a řadu odborných studií. Také se autorsky podílel na mnoha televizních dokumentech. Je autorem více než dvou desítek knih literatury faktu. Níže uvedený seznam zahrnuje i tituly ze dvanáctisvazkového cyklu "Osudy českých mužů ve 20. století". Jedná se o tituly, které byly vydány nakladatelstvím "Svět křídel" v letech 2000 až 2005. Tituly jsou na začátku řádku označeny zdrojem: Seznam vybraných odborných článků a studií je seřazen chronologicky:...

Jindra Kratochvílová (9)

Spoluautorka slovníků z oblasti výpočetní techniky.

Jeremy Strong (8)

Jeremy Strong je americký filmový, televizní a divadelní herec. Objevil se v mnoha filmech natočených podle skutečných událostí, jako 30 minut po půlnoci, Lincoln, Nemocnice Parkland, Selma, Black Mass: Špinavá hra či Sázka na nejistotu. Narodil se 25. prosince 1978 v Bostonu. Chodil na státní školy v Bostonu a Sudbury. Absolvoval na Yaleově univerzitě, kde také hrál v mnoha divadelních představeních. Studoval taktéž na Royal Academy of Dramatic Art a spolupracoval se společností Steppenwolf Theatre Company v Chicagu. Jeho debut na Broadwayi přišel v roce 2008. V období tří let byl třikrát nominován na cenu pro nejlepšího herce mimo Broadway. Objevil se ve hře A Man For All Seasons a vytvořil mnoho rolí mimo broadwayská jeviště. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jeremy Strong na anglické Wikipedii.

Jens Sigsgaard (5)

Dánský psycholog a spisovatel, autor próz pro děti.

Jena Švarcová (14)

Narodila se 19.1.1963 ve Zlíně. Zabývá se ekonomií a makroekonomií, práce z oboru.

Jean Richepin (11)

Byl francouzský básník, romanopisec a dramatik.

Jean Renoir (5)

Jean Renoir byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father . Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel. Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" . Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi. V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat. V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira...

Jaroslava Jílková (4)

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Jaroslava Blažková (10)

Jaroslava Blažková byla slovenská spisovatelka-prozaička, publicistka a autorka knih pro děti a mládež. Dětství prožila střídavě v Česku a na Slovensku, od roku 1948 žila v Bratislavě. Vzdělání získávala nejprve na gymnáziu v Bratislavě, později začala dálkově studovat na filozofické fakultě Univerzity Komenského, ale studia v roce 1954 zanechala. Již v době studií na gymnáziu začala pracovat v Československém rozhlasu, později pracovala v redakci deníku Smena, odkud byla v roce 1956 propuštěna z politických důvodů. Poté pracovala jako dělnice v zahradnictví, od roku 1959 se věnovala profesionálně literatuře. Od roku 1968 žila v Kanadě, kam emigrovala s rodinou, a vlastní literární tvorbě se věnovala již jen sporadicky. Za tvorbu pro děti obdržela cenu UNESCO H. Ch. Andersena. Největší část její literární tvorby pochází z období před emigrací; po roce 1989 jsou vydávány již jen reedice jejích starších děl. V tomto období byla jednou z nejoblíbenějších autorek, nicméně také se o jejích dílech nejvíce diskutovalo. Její díla se nacházejí na pomezí vysoké a populární literatury, jsou příznačná svým osobitým humorem a sentimentem. Ve svých dílech se zaobírala problémy dospívající mládeže, které podávala velmi expresívním jazykem, s ironií a sebeironií vypravěčky. V literatuře pro děti se věnovala umělecko-naučným dílům, ve kterých poutavou formou podávala např. poznatky o přírodě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaroslava Blažková na slovenské Wikipedii.

Jaroslav Zaorálek (6)

Jaroslav Zaorálek byl český překladatel, převážně z francouzštiny a němčiny, ale také z italštiny, angličtiny, španělštiny. Byl synem venkovského učitele. Roku 1915 maturoval na , po první světové válce studoval češtinu a francouzštinu na pražské filozofické fakultě, chvíli zkoušel medicínu, vrátil se na filozofickou fakultu. Roku 1925 odjel na studijní pobyt do Francie, za rok se vrátil a až do smrti se věnoval překládání. Přeložil na dvě stovky prací, většinou jazykově velmi náročných. Své mistrovství se snažil podřídit autorovi, aby potlačil vlastní osobnost a zachoval rytmus, vzněty a dojmy originálu. Ovládl češtinu ve všech stylových rovinách a historických vrstvách, zapisoval si i lidová rčení, která vydal tiskem.

Jaroslav Tykač (6)

Narozen 23.3.1886 ve Štěnovicích, zemřel 16.4.1959 v Praze. RNDr., práce o motýlech.

Jaroslav Šebek (12)

Jaroslav Šebek je český historik, pracovník Historického ústavu AV ČR Praha, zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran, česko-německé vztahy a církevní dějiny. V roce 1993 absolvoval magisterské studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho diplomová práce byla na téma Československý rok 1929. V roce 1999 získal na této škole i doktorský titul s dizertační prací Sudetoněmecký politický katolicismus na křižovatce. Roku 2009 se habilitoval v oboru historie – české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde předložil habilitační práci na téma Mezi křížem a národem. V červnu 1995 nastoupil do Historického ústavu AV ČR Praha, kde pak trvale působil a působí v oddělení československých dějin 20. století. Roku 2009 se habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučuje. Je autorem řady odborných studií. Roku 2006 publikoval knihu Mezi křížem a národem, pojednávající o sudetoněmeckém katolicismu. Roku 2006 mu byla udělena prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky. V roce 2012 pak získal Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Spolupracuje s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou. Vystupoval mj. na ideové konferenci strany v roce 2012.

Jaroslav Novák (7)

Narozen 16.2.1914 v Praze, zemřel 8.8.1984 tamtéž. Akademický malíř, pořadatel výborů z prózy a pohádek pro děti.

Jaroslav Novák (8)

Narozen 31. 1. 1894 v Praze, zemřel 14. 3. 1965 v Úžině u Ústí nad Labem. Redaktor , knihkupec, průkopník táboření a skautingu, autor dobrodružné literatury pro mládež a skautských příruček.

Jaroslav Nečas (6)

Jaroslav Nečas byl český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel, bratr spisovatelky Bohuslavy Bradbrookové. Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie. V letech 1935–1941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 1950–1954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou , se kterou měl dva syny. Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách . Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady . Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.

Jaroslav Kapr (8)

Narozen 5. 12. 1933 v Plzni, zemřel 2003. PhDr., sociolog zabývající se sociologií medicíny, politickou sociologií. Asistent katedry sociálního lékařství, literatura z oboru.

Jaroslav Kalát (7)

Narozen 12. 11. 1925 v Praze, zemřel 9. 1. 2008. Vydavatel, majitel nakladatelství Riopress, sportovní redaktor, spoluautor knih o sportu.

Jaroslav Jelínek (11)

Narozen 14. 4. 1908 v obci Cetule pod Stražištěm, zemřel 19. 2. 1986. Filolog - bohemista, pedagog. Vedoucí pracovník Výzkumného ústavu pedagogického. Vedoucí výzkumné skupiny pro vyučování českého jazyka. Podílel se na vypracovávání všech poválečných učebních osnov a řady učebnic českého jazyka pro 1. stupeň základních škol. Vedoucí redaktor časopisů Klas a organizačního věstníku Škola měšťanská a časopisu Teorie i praxe.

Jaroslav Jelínek (7)

Jaroslav Jelínek byl novinář. V období mezi dvěma světovými válkami pracoval jako parlamentní zpravodaj slovenských Robotnických novin a plzeňské Nové doby. V letech 1924 až 1938 působil jako redaktor Nové svobody a také jako spolupracovník Práva lidu a deníku Československá republika. Vystupoval jako publicistický mluvčí tradiční sociální demokracie, zejména jejího národně orientovaného proudu. Mezi jeho přátele patřili: Gustav Habrman, František Soukup, Rudolf Bechyně, Antonín Hampl, Ivan Dérer a další. Jaroslav Jelínek propagoval česko – slovenskou vzájemnost, angažoval se jako osvětový a kulturní pracovník a aktivista Dělnické akademie. Od roku 1930 byl tajemníkem Sboru pro zřízení druhého Národního divadla. To on inicioval vydání osmidílných Dějin Národního divadla . Brzy po 15. březnu 1939 založil historik dr. František Bauer novinářskou odbojovou skupinu . V této ilegální skupině jej zastupoval spisovatel Vladimír Sís. Skupina byla napojena na Politické ústředí . a ÚVOD. Nejužšími členy této novinářské odbojové skupiny byli a Jaroslava Jelínka také Václav König, Antonín Pešl, Rostislav Korčák, Josef Řezníček z Olomouce a také sociálnědemokratický politik – redaktor Bohumil Laušman. Spolu s historikem dr. Františkem Bauerem; redaktorem České tiskové kanceláře a překladatelem z ruštiny Václavem Königem; českým novinářem a publicistou Antonínem Pešlem a novinářem Dr. Miloslavem Kohákem přispíval Jaroslav Jelínek do ilegálního časopisu Český kurýr. Časopis byl vydáván odbojovou skupinou vedenou Rostislavem Korčákem a Ing. Miroslavem Satranem. Na sklonku druhé světové války – v době od března 1945 do května 1945 byl Jaroslav Jelínek vězněn v Praze na Pankráci. Věznění i válku sice přežil, ale po půl roce od jejího skončení zemřel v Praze v lednu 1946 na rakovinu. Torzo jeho mem...

Jaroslav Hyan (7)

Narodil se 27. 12. 1927 v Praze, zemřel 7. 1. 2013 tamtéž. Stavební inženýr a také odborník v oblasti výpočetní techniky, počítačových zařízení, digitální fotografie a digitálních fotoaparátů. Je synem Jana Hyana a je otcem Tomáše Hyana . Publikace v oboru.

Jaroslav Flegr (8)

Jaroslav Flegr je český vědec a vysokoškolský pedagog, který se ve svém výzkumu zaměřuje na biologickou evoluci, zejména pak v oblastech etologie, parazitologie a evoluční psychologie. Během pandemie covidu-19 se stal obecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k nemoci covid-19. V letech 1977–1982 vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul RNDr. V letech 1984–1987 vystudoval na téže fakultě fyziologii a získal titul CSc. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor parazitologie, v roce 2008 profesorem pro obor ekologie. Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, ekologie, evoluční psychologie, etologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícího onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce . Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody. Tým Jaroslava Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou. Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích. Za ověřenou se však zatím nedá...

Jaroslav Charvát (10)

Narozen 22.9.1904 v Třebíči, zemřel 5.9.1988 v Benešově. Prof., PhDr. DrSc., historik, archivář, práce a překlady z oboru.

Jaromír Veber (10)

Prof. Ing. Jaromír Veber, CSc. Absolvent Fakulty výrobně-ekonomické Vysoké školy ekonomické v Praze, docent v oboru ekonomika průmyslu , docent v oboru podnikové hospodářství . V roce 2002 byl jmenován profesorem. Od roku 1994 je vedoucím katedry managementu, od roku 2006 je děkanem Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze. Odborně se zaměřuje na produktový a provozní management, management kvality a environmentu, prosperitu a výkonnost organizací, krizové řízení. Je manažerem kvality , absolventem tréninkového kurzu pro experty-hodnotitele modelu EFQM . Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací, například Management - základy, prosperita, globalizace , Management kvality, environmentu a bezpečnosti , Řízení jakosti a ochrana spotřebitele , řady vysokoškolských skript, řady vysokoškolských skript, více než sta odborných statí atd. Působí také jako poradce pro zavádění systé mů managementu kvality a environmentu .

Jaromír Václav Šmejkal (9)

Jaromír Václav Šmejkal, byl český spisovatel, textař a novinář. Narodil se v Nuslích v rodině železničního inženýra Františka Šmejkala a matky Marie, rozené Brzákové . Maturoval na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích v roce 1922. Dobrodružná povaha se projevila cestováním po Turecku a balkánských zemích, které navštěvoval od roku 1923. Po získání kontaktů byl od roku 1924 v diplomatických službách . V roce 1926 pracoval v Českém slovu, později v dalších listech. Jako novinář pobýval často v zahraničí, zejména ve Francii a severní Africe. V letech 1936-1937 byl zpravodajem ve španělské občanské válce. Od roku 1939 byl vedoucím redaktorem nedělní přílohy Venkova. Publikoval časopisecky i knižně, spolupracoval s rozhlasem. Na podzim roku 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Příčinou byl dle dostupných zdrojů nearijský původ jeho manželky. Koncentrační tábor nepřežil a byl zde krátce po příjezdu ubit. Jeho žena Kamila Šmejkalová a synek Miroslav Šmejkal zahynuli o tři roky později v Osvětimi. Používal různé pseudonymy jako Petr Stráž a Václav Brázda, především knihy publikoval pod svým jménem. Jeho prozaická tvorba byla ovlivňována exotikou , ktrou doplňoval historickými či aktuálními poznatky . Práce z českého prostředí předcházelo bádání v archivech a dokumentárnní přípravu . Šmejkal označoval žánr, který mu byl nejbližší, za genografický. Měl tím na mysli beletrizovanou kombinaci různých údajů biografických, historických a jiných. Šmejkalovy texty k některým trampským písním jsou populární d...

Jaromír Šíp (9)

Narozen 18. 10. 1918 v Praze, zemřel 12. 2. 2006. PhDr., historik umění.

Jaromír Mayer (10)

Jaromír Jindra (9)

Narodil se 29. října 1949 v Českých Budějovicích. K literatuře měl sklony prakticky už od dětství; jako desetiletý obeslal tehdejší Soutěž tvořivosti mládeže povídkou Vynálezce a zvítězil v krajském kole přesto, že tato soutěžní kategorie nebyla věkově rozčleněna . Talentu si povšiml i časopis Mladý svět, který uveřejnil ukázky z povídky a doplnil je zamyšlením Rudolfa Křesťana pod titulem "Tak trochu literární senzace"... Chlapec na doporučení odborníků z krajského nakladatelství Růže dále psal povídky, pohádky a pokoušel se i o větší literární útvary, ale žádný z těchto pokusů se ani nepokusil odborně recenzovat a ponechal je jen pro sebe. Po ukončení středoškolského studia se stal redaktorem krajského deníku, později zástupcem šéfredaktora týdeníku Nový život. V letech, kdy aktivně působil jako novinář, se ve své tvorbě výhradně věnoval odborným publikacím z oboru filumenie . Ke krásné literatuře se vrátil teprve na samém konci 20. století. Na divadelní scénu uvedl také dvě hry: Obrázky z dějin obce hrdějovické a Srdce pro děvče z hamru . Za historický román Válka královen získal v roce 2019 cenu pro nejúspěšnějšího jihočeského autora Zeyerův hrnek. Jeho manželka Eliška Jindrová byla rovněž spisovatelka . Dílo: Stopy z budoucnosti Čekání na stvořitele Sny umírají s králi Zajatec osudů Spiklenci z lásky Válka královen Příhody myšáka Mišulína z Myšova Monika a poklad templářů Naplněná proroctví Jed pro kralevice (Brána Praha, 2...

Jaromír Javůrek (5)

Narozen 12.4.1887 v Cikháji u Žďáru nad Sázavou, zemřel 28.2.1983. Pedagog, sokolský pracovník. Beletrista, lesnický a myslivecký odborník, autor tělovýchovných příruček a knih o myslivosti.

Jarmila Svatá (8)

Jarmila Svatá byla česká herečka a spisovatelka. Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně. Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16. Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421. V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234, odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921 jako bankovní úřednice. V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladých. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla . „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“ 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji umě...

Jarmila Otradovicová (8)

Provdaná Bodláková. Pochází z rodiny stavbyvedoucího, otec padl v první světové válce . 1924–34 pracovala jako úřednice u různých firem. Při zaměstnání absolvovala dvouletou veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku a večerní kurzy na obchodní akademii . 1930 se provdala za básníka a esejistu Karla Bodláka. Spolu se svým manželem pracovala za nacistické okupace v odboji, kde se přátelsky sblížila s Františkem Halasem, jenž měl zásadní vliv na její literární činnost. S manželem také vydávala revui Strom . 1945 se zapsala jako externí posluchačka na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň působila jako externí literární lektorka ministerstva informací a Svazu československých spisovatelů. Po roce 1945 rovněž pracovala v literárním odboru Umělecké besedy. V 50. letech se aktivně zúčastňovala tzv. sbližování tvůrčích pracovníků s dělnickou třídou a intenzivněji se věnovala žurnalistice a literární tvorbě, kam se promítly zejména její patronáty nad horníky . Byla členkou literární skupiny Pevný bod.

Jarmila Cholinská (12)

Narozena 18. 6. 1925 v Litovli, zemřela 29. 7. 2016. Bohemistka, učitelka francouzštiny a češtiny, ředitelka domu dětí a mládeže, básnířka.

Janet Mills (7)

Narozena 27.8. 1953, publicista, spoluautorka publikací o hledání životní harmonie. Založila nakladatelství Amber-Allen Publishing, které mj. vydalo knihy Deepaka Chopry. Je též spoluautorkou některých knih dona Miguela Ruize. ŽIje v San Rafaelu v Kalifornii.

Jane Wightwick (7)

Autorka jazykových příruček.

Jane Feather (10)

Jane Feather, roz. Robotham, sa narodila v roku 1945 v Káhire a vyrastala v New Forest v južnom Anglicku. Vyštudovala na Oxforskej univerzite sociológiu. V roku 1978 sa presťahovala do New Jersey, kde pracovala ako sociálna pracovníška na psychiatrickej klinike. Je vydatá a má tri deti. V roku 1981 sa znova sťahovali a priamo do Washingtonu a tam začala aj jej spisovateľská kariéra. Pod pseudonymom Claudia Bishop vydala 5 dobrodružných románov zo súčastnosti, ale celosvetový úspech a popularitu táto Britsko-Americká spisovateľka získala až za historické romány. Takmer každý z jej príbehov sa stal bestsellerom a má na svojom konte viac než 10 miliónov predaných výtiskov.

Jane Chisholm (9)

Autorka naučných publikací pro děti.

Jana Kopecká (6)

Příběh manželky herce Miloše Kopeckého, která se musela vyrovnat s projevy deprese svého slavného muže i s jeho nevěrami. O Miloši Kopeckém se ví, že to byl výborný herec. Ví se o něm, že byl milovníkem žen a touto svojí vášní se nijak netajil. Je také známé, že byl celoživotně sužovaný těžkou nemocí zvanou deprese. Méně již se ví o tom, jak to všechno snášela žena, která mu byla desítky let nejblíže a prožívala s ním všechny jeho vzestupy a pády. Jana Kopecká – mezi přáteli Žanda – vystudovala konzervatoř a byla tanečnicí v několika divadlech. S Milošem Kopeckým se seznámila při natáčení filmu Limonádový Joe a v roce 1962 se vzali. Nějakou dobu vydržel být věrným manželem, ale brzo si začal všímat i jiných žen a svoji nevěru nikdy neskrýval. Zatímco kolegové z divadla se s milenkami plížili nocí postranními uličkami s vyhrnutým límcem, aby je nikdo nepoznal, on šel hrdě středem ulice s mladou dívkou. Jiné ženy v životě svého muže, to nebyla jediná těžkost, se kterou se Jana Kopecká musela v manželství s Milošem Kopeckým vyrovnat. Tou nejhorší byly těžké a dlouhotrvající deprese jejího manžela. Vzpomíná, jak už v době před svatbou měl Kopecký několikatýdenní výpadky, kdy skoro nemluvil a po svatbě se to ještě stupňovalo. Janě Kopecké chvíli trvalo, než pochopila, co se děje, že její muž je vážně nemocný a trpí depresemi. Popisuje hrůzy toho stavu, kdy vozila Miloše Kopeckého do Bohnic na elektrošoky, popisuje, jak se mu v těch dobách změnila pleť, hlas, jak si lidé z jeho okolí mysleli, že s nimi záměrně nemluví. Popisuje období mánií, které střídaly jeho deprese a kdy Miloš Kopecký chodil a bez rozmyšlení nakupoval zbytečnosti a ona je pak zase do obchodů vracela. Málokoho by napadlo, že i v dobách největší deprese odehrál Kopecký řadu divadelních a filmových rolí. Byla to ale právě Žanda Kopecká, která jej přesvědčovala, aby hrál a pomáhala mu. V noci k němu vstávala, hlídala ho, aby si něco neudělal. A jakmile se z deprese dostal, zmizel za jinou. Mnohá jiná ž...

Jana Jordáková (8)

Elektronická publikace o historii zámků v pověstech.

Jana Burešová (10)

Autorka dětské knihy.

Jana Brzobohatá (7)

Zakládajícími členy Agape Brno jsou PaedDr. Jana Brzobohatá, MVDr. Josef Staněk a ing. Antonín Červený. Ve firmě Agape Brno zprvu vykonávali práce po svém normálním zaměstnání, nyní je rozšířena i o vydavatelství. Vydávají duchovně zaměřenou literaturu a knihy pro děti. Pomocí duchovního napojení provádí Jana Brzobohatá automatickou kresbu člověka, vztahu, situace a vysvětlují tělesní, duševní a duchovní napojení na vesmír nebo navzájem na sebe a kolegové provádí výklady a ostatní činnost. http://www.agapebrno.cz/Klub/Galerie-kresba/Meditacni-a-energeticke-obrazce/Poselstvi-pro-blaho-ceskeho-naroda.aspx

Jana (12)

Francouzská hrdinka z období stoleté války, patronka Francie.

Jan Váňa (12)

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Jan Šnobr (11)

Jan Šnobr byl český básník, literární historik a kritik, bibliograf a editor. Narodil se v Klatovech, byl autorem knih pro mládež. Absolvoval obecnou školu, gymnázium, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na státní škole knihovnické . Jako knihovník pracoval v Masarykově lidovýchovném ústavu, tam spolupracoval na seznamu 1200 vybraných knih pro veřejné knihovny. Od roku 1935 byl učitelem a zkušebním komisařem na Státní škole knihovnické, přednášel zde světovou literaturu. Mezi lety 1935 a 1939 pracoval jako literární redaktor v Dělnickém rozhlasu. V roce 1939 se stal komisařem na ministerstvu školství a národní osvěty. Roku 1945 byl jmenován odborným radou pro úsek státních doplňovacích knihoven, později vedl oddělení městských knihoven. Dále Šnobr pracoval v sekci knihoven obcí nad deset tisíc obyvatel a v knihovnickém výzkumnictví, později jako vedoucí rozpočtového oddělení. Přednášel slovanské a západní literatury, sovětskou literaturu, lidové knihovnictví a výchovu literaturou na PF UK a na FF UK světovou literaturu pro obor knihovnictví. Počátkem 50. let byl vězněn, v letech 1952–1956 pracoval v národním podniku Chirana. V letech 1956–1958 byl vedoucím studijního oddělení ve Státním projektovém ústavu spojů. V letech 1958–1962 pracoval jako vedoucí redaktor ve Státním nakladatelství dětské knihy v Praze. Od roku se 1962 se stal spisovatelem svobodného povolání. Mezi jeho první sbírky patří například Spirála dní , Modré vlny , Světelná melodie, Prameny jara. Mezi jeho básně patří například Knihovník a panna, Severní záře, Růže a smrt. Absolvoval vojenskou službu, která poznamenala jeho dílo Druhá baterie. Po třiceti letech „pauzy" vydal Šnobr sbírku S pečetí vteřin.

Jan Schmid (9)

Jan Schmid je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové. Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem a dlouholetým uměleckým vedoucím . V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění , od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři. Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.