Zdeněk Šesták je český hudební skladatel. Je známý tvorbou symfonickou, komorní a sborovou. Propaguje díla autorů cítolibské skladatelské školy 18. století. Pochází z hudbymilovné rodiny. Matka byla učitelka a zpívala v chrámovém sboru, otec hrál na violoncello v orchestru železničářské filharmonie v Praze. Cítolibskou obecnou školu navštěvoval v letech 1931-1936, reálné gymnázium v Lounech 1936-1944. Komponování studoval na Pražské konzervatoři v letech 1945-1950 u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího. Své hudební vzdělání doplnil paralelním studiem hudební vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka. V té době rovněž navštěvoval přednášky Jana Patočky o antické filosofii. Během vojenské presenční služby v letech 1950-1952 působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném. 1952-1954 působil v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze, 1954-1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od 1957 svobodné povolání jako hudební skladatel. V letech 1968-1969 ústřední dramaturg symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu. 1991-1992 přednášel hudební regionalistiku na katedře hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Je členem Společnosti českých skladatelů, Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Umělecké besedy a sdružení Pondělníci. V roce 2006 mu bylo Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděleno uznání za přínos filosofii vzdělávání. V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby. V roce 2013 obdržel, spolu s Jiřinou Fikejzovou, Zlatou cenu OSA za celoživotní dílo. Šestáka lze považovat za syntetika, poučeného z české a světové tvorby 20. století. Jeho díla nepodléhají módním vlnám a nenalezneme v nich snahu po líbivosti. Mají pevný tvar a přehlednou kompozici. Hudebními prostředky řeší Šesták etické a ontologické otázky, jak napovídají názvy jeho skladeb. V tom... Zdroj: wikipedia.org