český historik umění

Václav Nebeský byl první český historik moderního umění, obchodník s obrazy v Paříži, knihovník Akademie umění, publicista, výtvarný kritik a profesor estetiky a dějin umění na VŠUP. Václav Nebeský byl vnukem básníka a novináře Václava Bolemíra Nebeského. Absolvoval reálné gymnasium v Křemencově ul. v Praze a poté studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1909–10 na pařížské Sorbonně a 1911–13 na Ecole de Louvre. Jako historik umění a kritik přispíval do časopisů Kmen, Červen, od roku 1919 spolupracoval s týdeníkem Tribuna a v letech 1921–24 redigoval časopis Volné směry. V polovině roku 1924 odjel do Paříže a posílal pravidelné poznámky, články a větší studie do různých tiskovin. Od prosince 1924 do jara 1929 u něj na adrese 11bis Rue Delambre bydlel v podnájmu – s nezbytným pianinem – Bohuslav Martinů. Až do roku 1936 provozoval Nebeský v Paříži obchod s uměním. Roku 1937 organizoval československou účast na Světové výstavě a vydal také velmi významné dílo L´art moderne tchécoslovaque. Na podzim roku 1938 se definitivně vrátil domů a většinu času věnoval úsilí o propracování teoretického systému, který pak jako profesor výtvarné estetiky přednášel od roku 1945 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ovlivnil celou řadu mladých umělců, kteří v té době studovali v ateliéru sochařství prof. Josefa Wagnera a malířských ateliérech prof. Františka Tichého a Emila Filly. Václav Nebeský se nezabýval přímo dějinami umění, ale výtvarnou kritikou, teorií umění a estetikou. Nesledoval vnější proměnu jevů, ale vnitřní kontinuitu formy. Dokázal jako jediný teoretik ve své době postihnout rozdíly mezi historií umění, estetikou a výtvarnou kritikou. V jeho pojetí se historická a estetická uměnověda zabývá fenomenologií umění a nikoli jeho výkladem. Václav Nebeský významně zasáhl do hodnocení tvorby 20. století. Jako citlivý a přesný analytik dospěl k závěrům, které si udržely platnost i v ná... Zdroj: wikipedia.org