Sanjútei Enčó byl japonský vypravěč. Pocházel z rodiny profesionálního vypravěče a již v sedmi letech vystupoval na jevišti. Učil se sice malovat dřevořezy ukijo-e v buddhistickém klášteře u Utagawy Kunijošiho, ale také vstoupil do učení u mistra vypravěče Sanjí Enšóa. Záhy vynikl jako skvělý improvizátor a již od roku 1855 vystupoval samostatně. Původně patřil ke škole šibaibanaši, čerpající svá témata i herecký projev z divadla kabuki. Později, jak jeho umění vyzrálo, přešel ke škole subanaši, která představovala náročnější styl oproštěný od rekvizit a vnějších efektů. Sanjútei Enčó je dodnes v Japonsku považován za nejskvělejšího představitel profesionálního vypravěčství v celé jeho historii. Jeho příběhy, pro které čerpal náměty z japonské literatury, historie i ze současného života, byly tak úspěšné, že mnohé z nich vyšly knižně. Do dějin japonské literatury se ale zapsal především svým strašidelným příběhem typu kaidan nazvaným Botandóró . Dílo, založené na čínském vzoru z přelomu 14. a 15. století, bylo původně určeno k vyprávění před publikem a knižní podobu získalo díky zapsání pohotovým stenografem roku 1884. Jádrem vypravování je příběh mladíka, který se zamiluje do krásné ženy, kterou doprovází její služebná, aby později ke své hrůze zjistil, že jde o přízraky. Své jméno získal příběh podle toho, že přízraky si na cestu svítili lucernou ve tvaru pivoňky. Zdroj: wikipedia.org