Sandro Penna byl italský básník. Své zářivé poetické miniatury zaznamenával do svého zápisníku při toulkách po celé Itálii, po dlouhou dobu stranou hlavního proudu soudobé literatury. Narodil se v umbrijské Perugii v rodině obchodníka. Ve třiadvaceti letech, jako diplomovaný účetní, odešel s matkou do Říma, kde se živil jako příležitostný novinář a spisovatel. Vedl svobodný, nespoutaný tulácký život, jehož radosti i melancholie se odrážejí v jeho průzračné, neliterátsky chápané poezii. Jeho koncentrované, snad jen zdánlivě lehce načrtnuté lyrické zlomky připomínají orientální haiku. Nějaký čas žil Penna také v Miláně, kde pracoval v knihovně. Básníkův osobitý talent jako první rozpoznal Umberto Saba: „Stále tě vidím s tvým kufříkem, tvé nové, podivuhodné básně a lehkou neurózu. Ó lehký Penno, ty nevíš jednu věc – nevíš, jak jsem ti záviděl!“ . Svou první báseň , která se zalíbila Sabovi, napsal na okraj novin, když se v noci probudil a nemohl spát. Postupného uznání se dočkal až v 60. letech, poté co na jeho dílo upozornil Pier Paolo Pasolini. Dnes není sporu o tom, že Pennovy verše patří k vrcholům italské poezie 20. století. Zdroj: wikipedia.org
Zobrazit vše