Rudolf Dilong byl slovenský básník, dramatik, spisovatel katolické moderny, katolický kněz, člen františkánského řádu. Po maturitě se Rudolf Dilong stal mnichem františkánské řehole. Po absolutoriu katolické teologie byl v roce 1929 vysvěcen katolickým knězem. Několik let pak působil jako středoškolský pedagog kdy učil náboženství. Po vypuknutí 2. světové války narukoval jako vojenský kaplan do armády loutkového Slovenského státu. V roce 1945 odešel do emigrace. Později se usadil v Římě, v roce 1947 odjel do Argentiny, kde později působil, mimo jiné, také jako kněz slovenských vystěhovalců v Buenos Aires. Redigoval místní periodikum Slovenské zvesti. Od roku 1965 žil v klášteře v Pittsburghu ve Spojených státech amerických. Zde pracoval jako redaktor Listů sv. Františka. Pracoval i jako funkcionář Světového kongresu Slováků. V roce 1969 navštívil Slovensko a měl v plánu zde zůstat. Existuje několik verzí proč tak neudělal. Podle prof. J. Rydla to má údajně na svědomí Ladislav Novomeský. Dilong dostal od literárních kritiků mnoho přívlastků: Byl považován za básníka bouřliváka. Rudolf Dilong se svojí tvorbou řadí mezi nejvýznamnější a nejplodnější autory katolické moderny. Věnoval se zejména psaní poezie, ale i dramat. Byl také zakladatelem časopisu Postup. Svoje díla často umísťoval do venkovského prostředí, věnoval se tématům dětství a často v nich popisoval svoji rodnou Oravu, co mu poskytovalo vítané útočiště a stabilitu zejména v období Druhé světové války. Napsal více než 100 děl, přičemž mnohá z nich shořela v době požáru kláštera v Argentině. Některá jeho díla se řadí k nadrealismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Dilong na slovenské Wikipedii. Zdroj: wikipedia.org