Petra Oriešková je česká malířka a sochařka. Petra Oriešková se nejprve vyučila malířkou porcelánu ve Staré Roli u Karlových Varů a v letech 1957-1960 vystudovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze. Roku 1960 byla přijata ke studiu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do sochařského ateliéru prof. Otto Eckerta. Absolvovala roku 1966 a poprvé vystavovala roku 1969 na společné výstavě mladých výtvarníků v ÚLUV, výstavě Nová figurace v Mánesu a společně s Peterem Orieškem v Galerii mladých. Ojedinělou kolekci obrazů Petry Orieškové z roku 1966 shromáždila pro svou výstavu galerie Peron. V katalogu jsou expresionistické portréty a figury, některé zjevně inspirované dílem Francise Bacona , parafráze obrazů starých mistrů nebo odkazy k surrealismu a pop artu. Autorka je řazena do proudu Nové figurace neboť se zabývá skrytými významy lidské existence a nikoli lidskou figurou jako výtvarným artefaktem nebo konkrétními situacemi. Pro obrazy z konce 60. let je charakteristické volné nakládání se zobrazením postavy, fragmentace a neukončenost a soustředění na naturalistický detail tváře nebo rukou . Oriešková vytváří hned na počátku své volné tvorby osobitý a jasně rozpoznatelný rukopis - kombinuje různé styly - realistické detaily s abstraktní malbou a obrysovou kresbou, prostorový plán i barevné plochy, reliéfní asambláž, nahé figury zasazené do iluzivního prostoru, pop - artové rekvizity. V obrazech ze 70. a 80. let se prolíná sen jako ozvěna surrealistické tradice s hyperrealistickou malbou „v alegorické scénické vizi, prostupem, či spíše magickým sjednocením viděného a sněného“. Oriešková vytváří scénické alegorie skutečného života, které se odehrávají v tichu dokonale komponovaného iluzivního prostoru a obsahují snové představy odpoutané od reálného času. Obraz je chápán jako okno do prostoru s renesanční perspektivou, kam malířka umisťuje nah... Zdroj: wikipedia.org