Miron Białoszewski , byl polský básník, prozaik a dramatik. Narodil se 30. července 1922 ve Varšavě. Když se rozpoutala 2. světová válka, byl v třetí třídě gymnázia. Během okupace složil maturitu a začal studovat polonistiku na ilegální Varšavské univerzitě, které však - kvůli válce - absolvovat nemohl. Po kapitulaci Varšavského povstání byl s otcem odvezen na nucené práce do opolského kraje, který tehdy byl částí říše. Po konci války se vrátil do hlavního města. K jeho básnickému debutu došlo v roce 1955, a rok později se ukázala první sbírka jeho tvorby. Rovněž roku 1955 založil a vedl experimentální divadlo Teatr na Tarczyńskiej, jehož zkoušky a soukromé inscenace amatérsky natáčel. Během dalších deseti let se stal dost slavným a díky protekci známých osobnosti dostal byt, v kterém bydlel se svým dlouholetým partnerem – Leszkiem Solińským. V roce 1970 vyšlo jeho nejvýznamnější dílo – „Památník z Varšavského povstání“ . Popsal v něm na velmi jednoduchý, obyčejný způsob noční můru, hrůzu pokusu varšavských obyvatelů ukázat okupantovi sílu Poláků, jejich víru ve svobodu. Rád psal krátké básně, stručné texty – věřil, že jen takové jsou důležité. Měl dost divný přístup k lidem – na jedné straně je neměl rád, na druhé straně nemohl bez nich žít. Když tvořil, musel být sám; vadilo mi sluneční světlo, veškeré zvuky, hlasy. Žil ve svém, jen jemu známém světě – během povstání se naučil nejist – jedl jen, když opravdu musel, hlavně sladkosti. Často byl nemocný. Třetí infarkt byl pro něho smrtelný – 17. června 1983 byl nalezen mrtvý. Je pochován na hřbitově 'Cmentarz Powązkowski' ve Varšavě. Ve svém díle hodně používal humor a sebeironii. Snažil se využívat bohatosti jazyka. V roce 2007 přišel do kin film Andrzeje Barańského „Pár osob, krátkej čas“ , vyprávějící o přátelství básníka s Jadvigou Stańczakovou – nevidomou žurnalistkou a spisovatelkou. V roce 2... Zdroj: wikipedia.org