španělský básník a dramatik

Miguel Hernández Gilabert byl španělský básník a dramatik spojený s literárními hnutími generace 27 a generace 36. Narodil se a vyrůstal v chudých poměrech, v otázkách literatury byl samouk. Jeho otec ho fyzicky trestal za trávení času nad knihami a umožnil mu pouze dokončení základního vzdělání. Ve škole se Hernández stal přítelem Ramóna Sijého, vzdělaného chlapce, který mu půjčoval a doporučoval knihy a jehož smrt inspirovala Hernándezovu slavnou báseň Elegie . Hernández byl uvězněn frankistickým režimem v důsledku své aktivní účasti na republikánské straně španělské občanské války. Ve vězení psal svou poslední básnickou sbírku, Zpěvník a romance nepřítomností , která byla vydána až po jeho smrti. Některé z těchto básní byly napsány na kusy toaletního papíru, jiné se uchovaly v dopisech, které psal manželce. Tato kniha je považována za jednu z nejlepších španělsky psaných sbírek 20. století. Hernández zemřel v roce 1942 na tuberkulózu, trestu smrti unikl jen díky zásahu Pabla Nerudy, který byl tehdy chilským velvyslancem ve Španělsku. Hernández se narodil do chudé rodiny ve městě Orihuela ve Valencii. Dětství prožil jako pasák koz a pomocná ruka na farmě. Základní vzdělání získal od státních škol a jezuitů, jinak byl z velké části samouk. První sbírku poezie vydal ve 23 letech. Zamlada Hernández velmi obdivoval španělského barokního lyrického básníka Luise de Góngoru, který měl vliv na jeho raná díla. Později byl ovlivněn jak autory španělského zlatého věku tak evropskými moderními hnutími, zejména surrealismem. Připojil se ke generaci španělských autorů zabývajících se právy pracující třídy. Přestože Hernández ve svých verších používal moderní obrazy a koncepty, nikdy neopustil klasické rytmy a rýmy. Jakožto člen Komunistické strany Španělska Hernández bojoval za republiku během španělské občanské války, svou poezií se sna... Zdroj: wikipedia.org