Margarete Buber-Neumann byla německá komunistka a novinářka, která prošla sovětskými i německými koncentračními tábory. Narodila se jako dcera ředitele pivovaru a po maturitě studovala učitelství pro mateřské školy. Ve 20 letech vstoupila do komunistické mládeže a roku 1926 do Německé komunistické strany . Roku 1922 si vzala Rafaela Bubera, syna známého filosofa Martina Bubera, ale roku 1925 se s ním rozešla. Z tohoto manželství se narodily dvě dcery, které později žily v domácnosti M. Bubera. Od roku 1928 pracovala v redakci mezinárodního časopisu Kominterny, kde se seznámila s komunistickým poslancem Heinzem Neumannem. Nacistický převrat 1933 je zastihl ve Španělsku, následující rok žili ve Švýcarsku a 1935 odjeli do Moskvy. Roku 1937 byl Heinz Neumann zatčen a popraven a roku 1938 byla i Margarete odsouzena k pěti letům vězení v Karagandě v Kazachstánu. Po sblížení nacistického Německa a Sovětského svazu, které bylo završeno v srpnu 1939 podpisem paktu Ribbentrop–Molotov, byla roku 1940 spolu s dalšími vydána do Německa a odsouzena jako komunistka na pět let do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam se setkala s Milenou Jesenskou, přítelkyní Franze Kafky, o níž později napsala knihu. Po osvobození v dubnu 1945 žila u své matky a pracovala jako publicistka. Ve svých knihách podala svědectví o obou koncentračních táborech a totalitních systémech. Svým svědectvím podpořila ruského emigranta Viktora Kravčenka, který byl francouzským komunistickým tiskem obviněn, že pomlouvá Sovětský svaz. Roku 1980 byla vyznamenána Křížem za zásluhy Spolkové republiky Německo. Zdroj: wikipedia.org