Louise Labéová byla francouzská básnířka a provozovatelka salonu. Za svého života byla známá především jako emancipovaná žena avant la lettre, od svého znovuobjevení koncem 18. století je považována za jednu z nejdůležitějších francouzských básnířek. Louise Labéová vzešla z druhého manželství zámožného provazníka Pierra Charlyho, známého jako L'abbé nebo Labé, a vyrostla v Lyonu, který tehdy ekonomicky a intelektuálně prosperoval. Získala vynikající a pestré vzdělání a naučila se nejen několik jazyků a hrát na loutnu, ale také - pokud věříme její třetí elegii - umně vyšívat, jezdit koni a dokonce i šermovat. Provdala se ve velmi mladém věku za mnohem staršího a bohatého provazníka a od té doby se jí říkalo „la Belle Cordière“, Krásná provaznice. Ve svém salonu shromažďovala lyonské intelektuály a spisovatele, účastnil se např. známý lyrický básník Maurice Scève. Nechala se opěvovat a povzbuzovala je, aby diskutovali a psali o všech aspektech lásky a v neposlední řadě o postavení a roli žen v poezii a společnosti. Sama alespoň příležitostně psala poezii. Po svém brzkém ovdovění sestavila v roce 1555 sbírku poezie a vydala ji ve slavné lyonské tiskárně Jeana de Tournes pod názvem Œuvres de Louise Labé, Lyonnaise . Kromě 24 básní spřátelených autorů obsahuje svazeček tři práce samotné editorky: prozaický text Le Débat d'Amour et de Folie, nevážný spor mezi Amorem a Pošetilostí doplněný řečmi obhájců Apolla a Merkura a uzavřený Jupiterovým rozsudkem; dále tři kratší elegie ve stylu Clémenta Marota; a především slavných 24 sonetů, z nichž tři nebo čtyři nejkrásnější patří mezi nejlepší francouzské básně vůbec. Zabývají se vášní ženy, ztotožňované se samotnou autorkou, pro vzdáleného milence, který se zdá být spíše vlažný - za touto postavou se skrývá nyní prakticky neznámý literát Olivier de Magny, který strávil nějaký čas v Lyonu na cestě z Paříže do Ří... Zdroj: wikipedia.org