Prof. Libor Pátý se narodil v roce 1929 v Praze v rodině bankovního úředníka. Před válkou se jeho rodina přestěhovala do Poděbrad. Už od dětství vnímal projevy německé agrese, v roce 1939 Němci popravili jeho strýce, bývalého legionáře. O rok později nastoupil na gymnázium v Nymburce, kde zažil příhodu, kvůli které poslali jeho profesora hudební výchovy do Terezína a jeho samého svědčit na gestapo. Osvobozeneckou Rudou armádu sice uvítal, ale v dalších letech se ke komunismu a sovětskému vlivu stal mnohem skeptičtějším. O politiku se začal intenzivně zajímat. Těsně před únorovou revolucí byl na základě neopatrného výroku a následného udání v maturitním ročníku vyloučen z gymnázia a maturitu složil na jiném gymnáziu až v září. Nastoupil na Přírodovědeckou fakultu UK, obor matematika a fyzika, před ukončením studií mu však přišel povolávací rozkaz. Byl přiřazen k PTP, pracoval na stavbě muničních skladišť. O dva roky později byl propuštěn, dokončil svá studia a stal se asistentem na katedře. Následně byl však na základě provalení případu z roku 1948 vyhozen a přidělen na práci do žárovkárny. Nakonec se však na fakultu vrátil a v roce 1983 byl jmenován docentem. Pořádal vědecké semináře a výstavy, spoluzakládal Kruh nezávislé inteligence. Dne 17. listopadu 1989 vystoupil s projevem na Albertově, v dalších dnech spoluzakládal Občanské fórum. V první postkomunistické vládě byl jmenován náměstkem ministra školství a především jeho zásluhou byl ještě před volbami do Federálního shromáždění přijat nový zákon o vysokých školách. Od roku 1993 se soustředí na pořádání seminářů pro učitele, na podporu Evropského kulturního klubu, spolupracuje s ČRo 6. Žije v Praze. Zdroj: databazeknih.cz