Ladislav Jan Živný je považován za jednu z osobností českého knihovnictví 20. století. Ladislav Jan Živný se narodil do rodiny učitele, měl kladný vztah nejen ke knihám, ale celkově ke vzdělání, historii a výtvarnému umění. Po vzoru svého otce se rozhodl stát učitelem a po ukončení studia na gymnáziu v Novém Hradci Králové absolvoval v roce 1891 speciální roční kurz pro učitele. Po jeho ukončení vystřídal několik učitelských míst a díky tomu se v témže roce seznámil se svou budoucí manželkou, Emilií Burianovou. V roce 1899 složil v Hradci Králové učitelskou zkoušku z deskriptivy pro měšťanské školy a poté se stal učitelem na měšťanské dívčí škole v Novém Bydžově. Zapsal se i ke studiu na univerzitě, kde ale dostudoval až v roce 1919, když pobýval v Praze. Pobyt v Novém Bydžově Ladislava Jana Živného ovlivnil v jeho dalším působení. Díky učitelskému působení na měšťanské škole se seznámil s pedagogem Josefem Černým a začal se intenzivněji zajímat o pedagogickou vědu a více publikovat v odborných časopisech, jako byla Česká škola, Český učitel, Bydžovské a Pokrokové listy, Osvěta lidu či Pedagogické listy. Dalším významným mezníkem byla návštěva Anglie v roce 1902. Zaujaly ho anglické knihovny, které se soustředily především na čtenáře a nikoliv pouze na dokonalé zpracování fondu, jak to bylo běžné u prusky orientovaného českého knihovnictví. Po návratu se začal snažit o to, aby tyto principy začaly fungovat i v Česku. Do Anglie se za svého života vrátil celkem ještě pětkrát, ovšem cestoval a sbíral poznatky i jinde po světě, například v Belgii, Holandsku, Francii, Švýcarsku a Německu. Tyto cesty ho ovlivnily natolik, že se rozhodl opustit dráhu učitele a věnovat se bibliografii. Působení Ladislava Jana Živného v oblasti bibliografie bylo úzce spjato právě s jeho působením jako pedagoga. To se pak později projevilo v obecném lidovém vzdělávání a i v jeho pojetí knihovnictví. Podle ně... Zdroj: wikipedia.org