Ladislav Hrzal je český marxistický filozof a vysokoškolský pedagog, v letech 1981–1990 člen Československé akademie věd. Od roku 1939 pracoval jako dělník a po druhé světové válce se stal politickým pracovníkem Svazu české mládeže. V letech 1946–1949 studoval na Vysoké škole politické a sociální v Praze, kde dosáhl akademického titulu inženýr. Od roku 1949 byl politickým pracovníkem krajského výboru KSČ v Praze. V roce 1953 nastoupil jako pedagog na Vysokou stranickou školu při ÚV KSČ , kde setrval až do roku 1978. Od roku 1964 zde působil jako docent, v roce 1971 byl jmenován profesorem filozofie. V roce 1963 se stal kandidátem věd , v roce 1974 doktorem věd . Od roku 1981 byl členem korespondentem Československé akademie věd, kde již od roku 1970 zastával funkci předsedy kolegia pro filozofii a sociologii. V roce 1988 se stal řádným členem ČSAV. Dne 7. 5. 1990 se členství v Československé akademii věd písemně vzdal. Profesor Hrzal se zabýval marxistickou filozofií, především historickým materialismem, úlohou lidových mas ve společnosti a problémy socialistického životního způsobu. Značnou pozornost věnoval kritice buržoazních ideologií a revizionismu ve vývoji českého filozofického myšlení. Po roce 1968 napsal spolu s Jakubem Netopilíkem řadu článků do Filosofického časopisu, které pak byly v rozšířené formě zahrnuty do knihy Ideologický boj ve vývoji české filosofie . Názory a hodnocení, které tato publikace obsahovala, se staly „jednou ze záminek a nástrojů perzekuce mnoha českých filozofů v období tzv. normalizace". Ladislav Hrzal byl v roce 1973 vyznamenán Řádem práce a v roce 1984 se stal laureátem Státní ceny. Československá akademie věd mu v roce 1973 udělila zlatou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách a v roce 1983 mu udělila stříbrnou plaketu „Za zásluhy o vědu a lidstvo". Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem... Zdroj: wikipedia.org