Karel Trinkewitz byl český prozaik, básník, představitel experimentální poezie, esejista, výtvarník, tvůrce typografických koláží. Signatář Charty 77. V roce 1979 byl komunistickým režimem v rámci akce Asanace donucen k emigraci a žil v německém Hamburku. Karel Trinkewitz měl české a německo-židovské kořeny. Rodina jeho otce byli židé, kteří přišli do Československa počátkem 30. let z Východního Pruska, matčina část rodiny pocházela z Jižních Čech. Za války jako poloviční žid nesměl chodit do školy a česky se naučil doma od své matky. Po válce, díky částečně českému původu, nebyla rodina vyhnána do Německa. Karel Trinkewitz se vyučil v letech 1949–1951 na keramické technické škole v Teplicích-Šanově a potom absolvoval gymnasium v Teplicích, kde byli jeho spolužáky Jan Koblasa nebo Eduard Světlík. Měl v úmyslu studovat filosofii, ale nakonec byl roku 1952 přijat na Právnickou fakultu UK. Po třech semestrech byl jako "buržoazní element" vyloučen a v dalších letech se živil jako stavební dělník nebo nosič balíků na poště a účetní. V době mírného politického tání koncem 50. let se prosadil jako reklamní grafik a textař a v letech 1961 - 1971 pracoval jako redaktor časopisů vydávaných pro zahraničí v nakladatelství Orbis, mj. "Im Herzen Europas". Mimo zaměstnání se věnoval básnické tvorbě, psal eseje o umění a písňové texty. Jako výtvarník spolupracoval v 60. letech s řadou časopisů, kde pod značkou Witz uveřejňoval karikatury, kresby a koláže. V letech 1968–69 se stal známým jako politický žurnalista a satirik. V 70. letech byl několikrát zatčen a vyslýchán StB. V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77 a roku 1979 byl donucen odejít do exilu. Usadil se v Hamburku a pobýval také ve švýcarském regionu Ticino. Po roce 1989 žil střídavě v Čechách a Německu, kde působil mj. jako český konsul. Doma patřil ke skupině Rudolfa Battěka a spolu s ním byl vyloučen z ČSSD. Prezident Václav Havel vyznamenal Karla... Zdroj: wikipedia.org