Johan Falkberget, vlastním jménem Johan Petter Lillebakken byl norský spisovatel a politik, autor realistických a historických románů převážně z dělnického prostředí. Svůj literární pseudonym si zvolil podle jména usedlosti, kde se narodil. Falkberget byl původním povoláním havíř. V dolech na měď pracoval se svým otcem již od osmi let. Své první povídky začal publikovat roku 1902 a roku 1906 opustil se stal redaktorem v novinách Nybrott v Ålesundu. V roce 1908 se přestěhoval do Fredrikstadu, kde působil jako redaktor Smaalenes Socialdemokrat, a v letech 1909 až 1922 žil a pracoval převážně v Christianii . Roku 1922 se vrátil do rodného kraje a věnoval se literatuře a také politice. V letech 1931–1933 byl poslancem Stortingu za Norskou dělnickou stranu v kraji Sør-Trøndelag. Během druhé světové války se aktivně podílel na odporu proti nacistům a nakonec musel odjet do neutrálního Švédska. Roku 1951 se stal členem Norské královské vědecké společnosti, roku 1960 obdržel Řád svatého Olafa, který je udělován jako odměna za vynikající služby poskytované vlasti a lidstvu, a roku 1964 získal v té době nejvyšší norské občanské vyznamenání - Borgerdådsmedaljen ve zlatě. Falkbergetovo dílo je věnovano především přítomnosti i minulosti rodného kraje a hornického prostředí, které tak důvěrně znal. Velmi realisticky v něm popsal těžký život horníků a projevil v něm hluboké pochopení pro utrpení těch, kteří se v bídě a v zoufalství utíkají buď ke vzpouře nebo k modlitbě. Zdroj: wikipedia.org