Autor

Jób je biblická postava, vzor a prototyp trpícího spravedlivého. Jób je hlavní postavou stejnojmenné starozákonní knihy Jób, jež je v rámci Tanachu zařazena mezi Spisy. Jméno se vykládá jako „Pronásledovaný“ či „Vystavený nepřátelství“. Kniha Jób začíná představením Jóbova charakteru – popisuje ho jako spravedlivého a bohabojného člověka, kterému Bůh žehná. Nicméně Satan pomluví jeho bezúhonnost a Bůh, aby vyzkoušel jeho věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem je osobní tragédie, která pro Joba představuje ztrátu dětí, bohatství a zdraví. Hlavní část textu sestává z přímé řeči Jóba a jeho tří přátel, kteří místo slov útěchy začínají nahlas předkládat své domněnky ohledně toho, proč Bůh dopustil, aby Jóba postihlo takové neštěstí. Kniha končí Božím vstupem do nekončící debaty a změnou Jóbova údělu, neboť právě on, na rozdíl od svých rádoby přátel, v Božích očích obstál. Bůh Jóba za jeho věrnost a stálost odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál mu, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté, co Bůh změnil Jóbovi úděl, žil Jób ještě 140 let. Jób se v průběhu dějin stal synonymem pro každého spravedlivého, který nezaslouženě trpí, a jeho jméno začalo figurovat i ve známém úsloví „Jobova zpráva“ či „Jobova zvěst“, jež obecně označuje špatnou zprávu. Na druhé straně je však Jób i synonymem pro člověka, který v bolesti a utrpení zůstává stálý a dokáže své utrpení s pokorou přijmout. O velmi trpělivém člověku se proto říká, že je „trpělivý jak Job“. Jób je v islámském náboženství vnímán jako prorok. O rodovém původu Jóba kniha Jób mlčí. Udává pouze, že žil „v zemi Úsu“. Nicméně Septuaginta ve svém apokryfním dodatku upřesňuje, že tato země se nacházela při hranicích Edómu a Arábie. Prorok Jeremjáš v knize Pláč pak rovnou uvádí, že v zemi Úsu bydlí dcera edómská neboli potomci Ezaua, kteří se rodově spříznili s potomky Chorejce Seíra, jehož vnuk se... Zdroj: wikipedia.org