Narodil se 5. května 1906 v Kročehlavech . Tolik dobrodružství na jediný lidský život. Generál Jaroslav Selner unikal smrti, ať se po něm sápalo gestapo nebo komunisté. Ve druhé světové válce prošel západní i východní frontou, bojoval v Africe u Tobrúku, do Československa se na jaře 1945 probil přes Duklu. Kronika rodu Selnerů sahá až do první poloviny 17. století k povstání Chodů proti německému šlechtici Maxmiliánu Lammingerovi. Jedním z přímých předků Jaroslava Selnera byl konšel z Újezda na Domažlicku Jan Selner. Spolu s dalšími vůdci rebelie, sedlákem Janem Sladkým Kozinou a draženovským rychtářem Kryštofem Hrubým, měl být popraven. Ale hrdelní trest mu byl zmírněn a ze žaláře ho propustili v roce 1698, tři roky po Kozinově smrti. Spisovatel Alois Jirásek ve svých Psohlavcích Selnerovo jméno neuvádí, používá pro něj rodovou přezdívku Čtverák, kterou získal podle újezdského statku „Hu Štveráků“, na němž hospodařil. Jan Selner Čtverák byl prvním z povstalců, kteří napadli Lammingerovy úředníky. A měl za sebou řadu odvážných činů už před tím, než se stal ústřední postavou povstání Jan Sladký Kozina. Povahu předků v sobě Jaroslav Selner nezapřel. „Byl to člověk, který měl rád život,“ vzpomíná na svého otce syn Jaroslav. „Rozhodně to nebyl upjatý důstojník zaujatý jen kariérním postupem. Rád si dal sklenku něčeho dobrého a hezká děvčata mu nebyla lhostejná.“ Vysokou válečnou školu dokončil Selner pár měsíců před podpisem Mnichovské dohody. Když v březnu 1939 wehrmacht obsadil zbytek země, vstoupil třiatřicetiletý kapitán generálního štábu do odbojové organizace Obrana národa. Jeho skupina byla ale brzy odhalena, tak se rozhodl emigrovat. Při útěku z Brna v prosinci 1939 ho gestapo málem dostalo. Po válce se ze spisů německé tajné policie dozvěděl, že ho i s kolegou nadporučíkem Fictumem v Brně sledovali. V autě před domem na něj čekala hlídka. Protože nemohl spát, vyrazil Selner na nádraží už ve čtyři ráno. Chtěl jít pěšky, ale kolem projížděla tramvaj, t... Zdroj: MF Dnes