český lékař

Jaroslav Jedlička byl český lékař, specializoval se na vnitřní medicínu a zejména na ftizeologii. Je považován za zakladatele této lékařské disciplíny, která je součástí oboru tuberkulózy a respiračních nemocí a zabývá se prevencí, diagnózou a léčením tuberkulózy, v Československu. Byl prostředním synem inspektora finanční stráže Václava Jedličky, rodem z Kouřimi. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě roku 1910 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1915. K zájmu o léčbu tuberkulózy ho přivedla již jeho praxe vojenského lékaře v Olomouci. Po vzniku Československa si své vzdělání doplnil i v cizině, zejména ve Francii. V roce 1919 se stal asistentem na I. interní klinice pod vedením profesora Syllaby. Na Syllabovo doporučení byl v roce 1821 jmenován ředitelem plicního sanatoria na Pleši, kde působil do roku 1926. V roce 1924 se habilitoval jako docent ftizeologie prací „Experimentální příspěvek k poznání absorpční schopnosti dutiny pleurální“. V letech 1932–1961 byl přednostou 1. kliniky TRN na 1. lékařské fakultě UK v Praze . V roce 1933 byl jedním ze zakladatelů Asociace československých ftizeologů. Roku 1936 se stal mimořádným profesorem. Během druhé světové války byl primářem tuberkulózního oddělení nemocnice v Motole. V roce 1945 založil I. plicní kliniku, jejímž přednostou byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1961. Od roku 1946 byl předsedou poradního sboru pro boj proti tuberkulóze při ministerstvu zdravotnictví. V roce 1947 se stal řádným profesorem ftizeologie a v roce 1956 získal hodnost doktora lékařských věd. Již od roku 1914 často publikoval, jeho bibliografie vykazuje přes tři sta odborných prací, z nichž k nejdůležitějším patří učebnice Základy ftizeologie a Ftizeologie praktického lékaře. Zabýval se také dějinami lékařství, je autorem několika životopisných studií o J. E. Purkyňovi. Zaujaly ho i osobn... Zdroj: wikipedia.org