Janusz Głowacki byl polský prozaik, dramatik, fejetonista. Studoval polonistiku na Varšavské univerzitě. Debutoval v roce 1960 v „Almanachu Mladých“ a v roce 1964 začal spolupracovat s časopisem „Kultura“, kde zaujal jako autor krátkých povídek a fejetony, které vyšly později ve sbírkách Wirówka nonsensu "Odstředivka nesmyslu " a Nowy taniec la-ba-da . Na přelomu 60. a 70. let začal pracovat jako scenárista. V té době vznikl film Andrzeje Wajdy Polowanie na mouchy „Lov na mouchy“, opírající se o Głowackého tvorbu. Opravdovým úspěchem se stal film ve spolupráci s Markem Piwowskim Rejs „Plavba“, který je podle některých považován za nejlepší polskou komedii všech dob. Fejetony v „Kultuře“ publikoval do roku 1981, ale jako mnoho jiných polských autorů zůstal po vyhlášení výjimečného stavu za hranicemi. Usadil se v USA, kde rozvíjel svou dramatickou tvorbu. Americké divadla zaujal hrou Polowanie na karaluchy „Lov na šváby“ . Největším úspěchem na dramatickém poli se stala hra Antygona w Nowym Jorku „Antigona v New Yorku“ často hraná v USA i Evropě. Głovacki žil v New Yorku od roku 1983 a později střídavě ve Varšavě. Jeho tvorba byla přeložena do mnoha jazyků . Byl členem Stowarzyszenia Pisarzy Polskich „Spolek Polských Spisovatelů“. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janusz Głowacki na slovenské Wikipedii. Zdroj: wikipedia.org