český sochař a výtvarník

Jan Kutálek byl český výtvarník, sochař-keramik, známý pro svou originální keramickou figurální i reliéfní tvorbu inspirovanou především českým bájeslovím a pohádkami. Narodil se v Praze-Nuslích a dětství prožil spolu s o tři roky starším bratrem Gabrielem v rodině poštovního úředníka. Otce však ztratil již v osmi letech a tak vyrůstal za laskavé podpory maminky, která byla školená výtvarnice - vyšívačka. V roce 1933 nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a tak nastoupil studia v soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, kterou však pro přílišné zaměření na akademickou malbu opustil v roce 1935. V následujícím roce cestuje po Rakousku, Jugoslávii a Itálii. Po návratu dobrovolně nastupuje k dragounskému pluku v Terezíně, kde sloužil v letech 1936–1939. Od roku 1940 začíná dráhu samostatného výtvarníka. Ve snaze doplnit si akademické vzdělání nastupuje v roce 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného, seznává však, že jeho výtvarné cítění i technika jsou již plně rozvinuté a rok na to školu opouští a opět se vydává na cesty, tentokráte po Maďarsku a Švédsku. V roce 1950 se oženil s Ernou Holubovou. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Zemřel náhle 28. května 1987 v Praze. Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům tak reliéfním dílům, a i když okrajově, věnoval se též kresbě. Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na "užité umění". Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella , absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem. Všechny jeho smyšlené postavičky plivníků dostaly od svého autora do vínku i krásně poetická česká jména – např. Líbezník, Pustorálek, Fišpajtl, Hostipas, Pišparté... Zdroj: wikipedia.org