Jan Evangelista Šťastný byl český středoškolský profesor a autor učebnic. Přes čtyřicet let vyučoval na české reálce v Ječné ulici, v letech 1869-95 tam působil jako ředitel. Aktivně se účastnil činnosti školských komisí a organizací. Podílel se na tvorbě čítanek a učebnic mluvnice. Byl oceňovaný pro své pedagogické výsledky i literární činnost. Narodil se 6. prosince 1824 v Želenicích u Slaného v rolnické rodině. Vystudoval akademické gymnázium řízené Josefem Jungmannem, jeho spolužáky byli například Jan Krejčí nebo Vojtěch Náprstek. Po filosofických studiích se roku 1846 stal vychovatelem u dr. Václava Červinky, majitele panství v Ostředku u Benešova. V roce 1851 byl přijat jako suplent na první českou reálku v Praze. Reálka byla v té době velkou národní vymožeností — poprvé se zde v češtině vyučovaly odborné předměty. Šťastný si zde rychle získal oblibu svými pedagogickými schopnostmi. Za ředitelství Josefa Wenziga se roku 1856 stal definitivním profesorem. Na škole nakonec působil 44 let. Aktivně se zapojil i do dalších pedagogických aktivit. V letech 1861-69 vyučoval na kursu pro učitele nižších reálek. Roku 1869 byl jmenován ředitelem reálky a členem zemské školní rady; obě funkce vykonával do roku 1895. Určitou dobu byl i inspektorem učitelských ústavů, předsedou komise pro učitelství na odborných a měšťanských školách a předsedou Učitelské besedy v Praze. V letech 1878-1904 řídil tělocvičné kursy při české univerzitě a předsedal zkušební komisi pro tělesnou výchovu. Byl rovněž literárně činný. Roku 1867 se stal jedním z redaktorů časopisu Škola a život. Podařilo se mu zvýšit jeho úroveň získáním odborných spolupracovníků. Brzy ale z redaktorského místa odešel ze zdravotních důvodů. Jako spoluautor se podílel na vzniku řady čítanek a několika učebnic mluvnice . Jan Evangelista Šťastný byl svými současníky uznáván pro svou dlouholetou obětavou práci ... Zdroj: wikipedia.org