Hermann Buhl je považován za nejlepšího rakouského horolezce poválečného období a jednoho z nejlepších světových horolezců všech dob. Hermannovi Buhlovi ve čtyřech letech zemřela matka. Jako malý se věnoval skautingu až do jeho zákazu v Rakousku. Jeho otec, vášnivý turista, ho o jeho desátých narozeninách vzal na blízký kopec Glungezer . Od té doby trávil v kopcích nad Innsbruckem většinu svého volného času. Cílem jeho prvního opravdového horolezeckého výstupu byl Brandjoch , na který vylezli s kamarádem vybaveni prádelní šňůrou a ponožkami místo lana a lezeček. V roce 1939 se stal členem Innsbruckého oddílu Alpenvereinu a postupně začal lézt cesty nejvyšší obtížnosti. Vyučil se obchodním příručím. V roce 1943 musel narukovat k horským myslivcům. Po válce se po propuštění z amerického zajetí vrátil do Innsbrucku. Vzhledem k situaci se musel živit různými pomocnými pracemi, až na konci čtyřicátých let složil zkoušky na horského vůdce. Pokračoval v lezení, už nejen v Rakouských Alpách, ale i v Dolomitech a Západních Alpách. Po svých velkých úspěších byl v roce 1953 pozván na himálajskou expedici Dr. Herligkoffera na Nanga Parbat, na který vystoupil 3. července 1953 jako první člověk, sólo a bez využití kyslíku. V roce 1957 zorganizoval malou expedici na Broad Peak. Všichni čtyři její členové stanuli 9. června 1957 na vrcholu . Po úspěšném návratu do základního tábora se vydal s Kurtem Diembergerem na nedalekou Čogolisu, kde 27. června zahynul. Hermann Buhl proslul až nadlidskou silou, vytrvalostí a morálem. To mu umožnilo uspět tam, kde ostatní selhávali. Jeho výkony, zejména jeho neuvěřitelný sólo výstup na Nanga Parbat, předběhly svoji dobu. Spolu s Kurtem Diembergerem jsou jediní dva lidé na světě s dvěma prvovýstupy na osmitisícovky na kontě. Prvovýstup západní stěnou . Vzhledem k tomu, že v té době byl už na vojně... Zdroj: wikipedia.org