George Santayana, celým jménem Jorge Augustín Nicolás Ruiz de Santayana byl americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu, představitel naturalismu a „klasické“ americké filosofie. Narodil se v rodině španělských diplomatů, dětství prožil v Madridu a v Ávile a od roku 1872 žil s matkou a třemi sourozenci v Bostonu. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval od roku 1882 na Harvardu, kde mezi jeho učiteli byli i William James a Josiah Royce. Po promoci 1886 studoval dva roky v Berlíně a napsal monografii o Rudolfu Hermannovi Lotzem, kterou roku 1890 na Harvardu obhájil a stal se profesorem. Roku 1912 toto místo opustil, protože chtěl mít větší svobodu, a odstěhoval se do Evropy. Žil pak jako nezávislý spisovatel v Paříži a v Oxfordu a od roku 1925 trvale v Římě, od začátku války v klášterním útulku „Modrých sester“. Santayana byl velice plodný a úspěšný spisovatel a do roku 1904 se věnoval hlavně poezii. Jeho jediný román, „Poslední puritán“ mu získal ve třicátých letech světovou proslulost. Jeho hlavní díla jsou: Santayanovo myšlení bylo ovlivněno pragmatismem jeho bostonských učitelů, zejména W. Jamese, Spinozou a Lotzem, vyvíjelo se však velmi samostatně. Santayana je myslitel lidského jednání , z jehož potřeb se odvíjí i poznání a intelekt. Za základ všeho považoval Santayana hmotu, avšak vysoce hodnotil i symbolické činnosti ducha, které nelze na hmotu redukovat. Umění, náboženství a věda jsou si podle něho blízké tím, že pracují se symboly; umění a náboženství jsou mu expresivní oslavou plnosti života a pokud by se zaměnily za vědu, ztratilo by se jak umění žít, tak smysl pro krásu - pro Santayanu tak důležitý. V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Santayana na anglické Wikipedii. Zdroj: wikipedia.org