František Spilka byl český dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog. Otec byl zahradník na panství knížete Alfreda Augusta Windischgrätze ve Štěkni. Základní hudební vzdělání získal od místního učitele Jana Jirky. Po maturitě na reálce v Písku vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Po absolvování vojenské služby učil na Pivodově hudební škole a později v nově založené hudební škole Adolfa Mikeše. Na jeho doporučení studoval v Berlíně moderní intonační metody. Stal se sbormistrem pěveckého sboru Škroup a v roce 1906 řídil letní koncerty České filharmonie. Krátce vedl učitelské kvarteto Máj. V roce 1906 se stal profesorem intonace, sborového zpěvu a komorní hry na Pražské konzervatoři. V roce 1908 založil Pěvecké sdružení pražských učitelů a v roce 1912 Pěvecké sdružení pražských učitelek. S Pěveckým sdružením pražských učitelů vykonal mnoho úspěšných zájezdů do ciziny a poprvé souborně provedl sbory Bedřicha Smetany. Po vzniku Československa byl administrativním správcem konzervatoře a zasloužil se o bezproblémový přechod do nových poměrů. Stal se sbormistrem Pražského pěveckého sboru Smetana, který dovedl na vynikající úroveň. S přibývajícím věkem omezoval svou veřejnou činnost, ale ještě v letech 1940–1945 pracoval jako předseda komise pro státní zkoušky v hudbě. Po roce 1945 odešel do soukromí, odstěhoval se do jižních Čech a věnoval se skladatelské činnosti a pracím z oblasti hudební teorie. Zdroj: wikipedia.org