František Benhart byl literární kritik, slavista, překladatel. Otec Františka Benharta pracoval jako železniční dělník v Podkarpatské Rusi a tam také prožil František Benhart své dětství. V letech 1930–1935 navštěvoval obecnou školu v místě svého narození. Poté začal v letech 1935–1939 studovat na reálném gymnáziu v podkarpatském Chustu. Tato studia dokončil v Praze, kde roku 1944 odmaturoval. Mezi lety 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, ruštinu a jugoslávské literatury. Souběžně byl externím redaktorem Lidové kultury. Během let 1949–1951 působil v nakladatelství Naše vojsko. Odtud přešel do nově založeného časopisu Zlatý máj . Poté se téměř dva roky živil jako překladatel. V září roku 1959 se stal členem redakce měsíčníku Plamen, v němž působil jako vedoucí redaktor literárněkritické rubriky a redaktor poezie. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Roku 1995 mu byl udělen Řád svobody Republiky Slovinsko. František Benhart se především zaměřil na překlady slovinské literatury a na literární kritiku. Byl neúnavný překladatel a propagátor slovinské kultury. Především působil jako kritik a recenzent české a slovinské literatury, z části ale i ruské a ukrajinské literatury 20. století již od studentských let. První literární glosu uveřejnil 1945 v Rudém právu, první lyrickou báseň 1947 v Lidové kultuře. Kromě časopisů, v nichž působil, publikoval také v Zemědělských novinách, Svobodném Československu, Slovanském přehledu, Tvorbě, Kulturní politice, Novém životě, Hostu do domu, Literárních novinách, Krásné literatuře, Slovenských pohľadech , Lidové demokracii, Světové literatuře, Revui svetovej literatúry , Nových knihách, Svobodném slovu, 150 000 slov, Přítomnosti, Světu a divadle, Tvaru, ... Zdroj: wikipedia.org