Emanuel Vajtauer byl československý novinář, politik, spisovatel, překladatel a publicista. Zprvu zastával krajně levicové názory, později se přiklonil k národně socialistické politické orientaci, během okupace za protektorátu kolaboroval otevřeně s nacisty, byl považován za jednu z vůdčích osobností tehdejší české žurnalistické kolaborace. Studoval na univerzitách v Praze, ve Vídni a v Paříži, procestoval celou Evropu, část Afriky, byl i v Americe. Překládal literární díla světových autorů zejména z angličtiny a z ruštiny. Zastával silně extrémistické levicové anarchistické názory, v roce 1920 se zúčastnil sjezdu Kominterny, kde se setkal s V. I. Leninem a v roce 1921 byl zakládajícím členem KSČ. V prosinci 1923 emigroval do USA, kde přijal místo v chicagském českojazyčném časopise Spravedlnost. Poté, co tam agitoval pro revoluci podobnou té ruské a úřady zjistily důkazy o jeho předchozích projevech na podporu násilného svržení vlády, byl v dubnu 1924 zatčen a po rozsudku Nejvyššího soudu v lednu 1927 vyhoštěn. V roce 1929 po nástupu Klementa Gottwalda do čela KSČ přešel k národním socialistům. Působil jako redaktor levicových časopisů Nový kult a Červen, byl spolupracovníkem Rudého práva a šéfredaktorem Rudého večerníku. Působil v nakladatelství Melantrich, kde pracoval v redakci Českého slova. V letech 1941–1942 byl šéfredaktorem Večerníku Českého Slova. Plně spolupracoval s protektorátní vládou, jednal i s K. H. Frankem. V tisku otevřeně štval proti Židům, Edvardu Benešovi a proti jeho exilové vládě. Psal kolaborantské pamflety a propagační tiskoviny. Zúčastnil se také audience čelných kolaborujících novinářů u předsedy vlády Eliáše 18. září 1941, při které byli novináři patrně otráveni ; Vajtauer se z otravy několik týdnů zotavoval v sanatoriu SS v Praze-Podolí.:s.480 Z místa šéfredaktora byl odvolán poté, co ve večerníku vyšla po vyhlazení Lidic báseň Přísaha českého dě... Zdroj: wikipedia.org