Dionýz Ilkovič

slovenský chemik, fyzik a pedagog

Akademik Dionýz Ilkovič byl fyzik, fyzikální chemik a vysokoškolský pedagog rusínského původu, otec Dagmar Havlové. Po studiu na Československém reálném gymnáziu v Prešově pokračoval nejdříve na ČVUT, obor strojníctví a elektrotechnika, v průběhu studia přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kterou dokončil v roce 1929. Pracoval v Chemickém ústavu Univerzity Karlovy pod vedením profesora Jaroslava Heyrovského. Po získání doktorátu vedle pracovního úvazku na ústavu učil také fyziku a chemii na pražských gymnáziích . Je autorem tzv. Ilkovičovy rovnice, která popisuje vztah mezi intenzitou polarografického difúzního proudu, koncentrací roztoku a vlastnostmi kapkové rtuťové elektrody. Od roku 1940 působil ve funkci přednosty Ústavu technické fyziky SVŠT v Bratislavě. Zde vydal monografii Polarografia. 26. srpna 1944 byl založen Fyzikálny ústav PFSU. Po zřízení Slovenské akademie věd v roce 1953 byl jmenován akademikem. Podílel se na vzniku Kabinetu fyziky SAV , který se přejmenoval na Laboratórium fyziky SAV a nakonec na Fyzikálny ústav SAV . Do roku 1961 toto pracoviště vedl. V roce 1982 ustavila Slovenská akademie věd Plaketu Dionýze Ilkoviče udělovanou za zásluhy ve fyzikálně-chemických vědách. Po sametové revoluci byla založena Nadácia Dionýza Ilkoviča, která podporuje talentované studenty. Zdroj: wikipedia.org

Zobrazit vše