český chemik a vysokoškolský pedagog

Antonín Bělohoubek byl český chemik. Věnoval se především kvasné chemii. Narodil se v rodině správce knížecího velkostatku v Hořicích. Měl mladšího bratra Augusta , který se později rovněž stal chemikem. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Nové Paky, kde otec dostal úřednické místo berního. Oba bratři záhy osiřeli a přestěhovali se do Prahy. Přes těžkou hmotnou situaci Antonín vystudoval německou reálku a od roku 1861 studoval na německé polytechnice, kde byl žákem Karla Ballinga. V roce 1868 se stal asistentem profesora Wilhelma Gintla. Ve stejném roce se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dále přednášel zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Po roztržce se studenty odešel a přijal místo přednosty chemického oddělení na Patentním úřadu ve Vídni. V roce 1906 odešel do penze a vrátil do Prahy, kde v roce 1910 zemřel. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Byl zakladatelem nebo spoluzakladatelem těchto spolků a institucí: V roce 1885 byl Antonín Bělohoubek pověřen spolu s Vojtěchem Šafaříkem podrobným chemickým a mikroskopickým průzkumem Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Oba vědci stanovili sérii pěti testů, kterými zkoušeli zkoumané rukopisy, původní rukopisy ze 14. století a podobné materiály z let 1780–1820. Testy probíhaly nezávisle v letech 1886–1887 a bylo zjištěno, že převážná většina reakcí zkoumaných rukopisů odpovídá reakcím skutečných středověkých materiálů. Bělohoubkův závěr zní: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade." V jedné iniciále byla ale nalezena berlínská modř, která je známa až od 18. století. Tato skutečnost se pak stala jedním z hlavních argumentů odpůrců pravosti RKZ.... Zdroj: wikipedia.org