Alois Wachsman byl český malíř, scénograf a architekt. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl zubní lékař. Jeho prastrýcem byl malíř Bedřich Wachsmann, strýci malíř prof. Bedřich Wachsmann ml. , rakouský malíř a skladatel prof. Julius Wachsmann , literární kritik a překladatel Arnošt Procházka , tetou rakouská malířka smaltu Rosa Wachsmann , bratrancem Jiří Voskovec a neteří herečka Anna Pitašová. V letech 1917–1922 studoval architekturu na pražské technice u profesorů Fanty a Engla, roku 1920 byl jedním ze zakladatelů skupiny Devětsil a v letech 1925–1928 studoval architekturu u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění. Od roku 1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1937 žil ve Dvoře Králové. Jako malíř byl Wachsman zpočátku pod silným vlivem francouzského kubismu, později se jeho obrazy blížily surrealismu, ovšem s velmi osobitými poetickými náladami. Ke konci života maloval téměř realistické obrazy s náboženskými tématy, opět s charakteristickou poezií. Působil také jako ilustrátor a divadelní architekt pro Osvobozené i Národní divadlo. V letech 1927–1930 spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze Vršovicích. Před válkou se pravidelně účastnil výstav spolku Mánes, samostatná výstava se – mimo jiné i z ideologických důvodů – konala až dlouho po válce: Národní galerie v Praze má jeho návrh opony pro Osvobozené divadlo, obrazy „Krajina“ z roku 1931, „Getsemanská zahrada“ z roku 1940, „Zátiší s jablky“ a „Poslední soud“ z roku 1942 a řadu dalších. Zdroj: wikipedia.org