František Hejl byl český historik a účastník odboje za druhé světové války. Byl synem kamnáře Jana Hejla a jeho manželky Františky, rozené Konopáčové . Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Letovicích, maturoval v roce 1940 na gymnáziu v Boskovicích. Po maturitě pracoval jako úředník. V roce 1943 byl totálně nasazen, nejprve ve Vídni, poté ve Štraburku a nakonec ve slovenské Dubnici nad Váhom. Na Slovensku se zapojil do partyzánského hnutí a aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po druhé světové válce vystudoval v letech 1945–1948 obory historie a anglistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po ukončení studií se na univerzitě věnoval historii jako pedagog. Tamtéž získal v roce 1953 titul PhDr. a v roce 1962 titul CSc. v oboru historické vědy. Mimořádným profesorem se stal v roce 1968, řádným profesorem v oboru slovanské dějiny feudalismu v roce 1979. V letech 1960–1966 a 1973–1980 byl prorektorem univerzity. V bádání pokračoval i po odchodu do důchodu. Dne 4. června 1949 se oženil s Alenou Hejlovou . Manželé Hejlovi měli dvě dcery. V počátcích se zabýval dějinami Polska, později i Ukrajiny a Ruska. Ve svých pracích se věnoval také fenoménu Velké Moravy a osvobozeneckému hnutí za druhé světové války. Za svou odbojovou i odbornou činnost obdržel řadu ocenění: Byl členem KSČ, resp. KSČM.

Narozen 24.11.1912 v Rychalticích, okr. Frýdek-Místek, zemřel 20.12.2003 v Brně. Aktivní účastník českého odboje proti nacismu, funkcionář Čs. svazu protifašistických bojovníků. Publikoval práce o nacistické perzekuci za 2. světové války.