Věra Ptáčková
Zrcadlo světového divadla : Pražské quadriennale 1967-1991

1995 | Nakladatelství Divadelní ústav

Publikace se zabývá zvláštním oborovým druhem výtvarného umění - jevištním a kostýmním výtvarnictvím - jak bylo v rozmezí let 1967-1991 prezentováno na výstavách Pražského quadriennale. Představuje významné osobnosti světového divadla a světové scénografie stejně jako obraz české a slovenské scénografie tohoto období a… přináší samostatnou kapitolu o divadelní architektuře. Součástí publikace je seznam účastnických zemí, uváděných divadelních inscenací a jejich tvůrců s odkazy na obrazovou přílohu. Publikace se zabývá zvláštním oborovým druhem výtvarného umění - jevištním a kostýmním výtvarnictvím - jak bylo v rozmezí let 1967-1991 prezentováno na výstavách Pražského quadriennale. Představuje vý…znamné osobnosti světového divadla a světové scénografie stejně jako obraz české a slovenské scénografie tohoto období a přináší samostatnou kapitolu o divadelní architektuře. Součástí publikace je seznam účastnických zemí, uváděných divadelních inscenací a jejich tvůrců s odkazy na obrazovou přílohu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	382
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070080477
ISBN:	9788070080474
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 2. 2023 13:42
Číslo položky:	495126

O autorovi

Věra Ptáčková

* 6.11. 1933 Ostrava 1951 Maturita na reálném gymnáziu v Ostravě – Přívoze. 1956 Absolventka dějin umění a klasické archeologie FFUJEP v Brně. 1967 doktorát z dějin umění a divadelní vědy 1959 - 1995 Divadelní ústav, scénografický odbor 1979 Angažována na katedře scénografie DAMU doc. A. Pražákem jako externí pedagog; po měsíci z politických důvodů úvazek zrušen. 1990 - 2000 Externí pedagog na JAMU, 1995 docentura tamtéž. Od roku 1996 externí pedagog na katedře alternativního a loutkového divadla, DAMU. Téma: zprvu česká scénografie XX. Století, posléze s krátkým historickým rozšířením od barokní scénografie přes 19. století a s úvodem, který má upozornit jednak na specifičnost oboru, jednak na jeho měnící se funkci v celku dramatického díla. Smyslem není pasivní znalost historie jako nutná součást vzdělání, ale její praktické uplatnění, možnosti aktualizace. Orientace v dějinách scénografie měla by pro posluchače znamenat osvojení si nástrojů, kterými vládli jejich slavní kolegové v minulosti a upevnění vlastního povědomí o tvarovém bohatství a možnostech scénografie. Jako srovnávací materiál jsou tu i dějiny evropské scénografie. Látka, která je ve dvou semestrech těžko k zvládnutí, spíš jako inspirace než jako klasická výuka. Přednášky na Palackého univerzitě v Olomouci, katedra teorie a dějin dramatického umění.

Více od autora