Michal Černík, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, František Nechvátal, Zuzana Nováková, Zdeněk Kriebel, Josef Suchý, Karel Kapoun, Vladimír Tesař, Jiří Karen, Ivo Odehnal, Jindřich Uher, Jindřich Hilčr, Antonín Bartušek, Zdena Zábranská, Bořivoj Kopic, Soňa Kociánová
Zrcadla lásky : antologie milostné poezie

1982 | Nakladatelství Blok

Antologie české milostné poezie. Např. Karen, Skácel, Mikulášek, Hilčr, Zábranská, Kociánová, Bartušek atd. Antologie české milostné poezie. Např. Karen, Skácel, Mikulášek, Hilčr, Zábranská, Kociánová, Bartušek atd.

Stav

Velmi dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	212
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	26. 1. 2026 14:51
Číslo položky:	1549721

O autorech

Jan Skácel

Jan Skácel byl moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK . V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře. Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška. Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených. Chyba broskví : Stopadesátý sonet o jaru: Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89....

Více od autora

Oldřich Mikulášek

Oldřich Mikulášek byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše. Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře. Po měšťanské škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu. Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci. V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně. Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor a mj. také v Československém rozhlase. Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin. Po válce působil v redakci deníku Rovnost , dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny , v literárním oddělení Československého rozhlasu a v redakci časopisu Host do domu . Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou , která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnského studia České televize. Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec. Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou . O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování. Byl členem skupiny Q. K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další. Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně. ...

Více od autora