Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

František Heřmanský, též Franz Herzmansky , byl rakouský politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu. Jeho otcem byl Josef Heřmanský, dědičný rychtář v Čeladné. Matkou byla Marianna Heřmanská, rozená Schmalzová. Pocházel z tradičního významného regionálního rodu. Zapojil se i do vysoké politiky. Během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách roku 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Ostravice. Od 7. června 1848 zasedal ve sněmovní komisi pro zrušení roboty. 12. října 1848 vystoupil na sněmu proti návrhu, aby poslanci cestovali do svého volebního okrsku na vlastní náklady. Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii venkovských obcí, obvod Místek, Moravská Ostrava, Frenštát. V roce 1861 je uváděn jako představený v Čeladné. Na sněmu podpořil návrh na brzkou regulaci propinačních práv a povinností. Rezignoval v prosinci 1865. Ohledně jeho politické příslušnosti nejsou spolehlivé informace.