Emanuel Poche, Zdeněk Wirth
Zmizelá Praha : Vyšehrad a zevní okresy Prahy - 4

1947 | Pražské nakladatelství Václava Poláčka

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se …dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti. Kdyby dnes někdo řekl, že Holešovice, Karlín, Vinohrady, Podolí či Vršovice jsou periferní části Prahy, setkal by se s údivem nebo spíš s pobaveným úsměvem. Jiná byla ovšem situace na konci 19. a začátku 20. století. Tu dokumentuje další svazek řady Zmizelá Praha, kterou v aktualizované podobě reedituje po více než padesáti letech od jejího dosud jediného vydání nakladatelství Paseka. Kniha má název Vyšehrad a zevní okresy Prahy a jejími autory jsou Emanuel Poche a Zdeněk Wirth, jedni z nejerudovanějších znalců historie hlavního města. E. Poche napsal studii o Vyšehradu, Z. Wirth o druhém námětu. Ve stošedesátistránkové knize je třiaosmdesát fotografií, většinou z poslední třetiny 19. století. Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního děd…ictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti. Kdyby dnes někdo řekl, že Holešovice, Karlín, Vinohrady, Podolí či Vršovice jsou periferní části Prahy, setkal by se s údivem nebo spíš s pobaveným úsměvem. Jiná byla ovšem situace na konci 19. a začátku 20. století. Tu dokumentuje další svazek řady Zmizelá Praha, kterou v aktualizované podobě reedituje po více než padesáti letech od jejího dosud jediného vydání nakladatelství Paseka. Kniha má název Vyšehrad a zevní okresy Prahy a jejími autory jsou Emanuel Poche a Zdeněk Wirth, jedni z nejerudovanějších znalců historie hlavního města. E. Poche napsal studii o Vyšehradu, Z. Wirth o druhém námětu. Ve stošedesátistránkové knize je třiaosmdesát fotografií, většinou z poslední třetiny 19. století.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	199 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	169 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	158
Jazyk:	česky
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Umělecké památky. Řada 2
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 4. 2024 14:49
Číslo položky:	819634

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora