Arnošt Vaněček
Zlato na Labutí řece

1966 | Státní nakladatelství dětské knihy

Dobrodružný román Čecha z historie kolonizace Austrálie koncem minulého století, napsaný podle skutečných událostí. Dobrodružný román Čecha z historie kolonizace Austrálie koncem minulého století, napsaný podle skutečných událostí.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)

Další varianty

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)	49 Kč
	Stav Dobrý až velmi dobrý, lehce špinavá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (27. 5. 2026)	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	99, [3]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Vladimír Kovařík
Vydání:	2. a přeprac. vyd., (v SNDK 1. vyd.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2024 11:43
Číslo položky:	934220

O autorovi

Arnošt Vaněček

Arnošt Vaněček byl úředník, překladatel, spisovatel, prezident českého PEN klubu. Narodil se v Nových Benátkách, které jsou dnes součástí Benátek nad Jizerou. Jako otec byl v matrice zapsán umělecký zahradník Jan Vaněček , zahradník v tehdejším Německém Brodu, jako matka jeho manželka Marie rozená Vanclová . Podle vyjádření Arnošta Vaněčka však jeho matka manžela brzy po svatbě opustila a vrátila se do rodných Nových Benátek. Tam se seznámila se skutečným otcem, notářem Arnoštem Čeřovským. Ten ale roku 1904 zemřel a ke změně matričního záznamu nedošlo. Po „matričním“ otci měl Arnošt Vaněček příjmení, po skutečném křestní jméno. Obchodní akademii začal studovat v roce 1914 v Hradci Králové, maturoval po válce roku 1918 v Praze a nastoupil jako úředník na revizní odbor ministerstva národní obrany. Další zaměstnání měl v bankách a při něm studoval politickou ekonomii, estetiku a literaturu na pražské Karlově univerzitě. Roku 1921 se stal členem Komunistické strany Československa a po roce 1930 se angažoval v Umělecké besedě. V letech 1929–1937 založil a řídil v Praze nakladatelství bibliofilií, v němž vydával bibliofilskou edici Mys dobré naděje . V roce 1940 byl zatčen gestapem a rok strávil v řadě vězení . Roku 1941 byl propuštěn a vrátil se k práci bankovního úředníka. O rok později se stal redaktorem v Nakladatelství Josef Lukasík a stal se i členem vedení Umělecké besedy. Po skončení druhé světové války pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, odtud šel do filmového odboru ministerstva informací a další změnou byl do roku 1957 archiv Svazu československých spisovatelů. Po tomto roce se stal překladatelem z angličtiny a spisovatelem z povolání. V letech 1952...

Více od autora