Kniha pojednává o životech čtrnácti "obyčejných" mladých pražských žen, které dosáhly zletilosti v době "sametové revoluce" v roce 1989. Sestává z rozhovorů s těmito ženami, z teoreticko-metodologické části a závěrečného shrnutí.
Ženy, s nimiž byly vedeny rozhovory, mají stejné středoškolské (zdravotnické) vzdělání, v průběhu let od ukončení školy ovšem získaly rozdílné pracovní, manželské i mateřské zkušenosti. Rozhovory s nimi se týkaly mužské a ženské role, a to jak v původních rodinách, tak v rodinách, které samy založily, dále jejich názorů na mateřství, rodičovství a rodinný život, na úlohu babiček v jejich životě, hodnocení vlastního vzdělání, povolání zdravotní sestry obecně a jejich konkrétních zkušeností ze zaměstnání, životních plánů a "sametové revoluce". Tématem rozhovorů byly mimo jiné i jejich názory na reformu zdravotnictví a změny probíhající v něm po roce 1989.
Metodologická část knihy vysvětluje postupy kvalitativního feministického výzkumu, teoretická část pak nastiňuje společenský kontext, který poznamenal životy těchto mladých žen.
V závěru jsou poznatky z rozhovorů shrnuty a komentovány v širších souvislostech analýzy dědictví komunismu a postupu postkomunistické transformace. Kniha je určena těm, kteří se zajímají o postavení žen, o kvalitativní feministické výzkumy, ale i zájemcům o problematiku zdravotnictví, zvláště pak o povolání zdravotní sestry.
Vydání 1.